Aktuálně.cz: Proč se dětem nechce do školy? Chybí hry a pozitivní přístup

Publikujeme rozhovor s Monikou Stehlíkovou, lektorkou kurzů sociálního a emočního učení, pozitivní psychologie a meditace mindfulness (více informací najdete na jejích stránkách (ZDE)). Rozhovor vyšel na zpravodajském webu Aktuálně.cz pod názvem Proč se dětem nechce do školy? Chybí hry a pozitivní přístup (ZDE).

Již od půlky srpna se mnohé děti bezcílně potloukají, často i kolem „nenáviděné“ školní budovy, a už nevědí, co si počít s dvouměsíčním volnem.

Když se jich zeptáte, jak se těší do školy, tváří se velmi nepřátelsky. A když už někdo připustí, že se těší, rychle dodá: „Ale jen na kamarády!“ Proč bývá škola tak neoblíbená a 1. září takřka černým dnem v kalendáři?

„Hlavní důvod tohoto stavu je, že české školství je ve značné krizi. Konstruktivně by měly začít spolupracovat všechny složky – rodiče, školy, vláda, kraje i samotní žáci. Protože proč se děti bojí do školy? To přece nedává smysl. Děti jsou přirozeně zvídavé a chtějí se rozvíjet a učit,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz lektorka, koučka a pedagožka Monika Stehlíková, specialistka na školní psychologii, školství a vzdělávání.

Ve společnosti je zakořeněno, že dětem připadají prázdniny moc krátké a nástup do školy je jakýmsi černým dnem. Položím tedy kacířskou otázku: nejsou prázdniny naopak moc dlouhé a 1. září toužebně očekávaným datem?

Monika Stehlíková: Dva měsíce prázdnin jsou u nás už tak silně zakořeněné, že ten, kdo by je chtěl zkrátit a udělat volno častěji během školního roku, tak by narazil už jenom proto, že jsme na to za ta léta prostě zvyklí. V některých evropských zemích fungují šestitýdenní letní prázdniny. Práce dětí je pak rovnoměrně prostřídávána dny volna, což je pro dětský mozek podstatně lepší. Podle mě by i u nás bylo lepší hlavní prázdniny nepatrně zkrátit a přidat volno během roku, protože děti bývají hodně unavené, ale to asi teď není průchozí.

Co říkáte tomu, jak je 1. září nepopulární datum, strašák dětí školou povinných?

Prvního září by určitě nemělo být žádným strašákem! Rodiče by měli alespoň trochu v zájmu samotných dětí  situaci vyladit a děti podpořit.

Co byste poradila dětem, které se na jednu stranu ke konci prázdnin nudí a nevědí, co s časem, na druhé straně se ale děsí 1. září a začátku školy?

Těžké je jim asi říkat, neboj, to bude dobrý, to děti od nás nevezmou, protože jsou chytré. Hlavní důvod tohoto stavu je, že české školství je ve značné krizi. Konstruktivně by měly začít spolupracovat všechny složky – rodiče, školy, vláda, kraje i samotní žáci. Protože proč se děti bojí do školy? To přece nedává smysl. Děti jsou přirozeně zvídavé a chtějí se rozvíjet a učit. Jsou české školy, kam se děti do školy těší, v zahraničí je to také běžné. Učitelé by měli začít tím, že přestanou děti stresovat a půjdou na to pozitivní pedagogikou, občas to ve škole vypadá jako v továrně na vzdělávání. Je přece jejich úkolem děti pozitivně motivovat, součástí jejich práce je i výchovný prvek, není to jen o předávání znalostí. Někteří učitelé se ale k tomu nechtějí moc znát.

Proč vlastně?

Začíná to už na pedagogických fakultách. Tam je pedagogika považována za něco, co zdržuje od studovaného oboru, za něco, co je celkem k ničemu. A na fakultách to vypadá tak proto, že ti, kteří jsou za to zodpovědní, to nechtějí měnit. A proč to nikdo nechce změnit? Protože lidi pořád volí ty samé. Takže to je pořád dokola a vina je tak trochu na nás všech.

Co byste učitelům doporučila kromě pozitivního přístupu?

Doporučila bych zavádění herních metod, činnostní, tzv. neviditelnou a kooperativní pedagogiku a zapojit mnohem více osobnost dítěte do učení. Hra není ztráta času, ve hře si mohou žáci osvojit i několikanásobně víc znalostí, než když učitel jen povídá nebo dítě samostatně pracuje. Hra musí být promyšlená a motivační, pak je to skvělý prvek vyučování. Důležitá je i obecně lidská složka učitele a jeho vztahu s dětmi, musí tu práci mít rád, mít chuť děti rozvíjet a vzdělávat. Také není dobré mít příliš autokratické vedení, protože učitel vystresovaný z ředitele může těžko pozitivně působit na děti. Jen dodám, že pro mě neautokratický neznamená málo náročný.

Když už některé dítě přizná, že se do školy těší, pak většinou dodá, že „ale jen na kamarády“. Čím to je?

Děti, které jdou do třídy na prvním stupni, když je učitel lidský a žáci pochopí, že jim je tam dobře, tak si mohou říct: „Bude to fajn, budeme dělat zajímavé věci.“ Mnohem těžší je to u těch druhostupňových, tam už nastupuje revolta proti dospělým autoritám. Nemohou říct „já se hrozně těším“, protože to by se bohužel shodili mezi vrstevníky. Ale třeba leckde u nás i v zahraničí toto prohlášení tak divně nezní.

Proč?

Děti jsou tu více vedeny k samostatnosti a k zodpovědnosti, více se respektuje osobnost dítěte a jeho silné i slabé stránky, vytváří se přátelská atmosféra. Žáci jsou pak vyrovnanější, dokážou více skousnout povinnosti, školu v zásadě berou, mají k ní lepší přístup a nejsou vůči ní negativně naladěni.

Proč se české děti tak málo těší na učitele, proč je to stále vzácnost?

Je to i tím, že hodně učitelů je starších, nejsou automaticky špatní, ale věková propast je veliká a žijeme v době, kdy ta propast je o to hlubší, o co jsou změny ve společnosti rychlejší. Pak jsou žáci a staří učitelé zkrátka dva světy, které si dokážou porozumět jen s velikou snahou na obou stranách a těžko k sobě hledají cestu.

Vidíte nějaké zlepšení v přístupu k výuce?

Mnoho mladých učitelů slyší na „učení jinak, moderně, kreativně, hrou“. Mladí učitelé mají mnoho ideálů (a jistě i někteří starší), ale brzy ho ztratí kvůli systému, jak je nastavený. Chtějí učit moderně, vymýšlet hry, rozvíjet osobnost dětí. Jenže na školeních mi pak říkají: „Nový přístup k výuce, jak nám ho předkládáte, je moc fajn a líbilo by se mi takto učit, ale narážím na to, že mám 34 dětí ve třídě, třídu plnou lavic, tak jak chcete dělat kreativní výuku plnou her?“

Co jim radíte?

Nemohu než jim dát za pravdu. Tvůrčím způsobem se také moc nedá učit v osm ráno, pouhých 45 minut v kuse. Tvůrčím způsobem se nedá učit, když se žáci po každých 45 minutách přesouvají do jiné učebny, když po 45 minutách střídají češtinu za matematiku. Zkrátka kreativně nemůže být na povel. To jde proti sobě. Tyto organizační věci vůbec nebyly přizpůsobeny novým vzdělávacím programům škol. Politici na nás zamávali papírem, že odklepli nové vzdělávací programy, ale nedošlo k adekvátním změnám v organizaci výuky a v podmínkách výuky. Nehledě na to, že jak si chcete ve školách pěstovat tvůrčí učitele, když je pak přehlcujete a moříte složitou administrativou?

Pověstné 1. září je nejzlomovějším dnem pro prvňáčky. Končí doba her, začíná doba povinností. Co dělat, aby ta změna byla co nejjednodušší?

Podle mých zkušeností první stupeň prošel největší a nejlepší změnou. Prvostupňové učitelky a učitelé většinou začleňují hry, dělají s nimi zajímavé aktivity, chodí na vycházky poznávat město, obec, okolí. Už to není tak, že prvňáčci okamžitě sedí v lavicích. Nejde, aby dítě nepocítilo, že vstoupilo do školy, to zkrátka změna je, je to přechod z předškolního do školního vzdělávání. Učitelé si to většinou uvědomují a snaží se jim přechod zjednodušit.

Takže se prvňáčci nemají čeho obávat?

Někdy se stane, že si dítě učitele neoblíbí, i když není špatný, zkrátka si dva lidé někdy nesednou. Rodiče by to měli sledovat a reagovat na to. Když přeřadí dítě do jiné školy, najednou zmizí ranní nevolnosti a je po starostech.

Co byste poradila rodičům prvňáčků?

Rodiče by měli s prvňáčky co nejvíc mluvit, věnovat se jim, psychicky je podpořit, protože je to opravdu velká změna a vždycky bude. Pokud budou mít pocit, že něco nehraje, tak když do školy přijdou a nebudou předem nahněvaní a s předem utvořeným názorem a budou se snažit o efektivní komunikaci, změna je vždy možná. Tedy alespoň doufám, zůstávám optimista.

Co by podle vás měli dělat rodiče školáků se začátkem nového školního roku, aby škola probíhala hladce?

Moje doporučení je, že rodič by hlavně měl v zájmu dítěte se školou spolupracovat. Pokud proti škole něco má, tak ať jde a projeví svůj názor, komunikuje, zasadí se o změnu. Ale ať doma před dětmi nenadává na učitele, tím se nic nezmění, naopak se to jen zhorší. Nadávky a shazování učitele nefunguje, odskáčou to vždycky hlavně děti, stejně jako třeba hádky mezi rodiči. Rodiče by měli s dětmi o škole mluvit, ve smyslu „Neboj, my to společně zvládneme!“

Jsem proti jakémukoliv agresivnímu přístupu rodičů, tím se může vše jen pokazit. Vše by mělo jít po dobrém a každý problém se dá řešit konstruktivně. Ve společnosti je nyní tolik problémů, že mi přijde zbytečné dělat je i tam, kde ve skutečnosti nejsou.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Aktuálně.cz: Proč se dětem nechce do školy? Chybí hry a pozitivní přístup"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
T.i. Marek

Že dětem ve škole chybí hry a pozitivní přístup? No, možná. Ale hlavně jim ve škole chybí zmrzlina.

Živá škola Olomouc

Velmi podnětný článek, velmi konstruktivní a snad až trochu smířlivý :-)…

Živá škola Olomouc

Velmi podnětný článek, velmi konstruktivní a snad až trochu smířlivý :-)…

wpDiscuz