Carl Hansen: Učiňte rok 2015 rokem skvělých lekcí

Přinášíme text Carla Hansena, který se pokusil shrnout nápady na to, jak měnit  a rozšiřovat možnosti v metodách výuky. Carl Hansen je konzultantem v oblasti vzdělávání s dvacetiletou pedagogickou praxí ve Spojeném království a v Praze. Je inspektorem nezávislých škol po celém světě a momentálně rovněž studentem MBA. Svůj čas dělí mezi konzultace, studium, výuku angličtiny jako cizího jazyka pro děti i dospělé a výtvarné umění. Má tři dcery, které navštěvují české státní školy. Je k dispozici coby dobrovolný mentor pro nově kvalifikované učitele.

Nový rok je tu a já bych vám rád nabídl ke zvážení některé nápady pro přípravu lekcí a hodin v roce 2015 z pozice britského učitele s téměř dvacetiletou praxí jak ve Spojeném království, tak i v Praze. Má praxe zahrnuje práci se studenty ve věku 12-19 let, zároveň jezdím na inspekce mezinárodních škol po celém světě. To znamená, že hospitace v hodinách a zkoumání známkovaných prací je základní, nedílnou součástí mé práce.

Vánoční prázdniny přinesly příležitost k odpočinku a dobití energie pro následující měsíce. Byla to také možnost zastavit se a ohlédnout za naší pedagogickou praxí a reflektovat naše lekce. Učit znamená směrovat mladé životy a pomáhat dnešním dětem získat zítřejší příležitosti. To je veliká odpovědnost, ale zároveň i základní pravda skrytá pod tím, co to znamená ‚učit‘.

Otázkou tedy je, jak tento ideál – vybavit studenty nástroji, které budou potřebovat – dostat do každé lekce?Musíme přemýšlet o tom, jaké nové vědomosti si studenti osvojí jako výsledek každé odučené hodiny. To se zdá být těžkým úkolem. Učitelé jsou extrémně vytížení lidé a jejich práce je náročná. Každý předmět je jiný, každá třída odlišná. Tváří v tvář těmto „faktům“ je jednodušší pokračovat jako dříve, opakovat totéž co v roce 2014. Změnit návyky může být těžké.

Máme skvělou příležitost formovat životy našich studentů a pomoci jim, aby se stali nejen vzdělanými, ale i důmyslnými a vynalézavými, a dokázali používat svou mysl. Za léta své pedagogické praxe jsem měl to potěšení pracovat s mnoha učiteli, kteří jsou zapáleni pro svůj obor a mají na srdci ten nejlepší zájem svých studentů. Pochopili, že i když je ta samá látka přednášena ve dvou třídách, nikdy nejsou dvě lekce stejné. Studenti a hodiny jsou pokaždé jiní a učitel je tam proto, aby to vzal v úvahu a reagoval na potřeby učících se – svých žáků.

Ať už učíte prvním nebo dvacátým rokem, zamyšlení nad vaším způsobem výuky vám pomáhá vidět cesty ke zlepšení a k rozvíjení toho, co funguje dobře. Přemýšlet o svých lekcích a změnit je vám může připadat jako opravdu obrovský úkol. Pokud to tak pojmete, pokus změnit všechno naráz může mít za následek pouhou rezignaci a návrat k ustáleným pracovním návykům. Existuje ale jiný způsob. Je mnohem lepší vybrat si pro začátek jednu věc a nejdříve se zaměřit jen na ni. Začněte v malém, ale podnikejte kroky. Můžete se zaměřit nejprve třeba jen na jednu ročníkovou skupinu či na nějaký prvek lekce, který byste rádi změnili jako například práce studentů ve skupinkách nebo individuální podpora jednomu studentovi, který ji potřebuje. Může jít i o větší využití informačních technologií během vyučování. Tento článek vám přináší některé praktické nápady, jež lze vyzkoušet a rychle zavést do praxe. Není omezený na konkrétní předmět. Následování byť jediné z těchto možností už může přinést změnu. Tady jsou:

‚Break it up!‘ – Rozdělte to!

Každá 45 minutová hodina se dá rozdělit do menších částí zaměřených na jiný úkol, což dodá lekci pestrost. Nejlepší pochvala jakou můžete od studentů dostat je ta, že hodina rychle utekla – jinými slovy, neměli čas se nudit. Práce na jednom úkolu po celou dobu lekce není nic jiného než nuda, a právě tady může přijít k užitku krátký úvodní úkol. Může to být jen něco jednoduchého jako zadat dvojicím studentů, aby vyjmenovali co nejvíce pojmů, které na dané téma znají, nebo aby si v párech promysleli krátký dotaz a sdíleli své nápady s celou třídou. Jejich odpovědi můžete zaznamenat na tabuli a podívat se na ně na konci hodiny, kdy mohou porovnat, zda se jejich názory či znalosti změnily. Jiným způsobem, jak začít lekci může být ‚brainstorming‘ – vyvolat ‚burzu nápadů‘ na obecné téma, a potom nechat studenty hádat, co je cílem hodiny. To v nich vyvolá zvědavost, a právě ta leží v samém srdci motivace k učení. Jakmile se dostanete přes úvodních pět minut, můžete se začít zabývat hlavním úkolem nebo třeba i dvěma propojenými úkoly, které budou tvořit stěžejní náplň hodiny. Cílem těchto úkolů je přimět studenty k aktivnímu myšlení a řešení problémů, což se nejlépe daří při práci v malých skupinách. Je na vás rozhodnout, jakým způsobem vytvoříte tyto skupiny, aby se například potkali schopnější studenti s těmi, kteří potřebují více podpory. Chvilka na konci hodiny využitá k otázkám a odpovědím pak pomáhá zjistit vědomosti, které si z hodiny odnášejí.

‚Warm it up!‘ – Zahřejte to!

Prvních pár minut může předurčit úspěch celé lekce. Během nich se nastavuje atmosféra pro učení, a je proto velmi dobré snažit se podchytit pozornost celé třídy. Zapisování docházky je jistě důležitým administrativním úkolem, ale nemůže tuto roli dobře splnit. Kromě příkladů uvedených výše v sekci ‚Break it up‘, je možné jim hned na začátku hodiny zadat domácí úkol. Můžete je požádat, aby doplnili klíčová slova do definic, odpověděli na krátké otázky nebo vymysleli otázku k danému tématu, kterou následně položí ostatním ve třídě. Někdy je nechám, aby si při vstupu do učebny vytáhli z klobouku různobarevné papírky, což poslouží k jejich rychlému rozdělení do malých skupin a zároveň to podnítí jejich zvědavost, co bude následovat. ‚Warmers‘ jsou báječný způsob, jak začít hodinu – mohu je jen doporučit.

‚Ask questions!‘ – Ptejte se!‘

V tomto bodě už je vám nejspíš jasné, že dávám studentům rád spoustu otázek. Ačkoliv otázky typu ‚ano/ne‘ jsou na úvod užitečné, ty, které demonstrují nabyté vědomosti, jsou více otevřené a vyžadují po studentech, aby přemýšleli a vyjádřili svůj názor nebo navrhovali řešení. Můžete například nabídnout scénář ‚ co kdyby‘, který je povede k tomu, aby uplatnili svou znalost předmětu odlišným způsobem. Vyžaduje to od nich určitou úroveň dedukce i představivosti. Dotazy jsou před lekcí předem promyšlené, avšak může se stát, že studenti začnou klást vlastní otázky, což lze podpořit a zapojit celou třídu, aby zvážila možné odpovědi. Otázky mohou být použity i ke kontrole učení během jejich práce na úkolu. Zde je pár příkladů: Proč se rozhodli právě pro tuhle věc spíš než pro jinou? Jak došli ke svým odpovědím? Existují další možné odpovědi, které je třeba zvážit?

‚Be a team!‘ – Buďte týmem!

Když rozdělíte studenty do malých skupin, můžete trochu podnítit soutěživost v celé skupině. Problémy ale působí studenti, kteří ve skupinách vyrušují. Ne každý potenciální problém se dá při skupinové práci kompletně odstranit, nejlepším způsobem ale je stanovit každé skupině cíle s jasnými instrukcemi. Také může pomoci, pokud se celé třídy zeptáme, co znamená pracovat ‚v týmu‘ a jaké druhy dovedností to vyžaduje. Určitě si vzpomenou na takové výrazy jako ‚spolupráce, sdílení, naslouchání druhým, respektování názorů druhých‘. Je možné je zapsat na tabuli jako připomínku pro ty, kteří se plně nesoustředí na prováděný úkol. Rovněž si můžete pomoci zvolením týmového mluvčího. Ten bude nejen referovat o závěrech jejich práce, ale pomůže celému týmu zamyslet se nad rozdělením úkolů. Práce ve skupinách rovněž umožňuje učit se jeden od druhého, což znamená, že konverzace o úkolu mezi studenty vede ke sdílení znalostí. Práci ve skupinách a v týmu se věnovalo již mnoho výzkumů. Může se vám zdát, že učitel tím předává lekci do rukou studentům, ale role učitele se tak přesune z doručovatele faktů k monitorování aplikování těchto faktů a vědomostí během práce na zadaném úkolu.

‚Set challenges!‘ – Určujte výzvy!

Existují způsoby, jak rozdělit úkoly tak, aby byly svou náročností pro každého studenta odpovídající výzvou. Studenty můžeme do volby úkolů přímo zapojit a lze nechat na nich, aby si sami určili svou ‚výzvu‘ v dané hodině. Mělo by být ale pevně stanoveno, co se od nich očekává – jako minimum – s tím, že ti, kteří budou rychle hotovi, budou pokračovat na novém či rozšířeném úkolu vyšší obtížnosti. Kde je k dispozici internetové připojení, tam lze pro tento účel využít i formu malého průzkumného úkolu.

‚Check their learning!‘ – Kontrolujte, co se učí!

Domácí úkoly a kontrola práce odvedené v hodinách hrají důležitou roli v kontrole učení. Je však třeba říci, že domácí úkol by neměl být jediným zdrojem hodnocení. Jen si odpovězte na otázku: mohou studenti okopírovat svůj úkol od druhých? Čas v hodině je možno použít i k ohodnocení učení studentů. Čas je jádrem problému tolika věcí během každé lekce. Plánování hodnocení a monitorování učení během hodiny vychází z přípravy hodiny. Neznamená to, že musíte zadat studentům test. Pokud studenti například předvádějí prezentace, ostatní je mohou hodnotit a jejich práci komentovat, k čemuž můžete přihlédnout při známkování po skončení lekce. Čas vyhrazený pro otázky a odpovědi lze využít k pokládání konkrétních otázek jednotlivým studentům tak, abyste prověřili znalost předmětu nebo dovednosti při řešení problémů. Můžete je pozorovat při práci a podle jejich vzájemných interakcí můžete kontrolovat jejich učení a aplikaci dovedností. Známky z hodnocených prací poslouží jako kontrola, zda byl některý aspekt tématu obecně dostatečně zodpovězen. Můžete díky tomu zjistit, že je třeba vrátit se k tomu kterému tématu a strávit u něj více času, nebo jej probrat znova. Tímhle způsobem se známkování stává důležitým nástrojem ke kontrole učení, nikoliv pouze přidělením známky každému studentovi. Hodnocení může posloužit učiteli k porovnání, jak třída a každý individuální student pokračují ve vztahu k cílům, kde by je učitel v daný moment chtěl mít. Nejlepší ovšem je kontrolovat učení tak pravidelně, jak je to jen možné.

‚Give them feedback!‘ – Dejte jim zpětnou vazbu!

Studenty může pozitivně motivovat zpětná vazba, kterou od vás dostanou. Můžete jim ji dát pokládáním otázek, které je nasměrují, nebo přímým návrhem, jak dosáhnout lepších výsledků. Je dobré je chválit, ale je potřeba říkat jim víc, než jen, že je něco dobré či skvělé. Jde o to pozitivně komentovat práci, kterou odvádějí, a vyzdvihnout tu část jejich činnosti, jež podle vás zasluhuje komentář. Rovněž pomáhá, obdrží-li písemnou zpětnou vazbu ke známkovaným pracím. Kromě hodnocení ‚dobré‘ nebo ‚skvělé‘ by měla říkat, proč tomu tak je, navrhnout oblast, na niž je třeba se zaměřit, a co by student mohl pro zlepšení udělat. Samozřejmě, takové hodnocení může být i ústní, ale nejlepší je uchovat si písemný záznam, byť jen pro případ, kdy je žádáte, aby reflektovali svůj pokrok.

‚Get their feedback!‘ – Získejte od nich zpětnou vazbu!

Vím, že když jsem poprvé žádal studenty o zpětnou vazbu, stálo mě to hodně kuráže. Oni mají velmi dobrou představu o tom, co pro ně zafungovalo, a dají vám upřímnou odezvu. Můžete to pociťovat jako přímou kritiku své autority. Mnohem lepší než ptát se studentů na jejich názor přímo, před celou třídou, je připravit si dotazník. Účel zpětné vazby je ten, že vám poskytuje jiný zdroj názorů, jež můžete použít při rozhodování, až budete plánovat další hodiny. Nikdy není dost času žádat o zpětnou vazbu na každou lekci, avšak je-li to do hodiny naplánováno, může to ve studentovi zanechat dojem, že jeho názory jsou vyhledávané a respektované.

‚Sum it up!‘ – Shrňte to!

Využít posledních pěti minut před koncem hodiny k otázkám na hlavní téma lekce je skvělým způsobem, jak zjistit, kolik se toho studenti naučili, a zároveň to může odhalit oblasti, v nichž se mohou naučit více. Je užitečné vést je ke konci lekce k tomu, aby reflektovali, čeho během hodiny dosáhli. Pomáhá jim to rozpoznat, co se naučili a dodá jim to pocit úspěchu a dosažení cíle.

A nakonec: ‚Share it!‘ – Podělte se!

Proč byste měli dělat všechno sami? V každé škole se nachází skvělý zdroj vědění a odbornosti, a sice ve vašich kolezích. Nabité rozvrhy způsobují, že učitelé mají tendenci soustředit se jen na svůj předmět a své vlastní hodiny. Možná je nikdy nikdo z kolegů nenavštíví. Mohou mít spoustu zkušeností s hospitacemi někoho z managementu, nebo také vůbec žádné. Pokud se vám líbí změny, které jste do svých lekcí zavedli, podělte se o ně s kolegy, u nichž cítíte, že jsou těmto myšlenkám otevření. Můžete se také spojit s několika dalšími do týmu a vytvořit skupiny pro ‚teaching and learning‘ – vzdělávání a učení se, kde si můžete nápady vzájemně vyměňovat a vyzkoušet je. Můžete se vzájemně navštěvovat v hodinách a pozorovat konkrétní zaměření lekce, vzít si z toho poučení a uplatnit je při svém vlastním vyučování. Návrh nečekat na management, až podobné věci zavede do praxe, se může zdát poněkud revoluční. Vytížený tým managementu by však velmi pravděpodobně uvítal svůj pedagogický sbor aktivně prozkoumávající nápady, které jsou ku prospěchu učitelské praxe. V konečném výsledku to znamená přínos pro studenty a o tom právě celé učení je – zavádění takových struktur a obsahů do praxe, jež umožňují studentům se učit.

Jak pročítáte tento článek, najdete v něm body, s nimiž možná nebudete souhlasit. Mým záměrem je vyvolat otevřenou diskusi o metodách učení. Pokus udělat vše pro okamžitou změnu vyučovacích metod může být příliš náročný úkol. Nejlepší je soustředit se pro začátek na jednu věc – a snad vám zde uvedené nápady poskytly počáteční bod. Doufám, že se tu pro vás najde alespoň jeden nápad, u nějž cítíte, že byste na něm mohli během rozbíhajícího se roku 2015 zapracovat. Jako učitel učiteli – vám přeji hodně štěstí a úspěchů při proměně roku 2015 v rok skvělých lekcí.