Debata s oponenty: Potřebujeme více vyučených?

FullSizeRender

Nabízíme zápis a zvukovou nahrávku z pravidelné každoměsíční akce v EDUpointu  na pražském Staroměstském náměstí. Šlo o další debatu s oponenty, tentokrát na téma, zda potřebujeme více vyučených a jaké jsou problémy a možnosti změny na učilištích. Tématu se týká i nedávno publikovaný text pana Pavla Jíšky ze stavebního učiliště a střední odborné školy v Písku nazvaný Desatero pro zlepšení výuky mladých řemeslníků, který si můžete přečíst ZDE.

Debaty se zúčastnilo deset diskutujících, převážně odborníků na oblast učňovského vzdělávání. Na nahrávce uslyšíte Miloše Rathouského ze Svazu průmyslu a dopravy, Dášu Divišovou z Nadace Depositum Bonum, Olgu Kofroňovou z Národního ústavu pro vzdělávání, Lukáše Policara z projektu Podnikavá škola, Petra Naskeho z projektu Pospolu, Karla Garguláka z Úřadu vlády a Tamaru Kováčovou a Tomáše Feřteka z EDUin. Hlavní myšlenky z debaty:

  • Nepotřebujeme více vyučených, ale kvalitnější vyučené, kteří budou schopni si najít práci. Svaz průmyslu neprosazuje větší počet dětí na učilištích, ale zachování současného stavu, tedy zhruba třetiny dětí na učilištích (M. Rathouský).
  • Když se mluví o nezaměstnanosti vyučených, je třeba rozlišovat mezi obory vyučení. Podle informací od firem, se kterými mluvíme, je více nezaměstnaných vyučených je ve službách, výrazně méně v technických oborech. Tam zájem převyšuje nabídku (D. Divišová).
  • Neschopnost sehnat si zaměstnání nezávisí u vyučených vždy jen na oboru studia. Často je důvod, proč nemohou absolventi sehnat práci, spíš v jejich nízkých kompetencích. Neschopnosti v čas a spolehlivě chodit do zaměstnání a plnit úkoly. (O. Kofroňová).
  • Někdy mohou být důvody praktické, nevyhovuje jim práce na směny, mohou mít zdravotní potíže, nechtějí pracovat v oboru, který se vyučili. Nebo místo, o které stojí, není v regionu, kde žijí, a naopak (D. Divišová).
  • Problém tedy je především v kvalitě, ne počtu absolventů (K. Gargulák).
  • Důvody, proč rodiče nechtějí dávat děti na učiliště, je často v jejich kvalitě. Bojí se, že dají své dítě do nebezpečného prostředí. Některá učiliště produkují až devadesát procent absolventů, kteří nemohou najít práci a často ji ani nehledají (L. Policar).
  • Chybí nám kariérové poradenství na základních školách. Ty nepodporují žáky v tom, aby si své příští zaměstnání průběžně hledali. Často pak jdou v patnácti prostě tam, kam je pošlou rodiče, nebo je přivede náhoda vázaná na doporučení známých, bariéry při cestování za vzděláním či finanční a sociální situace celé rodiny (P. Naske).
  • Jedním z důvodů nízké efektivity výuky na učilištích je, že i tam se učí od abstraktního ke konkrétnímu, ale tito žáci potřebují přesně opačný přístup. Začínat praktickými příklady a teprve pak dojít k zobecnění (O. Kofroňová).
  • Pokud se mluví o zvýšení kvality všeobecného vzdělávání na učňovských oborech, což je jedno z doporučení OECD, nemá jít o zvýšení hodinové dotace všeobecného vzdělávání, tedy o více literárního dějepisu, kvadratických rovnic či dějepisných dat, ale o získávání důležitých gramotností. Čtenářské, komunikační, matematické, logické, finanční. Ty učňům umožní uplatnit se ve složitém světě (M. Rathouský).
  • Učitel na střední odborné škole s obory s výučním listem musí mít odvahu vybrat z látky to, co je pro budoucí profesi opravdu klíčové, tomu věnovat zvýšenou pozornost a netrvat na tom, že probere vše do hloubky. A je třeba si uvědomit, že každý žák potřebuje ve škole zažívat úspěch (P. Naske).
  • Je třeba zrovnoprávnit „mistry“ – učitele odborného výcviku a učitele odborných předmětů. Mistři nejsou doceněni, přitom žáci k nim snáze navazují vztah než k učitelům. A je třeba, aby učitelé teoretických odborných předmětů chodili do praxe. Často tam nebyli mnoho let.
  • Cesty k profesi mohou být velmi různé. Tedy přes učiliště k maturitě a pracovnímu místu, ale i přes maturitu na gymnáziu k doplnění odborných předmětů na průmyslovce, doplnění výučního listu po ukončení vysoké školy atp. Je třeba, aby všechny tyto cesty byly průchodné.
  • Často zmiňovaný duální systém, kdy učeň je zaměstnancem firmy a zároveň je i žákem školy, která mu dodává teoretické znalosti, není u nás plně realizovatelný. Důvodů je víc, kromě jiného jde o nákladný systém, kdy většinu nákladů nesou firmy. To není v našich podmínkách realizovatelné. Propojení škol s praxí tedy je žádoucí, ale v úvahy připadá jen zavedení některých prvků duálního systému.

Celou nahrávku v délce 1 hodiny 50 minut si můžete stáhnout a poslechnout ZDE.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz