Deník.cz: Chci 13 miliard a odklad inkluze nepodepíšu, říká ministryně školství

Publikujeme rozhovor Kateřiny Perknerové s ministryní školství Kateřinou Valachovou, který vyšel 11. 2.  na zpravodajském webu Deník.cz (ZDE).  Jak chce řešit učitelské platy a podporu zavádění inkluzivních opatření i přes odpor části veřejnosti a politiků?

Učitelé mají v porovnání s ostatními vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci placenými státem nejnižší příjmy. I když se tarifní platy zvedají, osobní příplatky klesají, takže nula od nuly pochází. Čarování s penězi v neprospěch pedagogů chce udělat konec ministryně školství Kateřina Valachová. Zároveň ji čeká složitý boj o zavedení inkluzivního vzdělávání. A to i s hejtmany z vlastní strany.

Odboráři vyslovili požadavek na zvýšení platů učitelů o deset procent. Bez zřetelného vylepšení jejich finanční situace se totiž podle nich o kvalitativních změnách ve školství nedá mluvit. Je to pro vás výzva?

Vnímám to spíš jako podporu mé snahy o změnu. Sama jsem byla šokována tím, že učitelé jsou nejen nejhůře placenými vysokoškolsky vzdělanými služebníky státu, ale jsou zasaženi i dlouholetou praxí odnímání osobních příplatků. Znamená to, že vždycky slavně dojde ke zvýšení tarifů, ale to není současně doprovozeno dostatečným objemem peněz do podfinancované soustavy. Učitel má tedy nakonec v kapse totéž, co loni nebo předloni.

O tom jsme spolu mluvily už počátkem ledna. Teď ale školské odbory daly na stůl konkrétní částky, dva tisíce pro začínající a tři pro zkušené pedagogy. Půjdete za ministrem financí Babišem a budete chtít tyto prostředky ze státní kasy?
Odborářské požadavky odpovídají mé představě 
o tom, co si učitelé zaslouží a samozřejmě s nimi za ministrem financí půjdu. Chci připomenout, že deset procent navíc žádají také zdravotníci a já osobně nevidím z hlediska záslužnosti mezi oběma profesemi žádný rozdíl. Vezmeme-li objem platů, tak deset procent pro veřejné i soukromé regionální školství představuje třináct miliard korun v rozpočtu.

Miliardy navíc

To už by se dalo nazvat něčím jako Marshallovým plánem pro školství. Dostanete 13 miliard navíc?
Jde jen o peníze na platy, já mám ale mnoho a mnoho dalších požadavků, které směřují k tomu, abychom měli více školních družin, zajistili žádoucí kapacitu základních škol, zájmové aktivity dětí. Vedle kariérního řádu musíme nastartovat funkčnost ohodnocování učitelů, aby znovu existovaly osobní příplatky.

Takže 13 miliard je jen startovací částka?
Pravda je, že finanční objemy, které by zaručily skutečně kvalitní školství, jdou do desítek a desítek miliard. Nejsem však populistka a nemohu lhát učitelům, že za jediný rok jsme schopni dorovnat deficit ve výši třiceti miliard.

Co je tedy reálné?
Mám minimalistický požadavek, bez něhož se nelze učitelům podívat do očí, ale to si nechám pro vyjednávání na ministerstvu financí. Momentálně lze říci, že budu bojovat za deset procent navíc do objemu platů, a to je těch 13 miliard korun. Tato částka obsahuje zvýšení platů učitelů i nepedagogických pracovníků. Pro chod školy jsou pochopitelně velmi důležití i školníci, kuchařky, hospodářky.

Kariérní řád už jste dokončili?
Je připraveno jeho paragrafové znění a příští týden ho předložíme do vnějšího připomínkového řízení. Podporují ho i odbory, protože jsme ho velmi významně otočili směrem k učiteli před tabulí, který je skutečně základním kamenem vzdělávací soustavy.

Více financí budete chtít i kvůli inkluzivnímu čili společnému vzdělávání. Novela školského zákona zaručuje všem dětem, jež splní podmínky zdravotního rázu, nárok na podpůrné prostředky a zařazení do hlavního vzdělávacího proudu. Vše se má spustit 1. září a ve veřejnosti se čím dál častěji ozývají hlasy, že to není připraveno, že chybějí peníze, asistenti, pomůcky.
Základní otázka zní, co se vlastně 1. září skutečně stane. V regionech se z toho velmi často stalo nikoliv odborné, nýbrž politické téma. Všichni víme, že se blíží krajské volby, ale já se skutečně poctivě snažím pracovat na zavedení novely, kterou parlament schválil, a zároveň zohledňovat to, co zaznívá v debatách v terénu.

To jest?

Od ředitelů, učitelů, speciálních pedagogů a rodičů slyším námitky a obavy, které se netýkají dané novely, ale kritiky dlouhodobě neřešených problémů. Že základní školy nemají dostatečnou kvalitu, že je v některých regionech příliš mnoho víceletých gymnázií, která pak logicky nemohou připravovat jen mimořádně nadané děti, že je nedostatek žáků ve středním odborném školství, že je málo financí na asistenty pedagogů, na něž dokonce musejí přispívat rodiče, že existuje velká nespravedlnost při zajišťování podpory dětem se speciálními potřebami.

Kvalita škol

Takže odborná veřejnost a rodiče spíš žehrají na provozní zádrhele a vy nápravu vidíte ve zlepšení systémových věcí?
Já to vidím tak, že školství celkově není v dobré kondici. Nemůže fungovat tak, že jedna škola je výborná, neboť má osvíceného zřizovatele a dobré vedení, tudíž dosáhne na prostředky na vzdělávání nadaných i znevýhodněných dětí, ale druhá škola ve vedlejším regionu je na tom daleko hůř. Děti mají právo na stejně kvalitní vzdělání všude, bez ohledu na vnější okolnosti a schopnost či neschopnost státu zajistit, aby finanční prostředky plynuly, kam mají. Každý kraj má dnes svoji vlastní politiku a jinak nahlíží na financování asistentů pedagoga. Jako ministryně školství říkám, že Česká republika je jedna a já mám zájem na tom, aby každé dítě bylo z hlediska vzdělávacích potřeb financováno stejně, ať je to malá obec nebo metropole. Praxe, kdy si rodiče doplácejí na vzdělávaní svých dětí 
v systému, který je podle ústavy bezplatný, musí okamžitě skončit.

Dokážete to?
Musíme si na rovinu říct, jestli chceme ponechat věci tak, jak jsem je popsala, nebo nechceme. Myslíme si, že když nespustíme novelu školského zákona 1. září, což znamená, že odložíme větší míru podpůrných opatření, která směřují k dětem do základních i speciálních škol, změní se něco? Změní se to, že na asistenty pedagoga nebudou doplácet rodiče ze své kapsy? Změní se to, že na podporu mimořádně nadaných žáků jsou většinou ředitelé s učiteli úplně sami a musejí hledat pomoc pro rozvoj jejich talentu, kde se dá? Je to dobře, nebo ne?

Pokud platnost novely odložíte o rok, minimálně se změní to, že bude po krajských volbách. Hejtmani, z nichž je naprostá většina z ČSSD, vám přílišnou oporou nejsou, viďte?
Pro mě jsou nejdůležitější fakta a věcná debata, ale také ochota věci měnit, ne si pohodlně zacpávat uši a nechávat věci plynout. Skoro bych byla ráda, kdyby odklad jednoho ustanovení jedné novely spasil české školství, jenže tak to není. Tím jsem si zcela jistá – bez ohledu na mou politickou pozici a popularitu. A proto se pod její odklad podepsat nemůžu, i když tím podpisem by řadě politiků asi spadl kámen ze srdce.

Vy jste si správností novely, kterou mimochodem prosadil váš předchůdce s podporou celé koalice včetně některých dnešních zastánců jejího odkladu, jistá. Kde se tedy bere panika 
v regionech?
Také se na to ptám. Například jsem zaznamenala obavu středních speciálních škol, jichž se novela nijak nedotýká. Ony se bojí, že se ekonomicky neudrží, protože mají málo dětí. V tom se ale jejich postavení neliší od běžných středních odborných škol, i těm klesá počet žáků. Musíme se tedy bavit o reálném financování, abychom stávající síť středních škol tohoto typu zachovali, ale to je úplně jiný problém, který s inkluzí naprosto nesouvisí. Chci také zdůraznit, že finanční pokrytí novely z hlediska specifických vzdělávacích potřeb žáků v hlavním proudu je pro letošní rok zajištěno. Věřím, že jakmile školy dostanou prostředky v rozpisu krajských normativů, což je bohužel až 
v březnu, dojde k významnému uklidnění situace. V roce 2017 budou tyto potřeby financovány prostřednictvím dotačního rozvojového programu.

Máte po ruce další fakta, která by fámy rozprášila?
Nechala jsem si zpracovat statistiku, která je velmi průkazná. Počet základních škol je 4115 a v nich máme 44 000 tříd. Základních škol, které vzdělávají pouze v oboru ZŠ speciální je 28 a v nich je 1000 dětí. My je nerušíme, ale i kdybychom dopřáli sluchu poplašným zprávám, tak jde o zlomek všech tříd a dětí. V běžných třídách se učí 849 767 žáků a z toho má diagnózu lehkého mentálního postižení (LMP) 1899 dětí. Z toho 902 se učí ryze podle přílohy LMP. Ve speciálních třídách se vzdělává 30 484 dětí, ale z nich má diagnózu LMP jen 13 876. My se tedy nebavíme o statisících dětech. I kdyby všichni žáci ze speciálních tříd přešli do běžných škol – jako že se to nestane – tak by šlo o dvě děti na jednu třídu. Nevím, kde se berou „zaručené“ zprávy o tom, že na třicet dětí bude deset s lehkým mentálním postižením. Tolik dětí s handicapem LMP prostě v ČR není. Přestává se mi líbit, že si někdo z tak vážné věci, jakou je vzdělávání dětí, dělá líbivou politiku a děsí rodiče a děti. Věřím, že i v citlivých otázkách tohoto typu si přemýšliví lidé udělají dříve nebo později vlastní názor. Žádná hrozba zaplavení našich škol dětmi s významným zdravotním postižením neexistuje.

Máte stále ambici předložit a uvést do praxe novou koncepci financování regionálního školství, neboť způsob platby tzv. na žáka už se přežil?
Návrh změny financování regionálního školství jsme dokončili, protože souvisí s kariérním řádem, takže obě tyto záležitosti jdou současně do vnějšího připomínkového řízení. Vedle financování podpůrných prostředků pro společné vzdělávání musíme sladit kariérní řád a osobní příplatky, aby se oba systémy vzájemně nekanibalizovaly. Nový model plánujeme ovšem zavést až v rozpočtovém roce 2018. Jdeme cestou financování na třídu. Rámcový vzdělávací program jasně říká, co a jak se musí odučit, takže se dá snadno spočítat, kolik na to potřebujeme učitelů. Z toho odvodíme základní propočet finančních prostředků, které pošleme přes kraje. Ty budou mít nadále významnou úlohu, ale budou více svázány centrem v tom smyslu, že budou mít určený poměr mezi jednotlivými náklady, tedy směrem k tarifům, osobním příplatkům a prostředkům na provoz školy. V hlavním propočtu budou zohledněny specifické vzdělávací potřeby dětí, snížené počty dětí v učebnách, dělené třídy pro výuku jazyků a matematiky, odměny nepedagogické práce, kterou nelze vázat na počet dětí.

Do roku 2018 se tedy nebude dít nic?
Od nového modelu si slibujeme, že zajistí spravedlivější financování menších a větších škol, ale už teď komunikujeme se zástupci regionů o podpoře svazkových škol. Jsem velmi ráda, že samosprávy toto neodmítají, neboť svazkové školy jsou příležitostí, jak udržet první stupeň ZŠ na dosah bydliště dětí. Už máme hotové doporučení, jak mají tyto školy fungovat, nyní čekáme na zpětnou vazbu. Podporujeme tím dialog mezi ministerstvem, obcemi a kraji, abychom narovnali financování regionálního školství, protože všichni chceme, aby vzdělávání dětí bylo obdobně kvalitní a dostupné všem. Jsem daleka toho strašit veřejnost, ale rozhodně je pravda, že musíme začít něco dělat a přestat se řídit heslem „urvi, co můžeš“.