Deník.cz: Největším úkolem je zvýšit kvalitu vzdělávání na 2. stupni ZŠ

Publikujeme rozhovor Michaely Kolkové s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem, který vyšel dne 12. 9. na zpravodajském webu Deník.cz.

Po letních prázdninách začíná pro řadu dětí, jejich učitele a další pracovníky škol nový školní rok 2017/2018. V jaké kondici jsou české školy? Co se daří a co méně? Jaké máme učitele a ředitele škol? Jak si stojí naše vzdělávání v mezinárodním srovnání? Nejen o těchto tématech vedl Deník rozhovor s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem.

V čem bude nadcházející školní rok jiný?

Některé novinky tu jsou. Jde například o povinné předškolní vzdělávání dětí, které dosáhly pěti let, garanci místa v mateřské škole pro děti od 4 let, o dílčí změny v rámcových vzdělávacích programech, kdy se např. na základních školách zavádí plávání jako povinná součást tělesné výchovy na 1. stupni, na středních školách pak dochází např. k posílení hodinových dotací českého jazyka, matematiky a cizího jazyka. Koriguje se také nastavení pravidel pro společné vzdělávání, tedy pro inkluzi.

Začněme u mateřských škol. V jaké jsou kondici?

V celkem dobré. Pozitivní klima, dobré vztahy mezi učiteli i žáky, dobré materiální i finanční podmínky, děti jsou vedeny ke zdravému životnímu stylu, dosahují velmi dobrých výsledků v takových oblastech vzdělávání, které souvisejí s jejich budoucí čtenářskou, matematickou, přírodovědnou a sociální gramotností, zlepšují se jejich dovednosti v sebeobsluze a v oblasti hygienických a zdvořilostních návyků, na vysoce profesionální úrovni je vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Problémem pak zůstává třeba nedostatečná logopedická prevence, učitelé nemají dostatečné znalosti v oblasti pedagogické diagnostiky nebo v oblasti práce s digitálními technologiemi. Individualizované vzdělávání komplikují vysoké počty dětí na jednoho pedagoga.

Zmínil jste společné vzdělávání, inkluzi, která se asi nejvíce týká základních škol. Jak se s ní školy vyrovnávají?

Mrzí mě, jak se o společném vzdělávání někdy mluví. Je prostě neoddiskutovatelnou skutečností, že z pohledu spravedlivosti ve vzdělávání a rovného přístupu k němu má ČR v mezinárodním srovnání značné rezervy. Přitom je dávno prokázáno, že heterogenní třídy, tedy třídy složené z dětí různých charakteristik, jsou ve vzdělávání úspěšnější a žáci těchto tříd dosahují mnohem lepších výsledků. Společné vzdělávání je přínosné pro všechny, pro děti zdravé i pro děti s nějakým hendikepem. A na příkladu mateřských škol vidíme, že to jde.

Jde ale o to, jestli je pro postižené děti skutečně lepší, když se vzdělávají v běžných školách místo speciálních škol, které mají vyškolené odborníky, ne?

Samozřejmě. Jde o to, aby se všechny děti, které se mohou vzdělávat společně, společně vzdělávaly v běžných školách. A klíčové je to „které se mohou vzdělávat společně“. Pochopitelně záleží na druhu a stupni jejich postižení, tedy je jasné, že společné vzdělávání je přínosné jen pro některé děti. Inkluze je o tom, abychom nenechávali mimo hlavní vzdělávací proud ty děti, které v něm mohou s příslušnou podporou normálně působit. Navíc naše školy mají se vzděláváním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dlouhodobé zkušenosti a je potřeba říct, že školy, které již dříve děti s různými hendikepy v rámci hlavního vzdělávacího proudu vzdělávaly, to zvládaly zpravidla velmi dobře. A to k tomu neměly potřebné finance ani metodickou podporu pro učitele. Právě toto by se mělo v důsledku úpravy školské legislativy v rámci implementace společného vzdělávání změnit, to byl hlavní důvod, proč se nastavovala pravidla pro inkluzi, aby měly školy pro vzdělávání hendikepovaných dětí a žáků zajištěny adekvátní finanční prostředky a komplexní odbornou podporu poskytovanou pedagogům. Protože na principech vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se v jádru mnoho nezměnilo.

Pojďme tedy dále. Co základní školy?

V případě základních škol musíme rozlišovat první a druhý stupeň. Kvalita vzdělávání na prvním stupni se systematicky zvyšuje, učitelé využívají moderní, pestré a efektivní metody a vzdělávací formy a žáci dosahují víceméně očekávaných výsledků, zatímco vzdělávání na 2. stupni je v mnoha ohledech problematické.

Můžete zmínit nějaká konkrétní pozitiva?

Určitě jde o velmi dobrou dostupnost škol, a to i v malých obcích. Školám se také daří naplňovat jejich zaměření deklarované ve školním vzdělávacím programu, roste míra zapojování učitelů do dalšího vzdělávání, kontinuálně se zlepšují materiální podmínky pro vzdělávání, roste žákovská i učitelská mobilita, výrazně se zlepšuje bezpečnost škol, žáků i učitelů v nich, školy se více než v minulosti systematicky zaměřují na prevenci a řešení projevů rizikového chování. Při vzdělávání jsou využívány rozmanitější metody a formy ve výuce, zejména na zmiňovaném prvním stupni.

A například nějaká slabá místa?

Úplně se nedaří třeba diferencovat úkoly vzhledem k individuálním možnostem a schopnostem žáků, nedostatečně se uplatňují vzdělávací metody založené na spolupráci žáků a společném řešení problémů, stále se upřednostňuje předmětové vzdělávání a jen menší pozornost je věnována rozvoji žákovských gramotností, tedy schopností uplatnit nabyté znalosti v nejrůznějších situacích běžného života. Velmi komplikujícím faktorem je pak skutečnost, že zejména na 2. stupni si školy nedokáží efektivně poradit se vzděláváním nestudijně zaměřených žáků.

Tedy první stupeň základních škol je kvalitnější než ten druhý.  

Je to tak. Zvyšování kvality vzdělávání poskytovaného zejména na druhém stupni základních škol je velkým společným úkolem nás všech, kteří ve vzdělávání působíme.

Čili rodiče prvňáčků vstupujících do základních škol se nemusí změny v životě jejich dětí obávat?

Našim základním školám se při nástupu prvňáčků daří vytvářet velmi efektivní adaptační programy, které významně usnadňují úspěšný přechod z mateřské do základní školy. Prostředí a klima na prvním stupni je zpravidla velmi příjemné. Školy velmi silně vnímají důležitost jejich role při nástupu nových žáků prvních tříd, tedy a priori obavu není třeba mít.

Deník připravuje pro prvňáčky projekt spočívající v tom, že noví žáci škol budou nafoceni a v jednotlivých mutacích našich novin pro ně bude připravena samostatná strana. Co říkáte na to, když je nástup dětí do školy spojen i s určitými formami propagace?

Pro každé dítě jde o skutečně zlomový okamžik v jeho životě a je velmi důležité, aby si zejména z prvních dní své školní docházky děti odnášely pouze pozitivní dojmy. Když uvidí svou fotku v novinách, někde si o sobě něco přečtou, když pochopí, že jsou důležitou součástí života v obci nebo městě, určitě jim to novou životní etapu významně zpříjemní a pomůže si na novou situaci zvyknout.

Někdy se mluví o tom, že na malých školách na venkově je vzdělávání méně kvalitní než v městských školách. Je to pravda?

Vůbec ne. Ze všech zjištění České školní inspekce i z výsledků národních i mezinárodních testování žáků jednoznačně vyplývá, že vzdělávání v tzv. malotřídních, venkovských školách je minimálně na stejné úrovni, jako vzdělávání ve velkých školách ve městech. A v některých ohledech je dokonce na vyšší úrovni.

Zmínil jste testování. Jak jsou na tom naše školy v mezinárodním srovnání?

Vezmeme-li např. mezinárodní šetření TIMSS, které ověřuje znalosti žáků 4. a 8. tříd ZŠ v matematice a přírodních vědách, můžeme říct, že ČR je jedinou zemí, která měla v roce 2015 v matematice horší průměrný výsledek, než v rámci stejného šetření realizovaného v roce 1995. Šetření PISA ověřující dovednosti patnáctiletých žáků v základních gramotnostech zase ukázalo, že ČR z 52 zapojených států patří mezi 7 zemí, jejichž výsledek v přírodovědě se mezi lety 2006 – 2015 významně zhoršil. Obecně lze tedy říci, že výsledky českých žáků se zhoršují nebo stagnují, zatímco výsledky žáků z většiny ostatních zemí se zlepšují. Další nepříznivou zprávou je, že podíly nejlepších žáků se snižují a těch v nejnižších úrovních zvyšují, a to ve všech druzích a typech škol.

Přesuňme se ke středním školám. Jaká tam je situace?

Velmi rozličná, jde o to, o jaký typ střední školy jde, jestli mluvíme o gymnáziích, středních školách s maturitními obory nebo o vzdělávání v učebních oborech středních škol. Velkým problémem jsou třeba předčasné odchody ze vzdělávání, kdy nám roste podíl žáků, kteří nedokončí obor, který začnou na střední škole studovat, odchází mimo vzdělávání, případně několikrát opakují ročník, včetně toho, že následně stejně neuspějí u maturity. Stejně tak v systému existuje poměrně velké množství středních škol, v nichž pravidelně, několik let po sobě, neuspěje u maturity více než polovina jejich žáků. To jsou alarmující zjištění, na které je třeba reagovat.

Váš úřad má k dispozici velké množství informací a dat. Může se k nim dostat i veřejnost?

Samozřejmě, většina výstupů České školní inspekce je veřejná. Na úrovni hodnocení konkrétní školy či konkrétního školského zařízení jde o inspekční zprávy, které komplexně popisují zejména podmínky, průběh a výsledky vzdělávání v dané škole, upozorňují na její silné i slabé stránky a nastiňují také konkrétní doporučení pro případná zlepšení v různých oblastech. Na základě informací a dat z jednotlivých škol a školských zařízení pak připravujeme a zveřejňujeme tematické zprávy, které z komplexního pohledu vypovídají o konkrétním vzdělávacím tématu napříč školami. V uplynulém školním roce jsme tak vydali např. tematické zprávy týkající se vzdělávání v tělesné výchově, prevence a řešení šikany dalších rizikových jevů, vzdělávání nadaných a talentovaných dětí
a žáků, zprávu zaměřenou na rozvoj čtenářské, matematické a sociální gramotnosti, na kvalitu komunikace mezi školami a veřejností nebo zprávu pojednávající o zmiňovaném vzdělávání v těch středních školách, jejich žáci jsou u maturitních zkoušek dlouhodobě neúspěšní. Souhrnným výstupem za každý školní rok je pak výroční zpráva České školní inspekce, která obsahuje komplexní poznatky o vzdělávání v jednotlivých druzích a typech škol a školských zařízení v uplynulém školním roce. Tu zveřejňujeme vždy v prosinci. 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

1 komentář k "Deník.cz: Největším úkolem je zvýšit kvalitu vzdělávání na 2. stupni ZŠ"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář

A nejlépe posuneme kvalitu druhé stupně ZŠ kontrolou, zda jsou třídy označeny arabskými nebo římskými číslicemi.

wpDiscuz