Fokus: Děti i rodiče dávají přednost tištěným knihám před elektronickými, ale čtou je méně než dřív

8. 3. 2015
EDUin
hhh_z

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k datu 19.ledna, obsahují například tato témata: děti čtou pro zábavu méně než dřív, ale upřednostňují papírové knihy před elektronickými; herní přístup dokáže zaujmout, i když jde o obyčejnou činnost; budoucnost učení a společnost knowmádů podle Johna W. Moravce.

  1. Děti si přejí, aby jim rodiče četli, i když to samy už umí
    Minulý týden zveřejnila společnost Scholastic zprávu o čtení dětí a čtení v rodině Kids and Family Reading Report. Šetření proběhlo už pátým rokem a zúčastnilo se jej 2 558 rodičů a dětí od 6 do 17 let. Zpráva přináší následující zjištění: 1. Chlapci a starší mladiství čtou pro zábavu méně než před čtyřmi lety – z šetření nevyplývá, zda čas dříve věnovaný čtení tráví děti u počítače, jestli se zvětšila skupina čtenářů, kteří čtou jen jeden až čtyři dny v týdnu (oproti pěti až sedmi dnům v týdnu – tato skupina se zmenšila). Svou roli může hrát i výběr knih právě dostupných na trhu. Není rovněž jasné, zda knihy čtené za domácí úkol patří do skupiny „pro zábavu“, nebo nikoli. 2. Rodiče předškolních dětí přikládají velký význam čtení dětem nahlas, ale méně než dvě třetiny jim čtou denně – méně než polovina rodičů v nízkopříjmové skupině má povědomí o tom, že čtení dětem prospívá jejich vývoji. 3. Děti i rodiče dávají přednost tištěným knihám před elektronickými – počet rodičů a dětí, kteří projevili tuto preferenci, se zvýšil o 5 % oproti roku 2012. Pokles zájmu o elektronické knihy se projevil zejména u dívek (o 20 % oproti roku 2012). 4. 83 % dětí si přeje, aby jim rodiče dále četli i poté, kdy si už mohou číst samyodkaz

  2. Dovednost organizovat informace na obecné úrovni pomůže jejich zapamatování
    Pedagog, konzultant ve vzdělávání a autor učebnic a odborných knih M. Brady ve svém článku poukazuje na potřebu zásadní změny v tom, co a jak se žáci učí. Špatné vzdělávací výsledky v amerických školách podle něj nejsou způsobeny nekvalitními standardy, nekompetentními učiteli, krátkým časem tráveným ve škole ani nedostatkem výdrže (grit) žáků nebo nedostatečnou profesionální přípravou učitelů. Příčinu vidí v tom, že žáci jsou v podobě kurikula zahlceni přemírou informací z kurikula, které nejsou logicky utříděny. Žáci se učí na testy velké objemy nesouvisejících informací, které jsou řazeny podle předmětů a následně zapomenuty. Řešení vidí v tom, že informace budou přijímány a zpracovány v rámci jediné jednoduché struktury poznání pro logické třídění informací a jejich uchování. Hovoří o pěti základních typech informací, použitelných pro všechny obory, pro zjednodušení představených jako odpovědi na otázky kde, kdy, kdo, co, proč. Dovednost organizovat informace na obecné úrovni pak pomůže žákům při studiu specializovaných předmětů. Obecná struktura pro organizaci informací bude prospěšná pro projektové vyučování, propojení předmětových znalostí a spolupráci učitelů při rozvíjení celostního učení.  odkaz

  3. Herní prostředí zvyšuje zaujetí i pro běžnou aktivitu
    Výzkumníci v dánské Aarhus University zkoumali, jestli herní prostředí zvyšuje zaujetí účastníků pro určitou aktivitu. 90 studentů bylo rozděleno do tří skupin, tématem aktivity byl dotazník o podmínkách studia. První skupina hrála stolní hru, v níž účastníci získali za odpovědi na otázky různý počet bodů a držitel nejvíce bodů vyhrál. Druhá skupina hrála tutéž hru, ale v nekompetitivní podobě, za každou odpověď byl jeden bod. Kontrolní skupina pouze odpovídala na otázky sepsané na papíře. Po hodině byl experiment ukončen, ale účastníci mohli dál pokračovat v aktivitě. Zatímco kontrolní skupina ukončila aktivitu, další dvě pokračovaly ve „hře“ bez ohledu na to, zda byla kompetitivní, nebo ne. Podle zjištění studie, herní prostředí zvyšuje zaujetí a motivaci pro běžnou aktivitu. I banální aktivita v podobě hry se stává zajímavou a zábavnou. odkaz

  4. Manifest vzdělávání v globálním pohledu
    J. Moravec, autor knihy Knowmad Society, se zabývá budoucností vzdělávání v globálním měřítku a na začátku ledna uveřejnil na svém blogu dokument nazvaný Manifesto 15. Záměrem textu je postihnout stav vzdělávání v globálním pohledu a představit principy, které by měly být podstatné pro další proměny vzdělávání v budoucnosti. Jednotlivé body Manifesta, uvedené větou „Co už víme“, jsou následující: 1. Budoucnost už je tady, ale není rozšířená stejnoměrně – vzdělávání je zaměřeno více do minulosti než do budoucnosti, řada změn už proběhla, ale opravdová proměna nastane až tehdy, kdy začneme sdílet zkušenosti a zaměříme svou praxi na budoucnost., 2. Škola generace 1.0 nemůže vyučovat děti generace 3.0 – je třeba vyjasnit, na co děti připravujeme, proč učíme, to, co učíme, komu slouží vzdělávací systém, povinné vzdělávání je zastaralé, děti je třeba připravovat pro nové skutečnosti jako novátory., 3. Děti jsou taky lidé – žáci musejí být respektováni jako lidské bytosti, mít právo svobodné volby ve svém vzdělávání., 4. Rozhodnutí skočit z vysokého útesu musí být pouze na žákovi – zájem žáka a úsilí v učení musí vycházet z žákovy vnitřní motivace, model shora nastaveného učení učitel-žák motivaci podrývá, učitel má podpořit žákovo správné rozhodnutí, umožnit mu poučit se z vlastních chyb., 5. Nepřikládejme hodnotu tomu, co měříme, ale měřme to, čeho si ceníme – testy a měření jsou nepřítelem inovací, výsledky mezinárodních testování jsou často mylně interpretovány, je třeba přestat s povinným testováním., 6. Jestliže technologie je odpovědí, jaká byla otázka – technologie má být využita pro zdokonalení učení, nikoliv pro opakování téhož s novými nástroji, důraz je třeba klást ne na software a hardware, ale na rozvoj myšlení žáků., 7. Digitální dovednosti jsou neviditelné a technologie ve škole by měly být také – učení neprobíhá viditelně, odehrává se v informálních a neformálních situacích, často náhodně, počítače by měly rozšiřovat možnosti žáků, jejich kreativitu a fantazii, nejen sloužit k plnění předem určených úkolů., 8. Poznání nelze řídit – nezaměňujme poznání za informace, informace lze třídit a organizovat, ale proces poznávání se odehrává v hlavách žáků., 9. Síť je učení – v konektivistickém přístupu k učení propojujeme individuální poznání a vytváříme nové chápání reality, každý jedinec by měl mít dovednost napojit se na síť a sdílet zkušenosti a poznání a podílet se na řešení nových problémů., 10. Budoucnost patří šprtům (nerds), podivínům (geeks), tvůrcům, snílkům a knowmádům (know+nomad) – každý se nestane podnikatelem, ale vzdělávání by mělo vychovat jedince, kteří využijí své znalosti k tvoření, objevování, uskutečňování podnikatelských, kulturních nebo sociálních záměrů., 11. Porušujte pravidla, ale vždycky si napřed ujasněte, proč – školské systémy jsou založeny na poslušnosti a pocitu uspokojení, je třeba se ptát, zpochybňovat a přemýšlet o tom, jak systém pracuje a co lze změnit., 12. Musíme vybudovat kulturu důvěry ve školách a komunitách a jsme toho schopni – má-li se změnit vzdělávání, je třeba zapojení komunity a vybudovat vzájemnou spolupráci žáků, pedagogů, podniků, komunit, rodičů a vlád založenou na vzájemné důvěře. odkaz

  5. Vzájemné učení dává práci smysl i bez hodnocení
    Americká učitelka 10. ročníku (odpovídá 2. ročníku SŠ) J. Ward přibližuje práci svých žáků na výzkumném projektu #HavPassion. Každý pátek dopoledne se studenti věnují studiu tématu, které si sami zvolili. Nejprve vyberou téma, které je opravdu zajímá, například sestavení vlastního počítače, jak zabránit úrazům při běhu, zdobení dortů nebo úprava krajiny, potom najdou knihu ke svému tématu, prezentují téma spolužákům, spojí se s odborníkem ve sledované oblasti. O postupu svého zkoumání píší každý týden blog a výsledek své práce představí publiku mimo třídu. V dalším kroku J. Ward propojila své žáky s třídou žáků 5. ročníku rovněž zapojených do projektu #HavPassion. Její žáci pomáhali svým mladším spolužákům při práci na jejich tématu, předali jim své zkušenosti a ukázali jim, jak postupovat. Žáci nedostávají za projekty žádné hodnocení, ale učení je zajímá tak, že nechtějí projekt opustit. Zkušenosti z projektu jim pomohou při studiu jakéhokoli dalšího tématu. odkaz

zdroj: Scio.cz

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články