Fokus: Ideální třída by měla mít 15 – 20 žáků, tvrdí studie

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 30. březnu, obsahují například tato témata: Menší třídy prospějí žákům ze znevýhodněného prostředí a pomohou i všem ostatním, děti v nich mají lepší výsledky i z dlouhodobějšího pohledu. Vzájemné učení děti motivuje a chodí pak do školy dobrovolně i v sobotu.

1. Menší počet dětí má prokazatelný vliv na studijní výsledky
   Zpravodaj amerického Národního střediska pro vzdělávací politiku (National Education Policy Center) shrnuje dosavadní výzkum v oblasti vlivu velikosti školní třídy (počet žáků ve třídě) na výsledky žáků a přináší následující závěry: 1. Počet žáků významně ovlivňuje výsledky žáků – při zachování stejných podmínek jsou výsledky ve větší třídě horší. 2. Výzkum naznačuje, že při zvýšení počtu žáků se nezhorší jen výsledky v testech v krátkodobé perspektivě, ale i výsledky formování osobnosti v dlouhodobém výhledu. 3. Přínos snížení počtu žáků ve třídě je výraznější pro žáky ze slabých sociálně ekonomických podmínek a pro příslušníky menšinové populace, a naopak zvýšení počtu žáků nejhůře zasáhne právě tyto skupiny. 4. Činitelé rozhodující o školské politice by měli zvažovat, zda krátkodobý přínos větších tříd (úspora finančních prostředků) není kontraproduktivní v dlouhodobém výhledu. Efektivita výuky v malých třídách je zdůvodněna tím, že žáci jsou více zaujati výukou, mají víc času na probírání látky a učitel se jim může víc individuálně věnovat. Jako ideální je shledána třída o 15–20 žácích. Vliv menší třídy na výsledky žáků je studován především u žáků mladšího školního věku, ale pozitivní vliv malých tříd byl prokázán i pro žáky na 2. stupni škol. Autoři uvádějí i studie, jejichž tvůrci došli k rozdílným závěrům (na jednu jsme upozorňovali zde – 1) a polemizují s nimi.

2. Jak vypadá učení, když ho vedou sedmnáctiletí
   Britský odborník v oblasti inovací ve vzdělávání, D. Price, přibližuje na svém blogu experiment, který byl zahájen před měsícem na střední škole Rochdale ve Velké Británii. Experiment „D6“ je určen pro žáky ve věku 13–16 let a nabízí jim možnost přijít v sobotu do školy učit se pod vedením 40 sedmnáctiletých studentů místní komunitní vyšší školy. Účast žáků byla dobrovolná a jejich „kouči“ prošli krátkým jednodenním úvodním kurzem. Výuka neměla žádný konkrétní plán, žáci se soustředili na doplňování mezer ve svých znalostech, potřebovali vysvětlit nejasnosti, zopakovat postupy apod. Školitelé museli reagovat na místě na potřeby žáků, vzájemně se doplňovali, sami učení zorganizovali. Po měsíci experimentu chodí v sobotu do školy 184 žáků vedeni potřebou dalšího učení, někteří studenti si díky sobotní „škole“ vylepšili školní výsledky. D. Price poukazuje na to, že v období před zkouškami byla účast žáků zaměřena převážně na přípravu na zkoušky, v obdobném formátu však mohou rozvíjet své zájmy i mladší žáci, kteří se neučí na zkoušku, a to i v oblastech, jež nespadají do domény školy. Na závěr klade autor dvě otázky: lze učení s „kouči“ pokládat za učení řízené jedincem a vycházející z jeho potřeb? Odpověď zní ano, učení lze nahlížet jako proces vzájemné závislosti, vzájemného učení. Ve druhé otázce se zamýšlí nad tím, zda tento model „ne-školy“ by nemohl fungovat i v běžné výuce – a rád by odpověděl, že ano.

3. Jak u malých dětí rozvíjet zájem o přírodovědné myšlení?
   Podle dokumentu americké Národní asociace učitelů přírodních věd (National Science Teachers Association) lze s principy přírodních věd a inženýrství seznamovat děti už od věku tří let. Autoři uvádějí, že i děti v raném věku jsou schopny pochopit základní principy a rozvíjí se u nich zvídavost. Dokument přináší šest rad, jak u dětí rozvíjet poznávání obsahu a principů přírodních věd: 1. Zapojte děti do přemýšlení o přírodě tím, že se budete ptát na různé jevy a hledat vysvětlení. 2. Podporujte dětské hry a usměrňujte jejich pozornost a zkušenosti k objevování přírodních zákonitostí. 3. Poskytněte jim mnoho různých příležitostí k objevování – v přírodě, přírodovědných poznávacích stanovištích. 4. Umožněte jim objevovat ve formálním i informálním prostředí – při povídání s odborníkem ve školce nebo doma v kuchyni. 5. Poskytněte jim čas pro opakované promýšlení témat a materiálů – týdny, měsíce i roky. 6. Umožněte jim učení se ze zkušenosti v záměrně připravených situacích, kde mohou zkoumat materiály a koncepty a hledat vysvětlení.

4. Využití digitálních her ve vzdělávání se pomalu stává běžnou praxí
   Odborníci poukazují na možnosti, které digitální hry přinášejí pro hodnocení žáků. Ve hře SimCityEDU žáci v roli starostů rozhodují o udržitelném rozvoji svých virtuálních měst a jejich postup je průběžně hodnocen. Sledování žáků v průběhu hry dává učitelům lepší představu o jejich silných a slabých stránkách, hra přináší vyšší zaujetí žáků a soutěživost. Díky hře se žáci učí vnímat selhání jako součást postupu k cíli a příležitost k dalšímu učení. Tvůrce hry, studio GlassLab, pracuje na vývoji dalších pěti vzdělávacích her, které budou sloužit k hodnocení. Zkoumáním využití her pro hodnocení žáků se zabývá studie A-GAMES prováděná na University of Michigan a New York University. Prostřednictvím her by hodnocení mělo zachytit dovednosti, jako je tvořivost, vytrvalost a pochopení konceptů, zatímco klasické hodnocení sleduje pouze znalosti. Důležité je připravit učitele tak, aby uměli hodnoticí hry ve výuce využívat. Tento způsob „kradmého“ (stealth) hodnocení žáci často ani nevnímají.

5. V Americe roste počet „absolventů kurzů“, kteří netouží po diplomuV USA narůstá počet mladých lidí označovaných jako „budovatelé dovedností“ (skill builders) – typicky absolventi formálního terciárního vzdělávání s titulem, kteří se chtějí dále vzdělávat. Tito studenti se často zapíší jen nejvýše na čtyři semestry a získají několik kreditů, ale neabsolvují ucelené studium vedoucí k získání titulu. Při volbě jednotlivých kurzů ušetří vysoké školné a mohou si vybrat jen takové kurzy, které jim pomohou při hledání zaměstnání nebo získání lepší pozice ve stávající práci. Kurzy nabízejí komunitní vysoké školy a jsou zaměřeny např. na podnikání v realitách, IT nebo předškolní vzdělávání. Dosud není vyvinut žádný systém pro sledování toho, kdo a jaké kurzy studuje a jaké výsledky to přináší pro jeho další uplatnění. Vysoké školy rovněž nemohou absolventy jednotlivých kurzů zahrnout do počtu absolventů studia. Některé vysoké školy uvažují o nabídce kombinace kurzů, které jsou typicky žádané, a o vydávání osvědčení o absolvování. Cílem však může být jen touha po dalším vzdělávání, jak uvádí jeden ze studentů: „Chodit do školy jen pro kus papíru je ten nejhorší důvod pro chození do školy… Běžte do školy proto, že se chcete něco naučit.“ (“Going to school for a piece of paper is the worst reason to go to school… Go to school because you want to learn something.”)

zdroj: Scio.cz