Fokus: Soustavné učení, místo známek zpětná vazba, to jsou probíhající změny ve vzdělávání

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 10. únoru, obsahují například tato témata: výzkumníci se předhánějí v tom určit, jak se bude vzdělávací prostředí proměňovat v nejbližších letech. Jako zásadní identifikují posun od studentů – spotřebitelů ke studentům – tvůrcům, sofistikované využívání online technologií a kolaborativní učení.

1. Je třeba hlídat si digitální stopu, vědí američtí žáci
   Další ročník amerického národního výzkumu Speak Up prováděného neziskovou společností Project Tomorrow přináší výsledky dotazování stovek tisíc žáků, učitelů, rodičů, knihovníků, vedoucích školských pracovníků a letos nově i členů komunit na téma využití technologií ve vzdělávání. Výsledky průzkumu jsou následující: 1. Přístup jednotlivce k mobilním zařízením – 89 % středoškoláků má chytré telefony s připojením na internet, k témuž zařízení má přístup 50 % žáků 3. až 5. tříd. 50 % středoškoláků má přístup k tabletu a 60 % k laptopu. 2. Napojení na internet – 64 % žáků uvedlo, že doma se připojují prostřednictvím sítě 3G nebo 4G, jen 23 % prostřednictvím broadbandu. 3. Využití videa pro práci ve třídě a domácí úkoly – 46 % učitelů využívá video ve třídě, třetina žáků vyhledává video z vlastní iniciativy při práci na domácích úkolech, 23 % žáků sleduje video vytvořené učitelem. 4. Mobilní zařízení pro práci ve škole – 60 % žáků užívá mobilní zařízení pro průběžné vyhledávání, 43 % pro hry a 40 % pro spolupráci se spolužáky, 33 % žáků používá zařízení pro připomínání úkolů, 12 % žáků posílá dotazy vyučujícímu během výuky. 5. Využívání různých nástrojů pro různé úkoly – pro komunikaci používají žáci video, sociální sítě a telefony, pro čtení čtečky a pro psaní a výzkum laptopy, tablety jsou až druhou nebo třetí volbou. 6. Pozornost věnovaná digitální stopě – tato oblast byla letos zkoumána poprvé. 64 % středoškoláků uvedlo, že si hlídají, co umístí online, 39 % uvádí, že radí kamarádům, co neumísťovat online, 44 % žáků si je vědomo, že pozitivní digitální profil je důležitý pro jejich budoucnost. 7. Zvýšený zájem o učení online – žáci, kteří dosud nestudovali online, uvedli, že chtějí zkusit učení online. Největší zájem projevili o kurzy matematiky a cizího jazyka. 8. Růst digitálních her a žádný rozdíl mezi chlapci a dívkami – 60 % žáků používá ke hraní laptopy, 54 % telefony a herní konzoly a 44 % tablety. Žáci projevili zájem o využití herních principů pro učení. Chlapci hrají hry přibližně stejně často jako dívky, mladší dívky dokonce víc než stejně staří chlapci. 9. Sociální média ve školách – ve využívání sociálních médií žáci daleko předčí všechny ostatní skupiny dotazovaných, z nichž nejaktivnější jsou vedoucí pracovníci škol. 10. Která zařízení patří do „nejlepší školy“ – 56 % žáků pokládá za nejdůležitější laptopy, 51 % čtečky a 48 % tablety. 62 % žáků si chce nosit do školy vlastní zařízení (více o projektu Speak Up viz zde).  
2. Aby mohla spolupráce fungovat, musí všichni rozumět, pro úkol dělají
    D. Hatch, zástupce ředitele a koordinátor technologií v Edmontonu v Kanadě, nabízí devět základních podmínek pro účinnou kolaboraci ve školách, která zahrnuje jak žáky, tak učitele: 1. Dospělí jako příkladní studenti – postupy kolaborace je třeba předvádět, vysvětlovat, čím se liší od skupinové spolupráce nebo zadání práce někomu jinému. 2. Sdílená vize – každý člen skupiny musí mít představu o cíli projektu a o tom, jak jeho práce do projektu zapadá, každý člen musí být schopen vysvětlit celek projektu i jeho části. 3. Důvěra – členové týmu musejí být přesvědčeni o tom, že každý z nich odvede co možná nejlepší práci ve prospěch týmu, každý člen musí věřit ve své dovednosti. 4. Čas – účinná kolaborace je časově náročná, žáky je nejprve potřeba seznámit s celým konceptem a diskutovat o jejich postupu. 5. Flexibilita – kolaborace je víc než kooperace, nelze jen rozdělit práci (k rozdílu mezi kolaborací a kooperací více zde). Kolaborace vyžaduje vzájemnou provázanost, neustále reagovat na zpětnou vazbu. 6. Role – každý člen týmu má svou roli, každý chápe, jak jeho role navazuje na ostatní, každý umí popsat svou roli, ale i role ostatních. 7. Závazek – každý člen týmu si musí být vědom své odpovědnosti a být připraven dotáhnout projekt až do konce. 8. Sdílené vedení – členové týmu se střídají ve vedení, není pouze jeden vedoucí. 9. Vůle riskovat – chybami se člověk učí, po neúspěchu je třeba zhodnotit příčiny a začít znovu.  
3. Vzdělávací prostředí v příštích 10 letech ztratí pevně dané hranice
    Výzkumná organizace Institute for the Future zveřejnila na svých webových stránkách dokument Future of Learning: From Educational Institutions to Learning Flows, ve kterém zachycuje posuny, které budou formovat vzdělávací prostředí v příštích deseti letech: 1. Od občasného k soustavnému učení – učení neomezené na třídu, učební hodiny a osobu učitele. 2. Od zadání úlohy k zaujetí obsahem – ve světě všudypřítomných informací se pedagogové musí snažit zaujmout žáky, hrozí rostoucí kognitivní propast mezi těmi, kdo se chtějí učit a vědí, jak na to, a těmi, kdo nejsou motivováni. 3. Od předávání obsahu ke kurátorství – v množství informací je třeba vybírat a hodnotit, narůstá důležitost vyhledání, konsolidace a předání obsahu v pravou chvíli a v určitém kontextu (více o tom, co dělá kurátor, viz zde). 4. Od práce v jednom měřítku k pohybu v různých měřítkách – potřeba flexibilně pracovat v malém i velkém měřítku (např. nabídka kurzů mnoha studentům a současně personalizovaná výuka). 5. Od titulů k posuzování kompetence – je důležité, jaký výkon uchazeč předvede, jak je hodnocena jeho práce (k novým způsobům hodnocení viz zde a zde). 6. Od známek k průběžné zpětné vazbě – zpětná vazba vede k neustálému zlepšování, velkou roli zde hrají pokročilé technologie, místo známek se posuzuje úroveň zvládnutí obsahu (k vývoji možností v ověřování výukových výsledků více zde). 7. Od přednáškových síní ke kolaborativním prostorům – se změnou charakteru výuky dochází k potřebě změny prostoru, potřebě místa pro individuální mentorování, pro kolaborativní práci. Vznikají alternativní prostory – reálné i virtuální (více k vývoji vzdělávání vzdělávacího prostoru viz zde). Dokument obsahuje rovněž odkazy na nástroje, technologie a procesy, které autoři považují za rané indikátory uvedených posunů. Součástí dokumentu je grafická mapa, která shrnuje klíčové prvky proměny vzdělávacího prostředí.  
4. Větší podíl zaměstnaných žen, to je podle studie jeden z důvodů nezaměstnanosti absolventů
   Studie institutu IIASA (International Institute for Applied Systems Analysis) se zabývá příčinami toho, proč mladí lidé nejsou úspěšní při přechodu ze školy do praktického života. Výzkumníci zjistili, že příčiny nespočívají v obtížné ekonomické situaci různých zemí, ale je třeba je hledat v globálních ekonomických a demografických změnách probíhajících od 80. let minulého století. Studie uvádí, že hlavní roli hrají tři významné celosvětové ekonomické faktory: 1. Globalizace pracovní síly přispívá k volnému pohybu pracovníků, 2. úroveň vzdělávání se celosvětově zvýšila, takže je k dispozici větší množství vzdělaných pracovníků, 3. zvýšil se podíl zaměstnaných žen. Tyto faktory vytvářejí kompetitivní prostředí, kde mladí lidé bez praxe těžko uspějí. Bouřlivý rozvoj technologií rovněž přispívá ke změně pracovního trhu, zániku některých profesí a vzniku nových. Trend směřuje ke snižování počtu míst v průmyslu a zvyšování počtu míst v sektoru služeb. Podle studie jsou na tom mladí lidé dnes hůře, než byli jejich předchůdci před 20 lety, což nepříznivě ovlivňuje i demografický vývoj.  
5. Jaké jsou překážky v zapojování technologií v terciárním vzdělávání
   Výzkumná zpráva společnosti New media Consortium a EDUCAUSE Learning Initiative Horizon Report – vydání pro terciární vzdělávání pro rok 2014 přináší výběr a popis nejnovějších technologií, které podle mínění odborníků z celého světa budou mít vliv v oblasti vysokoškolského vzdělávání v nejbližších letech. Zpráva nabízí šest trendů, šest možných problémů a šest nově vznikajících technologií, které zasáhnou do podoby a vývoje vzdělávací scény v příštích pěti letech. Klíčové trendy, které urychlují využívání technologií, jsou následující: v horizontu jednoho až dvou let je to a) integrace učení online, kombinovaných forem vzdělávání a kolaborativního učení a b) rostoucí všudypřítomnost sociálních médií, v horizontu tří až pěti let je to c) posun od studentů-spotřebitelů ke studentům-tvůrcům a d) růst učení a hodnocení řízeného daty, v horizontu delším než pět let je to e) hbité přístupy ke změně a f) vývoj online vzdělávání. Zapojování technologií do terciárního vzdělávání se může setkat s následujícími překážkami: a) slabé digitální dovednosti vyučujících a b) nízké odměny, což je považováno za překážky, které lze řešit. Obtíže, jejichž řešení je složité, jsou následující: c) konkurence ze strany nově vznikajících modelů vzdělávání a d) rozvíjení inovací ve vyučování. Konečně nejtěžší problém představuje e) rozšiřování přístupu ke vzdělávání a f) udržení relevance vzdělávání. Z nových technologií by se a) převrácené učení a b) analýza vzdělávacích výsledků měly stát součástí hlavního proudu za méně než jeden rok, c) tisk 3D a f) hry a gamifikace v období dvou až tří let, e) kvantifikovaný jedinec (sledování údajů pomocí nositelných technologií) a f) virtuální asistenti v horizontu čtyř až pěti let (přehled 10 let projektu Horizon Report viz zde).

6. Japonská vláda plánuje reformy ve vzdělávání
   Díky nim budou žáci a studenti lépe připraveni uspět v globální konkurenci. V současné době se uvažuje o třech návrzích: 1. Zavést výuku angličtiny od třetí třídy, 2. zvýšit počet středních škol, ve kterých se učí podle programu International Baccalaureat (IB), 3. zavést nový systém přijímacích zkoušek na univerzity. 1. Výuka angličtiny by měla probíhat od 3. třídy ve všech školách v roce 2020. Důraz je kladen na výuku spojenou s činnostmi ve třídě, v páté a šesté třídě by měla být výuka angličtiny více formalizována. V současné době se učí angličtina od páté třídy. 2. V průběhu pěti let by se měl počet škol nabízejících program IB zvýšit na 200 ze současných 16 (11 mezinárodních a 5 soukromých). Program výuky je v angličtině, což by vyžadovalo získat velký počet vyučujících, ale japonská vláda jedná s IBO, organizací řídící studium a zkoušky IB, o možnosti poskytovat duální program, v němž by některé předměty byly vyučovány v japonštině. Překážkou může být i to, že japonské univerzity při přijímání studentů zatím většinou neuznávají zkoušku IB. 3. Plány na reformu přijímacích zkoušek na univerzitu zahrnují následující: místo jedné velké zkoušky budou studenti skládat několik testů v průběhu roku, budou zavedeny další testy a pohovory zaměřené na dovednosti kritického myšlení a charakterových rysů, součástí zkoušky bude test TOEFL dokládající úroveň zvládnutí angličtiny. Podle odborníků však ani tyto reformy nemusejí znamenat krok správným směrem, protože se stále soustředí především na čistě akademické dovednosti a málo podporují flexibilní a inovátorské myšlení vyžadované v současné globální ekonomice.