Fokus: V Melbourne si žáci mohou zvolit, kdy přijdou ráno do školy

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k datu 11.dubna, obsahují například tato témata: jak může jiná než tradiční organiztace výuky podpořit její individualizaci, jaký je rozdíl mezi gamifikací a vzdělávací hrou podle Education Arcade a jak si vedou MOOC. 

Žáci si volí předměty
Veřejná škola Templestowe College (věk 11–18, celkem 620 žáků) v Melbourne zavádí nový způsob organizace výuky. Žáci si mohou zvolit, kdy přijdou ráno školy, jakým předmětům se budou věnovat a na jaké úrovni a kterým předmětem zahájí školní den. Mají tři možnosti ranního příchodu do školy: 7.15, 8.50 nebo 10.30. Podle ředitele většina přichází brzy ráno. Svoboda volby předmětů je zaručena, pokud mají žáci dobré výsledky, ale i angličtinu, která běžně patří mezi povinný základ, si zvolili téměř všichni. Od zavedení nové organizace výuky se sice zvýšila docházka, podle ředitele Petera Huttona však ještě nemohou říci, jak se nový systém odráží ve vzdělávacích výsledcích žáků. Hutton uvádí, že žáci mají lepší možnost rozvíjet svůj potenciál a že učitelé se mohou soustředit na žáky, kteří si jejich předmět vybrali podle vlastního zájmu.

Pomalé vzdělávání podporuje učení
Mike Grenier je učitelem angličtiny na Eton College a spoluzakladatelem iniciativy slow education movement. Koncept „pomalého vzdělávání“ vznikl před třemi lety jako reakce na industrializovaný model vzdělávání s testy a přesně předepsanými postupy a Grenier při jeho formování spolupracoval s profesorem University of Colorado Mauricem Holtem a konzultantem Joe Harrisonem. Středisky rozvíjení konceptu pomalého vzdělávání se staly základní škola St Silas CofE Primary Schoolv Blackburnu a střední škola (2. a 3. stupeň) Matthew Moss High Schoolv Rochdale. Žáci v Rochdale měli zpočátku vyčleněné tři hodiny týdně na rozvíjení vlastního projektu, jehož výsledky byly hodnoceny při pohovoru s učitelem. Kromě toho se účastnili projektu D6, kdy přicházeli do školy v sobotu a učili mladší děti nikoli školní předměty, ale témata podle svého zájmu. Grenier je znepokojen rychlostí změn v anglickém vzdělávacím systému, které však vedou jen k většímu důrazu na testy a známky, hodnocení, které pohlíží zpět, nikoli kupředu. Žáky je třeba vést k tomu, aby uměli sami hodnotit své silné a slabé stránky a stanovit si cestu vlastního rozvoje. Kritika konceptu pomalého vzdělávání poukazuje na to, že tato cesta není vhodná pro běžné veřejné školy – Grenier však uvádí, že v řadě běžných škol inovativní postupy vycházejí přímo od učitelů.

Vzdělávací hry nejsou gamifikace
Organizace Education Arcade je součástí Schellerova programu pro vzdělávání učitelů v americké MIT a zabývá se vývojem vzdělávacích digitálních her. Spolupracuje se školami a neziskovými organizacemi, učí učitele vyvíjet vlastní hry a začleňovat je do výuky a ve středu zahájila masově otevřený online kurz „Design and Development of Games for Learning“. Ředitel Education Arcade Eric Klopfer a kreativní ředitel Scot Osterweil nemají rádi pojem„gamifikace“, která podle nich pouze začleňuje klasické postupy a vědomosti do herního rámce, podporuje dril, ale nepřispívá k transformaci učení. Cílem ředitelů Education Arcade je tvořit hry, jež vycházejí z řešení matematického problému nebo vědeckého experimentu a propojují je s reálným světem. V současné době Education Arcade pilotuje hru The Radix Endeavor určenou pro více hráčů a zaměřenou na matematické a přírodovědné problémy na úrovni středoškolské výuky. Hráči zkoumají cizí planetu, hledají léčbu pro životu nebezpečnou chorobu nebo vymýšlejí, jakými postupy zachránit hroutící se budovy. Osterweil před lety formuloval„čtyři svobody hry“, a to svobodu experimentovat, svobodu neuspět, svobodu mít různé identity a svobodu volby úsilí (chvíli se snažit a chvíli o nic neusilovat), a dnes tvrdí, že tyto svobody by měly být vždy ve hře přítomné (o zkušenostech s MOOC MITx vedeným týmem profesora Klopfera viz zde). 

Méně studentů na univerzity
Kanadská rada ředitelů (Canadian Council of Chief Executives – CCCE) uveřejnila studii Career ready: Towards a national strategy for the mobilization of Canadian potential, kterou pro ni zpracoval profesor University of Saskatchewan Ken Coates. Zpráva se zabývá postsekundárním vzděláváním a jeho nerovnovážným stavem, který neprospívá kanadské ekonomice. Autor doporučuje, aby univerzity přijímaly o 25–30 % méně studentů při zachování finančních zdrojů a díky tomu dosáhly zlepšení kvality výuky. Profesor Coates uvádí, že mnohem větší podíl mladých lidí by měl studovat v technických vyšších školách a polytechnických institutech, které úzce spolupracují se zaměstnavateli, soustředí se na programy propojené s praxí a připravují mladé lidi na nové technologie a rychle se proměňující požadavky pracovišť. Zpráva poukazuje na nesprávnou politiku kanadské vlády, která nijak neomezuje počet studentů na univerzitách, takže zde studují i ti, kdo se studiu nevěnují, a hodnota vysokoškolského vzdělání klesá.

Lineární růst MOOC
Ve středu byla zveřejněna zpráva výzkumných týmů z Harvardské univerzity a MIT zaměřená na analýzu více než 60 masově otevřených online kurzů (MOOC) nabízených na platformách Harvardx a MITx za uplynulé dva roky. Jeden z autorů, profesor Justin Reich z výzkumného týmu Harvardx, komentuje hlavní tři zjištění zprávy na svém blogu: 1. Nejasné důsledky lineárního růstu – a) lineární růst účastníků kurzů znamená, že platformy mohou růst pouze rozšiřováním okruhu partnerských institucí, b) řada poskytovatelů MOOC se snaží využít vlastních MOOC k obohacení prezenčního denního studia. 2. Od samostatných kurzů k sériím – některé z těchto sérií jsou dány nastavením kurzu, ale ukazují se takové, které si studenti sami zvolí. Otevírají se tím nové možnosti hodnocení kurzů – zapíše-li se student do jednoho kurzu a úspěšně jej ukončí, znamená to úspěch i v dalším, může jeden kurz vést studenta k zápisu do dalšího apod. 3. Potvrzují se závěry řady předešlých dílčích studií, které zkoumaly postoje studentů MOOC. V závěru Reich uvádí, že ačkoliv MOOC zatím nesplnily očekávání, že bude díky nim umožněn přístup k vysokoškolskému vzdělávání i lidem, kteří se k němu z různých důvodů nedostanou, jejich pozitivní přínos spočívá v tom, že rozvíjejí nové přístupy, postupy a metody ve vzdělávání.