← Články

Fokus: V soutěži s technologiemi musíme rozvíjet strategické a metaforické myšlení

24. 5. 2014

EDUin

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 4. květnu, obsahují například tato témata: technologie nám nabízejí možnost nahlédnout život jiných organismů a někteří vizionáři si dokonce myslí, že v budoucnu nahradí i právníky a překladatele. Je proto nutné, abychom při jejich používání nepřišli o schopnost strategického uvažování a nahlížení světa pomocí metafor a analogií.

Žáci se učí žít jako jednobuněčné organismy
Výzkumníci z americké Cornell University vyvinuli počítačovou hru, ve které se středoškoláci učí, jak funguje evoluce. Žáci ve hře Cellvival existují jako jednobuněčný organismus Tetrahymena thermophila, který žije ve sladké vodě, hledá potravu, uniká přirozeným nepřátelům a rozmnožuje se. Organismus se musí přizpůsobovat různým podmínkám, aby lépe přežil, a žáci musí přijít na to, které znaky mu umožní přežití. Úrovně hry jsou nahrazeny různými prostředími, ve kterých se mění i znaky nejvhodnější pro přežití, a žáci se tak učí, jak organismy reagují v určitém prostředí. Ve hře lze vizualizovat i abstraktní pojmy a experimentovat s jejich zapojením do hry. Na vývoji hry se podíleli odborníci z fakulty veterinární medicíny pracující na programu výuky přírodních věd na středních školách a Inciativa pro herní design na univerzitě Cornell. Programování dostali za úkol studenti počítačové techniky na univerzitě. Hra bude dostupná zdarma učitelům pro výuku přírodních věd v rámci programu ASSET (Advancing Secondary Science Education with Tetrahymena).
V Americe sílí trend domácího vzdělávání
V USA chodí dnes 2,2 miliónu dětí do „domácí školy“ (homeschooling), to znamená, že učí se doma, a toto číslo stále narůstá. Odhadem jedna třetina těchto dětí by se dala označit jako „unschoolers“ – neškoláci, jejichž učení není určováno školním kurikulem, ale pouze vlastním zájmem s využitím rozličných zdrojů. Domácí škola má své kladné i záporné stránky: umožňuje větší personalizaci učení, vychází ze zájmů a rytmu dítěte, v některých amerických státech doma školené děti nemusejí procházet celou soustavou zkoušek. V mnoha rodinách však nemůže zůstat jeden z rodičů doma a pracovat jako domácí učitel. Podle kanadské studie z roku 2011 mají v celkových hodnoceních doma školení žáci v „strukturovaném“ programu, který sleduje školní kurikulum, lepší výsledky než žáci z veřejných škol. Žáci v „nestrukturovaném“ programu – sem by patřili neškoláci – dosáhli horších výsledků než žáci veřejných škol. Příčinou může být i to, že se ve svém učení nezabývali otázkami, které jsou obsahem standardizovaných testů. Do terciárního vzdělávání přenáší myšlenku domácí školy a specificky ne-školy D. Stephens se svým hnutím „UnCollege“. Uvádí, že z první skupiny absolventů programu UnCollege Gap Year přibližně polovina nyní pracuje v oboru, který si zvolili (o UnCollege více zde).
Školy přestávají odpovídat očekávání žáků
Americké školy se potýkají s problémem velkého počtu žáků, kteří nedokončí střední školu. Autoři knihy „Leaving to Learn: How Out-of-School Learning Increases Student Engagement and Reduces Dropout rates“ E. Washor a Ch. Mojkowski se zabývají hlubšími příčinami toho, proč žáci odejdou ze školy nebo ji stěží dokončí, nemají o studium zájem a nejsou připraveni na další život. Autoři uvádějí, že žáci, kteří nedokončí školu nebo o ni ztrácejí zájem, se rekrutují často z chudších venkovských a městských komunit. Příčinu ztráty zaujetí pro výuku spatřují autoři v tom, že škola nesplňuje očekávání žáků a málo se jim snaží přizpůsobit. Definují 10 očekávání, která mají podle jejich zkušeností rozhodující vliv na to, zda jsou žáci ve škole zapojeni do výuky a pěstují si návyk pro celoživotní učení. 1. Vztahy: vědí učitelé něco o mně, pomáhají mi budovat vztahy s dospělými i spolužáky. 2. Relevance: odpovídá to, co se učím, mým zájmům, pomáhají mi učitelé pochopit spojení učiva a reálného světa. 3. Volba: mohu si zvolit, co se učit a jak prokazovat své kompetence, pomáhají mi učitelé správně zvolit. 4. Obtížnost: musím se dostatečně snažit, jsou moje výkony použitelné v reálném světě. 5. Autenticita: je to, co dělám, použitelné pro mou komunitu a širší společnost, je můj výkon oceňován. 6. Aplikace: mám příležitost použít své dovednosti v reálném světě, přispět k řešení reálných problémů. 7. Hra: mám možnost učit se z vlastních chyb a nebýt za ně trestán, vedou mě učitelé k experimentování. 8. Procvičování: mám možnost si dovednosti důkladně procvičit, dávají mi učitelé zpětnou vazbu. 9. Čas: mám dost času k učení se vlastním tempem, věnuji učení potřebný čas.10. Načasování: jaké tempo zvolit při učení, pomohou mi je učitelé správně nastavit. Tento soubor očekávání může zároveň sloužit učitelům ke sledování toho, jak žák ve škole prospívá, jiným způsobem než jen pohledem na známky. Bude-li si škola vědoma očekávání ze strany žáků, může včas řešit jejich nezájem a výuku a předcházet jejich předčasnému odchodu ze školy.
Čím může lidský mozek konkurovat komplexnímu software budoucnosti?
Dr. O. Dyens, zástupce proděkana na kanadské univerzitě McGill, přináší pohled na to, jak technologický rozvoj, zejména pokrok na poli umělé inteligence a analýzy „velkých dat“ ovlivní vysokoškolské vzdělávání. Upozorňuje na nástup strojů do všech oblastí lidského konání, nejen v oblasti fyzické práce jako ve 20. století, ale i v oblasti práce duševní. V blízké budoucnosti podle něj stroje převezmou úlohu v chirurgických operacích, v diagnostice, software nahradí právníky a překladatele. Poradenství a psychologie bude využívat umělou inteligenci jako doplněk a často vodítko při rozhodování. Analýza rozsáhlých souborů dat pomůže předpovídat chování a určit trendy ovlivňující např. vytrvání studenta ve studiu nebo postup zaměstnanců na kariérním žebříčku. Autor uvádí, že je třeba připravovat studenty tak, aby porozuměli výhodám i hrozbám plynoucím ze stále hlubšího pronikání technologií do lidského konání a života vůbec. Poukazuje na to, že v dnešním světě získáváme kognitivní i fyzické poznatky o světě do velké míry prostřednictvím technologií. Již dnes můžeme sledovat např. počítačové systémy, které se učí ze zkušenosti, a auta bez řidiče. Dr. Dyens pokládá otázku, zda tradiční kognitivní procesy a postupy jsou to, co budeme potřebovat ve světě komplexních technologií. Pro budoucnost se musíme zaměřit na rozvíjení vysoce specializovaných kognitivních dovedností – dovednost strategického myšlení, tvorba analogií a metafor, používání smyslů a emocí spolu s racionálním uvažováním. Jinak hrozí, že budoucí generace nebude schopna obstát v soutěži se stroji (o tom, která zaměstnání ohrožuje automatizace, více zde).
“Komunity znalostí a inovací” stojí o spolupráci s místními samosprávami
Evropský Institut pro inovace a technologie (European Institute of Innovation and Technology – EIT) byl ustaven Evropskou unií v roce 2008 jako nezávislá instituce zaměřená na prohlubování inovací a podnikání v evropských zemích. Jako součást evropského programu Horizon 2020 rozvíjí EIT iniciativu nazvanou „Komunity znalostí a inovací“ (Knowledge and Innovation Communities – KIC), jejímž úkolem je koordinace spolupráce mezi institucemi terciárního vzdělávání, výzkumnými ústavy a soukromými firmami v rámci všech evropských zemí, výchova mladých vědců a podnikatelů a přinášení inovativních nápadů do praxe. EIT sídlí v Budapešti a jednotlivá centra KIC jsou v následujících zemích: Belgie, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Existující KIC se zaměřují na klimatické změny, zdroje energie a ICT. Podle výkonné ředitelky klimatického programu je důležitá spolupráce nejen mezi podniky a výzkumem, ale také spolupráce s městskými a místními správami. V prosinci letošního roku budou vyhlášeny další dvě KIC se zaměřením na zdravý život a aktivní stárnutí a získávání a zpracování surovin. V roce 2016 se počítá s dalším rozšířením o problematiku zpracování potravy a v roce 2018 na otázky městské mobility.