Hospodářské noviny: Česko má nový druh školy: učení v divadle i v laboratoři

Publikujeme článek Markéty Hronové, který vyšel 2.2. v Hospodářských novinách (ZDE) o nové brněnské laboratorní škole Labyrinth, která spolupracuje s univerzitami, neziskovými organizacemi i komunitním centrem a chce podporovat komunikaci s rodiči a individuální přístup k dětem. Rozhovor s jejím ředitelem Břetislavem Svozilem si můžete přehrát ZDE.

Matýsku, jak cestoval Gulliver po ostrovech? „Na lodi!“ A co by si z těch věcí, které tady vidíš, měl vzít s sebou? „Plovací vestu,“ odpovídá Matěj, který je právě na zápisu do první třídy školy Labyrinth v Brně. Za chvíli ukazuje, jak umí stát na jedné noze a zapnout knoflíky u kabátu, když je Gulliverovi zima. Z moře vyřadí zvířata, která tam nepatří. Poradí si i s koněm, který mluví jiným jazykem. „What’s your name?“ ptá se.

Základní škola Labyrinth se prezentuje jako první takzvaná laboratorní škola v Česku − což má mnoho významů. „Naše škola je založená na spolupráci s univerzitami, ale také neziskovými organizacemi či komunitním centrem,“ vysvětluje zakladatel a ředitel školy Břetislav Svozil. Sídlit bude ve studentském divadle Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Studentky pedagogické fakulty pomáhají už u zápisu. „Je to skvělé, vidět v praxi, jak se posuzuje školní zralost,“ pochvaluje si Pavlína Cabadajová ze třetího ročníku. Počítá se s tím, že by do Labyrinthu chodily častěji, zkoušely tam své projekty.

Výsadou laboratorních škol je také jejich úzké propojení se stejně zaměřenými školami v zahraničí. Žáci budou zpracovávat stejné projekty a pak si budou navzájem prezentovat výsledky. „Navíc je také rodilá mluvčí, která bude paní učitelku většinu času doplňovat,“ vysvětluje koordinátorka Labyrinthu Monika Mandelíčková.

Škola se od mnoha jiných liší také v důrazu na kontakt s rodiči. Společně s dětmi se s nimi začnou setkávat už po zápise na takzvaných edukativních schůzkách. Později se plánují vídat každý měsíc.

Děti nebudou dostávat známky, ale slovní hodnocení. Výuka nebude rozdělená do předmětů po pětačtyřiceti minutách. Každý den může být jiný. „Jednou paní učitelka naplánuje den bádání na univerzitě, jindy zase může být jazykový den, kdy si děti budou číst a poznávat třeba písmenko m,“ dodává Mandelíčková. Je na učiteli, aby pohlídal, že na konci týdne dítě absolvovalo daný počet hodin předepsané látky podle rámcového vzdělávacího programu.

„Výuka proběhne v malých skupinkách, kde se děti začnou učit spolupráci. Na řadu ale určitě přijde i klasický výklad,“ říká paní učitelka, která má v první třídě učit.

Společné téma může být třeba neživá příroda, každá skupinka dostane na starost jednu oblast. Jedna matematickou, jedna češtinářskou, jedna pokusy. Témata si děti vyberou samy.

Po obědě se škola skrze komunitní centrum otevře i jiným dětem zvenku, které se zapojí do dalších aktivit. Díky spolupráci s univerzitou se děti mohou sejít ve špičkově vybavené laboratoři. Ve skupinách například zkusí navrhnout, co dělat proti plýtvání s vodou.

„Chceme, aby se učily z chyb. Takže i špatné řešení je necháme dodělat do konce, aby si samy zjistily, že nebude fungovat,“ uvádí Svozil.

Podle Mandelíčkové jejich školu vyhledávají „informovaní rodiče“. Nepochybně ale také ti majetní. Školné je osm tisíc korun měsíčně, což je osmdesát tisíc korun za rok. „Máme sociální stipendia. V každé třídě bude integrovaný minimálně jeden žák ze sociálně slabého prostředí. Chceme, aby prostředí třídy co nejvíce odpovídalo běžné spádové škole,“ tvrdí ředitel Břetislav Svozil. Navíc uvádí, že školné zahrnuje i odpolední program a další výdaje, které se běžně platí zvlášť, například divadelní představení.

U veřejných škol se podle něj alternativní výuka mnohem hůře prosazuje. „Například matematika profesora Hejného. Najdou se rodiče i učitelé, kteří se tomu budou bránit,“ vysvětluje. Navíc nabízí služby, na které veřejná škola peníze nemá. Třeba bilingvní výuku.

Maminka Matěje, který se do Labyrinthu úspěšně zapsal, pro něj chtěla školu, kde se jen nesedí v lavicích a neposlouchá. „Nechci, aby se Matěj musel učit tak, jak jsme se učili my. Trápil by se,“ míní. Labyrinth vybrala i proto, že se chce na vzdělávání syna podílet. Líbí se jí, že je „akční“ a zároveň styl výuky není tak striktně daný a specifický, jako má třeba Montessori.