Hospodářské noviny: Nejméně zájemců o praxi u nás je mezi studenty technických oborů, říká Eva Matoušková z Nestlé

ilustracni foto. by University of Saskatchewan (flickr.com)(CC BY-NC-SA 2.0)

Publikujeme rozhovor s Evou Matouškovou, která již 15 let působí v oblasti lidských zdrojů, momentálně ve společnosti Nestlé, kde se mimo jiné věnuje i dalšímu vzdělávání a rozvoji zaměstnanců. Jak vidí současné české studenty, jsou aktivnější a iniciativnější než jinde? Jakou zkušenost mají se stážemi a kolik procent studentů u nich po praxi zůstává? Na to se Evy Matouškové ptala Veronika Šmídová. Text vyšel 13.7. pod názvem Vysokoškoláci stále věří, že jim k dobrému zaměstnání bude stačit diplom. Mýlí se v Hospodářských novinách (ZDE).

Ptala jsem se nedávno studentů vysoké školy, co jednou nabídnou svému zaměstnavateli, a oni odpověděli, že diplom. Nechápali, že potřebují něco navíc, že potřebují praxi, říká Zdeňka Matoušková, HR Business partner společnosti Nestlé a projektová manažerka programu pro mladé Nestlé needs YOUth. „Bylo pro mě překvapením, že je tolik mladých lidí, co si neuvědomují, že na ně trh práce nečeká s otevřenou náručí,“ popisuje.

Nestlé se věnuje vzdělávání mladých především prostřednictvím iniciativy Nestlé needs YOUth. V jejím rámci nabízíte zájemcům možnost získat u vás ve firmě praxi. Kolik pozic vypisujete a v jakých oborech?

Máme pevně stanovené limity, ročně nabíráme přibližně sto stážistů. 70 procent z nich tvoří vysokoškolští studenti a 30 procent jsou učni. U vysokoškoláků je spektrum nabízených pozic poměrně široké. Máme místa v oblasti prodeje, marketingu, pozice v technické divizi, v HR, logistice, komunikaci a podobně. U marketingu a HR je výrazný převis poptávky studentů nad nabídkou. Platí to poslední dobou i u financí, studenti totiž konečně pochopili, že nejde jen o účetnictví. U technických oborů ovšem klasicky pociťujeme nedostatek zájemců, i když se to v poslední době o něco zlepšilo. Obecně lze říct, že počet stážistů v Česku roste, na Slovensku spíše stagnuje.

Z jakého důvodu je to podle vás rozdílné?

Na Slovensku je vyšší nezaměstnanost než v Česku, ale přesto je tam menší zájem o stáže a občas tam máme i problém získat dostatek studentů na vypsané pozice. Mohu jen spekulovat, čím to je. Myslím si, že lidé v Česku jsou mnohem více dravější a ti, co byli draví na Slovensku, jsou už teď přestěhování do Čech. V Praze je výrazná konkurence a mladí si uvědomují, že bez praxe mají reálně menší šanci získat zaměstnání. Takové povědomí ještě na Slovensku není.

Čeští studenti jsou tedy podle vás aktivní v hledání praxe a v celkovém přístupu k budoucímu zaměstnání?

To bych neřekla, pouze aktivnější než na Slovensku. Rezervy jsou v tomto ohledu i v tuzemsku obrovské. Ve firmě se setkáváme při stážích s aktivními a šikovnými studenty − ale ti představují zhruba jen deset procent celku.

Co těch zbylých devadesát procent?

Pohybuji se i na univerzitní půdě, přednáším na jedné veřejné škole. Nedávno jsem učila první ročník magistrů a ptala jsem se třídy šedesáti studentů, kolik z nich pracuje. Přihlásili se jen dva. Slečna pracovala v řetězci rychlého občerstvení a pán v administrativě. Tázala jsem se ostatních, co nabídnou jednou zaměstnavateli. Řekli mi, že diplom. Ale to může přece nabídnout každý z nich − všech šedesát − co nabídnou víc? Bylo pro mě překvapením, že je tolik mladých lidí, co si neuvědomují, že na ně trh práce nečeká s otevřenou náručí. Na většinu techniků nejspíš ano, ale na zbytek? Měli by mít něco navíc, konkurenční výhodu. Osobně si navíc nemyslím, že by nepracovali, protože je nedostatek stáží.

Čím to tedy je? 

Podle mě spousta mladých lidí žije v blahobytu. Samozřejmě jsou skupiny lidí ze sociálně slabších poměrů, ale ty netvoří většinu. Rodiče pro své děti dělají maximum, aby je zajistili, a mladí lidé často nevidí, kolik úsilí a práce to rodiče stojí. Považují to do jisté míry za samozřejmost. To je možná jeden z důvodů. Myslí si, že to tak bude navěky, což není pravda, musí se postarat sami. Problém je i v českých školách.

V jakém ohledu?

Školy bohužel opravdu připravují své studenty velmi málo na reálnou praxi. Rozdíl v tom, co se na školách učí a co byznys potřebuje, je obrovský. Firma pak musí mladému absolventovi dát rok až dva na integraci, aby pochopil, jak byznys funguje. Vnímáme to ve všech oborech, výjimkou jsou snad jen obory zaměřené na vědu a výzkum, které jsou navázány na praxi. Problém je i u technických oborů − učí se zastaralé metody na zastaralých strojích. To je také jeden z důvodů, proč chodí lidé na pohovory s nereálnými očekáváními. Chtějí například v první práci hned 40 tisíc, ideálně čistého, se služebním autem a podobně. Stážisté mívají občas také trochu zkreslené představy o oboru, kam chtějí jít.

Můžete uvést nějaký příklad těch zkreslených představ?

Například marketing. Většina uchazečů nám při pohovorech řekne, že chtějí dělat marketing, protože tam je kreativita. Ve finále pak zjistí, že tam moc kreativity není a naopak, že jde primárně o analytiku. To je zákonitě zklame. S tím se jim snažíme pomáhat v našem kariérním poradenství, kde zájemcům ukazujeme, jak to v byznysu opravdu chodí, čím se která pozice zabývá a co by pro ně bylo vhodné. V roce 2014 se u nás poradenství zúčastnilo 300 lidí, v roce 2015 zatím 160.

Jakým způsobem vlastně stážisty hledáte?

Nejdříve bych měla vysvětlit, jak stáže vůbec vypisujeme. Nehledáme totiž obecně stážisty. Ve chvíli, kdy manažer přijde s tím, že chce stážistu, tak se ho zeptáme, o který projekt jde, co tam bude přesně student dělat, co se naučí. U nás dělají stážisté na reálných projektech, nevaří kafe ani nekopírují. Ale už se nám také stalo, že se manažer snažil stážistou jen záplatovat nedostatek lidí v týmu. Když se o něčem takové dozvíme, zakročíme. Co se týká kanálů, klasicky využíváme inzertní plochy, web, studentské časopisy a Facebook. Program stáží funguje od roku 2013, takže se nám pomalu i začínají šířit reference. Naši stážisté si třeba sami hledají nástupce, pokud končí školu a podobně.

Stážisté samozřejmě vyžadují hodně času a pozornosti. Nemají s tím manažeři problém?

Teď už ne. Ale vzpomínám si na diskuse v roce 2013, kdy jsme s programem pro mladé začínali. Negativní reakce a obavy od manažerů tam rozhodně byly. Obávali se, že je stážisté zatíží, budou jim brát čas, že se na ně nedá spolehnout. Stačil ale jeden kvartál a manažeři se přesvědčili, že mladí lidé nemusejí být zátěží, že přinášejí novou energii a zápal. Sami vedoucí pak za mnou chodili, chválili si studenty a byli za danou spolupráci rádi.

Kolik procent stážistů u vás následně zůstává na pevný pracovní úvazek? 

Je to zhruba 60 procent z nich. Ze začátku bylo to procento vyšší, teď je nižší, protože společnost přece jen není nafukovací. Nevytváříme totiž nové pozice, přijímáme zájemce jen na ty uvolněné.

Na jak dlouho obvykle stáže nabízíte a s jakými finančními podmínkami?

Minimálně vypisujeme stáže na jeden měsíc, ale na tak krátkou dobu k nám snad ještě nikdo nenastoupil. Délka stáže se spíše pohybuje mezi půl rokem až rokem. Pracuje se na poloviční úvazek na dohodu o pracovní činnosti. Na začátku projektu jsme vedli ve firmě dlouhou debatu o nákladech. Nakonec stáže nabízíme za minimální mzdu, 59 korun na hodinu, na Slovensku 2,33 eura. Možná je to malá částka, ale u nás není cílem, aby si studenti vydělali, ale získali zkušenosti.

Pokud se ale mladý člověk musí při vysoké škole živit, protože nedostává třeba finance z domova, není to pro něj zásadní překážka?

Menší finanční odměna samozřejmě může limitovat zájemce. Taková je realita. Ale naším cílem je nabídnout mladým lidem hlavně zkušenosti. Kdybychom zvýšili sazbu, pak bychom třeba mohli dát příležitost jen 40 stážistům, a ne 70. Pokud student vydrží, má u nás slušnou šanci získat místo, které už bude řádně placené. Pochopitelně se nám ale stane třeba u pěti procent stážistů, že odejdou, protože dostali lepší finanční nabídku.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz