iDNES.cz: Tento způsob výuky prezident Miloš Zeman nedoporučuje

ilustrační foto. by Asheboro Public Library (flickr.com) (CC BY-SA 2.0)

Publikujeme rozhovor s ředitelkou Základní školy ve Svitavách Lačnově Radkou Renzovou, který vyšel 25.1. pod názvem Změňme způsob výuky. Děti začnou kvést, rodiče na ně budou pyšní na iDNES.cz (ZDE). Autorem rozhovoru je David Půlpán. Komentář Tomáše Feřteka o tom, že prezident Zeman svým výrokem o segregaci ve školství debatě o inkluzi prospěl, najdete ZDE.

„Tento způsob výuky prezident Miloš Zeman nedoporučuje.“ Tak nějak by mohl znít nápis na jedné z mnoha tabulek, referujících o evropských projektech, na zdi Základní školy ve Svitavách Lačnově.

Ve třech třídách je v lačnovské škole padesát dětí, pět z nich by vzhledem ke svému postižení patřilo do speciální školy, kde by byly podle Zemanových slov „daleko šťastnější“.

Ministerstvo školství nyní prosazuje novelu zákona, která by měla vést právě k tomu, aby děti i s mírnou mentální retardací chodily do běžných tříd základních škol. Jako v Lačnově. I proto, že Česko čelí kritice z Unie, že do praktických škol umísťuje i žáky, kteří tam nepatří, zejména Romy.

Jenže ředitelka tamní školy Radka Renzová se domnívá, že postup ministerstva je vůči učitelům z jiných škol neférový.

„Na úplném začátku se podcenila komunikace s učiteli. Přijďte si do jakékoliv profese a řekněte jim, že za stejnou výplatu budou dělat stokrát náročnější práci. Musí se k tomu vzdělat, naučit se pracovat s asistentem a s jinými pomůckami, než se kterými pracovali dosud. Kdo s tím bude souhlasit? To má nad tím někdo jásat?“ ptá se Renzová. Přesto si po deseti letech zkušeností s inkluzivním vzděláváním (tedy výukou všech dětí pohromadě, ale zároveň s individuálním přístupem) myslí, že to je krok správným směrem. Ať už říká prezident Zeman cokoliv.

„Je škoda, že debata o jeho výrocích sklouzla ke zdravotně znevýhodněným, protože všichni víme, že o ty nejde. Jde o děti s lehkým mentálním postižením nebo děti s poruchami chování. Díky jeho výrokům se zjistilo, kolik pedagogů inkluzi podporuje. I ti, od nichž bych to nečekala. Zároveň jsou jeho výroky o těchto dětech jako o vozidle, které zpomaluje kolonu, nepřijatelné. Nemůžeme takhle o dětech mluvit, to se nesluší, je to nevhodné. To ať mluví raději sprostě, protože tímhle části budoucí generace vzkazuje, že se s ní nepočítá,“ říká Renzová.

Zkuste mi vysvětlit, jak taková výuka vypadá. Opravdu se dá věřit tomu, že ti pomalejší nebrzdí ty lepší?


Určitě ano, ale musíte mít k tomu splněnou řadu podmínek. Musíme snížit počet žáků ve třídách – maximální počet je 25 – a změnit způsob výuky. Například si vytvoříte ve třídě 25 dětí tři skupinky. Děti, které jsou hodně napřed, pracují na projektech, mohou mít promyšlenější obsah učiva, pak je nějaký střed a nakonec skupinka, kterou potřebujete naučit naprosté základy, aby nerezignovala. Musíte je motivovat, slovně hodnotit. Nikdy se vám nebude učit děcko, které dostává od první třídy čtyřky a pětky. Proč by to dělalo? Stejně lepší známku nedostane.

Jak to vypadá při hodině?

Skupinky si pracují samostatně a já chodím jen tam, kde mne potřebují, kam si mne zavolají. Zvykli jsme si pracovat s asistenty, v každé třídě je jeden, nebo dva. Nejsou placeni z běžného rozpočtu, ale ve spolupráci s úřady práce, nebo z grantových programů.

A hodnocení?

To je důležité. Známky nestačí, musíte nutně hodnotit děti slovně, v inkluzivním vzdělávání se objevují nové kompetence, děti vám začnou doslova kvést pod rukama, co se týká sociálních a emočních dovedností, a vy jim musíte jako pedagog ukázat cestu a možnosti.

Pro mne je to moc obecné. Budete mít romské dítě ve třetí třídě, o které se doma nestarají. A najednou vám začne kvést pod rukama. Co to znamená?

To dítě chodí rádo do školy, je nadšené, má ve škole kamarády. Jestliže mu nejdou vyjmenovaná slova, tak je nezvládne za tři měsíce, ale bude je dělat postupně celý rok, pomaličku. Určitě se naučí alespoň základ, bude mít z toho radost, nebude dostávat čtyřky a pětky, ale dostane slovní hodnocení toho, co se mu povedlo. A protože škola bude dobrá, bude mít vybavené dílny, hodně pomůcek na pracovní činnosti, školní pozemek, zjistí se, v čem všem to romské dítě exceluje. Najednou rodiče začnou chodit na společenské aktivity školy, na brigády, budou pyšní na své dítě.

To hodnotíte děti, zda jsou nadšené, nebo jestli pomáhají ostatním?

Ano, a je zajímavé, že u běžného dítěte, jedničkáře, je někdy těžké dojít k tomu, aby bylo vynikající v emočních a sociálních dovednostech. Oni jsou hrozně zaměření na výkon, u naší Vanesky (adoptivní dcera Radky Renzové pozn. redakce), Romky, která má hyperaktivitu a mentální postižení, je to docela jiné. Je nadšená, dychtivá, snaží se pomáhat ostatním. Ale nechci to samozřejmě idealizovat.

Vy tvrdíte, že výuka všech dohromady je nakonec výhodná i pro nadané děti?

Když změníte organizaci výuky a připravíte plán pro děti, které nejsou tak rychlé, tak vám nutně vybyl čas a prostor na děti, které jsou nadané a mohou udělat víc.

Opravdu to funguje?

Ano, a jsme přesvědčeni, že to je pro české školství do budoucna jediný model, aby společnost nebyla tak sociálně rozdělená, aby nemusel stát tak řešit, kde se vezmou peníze na sociální dávky.

Jenže vy máte méně dětí ve třídách, zároveň jste získali na tyto aktivity peníze z Unie. Pro běžné školy jsou tyto vize jak z jiné planety.

Máme podstatně lepší podmínky a ty se musí co nejdříve zlepšit i jinde. V ideálním případě musí nejdříve dojít k proškolení všech pedagogů, ale vstřícným způsobem, ne že se řekne: Teď budeš každý měsíc mít o 15 hodin školení navíc! Nevíš proč? Nerozumíš tomu? Nesouhlasíš? Mě to nezajímá! To nefunguje, musí té myšlence uvěřit. Pak se jim musí podstatně zvýšit plat, nemohou dělat těžší práci za stejné peníze. Pak je musíme učit, jak pracovat s asistenty, český učitel potřebuje vědět, že asistent není někdo, kdo mu překáží, ale ten, koho si řídí, kdo mu pomůže. A samozřejmě k tomu patří i méně dětí ve třídách.

Tyto vize jsou hodně inspirované finským školstvím. Tam se ve třídách nesoutěží, nadaní se učí s nejslabšími, a přesto v testech jsou tamní děti úspěšnější než naše. Čím to je?

My také nesoutěžíme, soutěživost nepodpoří atmosféru komunity.

Ale budu se pak snažit být lepší?

Být lepší na úkor někoho? Komu to pomůže? Vašemu vnitřnímu sebevědomí určitě ne. Jen se porozhlédnete, kdo je slabší než vy. Když dítě nemá jasné srovnání, do které skupiny se vřadilo soutěží, pak se cítí bezpečně natolik, aby pozorovalo jen sebe, jestli se zlepšuje a jak.

Moje touha být vepředu mi podle vás ubírá na výkonu?

Záleží na tom, jak si definujeme výkon. Pokud tak, že jde o to, zda dál doskočíte, tak možná ano. Pokud výkon znamená, že se naučíte spolupracovat a oceňovat ostatní, tak vám soutěživost nepomůže, naopak vás bude brzdit. Co když se zeptám dospělého člověka, zda je šťastný, zda má naplněný život? K čemu mu bude, že daleko doskočí, že měl fakt samé jedničky, nebo že ve třídě byla většina dětí, která byla na tom hůře než on. To, podle čeho v dospělosti posuzujeme šťastný život, můžeme rozvíjet už v dětství díky rozvoji emoční inteligence. Jestli někdo umí násobilku a vyjmenovaná slova, vůbec to nic neříká o tom, zda bude v dospělosti šťastný, bude si umět stanovovat hodnoty a bude je umět naplňovat. A dost těžko, jestli vás to nenaučili v dětství, si to budete jako dospělý na nějakých terapiích prstíčkem vyhrabávat.

Teď chce stát učitelům tento způsob výuky v podstatě nařídit. To nemůže fungovat. Ve Finsku je docela jiná atmosféra a učitel je prestižní povolání.

Dá se to hodně rychle změnit tím, že učitelé začnou mít výrazně vyšší plat a pak se budou o to povolání drát. Učitel má z vysokoškoláků skoro nejmenší výplatu, společnost mu tím dává najevo, že si té práce neváží. Povolání pedagoga je přitom daleko náročnější, než bylo dříve, ale nikdo to neví, bohužel ani na pedagogických fakultách. Není dobré takto radikální změnu nařizovat shora, na druhou stranu pokud budeme čekat, až nám to všem dojde a nikdo nebouchne do stolu, tak se jen tak nedočkáme.

Dobře, ale poraďte mi na závěr s modelovým příkladem, kterého se učitelé nejvíce bojí. Přijde do třídy lehce mentálně retardovaný žák, který se nechce učit a obtěžuje ostatní, je agresivní. Co má učitelka udělat?

Musí mu dát jiné učivo než ostatním. To dítě učivo nezvládá, nebaví ho to, nerozumí tomu a bude rušit. Měla by se pokusit přesvědčit ředitele, ať spolupracuje s úřadem práce a získají pro to dítě asistenta, aby mělo k sobě blízkou osobu. Nebude ho hodnotit známkami, ale slovně, začne mluvit s rodiči, brát je jako partnery, je to její práce. Ve chvíli, kdy je dítěti ve škole nepříjemně, znamená to, že získá emoci, že celé je to špatně. Začne se ptát, proč ho ta rodina tak porodila, proč ho neumí vést, proč nemá stejné hodnoty jako my? To dítě není hloupé a zvlášť romské dítě čte emoce, což my moc neumíme.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

18 komentářů k "iDNES.cz: Tento způsob výuky prezident Miloš Zeman nedoporučuje"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
1 year 4 months ago

Začínám mít úplně jasno v tom, kam směřují naši inkluzionisté. Mám takový divný pocit, že oni to chtějí dopracovat až tam, kam inkluze došla na Slovensku. A budou tak dlouho pokračovat, tak dlouho budou masírovat veřejnost, dokud tam nebudem.

http://www.ceskaskola.cz/2012/07/otevreny-dopis-ucitelek-z-vychodniho.html

Doporučuji poslat inkluzisty na stáž na východní Slovensko.

Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago
Je to pořád o tom samém – zájem, vysoké pracovní nasazení, a především malý počet dětí ve třídě (zdaleka ne 25, ale dohromady 50 ve třech třídách), asistenti a další podpora z různých stran. Líbí se mi snaha hledat cesty k problémovým dětem, ale na jeden pozitivní případ začleněného žáka v praxi připadá x případů negativních, alespoň podle těch, kteří mají v této oblasti zkušenosti. Rozhodně neplatí, že agresivita dítěte je dána školou, alespoň ne absolutně. A v zásadě se potvrzuje, že v praxi už se stejně neformálně uplatňují jakési individuální výukové programy – škola nechá dítě projít, byť je… Více »
vittta
vittta
1 year 4 months ago

Hmmm…tak vida.
Ve třech třídách je tam 50 dětí…
Ještě mohli napsat, jak jsou rozdělené, jestli to jsou tři 1. třídy, nebo po jedné 1.2. a 3. třída a HLAVNĚ, kam jdou ty děti dál a jak si vedou.
Dle mých informací jsou totiž s inkluzivními žáky potíže především na II. stupni.
Jinak článek je úderný a nadšený, i pan prezident je tam označen záporně, což je velice módní a pokrokové. Název článku je příkladně manipulativní a lživý, což je také moderní.
Obsah článku pak jako celek odpovídá pravé a nefalšované „Potěmkinově vesnici“.

Miloslav Ponkrác
1 year 4 months ago
Přání otcem myšlenky, a článek to ani neskrývá. Velká část článku je pliváním na Zemana, tedy na jiný názor. Orwellovština ohledně toho, že „budete šťastní, když podáte vyšší výkon“? Copak se to vylučuje? Ano, všichni jsou strašně nešťastní, že jsou výkonní, a štěstí podle paní učitelky, to je jediný logický vývod její přímé řeči, znamená nic neumět, být nevýkonný, být slabý a pozadu. To jediné asi vede ke štěstí. Co ještě za logiku paní učitelka znásilní strašným způsobem? Pak z výkonnějších daná žena udělala sociopaty bez emocionálního nadání. Jasně, kdo je chytrý, či výkonný, je podle paní učitelky nutně sociopat… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 4 months ago
Slovní hodnocení – je to moc hezké, ale v podstatě alibistické. Můžete dítěti vystavit slovní hodnocení, do kterého kulantně zabalíte, že Pepíček je v podstatě skoro negramotný, jen je moc šikovný při mazání tabule a hezky se směje na spolužačky. Co paní učitelka zapomněla říci je, že každé slovní hodnocení MUSÍ být ve výkaze vyjádřeno známkou v naší známé škále.Je fakt, že náš hodnotící systém je dost nedokonalý (malá škála). Jenže maskovat nevědomost slovním hodnocením je fakt opravdový alibismus především pro rodiče. Ano, dítě nevidí špatné známky. Jenže nějak stejně rodiči i dítěti musíme naznačit, že nesplňuje očekávané výstupy. A… Více »
vittta
vittta
1 year 4 months ago

Jo, vidíte, Pane Ponkráci, ještě že jste mi připoměl…
Ta vyjmenovaná slova co by převratný úspěch.
To dítě by v praktické škole za ten rok naučili základně číst, psát a počítat. To si myslím, že se mu bude v životě hodit víc jak ta vyjmenovaná slova.

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 4 months ago
Pane Vitto, to víte, že bychom ty děti naučili více a učíme je to. Jenže ty děti jsou fujaně diskriminované a je jim upíráno právo na vzdělávání s ostatními. Hlavní podstata je skrytá v tom, že celý ten humbuk nevznikl kvůli mentálně postiženým, ani kvůli tělesně postiženým a dokonce ani kvůli hloupým výrokům pana prezidenta. Celý ten tyátr se točí a dělá kvůli romským dětem. Proč se tedy neřeší pouze romské děti. Zatím. Proč se tohle nepřetřásá především na ministerstvu sociálních věcí. Tam se musí začít. Dítě, které přijde k zápisu (6ti leté) na úrovni tříletého je katastrofa. To dítě… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

Počty dětí jsem našel na stránkách školy, jde o malotřídku, takže jsou tam spojené ročníky. Práce ve skupinách je tak jako tak nutností. To jen na vysvětlenou, aby v tom někdo nehledal negativní podtón.

vittta
vittta
1 year 4 months ago
To já dobře vím, Paní Karvaiová, o koho jde. Také vím o co konkrétně jde, a když je tedy o tom řeč… Na romské děti samozřejmě každý kašle a možná jediní, komu na nich alespoň trochu záleží jste Vy v praktických školách. Ale…je jich tam hodně. To vypadá v multikulturní Evropě, plné zářivých zítřků velice špatně. Zvlášť když se vezme v úvahu, jak obrovské prostředky romské děti spolykají z různých podpůrných projektů, které se sice podle mě proplácí, ale nejsou moc vidět. A dejte si to dohromady…. Sebevětší počet zanedbaných romských žáků nebude v běžných třídách prostě vidět, učitelé –… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 4 months ago
Další moje životní zkušenost – to,co popisuje paní učitelka funguje u malého procenta romských rodin. Byť jejich dítě zažívá úspěch, vyniká nad ostatními, účastní se soutěží, je oblíbené v kolektivu i u učitelů většinou nevede k lepší spolupráci s rodinou. KÉŽ BY!!!! Tak málo, tak málo se to stává, ach jo. A když dítě opustí školu ,spadne do spárů rodiny, která ho často zničí. Učili jsme dívku, přesně takovou. Po skončení školy měla veškeré předpoklady udělat si učiliště, i základkové a třeba i dvě po sobě. Místo toho do školy nechodila, otěhotněla a dnes (v 24 letech) má 6 dětí.… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal
1 year 4 months ago

Diskuse ukázala či potvrdila,

že inkluze není „o něco dražší“, ale setsakramentsky dražší,
že zavedení inkluze za dnešního stavu by znamenalo zhoršení vzdělávání,
že se zvyšuje počet dětí s výraznými problémy nejrůznější povahy,
že tak jako tak se ve školství nepohneme bez snížení počtu dětí ve třídách a bez řady podpůrných opatření, jinak se podmínky pro vzdělávání budou zhoršovat,
že inkluze úzce souvisí se sociálně-společenskými problémy, které daleko přesahují hranice a možnosti školy.

Miloslav Ponkrác
1 year 4 months ago
„Proč se tedy neřeší pouze romské děti. Zatím.“ Když chtělo ministerstvo začít a česká školní inspekce chtěla jenom na podzim 2013 vědět, kolik těch Rómů je, aby znala rozsah problémů, zvedla se vlna „to je diskriminace a rasismus“. Základní problém je, že mnoho lidí má živobytí založeno na rómském problému. A je moderní vykřikovat – viz nesmyslný článek pod kterým diskutujeme – že jim strašně moc ubližujeme. Radka Renzová se nerozpakuje upozaďovat a pomlouvat běžné žáky, aby je doslova mohla diskriminovat ve prospěch jejich oblíbenců. Nic jiného v článku není. Na mě to budí dojem, že Radka Renzová se i… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 4 months ago
Pane Ponkráci, byť je za protlačováním inkluze hodně z romské problematiky, nemyslím si, že paní učitelka to myslí špatně. Naopak, ona to fakt myslí dobře. A už vůbec si nemyslím, že jen protlačuje své dítě. Navíc, je to tak trochu tendence každého rodiče,chránit své dítě. Spíš se tu potvrzuje něco jiného – dobrá vůle a dobrosrdečnost nemusí vždy být k dobru pro všechny. Někteří lidé to nazývají „páchání dobra“. A tak může hodná paní učitelka udělat někdy více škody než užitku )nemyslím teď konkrétně tuto paní učitelku). Je hodná na dítě ve třídě, nechá ho, ať si hezky hraje, místo… Více »
Miloslav Ponkrác
1 year 4 months ago
Paní Karvaiová, bohužel u paní Radky Renzové není ani dobrá vůle. Ona se za každou cenu snaží na talentovaných/výkonných dětech najít ty nejhorší vlasnosti a pomluvit je. Že jsou málo empatické, že jim to štěstí nepřinese, a tuhleto a támhleto. Je to v podstatě skrytá averze vůči talenstovaným/výkonným, kterou si možná vědomě neuvědomuje, ale ve slovech je jasně patrná. A s tímto nastavením mysli je to, o čem píšete, „páchání dobra“, které jsou těmi „dobrými úmysly vedoucími do pekla“. aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa „Navíc, je to tak trochu tendence každého rodiče,chránit své dítě.“ Což je správně a v pořádku. Ale pokud se to… Více »
Erlebachová Alena
Erlebachová Alena
1 year 4 months ago
Vážení, k článku o inkluzivním vzdělávání. Jsem matka adoptivního dítěte, matka neslyšícího syna a matka hodně nadprůměrné dcery. Jsem také speciální pedagog, který 42 působil na MŠ, ZŠ, zvláštní a pomocné škole (dnes praktická a speciální). Kdykoliv jsem měla učinit závažné rozhodnutí, položila jsem si otázku, jak by se mi líbilo, kdyby s mým postiženým synem někdo jednal tak či onak. Většinou mě to přivedlo ke správnému rozhodnutí. K problematice výkonu (myšleno zvládnutí učiva a na jaké úrovni). Cokoliv v dětství a v mládí zvládneme či nezvládneme, ještě neurčuje, jak budeme v dospělosti šťastní. Výkon ve škole je ale nutným… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 4 months ago
Naprosto souhlasím s paní Alenou. Od lidí, kteří se pohybují v dané problematice celý život, jsem se dozvěděl, jakým způsobem se na ministerstvu rozhodovalo o případném rušení speciálních škol. To se udělá pracovní skupina, kam se naoko pozvou odborníci z terénu a tam sedí lidé, kteří v životě neučili, děti nemají a ani žádné asi dlouho neviděli zblízka – v daném konkrétním případě dva čerstvě vystudovaní právníci (žena a muž) a prosazují politicky „korektní“ řešení. Nakonec se řekne, že EU to tak vyžaduje, že si nechceme dělat problémy a je to. Děti nikdo neřeší. Ani rodičů se nikdo neptá a… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 4 months ago
Velmi,velmi děkuji ,paní Aleno E. Přidávám další postřeh. Někdo stále argumentuje tím, jak se ty děti budou náramně obohacovat. Nějak se zapomíná na fakt, že většina dětí nastupuje do základní školy (tak jak psala paní Alena). Tam prožije několik let vzájemně se obohacujíc v normálním kolektivu. Poté je teprve dítě navrženo a někdy i umístěno do praktické (speciální školy). Takže už dnes se můžete kdekoli na jakékoli škole zeptat, jak toto vzájemné působení blahodárně nebo jinak dopadlo na děti. Většina dětí v praktické škole se děsí toho, že by se měly vrátit zpět. Mnoho dětí ze základky si vzpomene na… Více »
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 4 months ago

Proč by se měly péct rohlíky v pekárně, když si je může každý automechanik upéct v každém autoservisu. Že je to neefektivní? No a co? Když jste výrobce pecí…

wpDiscuz