Jak dlouhá cesta nás čeká?

V květnu tohoto roku se téměř ve stejný den objevili dva články, které mi přišli svým způsobem protikladné. Jením z nich byl článek Bořivoje Brdičky na Spomocníkovi a druhým článek Lucie Hrabcové z Deníku Bohemia. Dva rozdílné zdroje, ale také dva zcela rozdílné pohledy na svět s jedním společným jmenovatelem – učitelé. Jeden z článků se týká práce učitelů v zahraničí (Vzdělávání budoucnosti – kurz chápání budoucího světa) a druhý se věnuje učitelům zde u nás (Reforma škodí, tvrdí učitelé).

V prvním z nich pan Brdička popisuje kurz, který připravil expert na vzdělávání David Cormier pro učitele ze Singapuru. Kurz měl za cíl připravit učitele na změny, které přináší současný svět. Pracuje se v něm hodně s IT a s tématem vývoje školství v budoucnosti. Učitelé na kurzu se připravují na různé scénáře, které jsou v materiálu naznačeny. Učitelé byli zapojeni do různých aktivit, kde pojmenovávali trendy, které ovlivňují podobu vzdělávání. Jsou to například tyto:

1. Počítače jsou stále menší a lépe přenosné.
2. Výkon počítačů se zvyšuje.
3. Snižuje se závislost výukových aktivit na místě pobytu.
4. Roste podíl využití mobilních zařízení proti nepřenosným.
5. Výukové materiály (objekty) jsou stále více dostupné.
6. Práce a hraní je stále více mobilní (doslova na pochodu).
7. Konektivita umožňuje snadnější kontakt učitele s žáky a naopak.
8. Roste efektivita práce – více jí může být uděláno mobilně.
9. Rostou požadavky na učitele a snižuje se soukromí.
10.Vzdělávání se uskutečňuje stále více mimo běžné prostory a předem připravené osnovy.

To jsou výzvy, které stojí před všemi pedagogy kdekoliv na světě.

Oproti tomu článek druhý přináší stesk nad centrálně řízeným školstvím a nad tím, že učitelé nemají žádný záchytný bod, kterého by se mohli držet. Vysloveně se v článku cituje z průzkumu, který si udělaly školské odbory. Tento průzkum zjistil, že učitelé jsou nespokojeni s tím, že svůj vzdělávací program si každá škola z velké části tvoří samostatně a neexistují jednotné osnovy jako dříve a učební plány jsou roztříštěné.

Když si toto prohlášení dáte vedle posledního desátého bodu vývojových trendů definovaných učiteli ze Singapuru, zjistíte, že zde něco nehraje. Proč jsou tak rozdílné pohledy našich učitelů na změny? Určitě jedním z argumentů může být to, že s nimi nikdo moc změny neprobíral. Možná, že kdyby procházeli podobnými kurzy, které připravil kanadský expert, tak by bylo leccos jednodušší. Na druhou stranu třeba v sousedním Slovensku proběhla změna mnohem radikálněji. V České republice byly na změnu dva roky, během kterých si učitelé měli svoje vzdělávací programy připravit. Na Slovensku to byly dva měsíce! Určitě se mohlo udělat spousta věcí lépe, nicméně i tak je zajímavé, že naši učitelé mají takový problém se přizpůsobit měnícím se požadavkům. A je to opravdu jen o těch penězích? Není to třeba tím, že se nenabízí tak zajímavé vzdělávání, které by probudilo chuť najít cestu, která by mohla být funkčnější a ve která by byla zajímavá jak pro učitele, tak i žáky?

foto: Petr Jedinák

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na