Jak dnes učíme o válce?

by Hellebardius (flickr.com) (CC BY-NC-SA 2.0)

V Ústavu pro studium totalitních režimů proběhla panelová diskuze o tom, jak dnešním mladým lidem zprostředkovávat fakta o válečných konfliktech (pochopitelně s ohledem na výročí především druhé světové války) a jak si z průběhu dějin vzít ponaučení pro současnost i budoucnost. V panelu se potkali zástupci osmi institucí a iniciativ, které se válečným odkazem intenzivně zabývají: Antikomplex, Collegium Bohemicum, Československo 38–89 (FF UK, MFF UK, ÚSD AV ČR), Institut Terezínské iniciativy, Muzeum romské kultury, Památník Terezín, Ústav pro studium totalitních režimů a Židovské muzeum v Praze. 

Účastníci debaty se shodli na tom, že ještě 70 let od osvobození je druhá světová válka živým společenským tématem, což dokazují též současné debaty o roce 1945 a důsledcích tehdejších událostí. Nikdo ale dnes neví, jak vypadá v souhrnu dnešní výuka dějepisu na českých školách. Aktuální výzkum neexistuje. Patrně však došlo, přinejmenším u mladších učitelů, k proměně náhledu na moderní české dějiny. Pro socialistické období byl jednotným oficiálním narativem příběh o německé zrůdnosti, českých hrdinech a českých obětech. Po Sametové revoluci se zvedla opoziční vlna a na přelomu dvacátého a dvacátého prvního století byl velmi hlasitý narativ kritický – Češi jako národ kolaborantů, národ četníků hlídajících vězně a konajících ve sběrném táboře v Letech.

Válka: od důsledků k příčinám
Dnešním cílem výuky dějepisu by mělo být nabourávat jednoznačnost těchto kategorií. Nahlížet válku jinak. Co znamená válečný konflikt pro obyčejné lidi, před jaké rozhodování je staví? Lidé se během války vyvíjejí, musí řešit dramatická rozhodnutí, která jsou v mírové době banální a najednou jsou zcela zásadní. Pro motivaci k tématu je dobré začínat od tzv. malých dějin, dějin běžných lidí, kterých se válka dotkla. Ukazovat vliv skupiny, do níž se člověk dostal a proměnu nahlížení skrze tuto skupinu. Čím dál větší prostor dostávají dějiny každodennosti. Jestliže se učiteli podaří navázat na nějaký žákův rodinný příběh, události z místa bydliště, je pravděpodobné, že ve zvýšené míře se tyto děti budou zajímat i o širší kontext proběhlých událostí a budou pátrat po příčinách. Jedním z možných přístupů je tak postup jakoby odzadu od důsledků k příčinám.

V dřívějším pojetí výuky převládal důraz na fakta, data, klíčová politická rozhodnutí a události. Žáci pasivně přebírali jednotně podávaný narativ, na mnoha školách se situace bohužel od té doby mnoho nezměnila, ale mnoho pozitivních výjimek existuje a stále přibývají další. Dnes je trendem aktivní učení, vtáhnutí žáka do děje. Učitel pouze předloží informace, zprostředkuje kontext a nastartuje debatu o interpretaci faktů, kterou citlivě moderuje. Nezbytným předpokladem pro optimální vývoj je autonomie škol v oblasti kurikula bez centralistického vlivu státu, jen tak lze zajistit svobodný a objektivní pohled na dějiny při výuce.

Pluralita názorů ve škole je klíčová, je nezbytné budovat kulturu dialogu a pocit bezpečnosti pro minoritní názor. Zároveň ale ukazovat, proč je v demokracii klíčové zákonem potlačovat extremistické názory směřující proti demokracii a skupinám lidí a na příčinách vzestupu Hitlera dokazovat, k čemu vedlo podcenění tohoto rizika. K roli učitele a odpovědnosti za vzestup nesnášenlivosti u školní mládeže jednoznačně padlo, že pedagog nemůže být spasitelem všech společenských problémů a tuto roli po něm nemůže společnost alibisticky chtít bez širší spolupráce s rodinou, státem i ostatními institucemi.

Klíčovým cílem, proč se dnes učit historii by měla být výchova lidí pro budoucnost skrze poučení z minulosti. Nejde tedy jen o výuku, ale především i o výchovu. Nevykládat fakta dějin jako danou věc. Vždy upozornit, že existují různé pohledy, vlivy, politický a ideový kontext. Nepojímat dějepis jako úzce ohraničený předmět, ale prolínat ho například s občanskou výchovou a diskuzí o morálce, charakterním jednání, etických dilematech, které konflikt přinesl. Interpretovat v rámci hodin českého jazyka a literatury klíčová díla, nahlížet na nastíněné psychologické profily hrdinů.

Výuka o druhé světové válce musí být nerozlučně spojena s příčinami a událostmi, které konfliktu předcházely, zde je stále dluh ve prospěch líčení „národního příběhu hrdinů“ Do určitého stupně vzdělávání je třeba nějaký příběh nabídnout, ale není třeba prodlužovat tento přístup až do maturitního ročníku, ne-li na vysokou školu.

V závěru diskuze byl diskutován vliv současné popkultury – podle výzkumu ÚSTR z roku 2013 má mnohem větší vliv na názory a uvažování školáků, než školní vyučování. Větší debatu dokáží vyvolat filmy (Habermannův mlýn, Lidice) nebo vykreslení dobrých a zlých hrdinů v počítačových hrách. Z tohoto důvodu je třeba i zobrazovat popkulturu z doby války, aby žáci zkusili porozumět tehdejšímu vnímání každodennosti. Život fungoval i během okupace (fotbalová utkání, protektorátní film – například komedie s Vlastou Burianem). Jistým rizikem je, že v dnešních výprodejích DVD na ulicích za desetikoruny můžeme nalézt velký podíl filmů vzniklých za Protektorátu, které jsou konzumovány bez historického kontextu. To je právě prostor pro učitele, aby poučenou interpretací zasazoval díla do kontextu tehdejší doby.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

1 komentář k "Jak dnes učíme o válce?"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
vittta
vittta
1 year 1 month ago
„Pluralita názorů ve škole je klíčová, je nezbytné budovat kulturu dialogu a pocit bezpečnosti pro minoritní názor. Zároveň ale ukazovat, proč je v demokracii klíčové zákonem potlačovat extremistické názory směřující proti demokracii a skupinám lidí a na příčinách vzestupu Hitlera dokazovat, k čemu vedlo podcenění tohoto rizika.“ No tak stačilo napsat toto a nemuseli se namáhat tou pokryteckou omáčkou v článku. Jinak…jaké tedy byly příčiny vzestupu Hitlera? Kdyby žákům někdo řekl pravdu, asi by jim celá tzv.demokracie pořádně zhořkla v hubě. Je otázka, jestli tu pravdu vůbec někdo zná. Ale pohádka o charismatickém Hitlerovi,který z čista jasna ovládl Německo a… Více »
wpDiscuz