Jak přivést děti ke čtení: čtěte sami!

brana_k

Přinášíme text Ireny Polákové, koordinátory projektu Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby, který si odnesl hned dvě ceny Eduína 2014 (ZDE). Irena vysvětluje, jaká je cesta, kterou čtenářské kluby vedou děti k poznání, že číst je zábava na celý život. Vypráví také příběh jedné malé čtenářky, pro niž je čtenářský klub jednou z mála cest osobního rozvoje.

Baví děti číst? Nasnadě je říct, že nebaví. A bavit už nebude. Konkurence je veliká. A přitom vycházejí nové krásné knihy a mnoho pedagogů i neziskových organizací, u nás a zejména v zahraničí řeší, jak k nim děti přivést.

O prospěšnosti čtení není třeba debatovat. Argumenty pro četbu jsou obecně přijímané, potvrzené zkušenostmi rodičů, učitelů, psychologů, neurovědců i každého samotného čtenáře. Otázkou je, jak účinně šířit, že čtení je prospěšné – opakovat to zjevně nestačí, a ony obecně přijímané argumenty nemají ten pravý dopad na cílovou skupinu – děti, které se mají rozečíst, začíst a posléze pročíst (v případě potřeby) životem.

Děti, které číst nebaví, protože je ani nenapadlo, že by je to bavit mohlo, jsme pozvali do čtenářského klubu. Myšlenka to byla troufalá a nečekali jsme, že by měla u dětí větší odezvu. Nicméně jsme se při přípravě snažili udělat vše proto, aby čtenářský klub děti nalákal.

Klub se chtěl prezentovat jako klub, knížky, lampa, někdy i křeslo, malá svačinka. Současně se snažil být čtenářský. Děti v něm spolu se svými vedoucími (učitelkou a v ideálním případě knihovnicí z místní knihovny) trávily čas nad knihami.

Pochopitelně se všichni dospělí snažili o „zábavnou“, „nenásilnou“ formu, ale ta klíčem k úspěchu nebyla. Někdy naopak úporná snaha o odlehčenost zaváděla obsah někam k náplni indiferentního dětského oddílu se zaměřením na výtvarné činnosti.

 Čím déle kluby trvaly, tím více bylo zřejmé, že „méně znamená více“ – v tomto případě „méně“ tvořily knihy a spolehnutí se na jejich přitažlivost. Hned na počátku jsme si zformulovali tzv. tři pilíře klubové práce: Čti si přímo v klubu, Povídej si o tom, co čteš, Odcházej s knihou – vypůjči si v knihovničce knížku „na doma“.

Dali jsme se cestou tzv. dílen čtení, které v českém prostředí rozšířila organizace Čtením a psaním ke kritickému myšlení. V praxi to znamená prostor pro samostatné tiché čtení knihy dle svého výběru, a to přímo v klubu. Dílna čtení byla nejen prostředkem, ale současně i cílem, k němuž klubová činnost směřovala – k chuti si číst, k dovednosti vybrat si knížku, která čtenáře zaujme…

Snadné zadání, obtížná realizace. Tak jsme v počátku na dílnu čtení nahlíželi. Nedostavila se očekávatelná nechuť a nesoustředěnost dětí. Největší překážkou byla paradoxně nedůvěra vedoucích klubů, že by něco tak prostého mohlo fungovat, která ale záhy byl vystřídána milým překvapením z pozitivní reakce dětí. Zavedení dílny čtení se obvykle v klubové praxi stalo milníkem – před dílnou čtení a po dílně čtení.

Naším příspěvkem k diskuzi, jak přesvědčit děti, že je čtení prospěšné, je snaha v prvé řadě přesvědčit nás dospělé, zejména rodiče: čtěme sami, a nejen knihy pro děti, čtěme „autenticky“ to, co nás zajímá. A čtěme i knihy pro děti, protože je důležité umět dětem poradit konkrétní tituly, a to i takové, které jim mohou pomoci projít náročnou životní situací. Mluvme o tom, co čteme, a k témuž vyzívejme své žáky. Obklopme děti knihami. A nebojte se je půjčovat. Dejte svým školním dětem prostor pro četbu přímo ve třídě (čtenářském klubu), respektujte jejich výběr knihy.

Podrobný popis klubových aktivit, radostí i zevrubnou mapu našich slepých uliček (třeba se jim pak lépe vyhnete) najdete v knize S knížkou po škole, kterou rádi na vyžádání pošleme.

Natálka

Natálce je 9 let. Ve školním roce 2012/13 opakovala 1. ročník. Natálčini rodiče jsou závislí na drogách. O dceru se nestarali. Vyrůstala pouze s dědečkem v domě bez vody a elektřiny. Do školy chodila špinavá a hladová. V září 2012 se jí ujala teta. Od ledna 2013 začala Natálie chodit do čtenářského klubu, kam ji přivedla kamarádka Ilonka. Zpočátku byla plachá, téměř nemluvila, do společných aktivit se nezapojovala. Neuměla vyjádřit svůj názor a vždy zopakovala to, co řeklo jiné dítě. S hlasitým čtením měla velké obtíže. V dubnu si vypůjčila knihu Jakub a Jáchym, kterou prý celou přečetla a moc se jí líbila. V knize se orientovala a s dopomocí byla schopna představit hrdiny, i když často během rozhovoru uváděla, že „si to už nepamatuje“. Jakuba a Jáchyma zřejmě skutečně přečetla, ale obtíže, které má s technikou čtení, jí bránily v porozumění. Lze se domnívat, že členství v klubu má pozitivní vliv nejen na Natálčiny čtenářské dovednosti (lepší technika čtení, větší porozumění čtenému, soustředěné naslouchání), ale i na celkový rozvoj její osobnosti…

——

Irena Poláková, metodička projektu Školní čtenářské kluby, irmamiter@gmail.com

„Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby“ je projekt financovaný od února 2012 do ledna 2015 z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Ve 13 základních školách jej jako volnočasovou aktivitu vede ideálně vždy místní pedagog a knihovník veřejné knihovny. Klubovou skupinu tvoří 10 – 15 dětí, schází se během školního roku jednou týdně na hodinu a půl, a to v prostorách školy. Nositelem projektu a zdrojem jeho metodického vedení je Nová škola, o. p. s.

 

Bez n‡zvu-1

Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby
posilující rovné příležitosti dětí a žáků se SVP, CZ.1.07/1.2.00/27.0003
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Přidaná hodnota společenství – „Investice do rozvoje vzdělávání“

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

2 komentářů k "Jak přivést děti ke čtení: čtěte sami!"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Ondřej Hausenblas
1 year 7 months ago
Bez čtení slov, vět a celých textů – a ovšem bez jejich pochopení zůstane člověk negramotný a nepoužitelný po celý život. Pouhým díváním se sice podle videa na youtube naučíte třebas udělat v jedné osobě sádrokartonový strop, ale už si s druhými amatéry neřeknete v chatu, nač dalších šikovného jste přišli a čemu se vyhnout. A moc si nepomůžete ani tím, že si ty repliky pro rozhovory nahrajete na telefon a taky je tam pověsíte – prostě k soustavnému něčeho hledání, vymýšlení, konzultování a učení bude psaný verbální text pořád nutný. Aspoň malý krůček, který zanedbané děti v projektu Ireny… Více »
JohankaDl
JohankaDl
1 year 6 months ago

Náš malej vůbec nechtěl číst, tak jsme u nový knížky (mimochodem Skřítek Nils http://www.albatrosmedia.cz/skritek-nils.html ) řekli, že po každý stránce, co my přečteme jemu, přečte on půl stránky a začalo už se čtení si nebrání :)

wpDiscuz