Jsme Učitelé z Marsu a chceme změnit školní výuku ekonomie

Publikujeme rozhovor Michala Kaderky s Taťánou Šárovcovou, která je jednou ze zakladatelek iniciativy Učitelé z Marsu. Ta si klade za cíl zaměřit se na praktickou připravenost absolventů ekonomického studia. Text vyšel v listopadovém vydání Speciálu pro střední školy časopisu Řízení škol.

Proč jste zvolili název Učitelé z Marsu? Není to až moc velké vyčlenění se od ostatních učitelů?

Reflektujeme, že soukromý sektor zpochybňuje připravenost našich absolventů pro podnikatelské prostředí. Rozhodli jsme se proto komunikovat změnu a vzbudit pozornost. Chceme oslovit učitele, kteří chtějí pojmout odborné předměty na ekonomce jinak, a pomoci jim zprostředkovat pro studenty praktické zkušenosti vycházející z trhu. Rozhodli jsme se proto vzájemně spolupracovat, protože jako jednotlivci jsme nevěděli, jak výuku nastavit lépe a zda by změna byla dostatečně účinná. Jsme ale ve spolupráci otevřeni všem.

Jak jsou Učitelé z Marsu početní, kolik vás je?

Je nás deset a poprvé jsme se potkali na loňské konferenci Be In Karlín, která měla za cíl posílit sociálně odpovědné podnikání. Zakladateli jsme já s kolegou Pavlem Fialou z karlínské „Kollárovky“, pak kolegyně a kolegové z Obchodní akademie Heroldovy sady, Scio školy v Praze 11, choceňské obchodní akademie a obchodní a jazykové školy v Hradci Králové. Připojili se k nám i doktorandi z katedry obchodního podnikání a komerčních komunikací VŠE. Ti hledají inspiraci pro výuku vysokoškolských studentů a na středních školách by měli pomáhat jako mentoři. Máme za sebou první „odpilotovaný“ tematický projekt na sto třiceti studentech a věříme, že pokud jej nabídneme dalším učitelům, připojí se i ostatní. Nyní jednáme o spolupráci s regionálními centry Nadace Depositum Bonum, kde se již setkávají fyzikáři v rámci projektu Elixír do škol. To by umožnilo učitelům ekonomicky zaměřených odborných předmětů najít místo pro setkávání se.

Na co jste ve skupině přišli? Co jste změnili?

Jako první téma jsme se rozhodli nově zpracovat marketingový mix. Jde o zásady týkající se toho, co chcete prodávat, jak produkt nacenit, dostat ho do prodeje a jakým způsobem promovat. Studenti obvykle marketingový mix definují bez porozumění, jen popisně. Uvádějí detaily, ale nevidí podstatu. Rozhodli jsme se proto pojmout výuku tak, aby studenti pochopili, proč je marketingový mix potřeba, a aby se naučili, jak jej jako podnikatelé vytvářet a realizovat.

Jak výuka vypadala?

Naplánovali jsme třídenní interaktivní blok, který propojovalo téma kávy. Studenti tak pracovali s tématem, které znají z každodenního používání, a zároveň byli konfrontováni s realitou uvedení produktu na trh. Nezačínali jsme s vysvětlením pojmu, ale nechali jsme studenty celou definici prožít prostřednictvím aktivit. Studenti zažili kávovou kulturu, seznámili se s pěstováním kávy, pracovali s konkrétním produktem v daném tržním prostředí. Dokázali jsme téma kávy propojit se zeměpisem a zbožíznalstvím a ukázali jsme, že tyto předměty nelze vnímat izolovaně. Studenti vnímali, že se marketing musí věnovat i ekologii, že musejí umět dobře česky a formulovat texty. Učili se pracovat s grafickým programem a museli vše prezentovat. Dobře jsme integrovali i angličtinu. Dále byli nuceni skupinově pracovat, vytvářet myšlenkové mapy či plánovat. Došlo i na divadlo.

Jak školy zvládaly organizaci takového projektu?

Bylo těžké vybojovat celý třídenní blok v rozvrzích, vedení v některých školách se experimentu bálo. Někde se proto výuka realizovala v období maturit či školních výletů, což nebyl úplně špatný nápad. Výuku totiž nelze rozdělit, předměty musejí být u sebe, v bloku, aby měl učitel na dané téma aspoň tři hodiny. Celý třídenní blok je příběh stvoření a potřebuje být prožit jako celek, bez přerušení

Vyhodnocovali jste nějak pilotáž?

Po skončení projektu byli studenti požádáni o hodnocení. Bála jsem se, že budou odpovídat „učili jsme se o kávě“, „učili jsme se o marketingovém mixu“, ale odpovídali „pochopil jsem, co je potřeba promyslet před uvedením produktu na trh“, „naučil jsem se plánovat kampaň“ a podobně. Studenti ale i zmiňovali, že by chtěli více blokové výuky či propojení s ostatními předměty. Byli spokojeni, po skončení projektu přicházeli i studenti z ostatních tříd, že chtějí, abychom příští rok zapojili i je. Věřím, že jsme se rozhodli správně.

Jako učitelé pracujete napříč Českem. Jak jste společně téma připravovali?

Fyzicky se scházíme jednou měsíčně a dvakrát ročně na třídenním soustředění. Sami jsme se museli naučit pracovat projektově. E-mailová korespondence fungovala výborně, ale při setkání jsme si místo vylévání srdíček a „házení“ nápadů museli rozdělit činnosti a doma zpracovávat. Na dalším společné setkání jsme pak návrhy připomínkovali. Dodržovali jsme časový plán, protože jsme chtěli mít na konci roku vše promyšlené a připravené. Naštěstí byli všichni zapojení učitelé „sebepoháněči“, každý plnil vše, co měl, protože věděl, že to za něj nikdo neudělá.

Jak máte toto vysoké nasazení vyjednané se školami?

Podporu vedení cítíme všichni, finanční podpora je mezi zapojenými školami odlišná. Určitě by bylo potřebné na tyto spolupráce, které vedou k inovacím, najít prostředky. Vznikají cestovní náklady a musíme si ze svého hradit společná soustředění. A to nezmiňuji spousty hodin práce. Vyšší kvalitě spolupráce by také prospělo, kdybychom se mohli scházet i vícekrát než jednou měsíčně.