Lidové noviny: Dokáže žebříček škol postihnout kvalitu jejich výuky?

Publikujeme text Iva Hlavatého z Fakultě strojní Vysoké školy báňské, který vyšel 10.2. pod názvem Srovnávání za každou cenu v Lidových novinách a věnuje se relevanci kritérií, podle kterých je sestavován každoroční žebříček vysokých škol podle Hospodářských novin.

Vysoké školy jsou každoročně srovnávány v nejrůznějších žebříčcích. Jeden z těch národních, který laické veřejnosti představuje pořadí fakult ve vybraných oblastech, sestavují tradičně Hospodářské noviny. Motivace autorů je jasná a srozumitelná – dát zájemcům o studium zjednodušeně a takzvaně v kostce vodítko pro posuzování kvality škol. Provedení je nicméně problematické a musím upřímně přiznat, že po uveřejnění žebříčku v posledních dvou letech na naší Fakultě strojní vážně zvažujeme, zda na něm příští rok budeme spolupracovat a vyplňovat dotazník, který nám noviny zasílají.

V tomto žebříčku je provedeno snad nejširší hodnocení parametrů vysokých škol i fakult, které nedokáže žádný kouzelník.

Umí si někdo z vás srovnat například kritérium „věda“ v oborech natolik rozdílných, jako je právo, psychologie, sociologie, ekonomika, medicína, informatika, architektura a strojírenství?

V dotazníku, na základě kterého je žebříček sestavován, byla například otázka „Kolik akademických pracovníků absolvovalo alespoň třídenní souvislý pobyt na zahraniční vysoké škole nebo výzkumném pracovišti nebo konferenci v zahraničí?“.

Pochybná kritéria kvality
Vůbec nedokážu posoudit, zda třídenní pobyt akademického pracovníka v zahraničí zvýší kvalitu jeho či kvalitu vysoké školy, ale nutí mě to minimálně pochybovat. A tak bych mohl ve výčtu otázek kladených redaktory Hospodářských novin pokračovat. Vůbec nechci předjímat, že kladené otázky jsou takzvaně šity na míru některým oborům či vysokým školám.

Různé žebříčky, různé závěry
Je námětem k zamyšlení, zda jsou otázky a výsledky uvedené v článku adekvátní pro jakékoliv vysoké školy a zda ukazují široké veřejnosti (hlavně zájemcům o studium) kvalitu vysoké školy či fakulty pravdivě. Navíc existují i jiné statistiky téhož deníku nebo statistiky oborové a ty vykazují naprosto odlišné závěry.

Jsem přesvědčen o tom, že jedním z hlavních parametrů posuzování fakult či univerzit by měla být uplatnitelnost absolventů na trhu práce, na kterém stát dlouhodobě postrádá techniky. Je přece známo, že až čtyřicet procent hrubého domácího produktu České republiky tvoří strojírenství a doprava. A právě tato problematika je ve zmíněném žebříčku hluboce v pozadí.

Těžko se mi pak odpovídá zájemcům o studium na Fakultě strojní Vysoké školy báňské i našim pracovníkům, na kterém místě vlastně jsme a jak je to u nás s kvalitou výuky, když ve skutečnosti to může být a bývá pravý opak toho, co uvádí výše zmíněný hodnotící žebříček.