Lidové noviny: Jak učit děti tak, aby v práci viděly smysl

ilustrační foto. by Thomas Hawk (flickr.com) (CC BY-NC 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který vyšel 20.7. v Lidových novinách pod názvem Ať žije dětská práce. Věnuje se roli práce v současné společnosti a proměně vztahu, kterou k ní má právě dospívající generace.

Sousloví „dětská práce“ je orámováno hrůzyplnými asociacemi. Tento komentář ale není o otrocké práci dětí, které k ní byly násilím přinuceny. Je o práci dětí, které vyrůstají v relativním blahobytu a svobodě, a o jejím smyslu v životě. Smyslu, který zřejmě brzy bude třeba radikálně redefinovat.

Hodně se mluví o tom, že současná dorůstající generace Z (narození okolo milénia) má významně odlišný vztah k životu a jiná očekávání. Lidé, kteří dospěli do produktivního věku v předchozích dvou dekádách, považovali práci velmi často za prostředek seberealizace. Vyrostli v podmínkách, které je motivovaly k tomu, aby se – jednoduše řečeno – měli lépe než jejich rodiče. Odtud silná orientace na výkon.

Iluze komfortu a bezstarostnosti

Generace dnešních dětí a dospívajících se nachází v jiné situaci. Bez ohledu na to, zda je rodiče dokázali zajistit na celý život, nebo zda jejich rodiče balancují tři výplaty od sklapnutí dluhové pasti, majorita dětí je obklopena iluzorní zónou komfortu, kterou charakterizuje úplná existenční bezstarostnost i relativní dosažitelnost atributů sociálního úspěchu, jako je možnost mít alespoň nějaký kus značkového oblečení, smartphone a profil na FB. I přes rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými, atributy štěstí tohoto dětského světa jsou relativně dosažitelné. Pravděpodobně toto vede dnešní dospívající generaci k tomu, že její motivace překonávat limity svých rodičů není nijak zvlášť vysoká. Mají to, co si myslí, že je k životu potřeba, jistě si to chtějí udržet, ale nepotřebují budovat zase o tolik víc. Daleko častěji mají naopak potřebu svůj život orientovat na životní „štěstí“, což předpokládá, že nebudou „smrdět“ v práci od rána do večera. Naopak očekávají, že práce bude naplňovat pouze nezbytně nutnou část jejich času vezdejšího a zbytek budou moci věnovat kratochvílím.

Tato představa není nutně špatná. Její princip je zdravý: stačí se podívat kolem sebe a uvědomit si, kolik z „devadesátkových“ yuppies dostihla ztráta smyslu jejich snažení, aby se „na stará kolena“ učili tento smysl znovu najít a začít žít jinak, což je často velmi svízelné.
Problematické ale je, do jaké míry budou dnešní dospívající schopni zajistit si tu kvalitu života, na kterou si zvykli. Vyrostli totiž v přesvědčení, že stačí udržovat mírný oheň pod kotlem a polévka bude stále stejně dobrá. Rodiče se – často jen kvůli vlastnímu nemalému odříkání – snaží vytvořit jim dostatečnou zónu komfortu a úplně zapomněli na to, že je tak zbavují zcela přirozeného instinktu umět se o sebe postarat.

Prázdniny – aby děti mohly pracovat na poli

Nastupující generaci hrozí problém. A to nejen kvůli vlažnému vztahu k práci. Vlivem automatizace a computerizace se významně změní sociálně-ekonomické prostředí, a tím pádem i vztah člověka k práci. S velkou pravděpodobností se výrazně zvýší pracovní variabilita a výrazně také vzroste potřeba si vlastní práci vymyslet. Ani na jedno nastupující generace nikdo cílevědomě nepřipravuje. Během tzv. Roku technického vzdělávání se debatuje o rehabilitaci dílen ve školách. Představa, že svět práce pro dnešní generace bude reprezentovat pilník, dláto a šroubovák, je scestná.

Pokud chceme do škol vrátit skutečnou, funkční výchovu k práci, musíme jí dát podobu, kterou práce skutečně nabývá, a ty prvky, které jsou ve světě práce skutečně potřebné a také žádoucí. To ale škola nedělá, i proto se EDUin rozhodl realizovat projekt Extra třída. Žáci si vyberou, co chtějí dělat, vše společně naplánují, zorganizují, realizují. Ať už rekultivaci parku, nebo třeba fotografickou výstavu o městě, v němž žijí. Vždy s velkým podílem manuální práce…

Je vtipné, že prázdniny původně sloužily k tomu, aby se děti mohly podílet na sklizni, tedy aby byly uvolněny pro práci. I to ilustruje, jak se svět změnil: práce na polích zcela zmechanizovala, prázdniny však zůstaly a ve věku volného času získaly nový smysl. Je škoda pro nás všechny, že si část toho původního neudržely. Když jsem byl před lety v Estonsku, teenageři od věku nějakých 14 let hledali zcela automaticky práci, kterou mimochodem zprostředkovává i stát. Ale jeho asistence není třeba. Jeden můj známý, vysokoškolský pedagog, dal dětem za úkol připravit s omezeným rozpočtem večeři pro rodinu. Já jsem se dopustil teroru na vlastním dítěti: v 11 letech chodí na brigádu a zkouší, co to znamená „práce“…

Drtivá většina rodičů si přeje, aby práce jejich děti bavila. Otázka je, jestli dělají dost pro to, aby děti v práci našly smysl. Nejde v žádném případě jen o zábavu. Práce znamená také ochotu převzít odpovědnost za sebe a své okolí. V konečném důsledku je ochota a chuť pracovat tím, co stále činí pokrok pokrokem a společnost společností.

Masaryk tvrdil, že práce je láska. Nepochopitelné spojení? Já v něm smysl vidím.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

12 komentářů k "Lidové noviny: Jak učit děti tak, aby v práci viděly smysl"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Josef Soukal
Josef Soukal
9 months 13 days ago

Takže když chcete dětem, jež technika odcizila světu práce, dát možnost pocítit, co to znamená vytvořit něco vlastníma rukama, vidět pod rukama něco růst, jste zřejmě úplně blbí. Narozdíl od EDUinců, kteří proklamují totéž, ale je to samozřejmě něco úplně jiného. Bože, co to je za člověka, ten BK? Kde vůbec bere odvahu plácat něco do novin? Co jemu roste pod rukama, co umí vyrobit, pěstovat, kultivovat, o co umí pečovat – tedy kromě vlastního ega?

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
9 months 12 days ago

Pan Kartous toho chtěl zahrnout do svého komentáře tolik, že nakonec všechno minul. Chvíli o technické výchově, chvíli o dílnách, chvíli o vztahu k práci, hop sem, hop tam.

blanka
blanka
9 months 12 days ago

Pan Kartous je velmi plodný glosátor a novinář – na Britských listech je to teprve počteníčko:
http://blisty.cz/authors/1136-bohumil-kartous

Dnešní článek ani nepotřebuje komentář:
http://blisty.cz/art/78531.html

Iva Švarcová
Iva Švarcová
9 months 12 days ago
Čím dál častěji se ve sdělovcích prostředcích setkávám s polovzdělnými pseudointektuály, kteří se domnívají, že mají patent na rozum a v žádném případě nejsou zasaženi sebereflexí. Co se jim ze všeho nejvíc ekluje (češtináři prominou), je fyzická práce a ve své bohorovnosti se domnívají, že se většina národa může živit žvaněním a „prací“ v neziskovkách. Podceňování kvalifikovaných dělnických profesí je ještě větší zlo, než přeceňování práce všelijakých menažerů, expertů, rádců a poradců všeho druhu. Když jsem se stěhovala do menšího bytu, potřebovala jsem pár kusů nového nábytku. V Ikei člověku všechno dodají v krabicích, aby si to sám sestavil, a… Více »
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
9 months 12 days ago

Je až dojemné sledovat, že najednou (BL dnes), když se to hodí panu BK do krámu, je RVP ZV takovou autoritou.

Ostatně příměř s obézní matkou svědčí o vysoké kultivovanosti tohoto autora. Ani si neuvědomuje, jak buransky právě zkalibroval hodnoty.

vittta
vittta
9 months 12 days ago

Při čtení článku BK mě napadlo spojení „třesky-plesky“!
No, nebyl jsem sám…..
Nejlepší je ten konec.
Místo aby pan Kartouz efektně zakončil svůj text vysvětlením, co si představuje pod pojmem „práce“ (z textu dá pochopit, co „moderní“ práce není, tedy pilník, dláto a šroubovák), kulišácky použil tvrzení T.G.Masaraka.
Práce je láska.
Tečka.

vittta
vittta
9 months 12 days ago

Blanko, přečetl jsem si ten článek na BL.
Pan Kartouz si to podle mě celé vymyslel.
Nazval bych to „sluníčkovský hoax“.
Všichni migranti utíkají před válkou a terorem.
Všichni na západě je milují.
Všichni v Čechách je nenávidí.
Nenávidí je proto, že jsou jiní. (především co se barvy kůže týká a také náboženství)
(skoro) Všichni v Čechách jsou dobře živení.
(skoro) Nikdo v Čechách situaci na západ a sever od nás nezná.(co se migrantů týká)
Pan Kartouz jí zná.(a v konextu BL ještě pan Čulík, ten úplně nejlépe)

Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
9 months 12 days ago
Začnu jednou historkou: na školní zahradu mi přišel pán architekt a začali jsme se domlouvat o její podobě. Začal něco o kůrových záhonech a jehličnanech. Já na to. Víte, ony tady budou pracovat děti, takže to pletí není problém. On se podivil, neboť na mnoha školách slyšel (prý), že rodiče si nepřejí, aby se děti dřely na zahradě (nebo podobně jiným potupným způsobem). Problém začíná v rodině, kdy kult dítěte začíná mnohým rodičům přerůstat přes hlavu. Děti nemají doma žádné povinnosti, rodiče je obskakují a zajišťují jejich štěstí. Proto také dnes mnoho mladých dospělých žije ještě po třicítce s rodiči(alespoň… Více »
Slávek Miloslav Abrahám
8 months 29 days ago

výjimečná parta kvalitních učitelů se sejde na jediné škole a budou učit děti milovat život a zbytek škol, jak je u nás letitou tradicí zůstane u vzájemné nenávisti a v lepším (?) případě naprostého vzájemného nezájmu

David Richters
8 months 15 days ago

Raději opatrně s těmi návraty k „původnímu“. Všímáte si správně, že prázdniny nám zbyly kvůli pomoci dětí na polích, ale zapomínáte na původní smysl školy, řecky scholé, kterým je právě ta prázdeň, jsou to prázdniny od práce. Tedy možnost dělat to co chci, třeba zahálet na něajkém z humanitních (filosofové potřebují zahálku) oborů…

Comet Bajbak
8 months 6 days ago
Politika je mogoče prepoznati, kako se spopasti s krizo. Poljski premier Ewa Kopacz je umil zadnji izpit včeraj migracijsko politiko, ki podpira Nemčijo proti državami Višegrajske skupine. Napaka je kardinal, ki spada pripisati ne le poljski premier, temveč voditelje evropskih sil, je bil način sprejemanja odločitev o. Zneski sprejete priseljencev. V Evropski uniji do zdaj je bila kultura kompromisa. Tudi ko zakon dovoliti, da sprejema odločitve z večino glasov, so države članice na splošno vzdržati przegłosowywania drugega ter se pogajati itd, dokler ne bodo vsi dal svoje soglasje. Ribanje soglasje vzame čas in pogosto kompromisi so gnili. Ampak takšno ravnanje… Více »
David Richters
7 months 13 days ago

Raději opatrně s těmi návraty k „původnímu“. Všímáte si správně, že prázdniny nám zbyly kvůli pomoci dětí na polích, ale zapomínáte na původní smysl školy, řecky scholé, kterým je právě ta prázdeň, jsou to prázdniny od práce. Tedy možnost dělat to co chci, třeba zahálet na něajkém z humanitních (filosofové potřebují zahálku) oborů…

wpDiscuz