Lidové noviny: Kolik peněz se utratí ve školství

penize

Publikujeme starší rozhovor z LN, který vyšel pod titulkem „Ušetřili jsme 200 miliónů“. Vrchní ředitelka sekce financování a správy úřadu MŠMT v něm vysvětluje, kam a na co jdou peníze z rozpočtu ministerstva. Podrobně se zabývá i osudem rušených přímo řízených organizací ministerstva školství. Text je cenný především množstvím konkrétních čísel a informací.

Vezměte úředníkům a přidejte učitelům, ozývá se s určitou pravidelností z řad lidí, kteří mají pocit, že se šetří tam, kde by se šetřit nemělo a naopak. Předchozí ministr školství Dobeš na takové hlasy slyšel, a ještě než odešel z funkce, zrušil některé přímo řízené organizace. Je to přibližně rok, co přestal fungovat třeba Ústav pro informace ve vzdělávání nebo Výzkumný ústav pedagogický. Chybějí? Ušetřilo se? A mohly by úspory na ministerstvu vylepšit platy učitelů? O tom jsme si povídali s vrchní ředitelkou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Zuzanou Matuškovou.

Jakou část rozpočtu na vzdělávání spolkne samotné ministerstvo školství?

Loni byl rozpočet školství a vědy něco málo přes 122 miliard korun. Celkový rozpočet činil sice skoro 138 miliard korun, v tom je ale započten podíl peněz z EU, které jsou meziročně nesrovnatelné, a proto by nebylo dobré celkové objemy meziročně srovnávat. Rozpočet ministerstva spolu s Českou školní inspekcí představoval cca 614 milionů plus cca 11 milionů na investice, jako jsou třeba opravy budov, investice do IT apod. K těmto objemům byl vázán limit celkem 950 zaměstnanců. Z toho pro ministerstvo 420 a pro Českou školní inspekce 530.

Takže na ministerstvu jsou peníze pro 420 lidí. Ví se, kolik jich bylo například před deseti lety? Nebo dokonce v roce 1989?

Před deseti lety, tedy v roce 2003, byl rozpočet ministerstva spolu s Českou školní inspekcí 547 milionů korun, objem vyčleněný na investice nelze porovnat, jelikož programy byly tehdy rozděleny podle jiné metodiky. Údaje z roku 1989 nelze zjistit, dopátrala jsem se k roku 1995, kdy pro MŠMT a ČŠI byl stanoven limit počtu zaměstnanců na 835. Je ale třeba říct, že před těmi dvaceti lety nespadala pod ministerstvo téměř vůbec věda. Naopak tam spadaly školské úřady s počtem kolem 2400 zaměstnanců, které pomáhaly ministerstvu vzdělávací soustavu řídit.

Na co potřebuje ministerstvo nejvíc lidí?

Momentálně na evropské fondy. Ale ty do kmenového počtu zaměstnanců nepočítáme, protože 85 procent mzdy těchto lidí platí EU. Jejich limit je v rozpočtu vyčleněn zvlášť.

Tak bez těch fondů. Na co je na ministerstvu potřeba nejvíc lidí?

Na regionální školství, pod které spadají základní, mateřské, střední a vyšší odborné školy, veškeré další „malé“ školy a školská zařízení.

Střední školy jsou už ale deset let v kompetenci krajů a základní a mateřské v kompetenci obcí. Co se tedy dělá v této oblasti na ministerstvu.

Například veškerá legislativní práce v oblasti jak školského zákona a podzákonných předpisů, tak zákona o pedagogických pracovnících, koncepční práce, tedy dlouhodobé záměry a podobně.

Nedělají dlouhodobé záměry dneska už taky kraje?

Jeden dlouhodobý záměr zpracovává ministerstvo, druhý každý krajský úřad sám za sebe. Pak se tu dělají další koncepční záležitosti, jako je teď třeba Strategie 2020. Dále akreditace programů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a akreditace programů pro rekvalifikace. Do kompetence ministerstva spadá také akreditační komise pro vyšší odborné vzdělávání. Zajišťují se schvalovací doložky pro učebnice a další výkon státní správy vyplývající ze školského zákona. Kromě toho část skupiny provádí financování regionálního školství. A další lidé připravují návrhy na právní předpisy. To znamená školský zákon, zákon o výkonu ústavní a ochranné výchovy, zákon o poskytování dotací soukromým školám, zákon o pedagogických pracovnících. A ovšem desítky vyhlášek.

Doplňují nebo mění se zákony často?

Třeba školský zákon se od roku 2010 měnil poměrně často.

A co dělá skupina pro vysoké školy, které ministerstvo také vlastně neřídí?

Zabývá se zejména politikou výzkumu a vývoje, koncepcí a realizací mezinárodní spolupráce ve vědě a výzkumu, financováním vysokých škol a výzkumných projektů a také realizací strategických projektů pro oblast vysokého školství a vědy, které jsou financovány z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Ale vraťme se k reorganizaci. Snížil se od roku 2011 počet pracovníků ministerstva? A ušetřilo se tím?

Odešlo přes dvacet lidí. Ti byli skutečně propuštěni, ale devět jich na ministerstvo zase přišlo ze zrušeného Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV). Zajišťují sběr statistických dat. Na zajištění činnosti po zrušeném ÚIV bylo v roce 2012 převedeno na ministerstvo ještě 14 zaměstnanců z České školní inspekce.

Takže na samotném ministerstvu lidí přibylo…

Ale ti ubyli jinde, navíc s nimi přišly nové činnosti, které předtím na ministerstvu nebyly.

Škrtaly se finanční prostředky pro samotné ministerstvo? Anebo naopak navyšovaly?

Finanční prostředky pro úřad se významněji neškrtaly. Už od roku 2009 platilo pravidlo, že úsporou počtu lidí lze zlepšit odměňování zbývajících zaměstnanců. Úspory v rámci reformy veřejných financí nepřinášely ale ani zvyšování prostředků na platy pro státní zaměstnance.

Teď se podívejme na ty přímo řízené organizace. Kolik jich vlastně bylo?

V roce 2011 zřizovalo ministerstvo 16 takzvaných ostatních přímo řízených organizací neboli OPŘO.

Pokud si pamatuji, ministr Dobeš tvrdil, že chce, aby na konci zbyly tak tři.

To nebylo zcela reálné a pan ministr na to časem přicházel sám. Když se začalo jen zvažovat, že by se mělo s něčím sloučit například Pedagogické centrum Český Těšín, které poskytuje podporu polským školám s vyučovacím jazykem polské národnostní menšiny a výuce polského jazyka, obdržel pan ministr dopis polského velvyslance a sám celou situaci poměrně rychle přehodnotil.

Ostatní pedagogická centra přece zanikla už za ministryně Buzkové…

Ano. Ale tohle jedno má podobný status jako třeba Komise J. W. Fulbrighta nebo Antidopingový výbor, které jsou zřízeny na základě mezinárodních závazků.

Tak jak to dopadlo s těmi ostatními přímo řízenými organizacemi?

Tam se škrtalo mnohem víc. Pro rok 2011 bylo ve schváleném rozpočtu celkem 850 zaměstnanců, pro rok 2012 už jen 670 zaměstnanců. K tomu se úměrně krátily i rozpočtové zdroje. Dá se říct, že mezi roky 2011 a 2012 se jen těmito úsporami na ostatních přímo řízených organizacích ušetřilo více než 100 milionů korun.

Z kolika?

Původně pro ně bylo přes 900 milionů korun. Jen z úspor se rozpočet OPŘO snížil na cca 760 milionů. Ale ono se vlastně ušetřilo víc, protože jsme dalších 60 milionů povinně vázali.

Ty vázané peníze tedy zbyly ministerstvu financí?

Ano, ty vylepšily bilanci státního rozpočtu. Takže kdybychom to sečetli, dostáváme se zhruba na cca 200 milionů korun celkových úspor, k čemuž je ještě možno přičíst 300 milionů v investicích, které byly vyčleněny, ale neproinvestovaly se.

Zopakujme, že na chod ministerstva školství plus na chod ostatních přímo řízených organizací bylo původně půldruhé miliardy. Šest set milionů na samotné ministerstvo a Českou školní inspekci, devět set milionů na ty organizace. Loni se z toho 140 milionů ušetřilo právě na těch ostatních přímo řízených organizacích (bez vázaných prostředků). Může se to projevit tak, že se někde třeba zase přidá?

Měli bychom upřesnit, že úspory byly vytvořeny v průběhu dvou let. Z celkového rozpočtu školství představují ale peníze na chod ministerstva a jeho organizací jen něco málo přes jedno procento. I kdybychom mininisterstvo úplně rozpustili, nemělo by to například na platy učitelů prakticky žádný vliv. Přesto je šetření na ministerstvu a v jím přímo řízených organizacích v jistém slova smyslu velmi důležité, protože dává určitý signál, že úředníci neškrtají pouze v jiných úsecích rozpočtu své kapitoly a racionalizují práci i sami u sebe a svých přímo řízených organizací.

Tak vezměme ty výraznější zrušené organizace, třeba Výzkumný ústav pedagogický, který dříve připravoval osnovy pro základní i střední školy, později také rámcové vzdělávací programy, které osnovy nahradily.

Tam odtud odešla asi polovina lidí úplně, druhá přešla do Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV), který vznikl z původního Národního ústavu odborného vzdělávání.

Ubylo jim agendy? Zvládají takové věci jako třeba slibovaný vzorový školní vzdělávací program?

Zatím nemáme informace, že by byly nějaké potíže. Ostatně rámcové vzdělávací programy už jsou hotové. A v rámci NÚV funguje také podpora učitelů prostřednictvím metodického portálu.

Národní ústav pro vzdělávání přijal pod svá křídla i zrušený Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP.) Tam ale neproběhlo všechno bez problémů.

IPPP mělo dobře propracovaný program metodické podpory školních poradenských pracovišť, ta z toho částečně vypadla. V zásadě je to tak, že i z IPPP polovina lidí odešla a druhá působí v rámci NÚV. NÚV se snaží, aby vše fungovalo bez výrazných problémů. Metodické řízení pedagogicko-psychologických poraden a podpora poradenství jako celku je jednou z priorit v činnosti NÚV v letošním roce.

Pak tu byl Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV), který shromažďoval důležitá data o vzdělávání. I ten skončil.

Opět stejný scénář: skončila asi polovina ze 150 zaměstnanců, z ostatních přešlo 11 lidí do České školní inspekce, která ale není naší ostatní přímo řízenou organizací, patří do státní správy. Asi 30 lidí odešlo do Muzea J. A. Komenského, protože tam přešla Pedagogická knihovna J. A. Komenského, která byla předtímpod ÚIV. Evropská školská statistika Eurydice skončila v Domě zahraničních služeb. V konečném výsledku 23 míst přešlo na ministerstvo, jak jsem už uvedla.

Školská statistika je dost důležitá. Bez ní by se dala těžko dělat školská politika. Nechybí po té reorganizaci některá její aktivita?

Mně osobně v práci sekce, kterou řídím, ne, ale zaznamenala jsem, že chybí zejména krajům, pro které ÚIV dělal podpůrnou pomoc, různé analýzy a vydával i krajské ročenky ze statistických dat. Ta základní ovšem získat mohou ve statistickém odboru ministerstva, kam přešli ti klíčoví lidé v čele s Dr. Kleňhovou.

Ona se ta data popravdě řečeno i špatně hledají na internetu. Aspoň já, když nevím kudy kam, nakonec stejně vyťukám www.uiv.cz. A ono to naštěstí pořád funguje. Nebyla škoda tu značku rušit?

To musí posoudit jiní, především krajské úřady a zejména školy samé.

Říkalo se, že rušením a slučováním ústavů se ušetří za nájemné. Kolik se ušetřilo?

Zatím jsou to čtyři miliony korun ročně.

Co je teď na pražském Senovážném náměstí, kde sídlil právě ÚIV?

Tam je Národní institut pro další vzdělávání.

Prodávalo se něco?

Zatím ne. Prostorová reorganizace už se nedotáhla, v tom se bude pokračovat. Tato fáze má dle usnesení vlády teprve přijít.

Ministerstvo dalo najevo, že v návaznosti na restriktivní politiku zvažuje transformaci ostatních přímo řízených organizací, která by měla přinést další stomilionovou úsporu. Bude se ještě něco rušit?

Významná část této úspory by měla vzniknout postupnou změnou maturitního konceptu. Pokud by se v budoucnu zavádělo elektronické testování, existuje předpoklad, že by se mohlo výrazněji ušetřit. Dalších úspor se dá dosahovat zejména větší provázaností agend, případně odstraněním zbývajících duplicit.

Zůstane například Centrum pro studium vysokého školství?

Finanční podpora poskytovaná této organizaci byla už před časem významně snížena a náměstek skupiny pro výzkum a vysoké školství chce jít v tom ohledu ještě dále, tak uvidíme.


Zuzana Matušková

Narodila se roku 1958. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala nejprve ve výzkumu, později také učila. Na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy působí od roku 1995 v různých pozicích, nyní jako vrchní ředitelka sekce financování a správy úřadu. Není v žádné politické straně, má tři dospělé děti.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz