Lidové noviny: Odklad ve Švédsku neexistuje

16. 5. 2018
EDUin
petra_LS_unor2018

Publikujeme rozhovor Kateřiny Lánské s Petrou Lorentzon Staňkovou, která pracuje pro švédské ministerstvo školství a věnuje se integraci dětí cizinců ve školách. Žije střídavě ve Stockholmu a v Praze. Jakou systémovou podporu dostávají děti cizinců během integrace a proč děti ve švédských školách tak málo selhávájí. Rozhovor vyšel 15. 5. v příloze Akademie Lidových novin.

Respekt k dětem je prý ve švédských školách samozřejmostí, žák je partnerem v diskuzi a vyjadřuje se i ke svému hodnocení. Své zkušenosti popisuje Petra Lorentzon Staňková, která pracuje pro švédské ministerstvo školství a pomáhá jako asistentka pedagoga s integrací dětí cizinců ve školách.

V čem je podle vás švédské školství specifické?

Ve Švédsku pozoruji velký respekt k dítěti bez ohledu na to, jestli pochází ze Švédska, nebo má rodiče původem například z Asie nebo Afriky. Je to dáno tím, že učitelé prošli pedagogickým vzděláním, které zdůrazňuje právě respektování dítěte.

Jak se to promítá do vzdělání pedagogů?

Nemám klasické pedagogické vzdělání. Mám jiné vysokoškolské vzdělání a musela jsem si jen dostudovat, co mi chybělo. Studium samotné mělo spíše formu vědeckého výzkumu a bylo založené na zkoumání filozofických základů švédské pedagogiky. Je přitom hodně zaměřené na bourání norem a zažitých stereotypů, práci s předsudky. Silně prosazuje principy kritického myšlení. Učitel má ve švédském školství prostor zamyslet se, zda nastavení, které v dané škole funguje, je správné. Má se na něj podívat v kontextu celého světa: Je to, co my tady dodržujeme v pořádku, nebo je svět už někde jinde? Celé vzdělání je založeno na diskusi. Jde o to, aby se všechna myšlenková schémata neustále diskutovala.

Znamená to, že když takto připravený pedagog přijde do školy, má hned možnost vyjadřovat se k její koncepci?

To je pro mě těžké říct, protože nepracuji v jedné konkrétní škole. Pracuji v jazykovém centru, které má na starosti jazykový vývoj jednotlivých žáků cizinců. Pokud má dítě rodiče z jiné země, má také nárok na výuku mateřského jazyka svých rodičů, a to zdarma jednu hodinu týdně až do věku osmnácti let. Vedle toho mají pracovníci našeho centra na starosti integraci nově příchozích, která Švédy samozřejmě v posledních letech také překvapila. Chtějí, aby každý, kdo přijde, dostal možnost bydlení, vzdělání a pak také práce. Všichni lidé ve školství o to usilují, každé konkrétní dítě je pro ně důležité. Nepotkala jsem se s člověkem, který by děti arogantně shazoval. A to jsem viděla výuku v třídách, kde je to opravdu náročné. Přesto jsem nezažila, že by učitel žáka ponižoval. Paní učitelka nebo pan učitel v takové třídě ale dostane automaticky extra pomoc.

Má nárok na asistenta?

Ano, a může jich být hned několik. Například ve třídě plné arabských dětí, kde třeba někteří zlobí, má paní učitelka k ruce dva arabské asistenty, a dítě, které potřebuje další podporu, má svého vlastního asistenta. A pak, když je tu třeba český žák, ten má ještě jednou nebo dvakrát týdně jako asistentku mě.

Jedná se tedy o výraznou systémovou podporu integrace dětí…

Přesně tak. Školy dostávají peníze podle potřeby. Je-li to nutné, mohou být pro 25 žáků ve třídě dva asistenti, jeden osobní asistent a k tomu ještě ke každému nově příchozímu žákovi asistent pro podporu integrace, většinou po dobu čtyř let.

Kromě jazykové podpory jde o porozumění kulturnímu kontextu?

Hlavní je pomoci, aby se dítě zorientovalo v systému vzdělávání. To ostatní se děje spíše mezi řádky. Jde o druh doučování, jehož cílem je, aby nově příchozí žák z cizí země pochopil švédskou společnost.

Tato centra pro integraci jsou po celé zemi k dispozici všem školám?

Každý kraj má své integrační centrum.

Jak vypadá vaše spolupráce s učitelem integrovaného dítěte?

Ve většině případů mi učitel vysvětlí, jaká je situace. Já pracuji přímo s dítětem a potom i s učitelem nebo učitelkou. Předávání zpětné vazby probíhá neustále. Vídáme se každý týden, někdy jednou, někdy dvakrát. Pokud se jedná o krizové situace, řeší se přes školního psychologa. Pedagogický sbor je obvykle multikulturní, což hraje taky svou roli. Asistent je třeba arabského původu, školní psycholog Francouz, učitelka Švédka – je to různé.

Jak je do procesu integrace zapojena rodina?

Školy organizují vzdělávací kurzy zaměřené na multikulturní soužití jak pro rodiče, tak pro žáky. Důležité ale je, že rodina, která přijde do Švédska z jiné země, dostane velkou systémovou podporu. Ještě nikdy jsem nepracovala s žákem, jehož rodiče by neměli žádnou práci. Automaticky dostanete na dva roky byt, za tu dobu se mohou rodiče naučit jazyk a najít si práci. Když se vyskytne problém ohledně vzdělání dítěte, řešíme to s rodinou a se školou najednou.

Setkáváte se s tím, že by se integrace nedařila a dítě školu nezvládalo? Zná vůbec švédská škola pojem „selhání“?

Myslím si, že švédská škola dává dětem mnohem více šancí, mnohem více prostoru a mnohem více respektu, než je ve školských systémech jiných zemí běžné. Dítě se má ve škole cítit dobře a to se projevuje i v detailech. Pokud je například ve třídě hluk, a dítě potřebuje klid na práci, odejde s ním asistent mimo třídu, aby mohlo v práci pokračovat. Pokud je situace krizová, domlouvá učitel s ředitelem další podporu k tomu, aby se ten daný žák mohl rozvíjet stejným tempem jako ostatní. Všechny děti mají individuální plány, zohledňují se v nich jejich konkrétní pokroky. Rozhodně to není tak, že by ve stejnou chvíli museli všichni zvládnout totéž. Na konci čtvrté a šesté třídy jsou větší, státní zkoušky, které ověřují, zda dítě může postoupit do dalšího cyklu. Oni vědí, kam mají mířit, ale když cítí, že to dítě na to v danou chvíli nemá, dají mu prostor, aby látku zvládlo svým tempem. Děti jsou schopné udělat za krátkou dobu ohromný pokrok. Týká se to i těch, o nichž jsme si na začátku mysleli, že to s nimi bude hodně složité.

Jak je to s hodnocením? Dostávají děti známky?

Původně známky nebyly do osmé, deváté třídy, teď se zavádějí v šesté třídě.

Mají děti jinou, oficiální zpětnou vazbu?

Tu získají formou slovního hodnocení. Dostávají dotazníky, které společně vyplní s rodiči. V nich se jich mimo jiné ptají, jak se cítí ve škole. Dotazník funguje jako podkladový materiál pro rozhovor mezi učitelem, rodičem a dítětem. Během tohoto rozhovoru mají rodiče možnost nahlédnout do individuálních plánů, kde vidí, jak na tom jejich dítě je. Dítě je celou dobu partnerem v diskusi a ke svému hodnocení se také vyjadřuje.

Česká republika má jedno z nejvyšších procent odkladů školní docházky. Jak to funguje ve Švédsku?

Neznám vůbec nikoho, kdo by dostal odklad školní docházky. Ve Švédsku je to jiné, děti se tam do školy těší. V rámci školy mají nultou třídu a ta nultá třída je spíše něco jako škola hrou, tou si projdou všechny děti. V rámci nulté třídy je volnější režim, rodiče snadno mohou vzít dítě třeba na dovolenou v průběhu školního roku, to už v první třídě tak jednoduše nejde.

Mluvíte o respektu učitelů k dětem. Ale co respekt dětí k učitelům?

Když třeba s dětmi potkáme paní učitelku na nákupu, tak ji obejmou a mají radost, ale zároveň ji respektují. Nikdy nepřekročí hranice. To mě velmi fascinuje. Přemýšlela jsem o tom, jestli je to osobností nebo zkušeností učitele. Učitel dětem dá prostor, ale zároveň si určí meze a ony je respektují. Švédská společnost je hodně založená na diskusi. Nerozhodnou zásadní věc, pokud není prověřená a prodiskutovaná všemi, přičemž všichni do toho procesu mají možnost vstoupit. Nevýhodou samozřejmě je, že to leckdy trvá dlouho, ale je to demokratičtější, než když někdo rozhodne za všechny.

Jak ve švédských školách vypadá participace dětí na rozhodovacích procesech?

Školní parlamenty jsou naprosto běžná věc. Schází se jednou týdně, řeší různé problémy a přinášejí návrhy, které si vyslechne zastoupení školy. Dbá se na to, aby se ve školních parlamentech vystřídalo co nejvíce dětí, aby všichni měli tu zkušenost podílet se na rozhodovacích procesech. Na to je ve Švédsku kladen velký důraz.

Co vnímáte vzhledem ke své praxi a zkušenosti jako největší deficit českých škol?

Když jsem tady v české škole a vidím, že přijde nějaký nový žák z cizí země, je mi líto, že nedostane žádnou podporu. Je vlastně vhozen do vody – snaž se plavat, jak umíš. U nás učitel zavolá do centra a hned tam žák má nějakou spásnou duši, která mu jazykově pomůže. Hlavně v začátku je to významná pomoc. Dítě se pak cítí mnohem bezpečněji. Nechápu, že tu není možnost pro žáky, kteří přicházejí ze zahraničí, mít nějakou jazykovou spojku, která pomůže. Ono to pak totiž jde ohromně rychle. Děti jsou za tři měsíce schopny pochytit základy jazyka, takže to není ani nijak finančně nákladné.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články