Lidové noviny: Přibral si ministr školství i průmysl?

Publikujeme text Martina Rychlíka, který vyšel 25.4. v Lidových novinách pod názvem Přibral si ministr školství i průmysl? a komentuje nejnovější ministerské návrhy, jako je vybavení prvňáčků tablety a proklamace o přizpůsobení školského systému trhu práce. Chládkova prohlášení v textu komentují Jiří Zlatuška (ANO), Petr Fiala (ODS) nebo Tomáš Zima (rektor UK).

Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) je vidět. Má velký resort a média miluje. Prvňáky chce vybavit tablety. Je proti domácímu vzdělávání pro žáky druhého stupně, klade důraz na obory s „perspektivou na trhu práce“ a rád hovoří o uplatnění učňů či absolventů v českých firmách… 
„Naším cílem je, abychom více přizpůsobili náš školský systém potřebám trhu práce,“ řekl Chládek v pondělním pořadu ČT24. 

Odborníci na školství se takovým prohlášením diví. K tezím, že si český stát (po domluvě s průmyslem) teď určí, co bude „atraktivním“ oborem až někdy za patnáct let, jsou vesměs skeptičtí. 

„Náš trh práce je více postaven na průmyslu než v jiných zemích. To znamená, že my víme, kolik budeme potřebovat pracovníků technických oborů,“ říká Chládek. A podobně mluví i šéf Svazu průmyslu a dopravy: „Potřebujeme více odborných učňů, maturita z gymnázia není vzdělání,“ uvedl v DVTV Jaroslav Hanák. 

Vzdělávání stavěné na hlavu
Preferuje snad Chládek zájmy firem více než školáků? „Ano, nasvědčuje tomu fakt, že český průmysl – reprezentovaný svazem – a ministr školství mluví stejným jazykem. Najít deset rozdílů je problém. Aproblém je i to, že ministr školství je tím, kdo pouze reprodukuje; není aktivním tvůrcem této vzdělávací politiky, dá-li se tomu tak říkat… Průmysl diktuje a vzdělávání plní. To je ale vzdělávací agenda postavená na hlavu,“ připomíná Bohumil Kartous z obecně prospěšné organizace EDUin. 

Servítky si nebere opozice. „Studenti nejsou výrobky, aby si jich někdo určitý počet objednal a školy mu je připravily. Vzdělání chvíli trvá, takže když dnes někdo potřebuje třicet nástrojařů, těžko může garantovat, že pro ně za pět let bude mít místo. Je krátkozraké takto uvažovat. Pracovní trh potřebuje lidi, kteří jsou kromě kvalifikace flexibilní a připravení se dál vzdělávat,“ řekl LN exministr školství Petr Fiala (ODS). 

„Podporujme technické a přírodovědné vzdělávání, ale ne tak, že k němu budeme lidi nutit, ale že je budeme motivovat. A s tím musíme začít nejpozději na základní škole,“ dodává Fiala. 

Jeho bývalý náměstek Jiří Nantl upozorňuje, že vzdělávací politika v Česku trpí snahou vrátit prostřednictvím školství zpět vývoj světa. „Veřejná debata je fascinována obnovovánímvážnosti maturity, zvyšovánímpodílu učňů, kterých máme druhý nejvyšší podíl ze všech vyspělých zemí, a podobnými tématy (…), ale naprosto nereaguje na společenské a technologické změny,“ míní Nantl.

Dnešní generace totiž změní během života asi čtyřikrát svou profesi; takzvaná „celoživotní povolání“ zanikají, mizí posty v řadě odvětví. „Na tyto trendy však vláda, podporovaná zaměstnavatelskými svazy, nenabízí jiný recept než posílit odborné vzdělávání ve směrech, jejichž relevantnost neumí nikdo odhadnout za horizont několika let,“ říká Nantl. Důraz je potřeba klást na všeobecné vzdělávání, aby byli lidé schopní porozumět velmi složitému světu. 
„Redukce smyslu vzdělávání na přípravu pro konkrétní povolání, ideálně v průmyslovém komplexu, možná vyhovuje těm, kdo chtějí žít v mentálním klimatu 70. let minulého století, reálně však není v zájmu vůbec nikoho, a to ani podnikatelské sféry,“ varuje. 

Přístup ministerstva kritizuje i koaliční partner. Posláním veřejně placeného školství musí být dle poslance Jiřího Zlatušky (ANO) rozvíjení schopností, sociální mobility a umožňování mladým, aby se podle vloh a píle dostali výš, než kde je drželo jejich rodinné prostředí. „Mladí nemohou být produktem, který školy dodávají firmám jako odběratelům… Znalosti si s sebou absolventi ponesou pořád, i když firma skončí nebo lidskou práci nahradí stroje. Krátkodobé zájmy firem jsou jiné – mohou být legitimní, pokud jsou financovány jen privátně, ale pokud by se veřejné financování škol mělo stáčet do nepřímé podpory pro přípravy pracovní síly, která nemá na vybranou než nastoupit u nich, bylo by to chybné,“ tvrdí Zlatuška. 

A jak si Chládek obecně v úřadu vede? „Změnil své postoje z dob, kdy ministra stínoval. Nenavázal na Fialovu snahu vést o krocích ve vzdělávání dialog napříč politickým a odborným spektrem. Slouží parciálním zájmům, ne zájmu veřejnému. Dělá kroky, které jsou v rozporu se strategickými dokumenty, jež jeho vlastní ministerstvo přijímá,“ tvrdí Kartous, i když oceňuje, že někdy se podaří Chládka přesvědčit o jiném pohledu. Kvituje zákaz automatů na sladkosti či Chládkův postoj k motocyklové Grand Prix. 

Slova uznání má naopak Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Chládka chválí za ochotu i vstřícnost při přípravě vysokoškolské novely, snahu o navýšení peněz pro vysoké školy i za postoje k operačním programům. „Pokud pan ministr zmiňuje zájmy firem a průmyslu, nechápu to vyloženě negativně. Dle mého názoru je propojení výzkumu na vysokých školách s průmyslovou sférou a zapojení našich studentů žádoucí,“ řekl LN Zima, předseda České konference rektorů. 

Jeho předchůdce a dnešní šéf ODS Fiala je o dost tvrdší. Ač na Chládkovi oceňuje snahu o kontinuitu některých záměrů, jež připravila pravicová vláda, vidí řadu chyb. Ty hlavní? „Návrat k socialismu. Všechny děti budou muset do mateřské školy, všechny budou dělat stejné přijímačky, nikdo se nesmí vzdělávat doma, část z nich donutíme jít do učení a podobně… Pan ministr také rád řeší ,problémy‘, které jsou mediálně atraktivní, ale které skutečnými problémy vůbec nejsou,“ uzavírá Fiala.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

7 komentářů k "Lidové noviny: Přibral si ministr školství i průmysl?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
wpDiscuz