Lidové noviny: Studentská neziskovka nabízí možnost získat praxi a životní zkušenosti

Publikujeme text Lenky Polákové, který vyšel 10.2. pod názvem Studenti vysílají studenty na stáže v Akademii Lidových novin. Dozvíte se v něm o neziskovce, která zprostředkovává studentům praxe v nejrůznějších koutech světa. Co také zážitky a zkušenosti studentům přinášejí do budoucího profesního života? O neziskové organizaci AIESEC se více dozvíte ZDE.

Studenti Mirek a Filip se vydali tisíce kilometrů od domova, aby ve světě poznávali jinou kulturu, naučili se angličtinu a získané zkušenosti pak zúročili při studiu i práci. Zatímco jeden během stáže popíjel nápoj ze zkvašeného kobylího mléka, druhý plaval v oceánu vedle velryby. Oba absolvovali projekty, které v nejrůznějších koutech světa nabízí nezisková studentská organizace AIESEC.

Původně se čtyřiadvacetiletý Miroslav Hejzdral chystal do jihovýchodní Asie, když ale narazil na stáž v Kyrgyzstánu, měl jasno. Projekt, do kterého se zapojil, měl za cíl zvýšení turistického ruchu. „Měli jsme v rámci něj procestovat většinu země,“ vzpomíná student regionální a politické geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Pro stáž v zahraničí se rozhodl kvůli osamostatnění, poznání jiné kultury, zdokonalení angličtiny a práci v cizině. Stal se členem AIESEC (což ale není podmínka pro absolvování stáže) a po dvou semestrech studia loni v červenci vycestoval.

Hostitelská rodina ho čekala v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu. Tady se seznámil s lidmi, kteří spolu s ním pracovali na projektu Sayakat (kyrgyzsky cestování). Po týdnu vzájemného poznávání a plánování projektu vyrazili na cestu po středoasijské zemi. „V údolí Suusamyr, které leží ve výšce 2500 metrů nad mořem, jsme spali v jurtách a ochutnali nejrůznější místní speciality od kočovníků. Museli jsme vypít také kumys, což je zkvašené kobylí mléko, abychom majitele jurty uctili,“ vypráví Mirek.

Cizí jazyk za sedm týdnů
Cílem této výpravy byl takzvaný social impact. „Snažili jsme se interagovat s místními dětmi a naučit je něco málo o nás i něco z naší latinky,“ vysvětluje student. Při dalším putování poznal koupání v horských jezerech, která vytékají přímo z ledovce, oslavu konce ramadánu, spaní ve stanu pod nebem posetým tisíci hvězd, ale i jiné pojímání času. „Každá kultura má asi jinak nastavené hodinky. Řekli jsme si, že začneme přesně v deset, ale někteří přišli až v jedenáct třicet. Pro Evropana naprosto šílená představa,“ líčí Mirek.

Stáž mu ale dala důležité poznání: nic není nemožné. „Zjistil jsem, že ani neznalost jazyka není nepřekročitelná bariéra. Během týdne jsem se naučil azbuku a za sedm týdnů rozuměl místním,“ říká student. Pobyt daleko od domova ho dovedl i k práci, které by se chtěl v budoucnu věnovat. „Chci pracovat v cestovním ruchu a možná časem i založit svou vlastní cestovku, která bude podnikat podobné výlety do méně známých zemí,“ plánuje stážista.
Personalisty pak může zaujmout i jeden zajímavý řádek v životopisu: Sayakat – projekt na zvýšení turistického ruchu v Kyrgyzstánu, přemítá Mirek. „Při pohovorech do muzea voskových figurín Grévin tato informace zaujala všechny osoby, se kterými jsem pohovor absolvoval. O projektu jsem ostatně mluvil u pohovoru asi nejvíce,“ vyzdvihuje student.
Ze Střední Asie si také přivezl přátelství lidí z Bordeaux, Varšavy, Bratislavy, Sao Paula a dalších míst. Procestoval vzdálenou zemi, navázal nové vztahy, zlepšil angličtinu psaním článků. Věří, že investice dvaceti sedmi tisíc korun, které do pobytu včetně letenky vložil, se mu v budoucnu několikanásobně vrátí.

V Africe za ostnatým drátem
Se stejným poznáním se loni v létě vrátil z Jihoafrické republiky tehdy osmnáctiletý Filip Drápal. Chtěl strávit podstatnou část prázdnin na zahraniční stáži. Rozhodl se pro šestitýdenní program My Company, My Start-up 2014. V tu dobu už pro AIESEC pracoval, sháněl pracovní místa v Praze pro zahraniční stážisty. Tentokrát byl stážistou on a studenty z University of Cape Town učil, jak založit vlastní firmu, na co se soustředit při podnikání, a upozorňoval je na důležitá rizika.

Student mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze se stal součástí osmičlenného týmu, spolupracoval se studenty z Ázerbájdžánu, Nizozemska, Španělska, Srbska, Německa a Řecka. „Vytvořili jsme několik pracovních skupin a začali jsme pracovat na materiálech pro semináře,“ vypráví Filip. Na přípravu měla skupina týden a zpracovala pro studenty z Kapského Města témata, jak financovat začínající firmu, jak se pohybovat v právním prostředí či jak používat sociální média.

Semináře probíhaly na univerzitní půdě, ale mimo školu okusil Filip život, jaký vede skutečný Jihoafričan. „Pohlíželo se na nás jako na bílé a bohaté. Kriminalita je opravdu vysoká, rozšíření zbraní velké, a proto se musí dodržovat pravidla. Třeba bydlet za ostnatým drátem a plotem, chodit ve skupinkách, být pořád ostražitý a nevydávat se do nebezpečných míst ani přes den,“ vyjmenovává Filip.

Pokud se člověk daných pravidel drží, ukáže se mu země na jihu Afriky i z přívětivější strany. „Poznali jsme místní zvyklosti, udělali jsme si mnoho přátel, viděli nádhernou přírodu. Kde jinde se vám podaří projet se na slonovi, na pštrosovi, plavat v oceánu vedle velryby, pozorovat tučňáky a lachtany nebo vidět nádhernou scenerii s žirafami, antilopami a kozorohy,“ vzpomíná Filip.

Dalším přínosem cesty byla chuť dál se zdokonalovat, víc cestovat a samozřejmě zlepšit jazykové znalosti. Jihoafrickým vysokoškolákům totiž přednášel v angličtině. Také musel řešit nepředvídatelné situace. „Nyní už vím, že je třeba být iniciativní. Pokud někdo nesplní, co slíbil, musímse postarat sám,“ hodnotí mladík. Je přesvědčen, že zkušenosti z Afriky využije ve studiu, budoucí práci nebo i v zahraničí. Cenné jsou rovněž kontakty, které získal po celém světě a které díky internetu stále udržuje. Kamarádi mu už pomohli třeba při psaní seminárních prací.

Praxe o úspěchu nerozhoduje
Kromě dobrovolnických stáží, kterých se zúčastnili Filip s Mirkem, organizuje AIESEC také placené pobyty pro vysokoškolské absolventy. Stáž je od začátku nastavena jako takzvaná leadership zkušenost, student si tedy už před odjezdem vytyčí cíl, kterého chce dosáhnout. „Během stáže dostávají účastníci prostor pro sebereflexi a vyhodnocení cílů, po skončení provedou rekapitulaci a dostanou prostor k zamyšlení nad budoucí kariérou či osobním rozvojem,“ říká marketingová koordinátorka AIESEC Helena Birgusová. Stáže jsou pro mladé lidi, kteří jsou ochotni na sobě pracovat, vysvětluje koordinátorka. Právě o takové mají spolupracující firmy v cizině největší zájem. „Praxe nebývá tím nejdůležitějším, jelikož jedním z mnoha účelů stáží je i možnost získání relevantní praxe v zahraničí. Nejdůležitější bývá osobnost studentů,“ uzavírá Birgusová.

CO JE AIESEC * Studenty řízená nezisková organizace AIESEC působí ve sto dvaceti zemích světa od roku 1948. * Zprostředkovává zahraniční stáže pro mladé lidi ve věku od 19 do 30 let, kteří buď studují vysokou školu, nebo jsou absolventy střední či vysoké školy maximálně dva roky po ukončení studia. * Zájemce se může vydat na neplacenou dobrovolnickou stáž (Global Citizen), nebo na pracovní placenou stáž (Global Talent), která je určena pro vysokoškolské absolventy. * Dobrovolnické stáže trvají šest až dvanáct týdnů. Pracovní placené stáže trvají většinou rok. * Předpokladem pro účast je kromě věku znalost angličtiny alespoň na úrovni B1 podle Společného evropského referenčního rámce. * Studenti většinou vyjíždějí do měsíce od přihlášení. Agentura jim poskytne přípravu ve formě vzdělávacích seminářů. * Účastníky čeká práce v neziskovém sektoru, obvykle na projektech zaměřených na kulturní porozumění, ekonomický růst, kariérní rozvoj a jazykovou gramotnost. * Více informací najdou zájemci na stránkách www.nastaz.cz. Uzávěrka přihlášek je 28. února.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz