Lidové noviny: Učit se angličtinu jen z učebnic nás nebaví

12. 12. 2013
EDUin
TVz

Nabízíme článek z Akademie Lidových novin z 10. prosince, který vyšel pod titulkem Učit se jen z učebnic nás nebaví. Shrnuje dosavadní aktivity studentů, kteří se účastní iniciativy NE dabingu! Nabízíme i nejnovější tiskovou zprávu (ZDE), která vysvětluje, jak pokročila jednání s Českou televizí o duálním vysílání, jež by smířilo zastánce titulků i dabingu. Starší tiskové zprávy iniciativy najdete ZDE a její stránky, kde můžete podepsat otevřený dopis, čtěte ZDE. Autorkou článku je Radka Kvačková.

Středoškoláci chtějí poslouchat angličtinu z televize. S tou veřejnoprávní kvůli tomu jednají a přicházejí s nápady jak na to.

Je to pravděpodobně první případ, kdy mladí lidé říkají – chceme umět víc, než nám dává škola. Až donedávna se spíš bránili. Tu státní maturitě, tu povinné matematice. Letos na jaře ale vznikla Česká středoškolská unie a překvapila veřejnost požadavkem, aby televize omezila dabování a vysílala anglické filmy a pořady v originále jen s titulky. „Vylepší to naši angličtinu a mladším dětem to může pomoci i se čtením,“ argumentují její představitelé.

Někdo by to mohl považovat za zbytečný aktivismus. Copak si nemohou pustit přes satelity zahraniční stanice, kde je angličtina k dispozici pořád? Ptali se mnozí. Jenomže ono to s těmi cizími stanicemi není tak jednoduché. Zaprvé v Česku dnes není možné až na výjimky přijímat v běžném pozemním televizním vysílání cizojazyčné pořady. Kromě toho je tu ještě další věc: „Když se dívám na anglicky mluvený film, rychle mě to přestane bavit, protože chytám jen část dialogů a ztrácím nit,“ říká sedmnáctiletý gymnazista Petr. „Kdybych měl podporu českých titulků, nedělo by se mi to a spoustu výrazů bych nejen snáz dešifroval, ale zároveň bych se spoustu nových slov a idiomů naučil. Učit se angličtinu z učebnice mě fakt nebaví.“

O tom ví své učitelka Helena Ondráčková ze Svobody nad Úpou. „Pokud se děti na prvním stupni učí základní slovíčka a komunikační fráze, nebývá s tím problém,“ říká. „Jakmile ale dojde v šesté třídě a dalších na komplikovanější věci, jako je několik druhů minulých časů, většina žáků rezignuje, protože by se musela víc učit.“ Tuto zkušenost potvrzuje materiál, který poslala Česká školní inspekce nedávno na ministerstvo školství. Vychází z plošného testování pátých a devátých tříd, které se v Česku uskutečnilo v minulých dvou letech a pozastavuje se nad závažnou skutečností: testy z angličtiny ukazují, že mezi pátou a devátou třídou dělají čeští školáci v tomto jazyce jen velmi malý pokrok. Zatímco páťáci vyhovují požadavkům z angličtiny poměrně dobře, deváťáci nikoliv. „U testu z anglického jazyka zaostali za žáky pátých tříd v souhrnu o propastných 17 procentních bodů,“ píše se ve zprávě. (Průměrnou úspěšností se rozumí podíl správně vyřešených úloh ze všech). Nejvíc se při tom zhoršila schopnost porozumět slyšenému.

Možná si někdo řekne – prostě puberta. Děti se na druhém stupni základní školy většinou zhorší. Jenže u výsledků testů z matematiky a z českého jazyka je průměrná úspěšnost žáků pátých a devátých tříd v zásadě stejná. Pod hranicí očekávaného minima se octl jen cizí jazyk. Z toho je zřejmé, že právě v jeho osvojování se dělá něco špatně.

„Chápu, že cvičení typu ,převeď do předpřítomného případně předminulého času‘ moc nezmůžou. Lepší je, když na tyhle náctileté působí jazyk jaksi mimoděk,“ doplňuje učitelka Ondráčková.

Nějak se to tam nevejde

Takže jak to bude s tím dabingem v televizi? „Jednali jsme s programovým ředitelem České televize panem Fridrichem a došli jsme k názoru, že i televize má zájem, aby měl divák u zahraničního filmu na výběr titulky, nebo dabing,“ řekl nám předseda České středoškolské unie Jan Papajovský, jinak student čtvrtého ročníku gymnázia v Děčíně.

Celá věc ale podle něj naráží na technické možnosti. Ty jsou v zásadě dvě: buď rozšířit pokrytí, tedy stavět další vysílače, nebo přejít na vyspělejší technologie. „Podle nás je tu ale ještě třetí možnost,“ vysvětluje Jan Papajovský. „Teď, jak známo, vysílá ve společném multiplexu s Českou televizí taky Český rozhlas, který tu uplatňuje své digitální programy. Ten by se ale podle našeho názoru mohl klidně přesunout jinam. Nestálo by to prakticky žádné peníze, ale je tu jiná překážka – zákon. Musel by se změnit.“

Co tomu říká mluvčí České televize Alžběta Plívová? Potvrzuje, že podle zákona vysílají veřejnoprávní televize a veřejnoprávní rozhlas ve společném multiplexu, kde už není na nějaké volby mezi dabingem a titulkováním místo. „Legislativa nám uložila jen takzvanou audiodeskripci, tedy službu pro nevidomé,“ konstatuje. Zároveň upozorňuje, že na ČT Art se umělecká díla nedabují a také na ČT2 lze narazit na zahraniční filmy jen s titulky. Takových je však minimálně. Jde jen o ty, které jsou mimořádně cenné právě svým originálním zněním.

Z vyjádření Alžběty Plívové vyplývá jasný závěr: technické podmínky k tomu, aby si diváci mohli vybírat, jestli chtějí zahraniční filmy sledovat dabované, nebo jen s titulky Česká televize, nemá, iniciovat změnu zákona se nechystá. Kdyby se mělo vyhovět studentům, muselo by se rozhodnout o tom, že se prostě nebude dabovat, což si ovšem nemalá část diváků nepřeje.

Ani ministr školství v demisi Dalibor Štys, který jak známo iniciativu středoškoláků podpořil, neudělal dosud nic pro změnu zákona. Na dotaz, jak by záležitost s dabingem řešil, nám však odpověděl bez okolků. „Nejlepší by bylo, kdyby Rada České televize dabování z angličtiny prostě zakázala. Soukromé televize, pro které je dabování drahé, by se toho nejspíš s chutí chytly a udělaly by to také.“ Dalibor Štys sice chápe, že by to pro část populace znamenalo menší komfort, ale mluví nekompromisně, byť napůl v žertu: „Když si pustíte televizi, slyšíte tam z počátku divné huhňání, ale časem porozumíte.“

Evropská komise si dala před dvěma lety právě na téma dabing udělat studii, pokrývající nejen 27 států EU, ale i šesti dalších. Z materiálu vyplynulo, že dabing převažuje v 11 z celkem 33 zemí: V Rakousku, v Německu, v ČR, na Slovensku, ve Francii, ve francouzské části Belgie, Maďarsku, Itálii, ve Španělsku a v Turecku. V Bulharsku, Polsku, Litvě a Lotyšsku se praktikuje takzvaný voice-over, tedy nikoliv dabing, ale jen překlad mluvený jedním hlasem. V ostatních zemích Evropské unie, ale třeba i v Norsku nebo na Islandu, se titulkuje. Průzkum zároveň ukázal, že v zemích s tradicí pouhého titulkování je znalost cizího jazyka, zejména angličtiny, „bližší znalosti mateřštiny“. To znamená, že se člověk nemusí příliš namáhat, aby přešel z mateřštiny například do té angličtiny.

Ze zmíněné studie také vyplývá, že výhody takové znalosti si uvědomují především studenti. Z více než pěti tisíc dotazovaných studentů preferuje téměř 80 procent sledování filmů v původním znění (rozuměj v jazyce, který respondent zná), třicet procent dokonce bez titulků, 49 procent s titulky. Argumentují jednak tím, že chtějí vidět filmy v jejich „semiologické integritě“, jednak snahou procvičovat si jazyk.

Studie dochází k závěru, že možnost sledování cizích, zejména anglických filmů jen s titulky zvyšuje motivaci k učení a schopnost dorozumění i porozumění.

Ve skutečnosti nejde ovšem jenom o filmy. Přispět k tomu, aby se zlepšila jazyková vybavenost, lze i jinými způsoby, z nichž některé jsme už v Akademii popisovali. Určitou roli by mohly sehrát například i učebnice, které uvádějí na každé stránce českého textu klíčová slova v angličtině, případně i v dalších jazycích. Takové už u nás nějakou dobu jsou. Nezdá se ale, že by je učitelé nějak zvlášť využívali.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články