Linda Vavříková: Rozdíly mezi absolventy nevidím, jsou na tom pořád stejně špatně

SAM_0657

Přinášíme vám druhý ze série rozhovorů, které se EDUin rozhodl pořídit z následujících důvodů: o budoucnosti této společnosti a budoucnosti vzdělávání se vedou velmi ostré spory. Některá témata, jako je důležitost předškolního vzdělávání, míra testování, maturita, podíl technicky, společenskovědně či humanitně zaměřených středoškoláků a vysokoškoláků či míra zaměření škol na znalosti či tzv. soft skills, jsou předmětem neustálých kontroverzí a někdy se zdá být naprosto nemožné najít shodu. Neexistuje přitom žádné „pevné dno“, od nějž by bylo možné se odrazit, neboť mluvíme –li o vzdělávání, mluvíme o prognózách na dlouhá desetiletí. Nemůžeme spoléhat na historickou zkušenost, neboť společnost se, zejména vlivem technologií, závratnou rychlostí mění.  V takové situaci nelze dělat víc, než s co možná největší přesností odhadnout vývoj. Jako nejpovolanější se nám jeví ti, kdo už prokázali, že vývoj odhadnout dokázali: podnikatelé, kteří stavějí na inovacích. Nejsou pochopitelně jedinou skupinou lidí, kteří mohou na dané téma mluvit a rozhodně ani oni nejsou neomylní, zvláště na poli, kde nejsou doma. Rádi bychom ale ze série derivovali názory, které mají společné a zabývali se i tím, v čem se jejich pohledy rozcházejí. Budeme vám tedy nabízet nejprve jednotlivé rozhovory a následně i souhrnnou analýzu tohoto kvalitativního průzkumu.

Linda Vavříková je zakladatelkou společnosti Allegria (2004). Firma nabízí netradiční zážitky. Nápad přišel ještě během studia na VŠ s tím, že zážitky by mohly být dobrým dárkem. Jak uvádí na webu, místo přednášek domlouvala dodavatele, balení, reklamu. Firma vyrostla velmi rychle, nápad se ujal i mezi firemní klientelou. Od roku 2008 je její firma součástí světové aliance zážitkových firem.

Společnost získala ocenění celou řadu: například Objev Marketéra roku, Začínající podnikatel Ernst&Young, finalista Podnikatele roku a další. V roce 2014 získala zlatý status na portálu Heuréka.cz. Od roku 2008 má společnost investora (Media Bohemia). V současnosti nabízí přibližně 1 000 zážitků, zaměstnává 20 lidí, má dva prodejní stánky a celkově zhruba 250 000 zákazníků.

Citace:

„V malotřídce si děti navzájem pomáhají, spolupracují a učí se navzájem od sebe. Stejně tak se mladší děti učí od starších, například při společných aktivitách se čtvrťáky, či prvňáci pomáhají dětem ze školky. To je mi sympatické, za mne čtvrťáci koukali na prvňáky jako na mimina. Děti tím hodně rozvíjejí sociální dovednosti a odpovědnost.“

„Začala bych od vysokých škol, které – soudě podle mých zkušeností – jsou stále ustrnulé v minulosti.“

„Aby škola byla dobrá, je důležité věnovat pozornost lidem, kteří ve škole pracují a podporovat je v realizaci nápadů, se kterými přicházejí.“

„Předně by střední školy měly učit to, co jsme se učili na vysoké škole – jak si věci prioritizovat, jak si naplánovat práci. Absolvent by měl umět pracovat samostatně, hledat si informace a stále se učit.“

„Vidím, že je třeba pomoci dětem se naučit koncentrovat na jeden úkol.“ 

„Opravdu bych propojovala jednotlivé předměty do tematických celků a zaměřila se na projektové vyučování.“

„Nevidím moc velký pokrok mezi mnou jako absolventkou a současnými absolventy, jsme na tom stejně špatně. Absolventi mají veliká očekávání, a to jak ve mzdových požadavcích, tak i v podmínkách práce, jako je práce z domova či nastavení flexibilních úvazků. Neuvědomují si, že práce z domova vyžaduje velkou disciplínu a další dovednosti a nemusí to být opravdu pro každého.“

„Touhu podnikat nosí každý v sobě a škola tady toho moc neovlivní. Inspirovala mě matka i babička, protože obě podnikaly.“

„Inovativní je především způsob, jakým lidé pracují. Jde sice stále o stejné činnosti, ale kladou se větší nároky na rychlost a efektivitu.“

Jak jste vybírala školu pro svoje děti a proč?

Dceru jsem přihlásila do školy v blízkosti. Chodí do malotřídky s patnácti dětmi, děti se zde sice neučí psát comeniem a matematika je zde spíše tradiční, ale škola má jiné kvality. Paní učitelka je přísná, ale práce ji zjevně baví a děti jí mají rády. V malotřídce si děti navzájem pomáhají, spolupracují a učí se navzájem od sebe. Stejně tak se mladší děti učí od starších, například při společných aktivitách se čtvrťáky, či prvňáci pomáhají dětem ze školky. To je mi sympatické, za mne čtvrťáci koukali na prvňáky jako na mimina. Děti tím hodně rozvíjejí sociální dovednosti a odpovědnost. Také se mi líbí, že si ochotně vycházíme se školou vstříc. Ta atmosféra se pak projeví v takových detailech, jako bylo například přání nemocné dcery zavolat paní ředitelce, protože se s ní v daný den neviděla.

Jste ministr nebo ministryně školství a máte kouzelný proutek, jaké první 3 kroky uděláte?

Předně bych si zjistila co nejvíce o problematice školství. Začala bych od vysokých škol, které – soudě podle mých zkušeností – jsou stále ustrnulé v minulosti. Je zde třeba využívat nejnovější metody výuky a přinášet nové poznatky a trendy. V druhém kroku bych se zaměřila na středoškolské vzdělávání. Je třeba, aby výuka dávala celkový smysl, což se izolovaným předmětům obtížně daří. K celkovému poznání je lepší učit podle témat  a v logicky provázaných blocích – projektovým vyučováním. Na základních a mateřských školách bych se zaměřila na stravování, aby se děti vůbec té střední školy ve zdraví dožily.

Místo šéfování firmy nově šéfujete školu. Jaké první 3 kroky byste udělala?

Je to podobné jako u té předchozí otázky. Nejdřív bych zjišťovala, co je vlastně v mé moci měnit. Základ je zorientovat se v problematice. Aby škola byla dobrá, je důležité věnovat pozornost lidem, kteří ve škole pracují a podporovat je v realizaci nápadů, se kterými přicházejí. Těm, co mají zájem a schopnosti, je nutné dát pro realizaci podmínky, prostor a možnosti.  Taktéž bych usilovala o to, aby se vyučovalo více projektově, propojovaly se předměty a využívaly se technologie. Jsem ale skeptická, osvícené vedení, nadšení učitelé a projektová výchova bude standardní až pro příští generaci dětí.

Jaká by podle vás měla být vize vzdělávání v ČR? Jaké priority by měla taková vize určovat ve vztahu k tomu, co od vzdělávání jako společnost očekáváme?

Pro mě je důležité, aby lidé uměli pracovat samostatně a hlavně uměli přemýšlet. Nejsem absolutní odpůrce encyklopedických znalostí, ale je důležité je umět propojovat v logické celky, uvědomovat si souvislosti. Spousta lidí, kteří se u nás hlásí o práci, mají výtečné znalosti, ale už nevidí souvislost a propojenost.

Jak podle Vás může škola přispět k posílení konkurenceschopnosti? Čím by podle vás měl středoškolský absolvent disponovat?

Předně by střední školy měly učit to, co jsme se učili na vysoké škole – jak si věci prioritizovat, jak si naplánovat práci. Absolvent by měl umět pracovat samostatně, hledat si informace a stále se učit.  Středoškolští absolventi by měli mít ale i znalosti z matematiky, umět dobře česky a samozřejmě se písemně vyjadřovat. Středoškolák nemusí být vyprofilovaný, ale schopný nabídnout zaměstnavateli své schopnosti a dovednosti. Kdyby střední školy poskytovaly kvalitní vzdělání, nemuselo by tolik mladých lidí usilovat o vysokoškolský diplom a univerzity by měly více prostoru se soustředit na výchovu oborových expertů a vědců a nikoliv na dovzdělávání středoškoláků. To by ale školy nižších stupňů musely plnit svůj účel.

Co by se podle vás měly děti ve škole učit? Kde si myslíte, že by škola měla ubrat či přidat? Měla by se zaměřit na tradiční předání akademických znalostí, nebo spíše na tzv. soft skills či různé typy funkčních gramotností (finanční, mediální apod.)? V jakém poměru?

Je třeba ubrat na tlaku a množství akademických znalostí, na učilištích přidat více řemeslné odbornosti. Hlavní požadavky za mne jsou stále stejné: děti by měly být samostatné, měly by umět pracovat s informacemi a stanovovat si priority. Například dále vidím, že je třeba pomoci dětem se naučit koncentrovat na jeden úkol. Nemám nic proti technickým hračkám, ale vidím, že děti ztrácejí schopnost věnovat pozornost v delším časovému úseku, kdy je nutné udržet pozornost při mluveném projevu či čtení textu. Je tedy nutné posilovat i tento přístup. Vše je o metodách výuky, děti mohou pojmout mnoho faktů a informací, ale nesmí se při jejich učení zapomínat na rozvoj měkkých dovedností.

Co je na dnešní škole dobrého a co hodnotíte negativně? A jak je možné případné nedostatky odstranit či je kompenzovat?

Negativa jsem již zmínila. Opravdu bych propojovala jednotlivé předměty do tematických celků a zaměřila se na projektové vyučování. To jsem si již přála jako dítě či student. Oceňuji, že je dnes výběr škol a jsem ráda, že škola, kterou navštěvuje má dcera, není ojedinělá. V naší škole panuje opravdu milý a lidský přístup. Učitelky znají každé dítě a zjišťují jeho potřeby. Učitelský sbor posouvá děti dopředu, což je zřejmé v pokroku, který dcera za tři čtvrtě roku zvládla. Mám velký problém s domácími úkoly. Myslím, že dítě má mít odpoledne prostor na hry a své zájmy, mělo by mít čas na kroužky a netrávit večery nad úkoly. Ostatně i v těch volnočasových aktivitách se děti naučí mnohým dovednostem.

Pokud jste v pracovním kontaktu s absolventy, co na nich nejvíce oceňujete a kde naopak selhávají? V čem si myslíte, že jsou – z hlediska pracovního uplatnění – lepší a v čem horší než vaše generace? Zkuste prosím zároveň přihlédnout ke společenským změnám, jež proběhly a vzít v potaz, do jakého světa současní absolventi vstupují.

Nevidím moc velký pokrok mezi mnou jako absolventkou a současnými absolventy, jsme na tom stejně špatně. Absolventi mají veliká očekávání, a to jak ve mzdových požadavcích, tak i v podmínkách práce, jako je práce z domova či nastavení flexibilních úvazků. Neuvědomují si, že práce z domova vyžaduje velkou disciplínu a další dovednosti a nemusí to být opravdu pro každého. Zároveň pro práci je důležité být v kontaktu s kolegy, je to hodně o motivaci a dovednosti se na práci soustředit. Když pracujeme z jednoho místa, je možné mít kontakt s reálným světem. Obecně absolventi nevědí vůbec nic o vnitřních firemních procesech, jak komunikovat s kolegy a zákazníky, či jak si propojovat informace a činnosti. Zkrátka dnešní typy studijních stáží nejsou vyhovující a rozhodně nepřipravují studenty na trh práce.

Podle výsledků dlouhodobohé výzkumu Erica Hanusheka, stanfordského vědce, je učitel rozhodujícím činitelem ve vzdělávání. Žádný další faktor, mimo individuální dispozice dítěte, nemá na výsledky vzdělávání takový vliv. Jaké vlastnosti a dovednosti obecně by měl učitel mít?

To je rozdílné podle typu školy. Na základní škole je důležitý emoční postoj učitele k dětem, projev zájmu a lásky, vztah k práci, kdy učitel ukazuje, že ho práce s dětmi baví. Učitel musí umět reflektovat individuální potřeby každého dítěte, umět předat informace,  děti motivovat a probudit v nich zájem o vědění a svět. Na středních školách má být učitel přirozenou autoritou se silným charismatem, který umí klíčová sdělení v kontextu předat. Středoškolští učitelé by měli taktéž umět vzbudit u studentů zájem o rozvoj oboru. Na vysokých školách je důležitá opravdová oborová expertíza a schopnost efektivně přednášet či se studenty pracovat. Vysokoškolští učitelé musí být odborníky, kteří se vzdělávají a vědí, jak se daný obor vyvíjí. Vůbec mám pocit, že vysoké školy mají ohromné zpoždění, nereflektují nové trendy a informace. Univerzitní učitelé by měli být lídry ve svém oboru.

Učitelský sbor stárne a mladým lidem se učit nechce. Zároveň si podle mezinárodního srovnávacího výzkumu OECD 80 % rodičů v ČR nepřeje, abych jejich dítě bylo učitelem. Problémem ale nejsou mzdy (v regionech průměrná nástupní mzda učitele výrazně převyšuje mzdy v ostatních profesích). Co byste doporučovala, aby se zvýšil zájem mladých lidí o pedagogickou činnost?

Je třeba zvětšit prostor pro svobodu učitelské práce. Učitelé by měli mít možnost, prostor a podmínky pro vzdělávání sebe samých. Stejně tak by měli mít skvělé podmínky pro vzdělávání dětí podle svých představ a potřeb dětí. Zároveň s tím ruku v ruce musí jít kontrola a zaměření se na výsledky.

Jak byste formulovala kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňováni? A myslíte si, že při lepší úrovni odměňování bude zároveň i vyšší zájem mladých o práci ve školách? Způsobí to změnu k lepšímu?

Ideálně podle toho, jak jejich žáci uspějí v životě. Určitě to nejde hodnotit podle míry úspěchu u přijímaček nebo podle míry úspěchu u pracovních pohovorů. Obecně je to obtížně měřitelné. Přijde mi důležité, co si žáci ze školy zapamatují a jestli jim to k něčemu bylo.  Nebo jestli si ze školy pamatuji, že tenhle člověk mě nadchnul pro předmět a navedl mě tam, kde jsem chtěl být.

Kariérním snem mnoha českých studentů je pracovat pro silnou mezinárodní společnost, málo kdo z nich ale uvádí, že by chtěl sám podnikat. Čím si vysvětlujete, že Češi chtějí spíš pro někoho pracovat, než aby realizovali vlastní vize a nápady? Co by se mělo změnit, aby se více lidí v rané dospělosti pokoušelo o realizaci vlastních podnikatelských nápadů? A může v tomto nějak pomoci škola?

No, mám pocit, že v dnešní době převládá zvyk, že je třeba studovat pro získání papíru či certifikátu. Zároveň je třeba si přiznat, že většině lidí nevyhovuje lídrovská pozice,  preferují přijímat zadání a vykonat svou práci dobře. Na tom není nic špatného. Ne každý chce podnikat na sebe a ne každý chce být vůdce. Zároveň je třeba si přiznat, že podnikání je risk a není pro každého. Touhu podnikat nosí každý v sobě a škola tady toho moc neovlivní. Inspirovala mě matka i babička, protože obě podnikaly.

Mozky jsou pravděpodobně nejcennější “surovinou” ČR. Jejich rozvoj je investicí do budoucnosti. Myslíte si, že dělá český vzdělávací systém maximum pro nabídnutí co nejkvalitnějšího vzdělání všem? Kde jsou rezervy?

No, na ty slabé stránky jsme se již zaměřovali. A upřímně pochybuji, jestli je vždy možné dosáhnout ve vzdělávání maxima.

V průmyslu chybí 100 tisíc pracovních sil, zároveň na úřadech práce je několikanásobek lidí. Zároveň absolventi technických oborů vykazují podstatně vyšší nezaměstnanost než gymnazisté. Jak byste tenhle problém řešila?

Nechci se pouštět do expertních diskusí, neboť to není mé pole znalostí. Ale ta vysoká poptávka na jedné straně a počet volných lidí na trhu na straně druhé ukazuje, že nedochází k efektivní rekvalifikaci a schopnosti se přizpůsobit novým podmínkách či ochotě se učit nové dovednosti.

Jaké nové profese se objevily ve vašem oboru, jaké zmizely? Co očekáváte za změny v horizontu 10 let? Jak by na ně mělo vzdělávání reagovat?

Nemáme žádné inovativní pozice, jde vesměs o administrativní práce např. vyřizování zakázek. V podstatě jde o stále stejné pozice, jaké tady byly za první republiky. Základní princip je podobný, jen se změnily pracovní nástroje a požadavky zákazníků. Inovativní je především způsob, jakým lidé pracují. Jde sice stále o stejné činnosti, ale kladou se větší nároky na rychlost a efektivitu. Zaměstnanci musí mít vhled, selský rozum, umět samostatně pracovat a mít chuť se učit. Musí být taktéž otevřeni novým výzvám. Vše ostatní se lze naučit.

—-

Linda Vavříková se narodila v roce 1982 a vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Pracovala jako fotografka a správkyně internetových stránek ve Spojených státech, byla externí redaktorkou v časopise na počítačové hry, poté jako ředitelka marketingu ve společnosti na čárové kódy. Dnes je majitelkou prosperující Firmy na zážitky. Miluje své dcery, manžela a práci, ráda jezdí na koni, lyžuje, hraje počítačové hry. V roce 2006 získala ocenění Hospodářských novin Živnostník roku a v historii této prestižní podnikatelské soutěže je nejmladší držitelkou tohoto ocenění.

 

 

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Linda Vavříková: Rozdíly mezi absolventy nevidím, jsou na tom pořád stejně špatně"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 4 months ago
„Jako nejpovolanější se nám jeví ti, kdo už prokázali, že vývoj odhadnout dokázali: podnikatelé, kteří stavějí na inovacích.“ Podnikání je určitě o míře schopnosti přijmout riziko a také o určité vizi a schopnosti poznat, co přesně je třeba dělat, aby bylo možné dlouhodobě uspokojovat něčí poptávku. Na druhou stranu, takovou schopnost projevuje třeba i prostitutka, nebo majitel bordelu. Nemám nic proti tomu, aby se ke vzdělávání vyjadřoval kdokoliv, ale nechápu, proč by názor nějakého podnikatele měl být relevantnější, než názor třeba lékaře, nebo jaderného fyzika. Einstein nebyl podnikatel, Hitler rovněž ne a oba změnili svět více, než jakýkoliv podnikatel, kterého… Více »
Perun
Perun
1 year 4 months ago
„Jak byste formuloval kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňovány?“ Měli být odměňovány – taty čéštyn plače usedavje! Zřejmě se někde rozvíjely soft skills tak intenzivně, že se zapomnělo na hard skills typu shoda přísudku s podmětem. Ať jsem klidně za grammar naziho… „V průmyslu chybí 100 tisíc pracovních sil, zároveň na úřadech práce je několikanásobek lidí. Zároveň absolventi technických oborů vykazují podstatně vyšší nezaměstnanost než gymnazisté.“ – další, tentokrát myšlenkově-stylistická perla. Na úřadech práce je několikanásobek lidí. Hm. A co nám tím tazatel sděluje? Jaký několikanásobek? Jakých lidí? Chtěl snad uvést, že nezaměstnaných či… Více »
Perun
Perun
1 year 4 months ago

Milý EDuine, je hezké, že jste opravili alespoň to y, ale stále je problémem tato sentence: „Jak byste formuloval kvalitu ve vzdělávání?“, na niž jsem cíleně neupozornil. Linda Vavříková je i v době, která přeje genderové vyváženosti, žena, slušelo by se tedy, aby otázka pracovala s gramaticky korektním tvarem minulého času, tedy „Jak byste formulovala kvalitu ve vzdělávání?“ (a to pomíjím opět neskutečnou kostrbatost této otázky). Práce kvapná…

wpDiscuz