Literární noviny: Vzdělávací politika před a za zrcadlem

ilustrační foto. by NASA Goddard Space Flight Center (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme komentář Boba Kartouse, který shrnuje vývoj na poli vzdělávací politiky a reálné kroky ministerstva školství v posledních měsících. Zatímco v rámci legislativních změn byla přijata úprava školského zákona, která by měla pomoci začlenit více dětí do hlavního vzdělávacího proudu, na MŠMT vznikl nově Odbor speciálního školství, který vede člověk, jehož postoje k inkluzi jsou velmi rezervované. Text vyšel 14.5. v Literárních novinách.

Příběh Alenky v říši divů nás učí tomu, jak ošidné je spoléhat na zjevnou realitu, respektive, že to, co se nám jako realita zrcadlí, má ve skutečnosti podivuhodné pozadí, jež by málokdo dokázal popsat, aniž by za zrcadlo vstoupil. 

Řekněme, že česká vzdělávací politika je takovým ambivalentním světem, světem dvou tváří, a že autor takovou cestu vykonal. Co viděl, bude se snažit čtenáři popsat na událostech posledních týdnů, jež významně rozvlnily tenkou membránu zrcadla a učinily ji na několik okamžiků propustnou. 

Zdánlivý svět politiky 

Zdánlivý svět vzdělávací politiky je zhruba takový: nedávno přijatá novela školského zákona, po mnoha měsících vyvažování skupinových zájmů a zájmu veřejného, dospěla ke schválení v podobě, která upřednostňuje spíše zájem veřejný, byť samotné znění zákona je jen nutný předpoklad. Ve věci rovného přístupu ke vzdělávání a snahy omezit segregaci zejména romských dětí a dětí ze sociálně nepodnětného prostředí jde o pokrok: místo ordinování praktické školy, která život takového dítěte omezí nutným nedostatkem stimulace k seberozvíjení, a tedy v konečném důsledku omezí jeho vzdělání jako předpoklad sociální mobility, se školský systém zavazuje poskytnout nejprve širší paletu opatření, jež mu mohou pomoci sociální handicap překonat. Praktická škola, určená pro mentálně postižené, zůstává až posledním možným řešením v okamžiku, kdy ta předchozí selžou.

Novela tak – zcela logicky – navazuje na Strategii vzdělávání 2020 a z ní odvozený Dlouhodobý záměr vzdělávání, které předpokládají, že se školský systém zaměří právě a zejména na snižování nerovností v přístupu ke vzdělání, jež je podle dostupných výzkumů v ČR velmi vysoká, alespoň v porovnání s jinými zeměmi euroatlantického prostoru. Naposledy tuto skutečnost ukázal výzkum Jana Germena Janmaata z London University College. Ve své přednášce na půdě Univerzity Karlovy ukazoval, že podle mezinárodních srovnání patří ČR, vedle Slovenska nebo třeba Velké Británie, mezi země, v nichž výše dosaženého vzdělání velmi závisí na socioekonomickém statusu rodiny a v nichž je pro děti z rodin na sociálním dně velmi těžké vystoupat po sociálním žebříčku někam výše, protože nedosáhnou na vzdělání. 

Strategické dokumenty byly schváleny, novela přijata. Školský systém těmito kroky jednoznačně deklaruje, že zde je ožehavý problém, přiděluje mu vysokou prioritu a alespoň formálně předpokládá řešení. Tak se nám jeví svět před zrcadlem. 

Jiná skutečnost 

Ve skutečnosti je ale situace mnohem složitější. Ve skutečnosti se dokonce realita může jevit paradoxně tak, že přes všechny oficiální, zdokumentované a zákonem podložené deklarace se v rámci školského systému děje něco úplně jiného. 

Vezměme to popořadě. V půli dubna uspořádal Open Society Fund za podpory velvyslanectví Norska, Švédska a Dánska diskusi na téma rovnosti přístupu ke vzdělávání. Znovu na něm zaznělo, že Evropská komise (EK) trvá na tom, aby ČR podnikla účinné kroky proti diskriminaci romských dětí ve vzdělávacím systému, potvrzenou rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku z roku 2007. Řízení kvůli porušení povinnosti, které bylo EK zahájeno v roce 2014, stále probíhá a EK zatím nedostala z české strany uspokojivé zprávy o tom, že se situace zlepšila. Eurokomisařka Věra Jourová ostatně upozornila, že EK na vysvětlení a nápravě trvá. Nastavený kurz potírání diskriminace na etnickém základě ostatně potvrdila tím, že před pár dny zahájila toto řízení, infringement proceedings, na tomtéž základě i proti Slovensku. 

Ministr školství pozvání nepřijal. Zásadně nechodí tam, kde by musel projevit odbornou znalost a schopnost argumentovat tváří v tvář svým oponentům. I bez jeho přítomnosti se před zraky zástupců mnoha jiných zemí odehrála poněkud tristní scéna zásadního sporu mezi kanceláří ombudsmanky a ministerstvem školství. Podle ombudsmanky problém diskriminace trvá, podle MŠMT již byla diskriminace značně snížena a děje se mnohé další, co by ji snižovat mělo. Podle ombudsmanky jsou ale tato opatření nedostatečná, nebo se snaží naplnit přísloví o celé koze po žranici. Řeč je o tzv. přípravných třídách, které by měly být od nového školního roku zřizovány na základě novely školského zákona na všech školách a v nichž by následně mohl probíhat i poslední – povinný – rok předškolního vzdělávání. Podle Anny Šabatové bude ovšem docházet k tomu, že tyto přípravné třídy budou naplňovány pouze zanedbanými dětmi, a tedy jejich inkluzivní charakter bude nulový. 

Hloupost, agresivita, bezradnost 

Zde ovšem ještě ministerstvo školství projevilo dobrou vůli. To se ovšem už nedá tvrdit o agresivním a hloupém výpadu ministra Chládka proti zprávě Amnesty International (AI), která konstatovala totéž: ČR nadále diskriminuje romské děti tím, že jim neumožňuje rovný přístup ke vzdělání. Z nepochopitelných důvodů reagoval ministr školství tak, jako by v ČR bylo vše v naprostém pořádku a jako by nějaký „pán z Indie, který tu strávil dva dny“ (tak mluvil ministr školství o řediteli AI v přímém přenosu ČT) naprosto neprávem denuncioval ČR. Jde ale o tentýž problém, kvůli němuž ČR vyšetřuje EK, a není známo, že by se „hrdinný“ ministr školství takto stavěl proti ní. Mimochodem, v tom studiu seděl opět sám, tudíž jej opět nemohl nikdo konfrontovat, když tvrdil, že ČR nikoho nediskriminuje, protože zavedla přípravné třídy a povinný rok předškolního vzdělávání.

Ani jedno zatím nevešlo v platnost, je to tedy argumentace naprosto licoměrná. V tu chvíli se však neozval nikdo, kdo by řekl „pane ministře, vy lžete“, tudíž minimálně část české veřejnosti nyní žije v klamném přesvědčení. Pozoruhodné je, že jiný ministr téže vlády, ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier přijal zprávu AI zcela jinak. V jeho reakci nezazněl ani náznak pochyb, natož aby se pokoušel, jako kolega Chládek, znevěrohodnit propracovaný a obsáhlý report poukazem na to, že na jedné škole snad spolupracovnice AI získala mylné informace. Je podivuhodné, že takto argumentující člověk získal vysokoškolské vzdělání. 

O to překvapivější však jsou události, které na úřadu Jiřího Dienstbiera nastaly krátce poté. Bez zveřejnění údajně závažných důvodů byl z čela Agentury pro sociální začleňování, úřadu, jenž je jedním z odborů Dienstbierova ministerstva, odvolán její ředitel Martin Šimáček. Agentura má inkluzi – tedy sociální začleňování – jako svůj hlavní cíl a ve věci inkluze ve školách byl Šimáček odborně vysoce způsobilým oponentem zejména profesní Asociaci speciálních pedagogů, která se dlouhodobě snaží posun k inkluzi obstruovat a naopak zachovat současný status quo naplňování praktických škol dětmi, které by mohly být vzdělávány v běžných školách. 

To se opět potvrdilo, když tato asociace vydala prohlášení s připojenou peticí proti zrušení Rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením ( je používán praktickými školami a v současnosti jsou podle něj vzdělávány i děti zdravé), v němž byly nejmenované neziskové organizace obviněny z „šíření lží“, přesně týmž propagandistickým jazykem, jaký si osvojil ministr školství. Odvolání Šimáčka, navíc v tomto klíčovém okamžiku, nikdo nerozumí. Zaměstnanci úřadu reagují na české poměry extraordinárním způsobem: vstoupili do stávky. Dienstbier se žel nezmohl na víc než na výhrůžky vyhazovem. 

Šikovný pan ministr 

Že se za zrcadlem děje cosi podivného dokládá i další událost posledních dní, zdaleka nejméně medializovaná. Na MŠMT vznikl nový odbor speciálního školství. Tím pádem se v hierarchii úřadu dostalo speciální školství, které zahrnuje i praktické školy, nad úroveň škol základních či středních. Stalo se tak v naprostém utajení. 

Na dotaz reagovalo ministerstvo tím, že jde údajně jen o návrat ke stavu před ministrem Dobešem, vynucený potřebou posílit personálně kvůli inkluzi, bude s tím prý hodně práce. To vše zní vcelku smysluplně, pomineme-li nesrozumitelný fakt, že ministr Chládek občas potřebu inkluze striktně odmítá. Co však už pochopitelné není, to je skutečnost, že ředitelem nového odboru byl jmenován někdejší spolupracovník Marcela Chládka ze Středočeského kraje Pavel Schneider. Podle dohledatelných výroků tohoto pána lze konstatovat, že jeho postoj k inkluzi je, pokud ne odmítavý, pak přinejmenším velmi rezervovaný. Proč se zrovna on má podílet na zvyšování rovnosti v přístupu ke vzdělávání, tedy není jasné. Spíše to působí tak, že by měl proces brzdit a usměrňovat tak, aby zůstaly zachovány požadavky reprezentované lobby speciálních pedagogů a zároveň bylo možné vykázat před EK posun ve věci diskriminace. 

Jinými slovy, to, co se děje v české vzdělávací politice před zrcadlem veřejné diskuse a to, co se děje v pozadí, a co tedy veřejná diskuse nemůže odrážet, jsou dva rozdílné světy. V jednom ČR přiznává, že nerovnost, segregace a další diskriminace jsou vážný problém a deklarativně se snaží s tím cosi dělat. V tom druhém se snaží efektivně zabránit tomu, aby se skutečně něco podstatného změnilo. Jen díky „šikovnosti“ ministra školství, který se nedokáže vždy úplně dobře zorientovat v tom, v jaké pozici k zrcadlu právě stojí, se můžeme sem tam dozvědět, co se v té netransparentní části vzdělávací politiky děje.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

18 komentářů k "Literární noviny: Vzdělávací politika před a za zrcadlem"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 1 month ago
Pane Kartousi: Smyslem inkluzivní školy je bourat zbytečné sociální bariery, ve společném integrujícím výchovném prostředí, dopřát všem žákům vzdělání, které bude naplňovat právě jejich individuální potřeby. Určitý okruh žáků potřebuje speciální vzdělávání, jehož odlišnosti jsou tak velké, že při zachování únosných nároků na učitele není možná kompletní inkluze těchto žáků. Nicméně množství těchto žáků je řadově menši, než kolik jich vyčleňuje tradiční české školství. Inkluzivní škola tedy musí nejdřív velmi přesně diagnostikovat potřeby jednotlivých žáků a každé třídě podle toho na míru šít program, který bude typicky vysokou měrou vnější a vnitřní diferenciace a individualizace. Aby mohl byt efektivní, bude… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 1 month ago

A z jiného soudku. Stále tu čteme o kritice našeho státu kvůli romským dětem. Tak mi prosím ukažte zemi, kde s nimi nejsou problémy a kde mají v této otázce jasno. přece bychom se mohli poučit,jak se to dělá,ne? Myslím, že každá země má své problémy a je na ni, jak se s těmi problémy postupně popere. Tyhle mezinárodní tlaky nejsou v podstatě k ničemu. A už vůbec pod pohrůžkou nějakých sankcí.konce konců, Norové k nám jezdí dělat osvětové přednášky a sami mají tak trochu máslo na hlavě. viz:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/norsko-dalsi-palba-kritiky-d0x-/p_zahranici.aspx?c=A150526_171547_p_zahranici_wag

Pavel Doležel
Pavel Doležel
1 year 1 month ago
„místo ordinování praktické školy, která život takového dítěte omezí nutným nedostatkem stimulace k seberozvíjení, a tedy v konečném důsledku omezí jeho vzdělání jako předpoklad sociální mobility, se školský systém zavazuje poskytnout nejprve širší paletu opatření, jež mu mohou pomoci sociální handicap překonat.“ Pokud vím, jediný, kdo může romským dětem naordinovat praktickou školu, jsou jejich rodiče. Stát prostřednictvím PPP pouze doporučuje. Nesouhlasím s interpretací, že to je praktická škola, která omezí něčí vzdělání. Ta kauzalita jde obráceně. Idea je taková, že dítě ještě před vstupem do školy diagnostikujeme a pokud seznáme, že jeho intelektové schopnosti neodpovídají požadavkům hlavního proudu vzdělávání, doporučíme… Více »
vittta
vittta
1 year 1 month ago
„Zdánlivý svět politiky Zdánlivý svět vzdělávací politiky „…… Klasika, politika, a vzdělávací politika, jsou významově dost vzdálené oblasti. Je ale třeba říci, že EDUin má blíže k politice, než ke vzdělávací politice. —- „….dospěla ke schválení v podobě, která upřednostňuje spíše zájem veřejný,“….. Skutečně? Je skutečně inkluze veřejný zájem? To je hodně odvážné tvrzení. ————- „V tu chvíli se však neozval nikdo, kdo by řekl „pane ministře, vy lžete“, tudíž minimálně část české veřejnosti nyní žije v klamném přesvědčení. “ To je unikátní hláška, jakoby bylo možné samotným nařčením ze lži tu lež dokázat. Prostě někdo panu ministrovi řekne, že… Více »
vittta
vittta
1 year 1 month ago

Zprávu, samozřejmě…ten překlep je dost drsný..“zprávi“..

Jiri Janecek
Jiri Janecek
1 year 1 month ago
Lidove noviny, Hospodarske noviny, Britske Listy a ted uz i Literarky… Vsechny vyznamne noviny (a vzdycky Bob Kartouz) PS: Zase tu mame Germena Janmaana a jeho vyzkum… Takze bych poprosil opet o to same – kde to je lepsi? Ktere jsou ty zeme, od nichz sse mame uzit? O vikendu jsem byl v Parizi, ve vlaku zebral asi 12-lety chlapec (prosel vagonem, rozdal listecky s natistenym pribehem [asi produkt nejakych socialnich inovatoru], pak prosel podruhe a vzal, co mu kdo dal…) V St. Denis je bidonville primo pod peronem – jak z filmu Brutti, sporchi e cattivi… Takze se obavam,… Více »
Šárka Kadlecová
Šárka Kadlecová
1 year 1 month ago

Ale Německo – Bavorsko by tím vzorem mohlo být, nicht wahr? Nepoznáš čtverec u zápisu? Šup s tebou do speciální školy! To by tak hrálo, abys zdržoval ostatní při výuce!

Jenom v České republice se bude oslovsky experimentovat. Pevně věřím, že nebude.

Václav Votruba
Václav Votruba
1 year 1 month ago

Dvě otázky:
První: Je k nástupu do praktické školy nutný souhlas rodičů?
Pokud ano, nemáme o čem diskutovat.
Pokud ne, pak – snad – může jít o diskriminaci.
Druhá: Četl jste tu zprávu AI? Na základě čeho ČŠI rozhodla o romství a na základě čeho se stanovuje počet Romů v ČR?

Podle mne je problém složitější a kombinuje sociální vyloučení a etnické rozdíly, než že by se vyřešil zrušením praktických škol.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
1 year 1 month ago

Nutný souhlas rodičů se tady na EDUinu raději nepřipomíná, to už je takový místní folklor. A že by se k tomu vyjádřil pan autor osobně? Ale to přece tady také nebývá zvykem. Že by si netroufali?

Slávina
Slávina
1 year 1 month ago
Všichni diskutující mají pravdu ! Všem už lezou na nervy žvásty Boba Kartouse. Zdá se, že tento pán má placeno od slova, a proto nemá cenu hledat v té slátanině smysl a už vůbec ne hlubokou myšlenku! Spíš kapky jedu. Autorovi stačí nahodit slovo a už vyrobí dlouhý román : o ničem ! Díky otevřeným hranicím už dost lidí poznalo, že naše cesta nevede ani přes norské, francouzské , belgické ani anglické a jiné zkušenosti … Ve spoustě zemí je Romů mizivé množství – a tyto země nám pak radí !?? Naše školství si časem poradí – bude elitářské a… Více »
Iva Švarcová
Iva Švarcová
1 year 1 month ago

K otázce: Je k nástupu do praktické školy nutný souhlas rodičů?
Ano, je a vyžaduje se dokonce t.zv. informovaný souhlas, to znamená, že rodiče jsou informováni o tom, že pokud dají souhlas k zařazení svého dítěte do základní školy praktické, jsou si vědomi toho, že jejich dítě nezíská kvalitní plnohodnotné vzdělání, nebude např. moci studovat na gymnáziu a pod.

vittta
vittta
1 year 1 month ago
Rozsudek D.H. „„Rasismem“ se rozumí přesvědčení, že rasa, barva [pleti], jazyk, náboženské vyznání, státní příslušnost, národnost nebo etnický původ představuje důvod opravňující k pohrdání určitým člověkem nebo skupinou lidí nebo k pocitu nadřazenosti určitého člověka nebo skupiny lidí. b) „Přímou rasovou diskriminací“ se rozumí každé rozdílné zacházení z důvodu, jakým je rasa, barva [pleti], jazyk, náboženské vyznání, státní příslušnost, národnost nebo etnický původ, které nemá žádné objektivní a rozumné ospravedlnění. Rozdílné zacházení nemá žádné objektivní a rozumné ospravedlnění tehdy, pokud nesleduje nějaký legitimní cíl nebo neexistuje-li přiměřený vztah nebo úměrnost mezi použitým prostředkem a cílem, kterého se má dosáhnout. “… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 1 month ago
Již jsem to tu někde psala,ale zopakuji. I v článcích např. pana Černého jsou vyslovena tato slova: „neví se přesně, kolik Romů v ČR je….“Poté ovšem následují věty jako:“do zvláštních(praktických škole) je stále zařazováno 28% romských dětí.“… Evidentní matematický guláš. Neznám základ pro výpočet procent, ale vím, procentuelní zastoupení?Je tu někdo z vás matematik a umí mi to vysvětlit? Nevím, jak inspekce počítá Romy, když toto nesmí být nikde evidováno ve školní dokumentaci (výkaz nebo katalogový list). Přesto pět odněkud vycházejí čísla o nějakých procentech. Vím ovšem, jak rozeznával Romy úřad ombudsmana. Školám byl rozeslán návod. Podle jména (v tom… Více »
Jana Karvaiová
Jana Karvaiová
1 year 1 month ago

Ještě k vám osobně ,pane Kartousi. Váš poslední článek je opravdu slátanina. Jelikož vás pozorně čtu i na jiných médiích. Musím zkonstatovat, že tento článek je splácanina z několika vašich starších článků .A toho snad nejste hoden. Nebo jste Eduinem zaúkolován jednou za… něco zplodit a dochází vám témata? Protože třeba vaše politické komentáře na BL začínají být už teď o chlup lepší než vaše komentáře ke školství. Ta politika vám sedí líp, to mi věřte. Raději se ke školství už moc nevyjadřujte. Většinou se u toho ztrapníte.

vittta
vittta
1 year 1 month ago
Rozsudek D.H., str.19 „77. Ve třetí části této zprávy, která je věnována diskriminaci ve vzdělávání, komisař uvádí, že nemá-li značný počet romských dětí přístup ke kvalitnímu vzdělání, které by bylo rovnocenné vzdělání poskytovanému ostatním dětem, je tomu tak i kvůli diskriminační praxi a předsudkům. V této souvislosti uvádí, že segregace ve vzdělávacím systému je společná celé řadě členských států Rady Evropy. V některých zemích existují oddělené školy v oddělených areálech, v jiných zase zvláštní třídy pro romské děti v rámci běžných škol nebo zjevně nadměrný podíl romských dětí v třídách pro děti se zvláštními potřebami. “ ———— V jakých státech… Více »
vittta
vittta
1 year 1 month ago
http://www.blisty.cz/art/77559.html Tohle je také zplácanina pana Kartouze. „Objev Ameriky“. Nejde ani tak o to, co budou mladí dělat, nebo co dělat nebudou, na to existuje plno názorů, nedávno na BL vyšel nějaký pomatený seriál o budoucnosti, kdy nějaká US agentura odhadovala další vývoj, zcela u toho odtržena i od reality dnešní. O co tedy jde? Těžko říci, ale vypadá to, že jde prostě jen o plácání, či mlácení prázdné slámy, chcete-li. Pan Kartouz vidí budoucnost v barvách černé, protože nebude práce, což osobně dobře chápu a vypadá to velice logicky. Jiní pisálci zase vidí budocnost černě, protože se rodí málo… Více »
vittta
vittta
1 year 1 month ago

Vlastně ne, omlouvám se, ten seriál o budoucnosti dokonce vyšel tady, na EDUinu.

Hana Svatošová
10 months 23 days ago

Paní Karvaiová, s dovolím si nesouhasit s vašimi názory. Na ikluzi českého školství není nastaven především „systém“. Od poraden, přes pedagogy a jejich systém frontální výuky a hodnocení, který je pro inkluzivní vzdělávání zcela nevhodný.
Nejsem učitelka, ale jsme matka dítěte se speciálními potřebami, které je umístěno a prosperuje (přes nepřízeň místní poradny) v alternativní škole, kde je vzděláváno dle svých potřeb.
Dále pracuji jako dobrovolník v neziskovce zabývající se rodinami ohroženými odebráním dítěte – tyto děti chodím doučovat a mohu konstatovat – ano je tu diskriminace dětí ze sociálně slabého prostředí v běžném školství, spatřuji ji především ve výše zmíněných skutečnostech.

wpDiscuz