Majáles je prostor, kde se studenti mohou vyjádřit k čemukoliv, říká Sandra Feyglová

Publikujeme rozhovor se Sandrou Feyglovou, programovou šéfkou Studentského Majálesu, který se koná 1. května v Praze. Majáles zahájí v 10.00 na Kampě alegorickým průvodem, samotný program pak začíná v 13.00 v Karolinu. Webové stránky Studentského Majálesu najdete ZDE, facebookové ZDE.

„V průběhu těch čtyřech let jsme si ale definovali, co pro nás vlastně Majáles znamená, každý rok se o tom bavíme a mění se to taky z toho důvodu, že se do týmu připojují noví studující s novými představami a ti, kteří již dostudovali nebo se o to snaží, odchází. Jde nám vlastně o to vytvořit platformu, akci, která bude nejen prezentovat rozdílnou studentskou tvorbu, ale také názory a postoje,“ říká o tom, jak se vytváří koncept Studentského Majálesu Sandra Feyglová.

Sandra Feyglová

Co pro studenty dnes Majáles vůbec znamená?

V minulosti byl Majáles pro studenty zcela stěžejní událostí. Používali jej, aby se vyjádřili, aby kriticky nahlédli společnost, domovské školy, atd. Často to ovšem bylo formou recese. Nebáli se být slyšet. V průběhu let se to trochu proměňovalo, studenti trochu zapomněli, o čem Majáles v minulosti byl. My se domníváme, že se to trochu mění. Jednak, v mnoha českých městech existují autentické studentské oslavy, Praha si na to zvyká, ale jde jí to. Někdo tvrdí, že je tradiční majáles přežitý – máme demokracii, už není co kritizovat. My si ale myslíme, že obzvlášť v posledních letech jeho společenská důležitost (jakožto hlasu studentů) opět stoupá – majáles je prostor, kde se studenti mohou vyjádřit k čemukoliv.

Letos pořádáte čtvrtý ročník, to je poměrně mladá tradice, navíc iniciativa vznikla jako reakce na jiné majálesové oslavy. Co vás k tomu vedlo, a jak se váš koncept během těch čtyř let vyvíjel?

No, my jsme vlastně nikdy nechtěli dělat vyloženě „trucakci.“ Začalo to proto, že studenti, kteří se v roce 2012 angažovali v rámci studentských protestů s názvem Týden neklidu zjistili, že neexistuje (minimálně v Praze) ryze studentská akce, která by vytvořila studentům prostor pro to, aby se vyjádřili. Tak začínal Majáles, existence jiných tzv. majálesových oslav tomu samozřejmě pomohla. V průběhu těch čtyřech let jsme si ale definovali, co pro nás vlastně Majáles znamená, každý rok se o tom bavíme a mění se to taky z toho důvodu, že se do týmu připojují noví studující s novými představami a ti, kteří již dostudovali nebo se o to snaží, odchází. Jde nám vlastně o to vytvořit platformu, akci, která bude nejen prezentovat rozdílnou studentskou tvorbu, ale také názory a postoje. To je takový základ, který se každoročně obměňuje s lidmi, kteří se do týmu zapojují.

Na stránkách vyzýváte studenty, aby se zapojili do příprav festivalu. Jaký je o participaci studentů na organizaci Majálesu zájem?

Každoročně větší. Začínali jsme na půdě Univerzity Karlovy, takže organizace zajímala spíše studenty a studentky nejstarší české univerzity. Ovšem již od 2. ročníku se zapojili studenti a studentky VŠE a letos se třeba zapojili i ti z VŠCHT, UMPRUM, ČZU, atd. Nejsme „majáles karlovky,“ nebo dokonce „majáles fildy“ – máme oficiální záštity mnoha škol a snažíme se zaujmout napříč školami i obory.

Podílí se na Majálesu i někdo z vyučujících, nebo je to ryze studentská akce? A jak vás podporuje UK?

Univerzita Karlova nás od začátku podporuje velmi. Jsme zatím financováni právě z jejích zdrojů (letos jsme přidali EHP – Norské fondy), zároveň se nám snaží zprostředkovat propagaci v médiích, pan rektor a několik prorektorů a prorektorek se každoročně účastní, atd. Co se týká pedagogů, také se někteří zapojují, ať již jako účinkující nebo návštěvníci. Organizační tým je ale ryze studentský – majáles by měl být takový, jaký si ho studenti udělají.

Na co všechno se můžou účastníci festivalu těšit?

Jako tradičně se budeme snažit představit co nejvíce forem studentské tvorby a ukázat, že studentský život ke samozřejmě i o zábavě, ze které ale můžou vycházet neuvěřitelně zajímavé a hodnotné věci. Jak již bylo zmíněno, díky EHP – Norským fondům se nám letos podařilo přivézt studentskou kapelu Thank you, yes please z norského Trondheimu, která se představí na Ovocném trhu, kde zahraje i studentská kapela Azor z Izraele. Díky nadšení slovenských divadelníků z VYDI – študentského divadla při UKF v Nitre budeme mít tu čest představit i je, a to na pódiu ve Studentském klubu Celetná. Stage ve dvorcích Karolina bude patřit autorskému čtení (např. Zlatoválky) a debatám o studentské angažovanosti, rektorátní salonek, jako tradičně, zase filmům – první dva bloky budou vhodné pro rodiče s dětmi, další tři se budou zabývat sociální tematikou a budou následovány diskuzí s autory. Důležitou složkou programu jsou také stánky studentských spolků a neziskových organizací – ty si připravily spoustu her a workshopů. Například Pražská univerzitní skupina Amnesty představí v rámci programu tzv. živou knihovnu, Dance4Water budou učit návštěvníky tančit salsu.

Tolik k programu. Je ale důležitý zmínit, že Studentský Majáles není primárně festival. Je hlavně majálesem, proto neoddělitelnou složkou programu je alegorický průvod a volba krále, nebo královny.

Kudy průvod půjde a jaký bude jeho průběh?

Zahájení průvodu proběhne v 10 hodin u Sovových mlýnů na Kampě. Každý je vítán, mladí, staří, studující, pracující, v maskách i bez nich, s dětmi i bez nich – zkrátka každý.

V 10.30 bude průvod vyrážet na Piazzetu Národního divadla, kde proběhne představování kandidátů a kandidátek na krále, nebo královnu, na Karlově náměstí si poslechneme připomínku výročí Karla IV. od prof. Royta z KTF UK a na poslední zástávce, na Staroměstském náměstí, se společně se zástupcem Diakonie ČCE vyjádříme k nenávistným útokům z minulého víkendu. Průvod dorazí kolem 13. hodiny na Ovocný trh, kde program zahájí páni rektoři Konvalinka z ČVUT a Smetana z UMPRUM a páni prorektoři Konvalinka z UK a Heřmánek z ČZU.

A co ten konkurenční podnik, od kterého jste se chtěli distancovat. Co vám na něm vadilo?

Jedná se tedy konkrétně o festival Pražský majáles a vadilo nám hlavně to, že si říká Majáles. Majáles jsou podle nás hodnoty, ryzí studentství, společenská angažovanost, a to je něco, pro co na těchto festivalech nebylo místo a už vůbec to není jejich hlavní záměr. V podstatě, to je vlastně vše, co nám vadí. Proti hudebním festivalům vůbec nic nemáme. Čili jediná konkurence je tedy název, a to je také vše, od čeho se můžeme distancovat.

Účastní se ho vůbec ještě někdo?

Určitě ano, spousta lidí tam jde prostě na kapely, což je v pořádku.

Festival letos přivítá norskou kapelu Thank You, Yes Please, proč právě tuto?

Stalo se to vlastně náhodou – kamarád členky organizačního týmu byl na Erasmu v Trondheimu, kde slyšel kluky na jednom koncertě. Zjistil, že jsou studenti, a nápad byl na světě. Pohráváme si s myšlenkou jakéhosi „univerzálního studentství“ napříč čímkoliv – zeměmi, rasami, sociálními skupinami, náboženstvími… Jestli něco takového funguje zkusíme zjistit v rámci již zmíněných debat. Budou o víře, o kultuře jako platformě a o politice v rámci studentství.