Manipulátoři.cz: Konec škol, které neexistují

ilustrační foto. by Sam Leighton (flickr.com) (CC BY-NC 2.0)

Publikujeme komentář reagující na dva texty Marka Přibila uveřejněné 22. 9. v deníku Mladá fronta DNES. Na poplašnou zprávu o rušení praktických škol na začátku příštího roku jsme reagovali tiskovou zprávou ZDE. K tématu si můžete také přečíst komentář Tomáše Feřteka (ZDE) a Boba Kartouse (ZDE). Text vyšel původně 25.9. na webu Manipulátoři.cz (ZDE).

Dva texty reportéra Marka Přibila, publikované 22. září v Mladé frontě Dnes, přinášejí varování před invazí mentálně retardovaných, obtížně zvladatelných dětí do běžných škol, a před následným chaosem, který ohrozí vzdělávání všech ostatních, zdravých a nadaných.

Přibil v titulním textu úterního vydání nazvaném Konec zvláštních škol tvrdí, že se od 1. září 2016 ruší základní školy praktické a do běžných škol nastoupí 23 tisíc dětí, z nichž 15 tisíc podle jeho slov trpí mentální retardací. Je otázkou, zda se jedná pouze o špatnou novinářskou práci nebo o účelovou lež.

Opomeňme, že titulek pracuje s názvem „zvláštní škola“, který se již dávno nepoužívá. Praktické školy nebudou a ani nemohou být rušeny. Jak uvedla ministryně školství Kateřina Valachová na tiskové konferenci, školský zákon zná pouze základní školy a základní školy speciální, označení praktické se používá pouze v případě, že se ve škole vedle jiných dětí vzdělávají i děti podle rámcového vzdělávacího programu s přílohou pro lehce mentálně postižené děti. Není ale povinností školy se takto označovat a mnohé, které vzdělávají děti podle výše zmíněné přílohy, to ani nedělají.

Právě tato příloha by měla být v důsledku nedávno přijaté novely školského zákona od 1. září 2016 zrušena a nahrazena systémem podpůrných opatření, která mají být u každého jednotlivého dítěte individuální a mají být určeny na základě jeho vzdělávacích potřeb.

Druhou explicitní manipulací, které se Marek Přibil v textu dopouští, jsou počty dětí, které by měly být na začátku příštího školního roku integrovány do běžných tříd. Přibil uvádí, že podle České školní inspekce jde o 23 tisíc dětí z praktických škol. Není ovšem jasné, kde pan Přibil k tomuto číslu přišel. ČŠI ve svých šetřeních obvykle totiž nezjišťuje počty dětí v praktických školách, nýbrž počty dětí vzdělávaných podle rámcových vzdělávacích programů s přílohou bez ohledu na nálepku školy. Technicky vzato, stoprocentně „praktických” je u nás pouze 14 škol. Pouze 14 škol v celé ČR nemá ani jednoho takzvaně „běžného“ žáka.

Podle nejaktuálnějších informací, které uvedla ministryně školství, je ve školách na 14 050 žáků diagnostikováno jako lehce mentálně postižených, z toho je jich 12 670 vzděláváno podle rámcových programů s přílohou. Jinými slovy je 1380 dětí s touto diagnózou již dnes ve školách vzděláváno podle běžného vzdělávacího plánu. Sjednocení vzdělávacích programů a zohlednění vzdělávacích potřeb jednotlivých dětí je proto logickým krokem, který již dnes v mnoha případech funguje. Školy, které tyto děti vzdělávají, budou moci od nynějška čerpat finanční prostředky na jejich speciální potřeby. Všechny školy, jak ty s nálepkou, tak ty bez ní.

Klišé číslo jedna: Nebudou moci zažít úspěch

Přibil v textu pracuje i s dalšími stereotypy, které utvrzují představu o nereformovatelnosti školství a nemožnosti vzdělávat tyto děti společně s ostatními. Máme si myslet, že dítě, které má nějaké potíže, nebude moci zažít ve škole úspěch. Bude šikanováno. Sugeruje, že dítě je problémové a za své problémy si může samo, případně jeho rodiče, tady například “matka feťačka”. Pokud by snad k integraci došlo, bude si hrát s barevnými kostkami, zatímco ostatní se vzdělávají. Nejlepší cestou je vymístit jej z kolektivu zdravých dětí, ideálně mezi podobně “retardované”. Aby svým tvrzením dodal na věrohodnosti, bere si na závěr textu na pomoc slova Stanislava Drbouta, ředitele “klasické základní školy na pražské Vinohradské třídě“. Není velkým překvapením, že Stanislav Drbout není ředitelem klasické základní školy, nýbrž základní a střední školy zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a činovník Asociace speciálních pedagogů ČR, která vede dlouhodobou kampaň proti inkluzivnímu školství. Její předseda Jiří Pilař pak figuruje v druhém Přibilově textu, který byl 22. září publikován v Mf Dnes pod názvem Na papíře idyla, ve třídě teror?

Klišé číslo dva: Přeplněné třídy

K dlouhodobým rétorickým figurám Jiřího Pilaře patří, že realita našich škol není na inkluzi připravena, učitelé nemají dostatečné vzdělání a do přeplněných tříd jim přibydou ještě postižené děti. Faktem přitom je, že podle údajů České školní inspekce je průměrný počet dětí na třídu dlouhodobě pod hranicí 20 žáků. Existují jistě i plnější třídy (například v okrajových částech větších měst), obecný jev to ale není. Hlavním problémem systému zároveň není to, že by nebyl na děti, které potřebují při vzdělávání podporu, připraven, ale že ji v současné době nedostávají, byť jich je již velké množství integrováno. Obdobnou situaci můžeme vidět při vzdělávání dětí cizinců. Školy se o to, jak s nimi pracovat, začínají zajímat až ve chvíli, kdy tam takové děti mají. Zároveň je ale potřeba, aby ruku v ruce šla i systémová opatření, které školám umožní získat na potřebné úpravy školního prostředí i samotné výuky finanční prostředky. Tuto situaci má řešit právě zrušení přílohy a jednotlivá individuální podpůrná opatření. Konkrétně se jedná o využití speciálních pomůcek, podporu asistenta pedagoga nebo individuální vzdělávací plán. Možnost čerpat na ně peníze umožňuje nově přijatá novela školského zákona.

Klišé číslo tři: Vychováme generaci pro život na dávkách

Nejparadoxnější je ovšem sugestivní otázka, zda snahou o společné vzdělávání náhodou nevychováme další generaci, která bude žít na dávkách. Přitom segregace od nejútlejšího dětství, tak jak ji máme zavedenou v našem školství, je jednou z podstatných příčin mizivých pracovních vyhlídek a dalšího uplatnění absolventů okleštěného vzdělávání s přílohou. Možná proto je to v textu použito jen jako výkřik v mezititulku, který se autor nijak nenamáhal ani vysvětlit, natožpak doložit. Stačí totiž naznačit. Ty, co jsou na dávkách, přece všichni dobře známe.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

9 komentářů k "Manipulátoři.cz: Konec škol, které neexistují"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Janek Wagner
10 months 25 days ago
„do přeplněných tříd jim přibydou ještě postižené děti. Faktem přitom je, že podle údajů České školní inspekce je průměrný počet dětí na třídu dlouhodobě pod hranicí 20 žáků. Existují jistě i plnější třídy (například v okrajových částech větších měst), obecný jev to ale není.“ Průměrný počet žáků za celou ČR nevypovídá naprosto o ničem. V ČR máme například 4095 ZŠ, ale jen 2705 má druhý stupeň, přitom 30 % škol má jen 50 žáků a méně a dalších 8 % 51-100!!! A na malotřídkách máte třeba na 16 žáků dvě třídy… A ještě k statistice integrace: na ZŠ je celkem… Více »
Janek Wagner
10 months 25 days ago
„do přeplněných tříd jim přibydou ještě postižené děti. Faktem přitom je, že podle údajů České školní inspekce je průměrný počet dětí na třídu dlouhodobě pod hranicí 20 žáků. Existují jistě i plnější třídy (například v okrajových částech větších měst), obecný jev to ale není.“ Průměrný počet žáků za celou ČR nevypovídá naprosto o ničem. V ČR máme například 4095 ZŠ, ale jen 2705 má druhý stupeň, přitom 30 % škol má jen 50 žáků a méně a dalších 8 % 51-100!!! A na malotřídkách máte třeba na 16 žáků dvě třídy… A ještě k statistice integrace: na ZŠ je celkem… Více »
EDUin
10 months 25 days ago

ano, nevypovídá, stejně jako o ničem nevypovídá tvrzení, že do přeplněných tříd teď půjdou navíc ještě retardované děti. Samozřejmě, že vím, že situacie je na různých školách různá. Je to reakce na ten paušalizující argument, který se tak často proti inkluzi používá. Jakoby všechny třídy byly přeplněné. Na škole, kam chodí syn, podotýkám, že spádové, je na prvním stupni ve třídách kolem 23 dětí a na druhém je to hodně různé, obecně spíš míň, v jedné třídě je, jak jsem se včera dozvěděla, jen 12 žáků. KL

Václav Votruba
10 months 23 days ago

Takže reakcí na paušalizující argument je paušalizující argument. Na zobecňující tvrzení se použije příklad „já znám jednu školu“.
Nerozumím ještě jedné věci – pokud u nás neexistují zvláštní školy, pak problém neexistuje a není žádná segregace, přeci. A pokud základní školy praktické jsou vlastně základní školy, tak proč používají ten přídomek praktické? A proč vlastně celý ten humbuk?
Pokud RVP ZŠ pro LMP nahradí individuální plány, není to jen papírování navíc?

EDUin
10 months 25 days ago

ano, nevypovídá, stejně jako o ničem nevypovídá tvrzení, že do přeplněných tříd teď půjdou navíc ještě retardované děti. Samozřejmě, že vím, že situacie je na různých školách různá. Je to reakce na ten paušalizující argument, který se tak často proti inkluzi používá. Jakoby všechny třídy byly přeplněné. Na škole, kam chodí syn, podotýkám, že spádové, je na prvním stupni ve třídách kolem 23 dětí a na druhém je to hodně různé, obecně spíš míň, v jedné třídě je, jak jsem se včera dozvěděla, jen 12 žáků. KL

EDUin
10 months 25 days ago

ano, nevypovídá, stejně jako o ničem nevypovídá tvrzení, že do přeplněných tříd teď půjdou navíc ještě retardované děti. Samozřejmě, že vím, že situacie je na různých školách různá. Je to reakce na ten paušalizující argument, který se tak často proti inkluzi používá. Jakoby všechny třídy byly přeplněné. Na škole, kam chodí syn, podotýkám, že spádové, je na prvním stupni ve třídách kolem 23 dětí a na druhém je to hodně různé, obecně spíš míň, v jedné třídě je, jak jsem se včera dozvěděla, jen 12 žáků. KL

Václav Votruba
10 months 23 days ago

Takže reakcí na paušalizující argument je paušalizující argument. Na zobecňující tvrzení se použije příklad „já znám jednu školu“.
Nerozumím ještě jedné věci – pokud u nás neexistují zvláštní školy, pak problém neexistuje a není žádná segregace, přeci. A pokud základní školy praktické jsou vlastně základní školy, tak proč používají ten přídomek praktické? A proč vlastně celý ten humbuk?
Pokud RVP ZŠ pro LMP nahradí individuální plány, není to jen papírování navíc?

Dagmar Daňková
10 months 20 days ago
K zamyšlení postřeh paní Bradley: „Zmínila jsem, začlenění dětí s těžkostmi může fungovat, když jsou vhodné podmínky. Funguje to velmi dobře v USA . Osobní zkušenost. Teď jsem si vyhledala informace o škole, kterou mé děti navštěvovaly v USA. Běžná škola pro děti od 5 do 14 let, 180 dětí ve škole, 15 učitelů, 4 speciální pedagogové, 1 odborník na vývojové poruchy učení, 2 asistenti pomáhající žákům s pochopením učiva (instructional support), 4 osobní asistenti (student support), 1 výchovný poradce, 2 zdravotní sestry, 1 logoped, 1 ergoterapeut, 1 odborník na disciplínu. (Já jen, že v ČR budeme integrovat a ve… Více »
Dagmar Daňková
10 months 20 days ago
K zamyšlení postřeh paní Bradley: „Zmínila jsem, začlenění dětí s těžkostmi může fungovat, když jsou vhodné podmínky. Funguje to velmi dobře v USA . Osobní zkušenost. Teď jsem si vyhledala informace o škole, kterou mé děti navštěvovaly v USA. Běžná škola pro děti od 5 do 14 let, 180 dětí ve škole, 15 učitelů, 4 speciální pedagogové, 1 odborník na vývojové poruchy učení, 2 asistenti pomáhající žákům s pochopením učiva (instructional support), 4 osobní asistenti (student support), 1 výchovný poradce, 2 zdravotní sestry, 1 logoped, 1 ergoterapeut, 1 odborník na disciplínu. (Já jen, že v ČR budeme integrovat a ve… Více »
wpDiscuz