Maturitní slohy: Madaléna – osobně pojatá úvaha otevřená příběhem. Podle centrálních hodnotitelů na 3-

Po pěti letech od prvního centrálního hodnocení maturitních slohů se opět diskutuje o jejich hodnocení. Devět útvarů, které se objevily v deseti zadáních ZDE, je hodnoceno v šesti kritériích podle hodnoticí tabulky ZDE. Systém je kritizován především pro svou neprůhlednost – student dostane tabulku s hodnocením, ale nedozví se, jaké chyby udělal. Dalším problémem bylo řízené dávkování výsledků, kvůli němuž měli maturanti z posledního týdne na odvolání jen sedm dní. Přesto se proti centrálnímu hodnocení slohů odvolalo téměř tisíc studentů, a jistě to nebyli jen propadlíci. Práce Very ZDE vyvolala vlnu reakcí. Nyní představíme Madalénu.

Madaléna také nikdy neměla problémy s psaním slohů, z nabídky si vybrala úvahu, protože témata pro vypravování ji nijak nenadchla. Její práci jsme neohodnotili jako jedničkovou, shodli jsme se s kolegy, že jsou v ní jisté nedostatky, ale 18 bodů (3-) nám připadá trochu málo. Posuďte sami.

Zadání 7 – Zlo s dětskou tváří

VÝCHOZÍ TEXT

Brutalita dětí mladších 15 let stále narůstá. Podle některých odborníků tomu možná napomáhá i benevolentně nastavený právní systém. V České republice se děti nebojí přísného potrestání. Počítají s výhodami, které podle zákona přináší jejich věk. Trestně odpovědný je totiž v naší zemi jedinec, který dovrší 15 let. V roce 2008 zabila pětice dětí bezbrannou osmdesátiletou stařenku. Pachatelé, kterým tehdy bylo mezi 11 a 14 lety, jsou dávno na svobodě. Dosáhli totiž plnoletosti a s čistým rejstříkem opustili výchovné ústavy. Protože jim v době spáchání trestného činu nebylo patnáct, trest odnětí svobody nehrozil nikomu z nich. „Děti by měly být trestně odpovědné již od třinácti let, jako je tomu například v Polsku,“ říká ředitel jednoho nejmenovaného výchovného ústavu. (Týden 34/2015, upraveno)

Zpracování: úvahový text zabývající se otázkou snížení věkové hranice trestní odpovědnosti v České republice (funkce výchozího textu informativní)

Zlo s dětskou tváří

Když mi bylo třináct let, hrála jsem si s panenkami, běhala po zahradách, plakala jsem, když mi rodiče nekoupili lízátko, milovala jsem prosté dětské kreslené pohádky. Kdežto dvojčata o dva baráky dál seděla každý den na střeše s myšlenkami na sebevraždu a jak jsou jejich životy plné neštěstí. Jednoho dne se posunulo jedno z nich blíže ke druhému a strčilo ho ze střechy dolů s úsměvem na tváři. V momentě, kdy se to ke mně dostalo, se mi v hlavě vyrojilo nespočet otázek, na které dodnes neznám odpověď. Čím je způsobena brutalita nezletilých? Proč je častější a častější? Může za to společnost nebo jsou děti chytré a vědí, že se jim nic moc nestane?

Má rodina mě, troufnu si říci, vychovala velmi dobře. Nikdy jsem se nepřistihla při nějakých extrémně nemilých, či dokonce vražedných myšlenkách. Samozřejmě, že jsem byla spoustukrát naštvaná, když bratr snědl jogurt, který byl můj a na který jsem se celý den těšila a pár sourozeneckých bojů mezi námi bylo, ale to je vše. Nikdy jsem neměla sklony k čemukoliv, za co bych měla být trestně stíhána. Nicméně i tak znám mnoho opačných případů. Před devíti lety pětice nezletilých zabila starší paní a nyní jsou na svobodě, dokonce s neposkvrněným trestním rejstříkem. Velké procento obyvatel naší země v reakci na tento případ vyzdvihlo návrh na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti se slovy, že děti se svých trestů nebojí, protože moc dobře vědí, že se jim vlastně nic moc nemůže stát. Dovolím si s touto myšlenkou nesouhlasit. Podle mého názoru totiž dítě, kterému je například jedenáct let, vůbec neřeší jakékoliv možné následky svého činu. Pro něj je důležitý ten samotný fakt, pouze přítomnost, ve které onu hrůzu spáchá. Nebo tedy alespoň já, kdybych uvažovala nad nějakým zločinem a byla bych nezletilá, rozhodně bych nepřemýšlela nad tím, že: „Je to v pořádku, nebylo mi ještě patnáct, takže mám výhodu. Máme skvělý benevolentní právní systém!“

Může za své chování pouze dítě samotné? Otázka, jestli by měla být věková hranice snížena, podle mě nebere v úvahu možnost, že dítě není na vině celou svou vahou. Z největší části má na našem chování v budoucnosti podíl výchova. Psychologie už mnohokrát dokázala, že násilné povahy vznikají podle prostředí, ve kterém žijeme a hlavně je tvoří lidé, kteří v něm žijí s námi. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že se stane násilníkem dítě z rodiny, která ho týrala nebo mu nedávala dostatečnou pozornost, než dítě, které vyrůstalo v poklidu a ve zdraví. Než se tedy rodiče rozhodnou poslat dítě k odbornému lékaři, měli by ho možná nejprve navštívit sami. Já osobně zastávám názor, že zlo se nerodí, zlo je tvořeno.

Na otázku, jestli by tedy měl být právní systém lehce pozměněn, odpovídám: „Nejsem pro.“ Nejsem na vysokém postu, takže vím, že můj názor díru do světa neudělá, ale doufám, že je nás takových víc. Ale na druhou stranu, co když se pletu a děti si své výhody uvědomují, využívají jich a já je jen podceňuji. Kdo ví.

Tady je Madalénino centrální hodnocení…

1A téma, obsah                                2

1B komunikační situace, útvar          2

2A pravopis, tvarosloví, slovotvorba 5

2B lexikum                                      4

3A větná syntax, textová koheze       3

3B nadvětná syntax, koherence textu 2

Součet – 18 bodů, 60 %, což odpovídá známce 3, respektive horší trojce.

A tady jsou formulace k jednotlivým bodům, opět zkopírované z hodnotitelské tabulky:

1A –  Text se od zadaného tématu v některých pasážích odklání a/nebo jsou některé textové pasáže povrchní.

1B –    Text vykazuje nedostatky vzhledem k zadané komunikační situaci a zadanému útvaru.

2A  Pravopisné a tvaroslovné chyby se téměř nevyskytují.

2B Slovní zásoba je spíše bohatá, rozmanité lexikální prostředky jsou téměř vždy funkční. Nedostatky ve volbě slov a slovních spojení se v textu vyskytují ojediněle.

3A Výstavba větných celků je v zásadě promyšlená a syntaktické prostředky jsou vzhledem ke komunikační situaci v zásadě funkční. Nedostatky mají místy vliv na čtenářský komfort adresáta.

3B Text je spíše nesoudržný, nedostatky v jeho výstavbě mají občas vliv na čtnářský komfort adresáta.

Madaléna odmaturovala s jedničkami a dvojkou z ČJL. Odvolala se, zatím nevíme, jak odvolání dopadlo. Její sloh hodnotily čtyři češtinářky a jeden češtinář. Co nás zarazilo nejdříve, byly dva body v kritériích 1A, 1B a 3B – tedy v kritériích, jejichž ohodnocení zčásti závisí na dojmu hodnotitele.

Tady je tedy naše hodnocení:

1A – text se od daného tématu neodklání, pouze některé pasáže se zabývají dětskou kriminalitou obecně a zkoumají její příčiny, což je vzhledem k zadání i názvu logické. V závěru ovšem autorka myšlenky shrnuje a vrací se k jádru problému – snížit, či nesnížit. Jak se dá hodnotit povrchnost, netušíme. Téměř shodně jsme přidělili 4 body.

1B – Text je otevřen úvodním příběhem, který připravuje vhodnou půdu následujícím otázkám a úvahovým pasážím, jež se zabývají dětskou psychikou, motivy dětských zločinů i příčinami dětské kriminality. Otázka snížení hranice dětské kriminality přirozeně plyne z předcházejícího uvažování i argumentů. Za útvar jsme opět shodně psali 4 body.

2A – Za pravopis, slovotvorbu a interpunkci dostala Madaléna od CH 5 bodů, většina z nás ovšem strhla bod za dvě chyby v interpunkci (pokaždé se jedná o čárku před a, před níž je vložená věta přívlastková). Jiné chyby jsme v tomto kritériu nenalezli.

2B – Tady jsme opět shodně strhávali jeden bod za některé nevhodně zvolené výrazy (baráky, spoustukrát, pár, opakování slovesa být). Tedy za 4 body.

3A – Nejméně bodů jsme přidělovali v tomto kritériu, kvůli nedostatkům v návaznosti vět a souvětí a některým nevhodně zvoleným spojkám (Nikdy jsem neměla sklony k čemukoliv, za co bych měla být trestně stíhána. Nicméně i tak znám mnoho opačných případů; Nebo tedy alespoň já, kdybych uvažovala nad nějakým zločinem a byla bych nezletilá, rozhodně bych nepřemýšlela nad tím, že…; že násilné povahy vznikají podle prostředí, ve kterém žijeme…). Pouze tady jsme se téměř všichni shodli s centrálním hodnotitelem – 3 body.

3B – Text má otevření, úvahové pasáže, jasné argumenty, viditelný, shrnující, polemizující závěr. Úvaha je soudržná, poněkud osobnějšího rázu, ale název k němu částečně vybízí. Stržení tří bodů nechápeme, ubírali jsme 1 bod, v jednom případě 2 body.

Celkově jsme se všichni shodli na známce 2 (celkový součet bodů se pohyboval od 24 do 22). Rozdíl tedy není tak markantní jako v případě Very, studentka ho však pocítila. Ani ona, ani my netušíme, za co jí byly strženy body právě v kritériích 1A (téma, obsah), 1B (útvar a komunikační situace) a 3B (koherence  a soudržnost textu). Právě tato kritéria jsou totiž částečně spjata s dojmy a subjektivním vnímáním hodnotitele.

A právě o nich tady na České škole nejvíce diskutujeme.

Veronika Valíková a Lenka Dohnalová, s pomocí Dany Lekešové, Ivy Táborské a Karla Lippmanna.