Novinky.cz: Je radost ze známek motivací k učení?

by Philip Howard (CC BY-NC-SA 2.0))

Publikujeme článek, který vyšel 29.1. na zpravodajském serveru Novinky.cz pod názvem Slovní hodnocení žáků se zatím nechytá (ZDE).  K tématu si také můžete přečíst článek Jak se z hodnocení dozvědět, co dítě umí (ZDE), nebo Systém známkování může děti připravit o radost z učení (ZDE), oba texty vyšly v časopise Zvoní!

Od zavedení slovního hodnocení a postupného odklonu od klasických známek na základních školách si odborníci slibovali malou revoluci. Vycházelo se z předpokladu, že zmizí strašák známek. Jenže slovní hodnocení žáků je pro učitele náročné, rodiče ho odmítají a zřejmě ani v nejbližších letech se nestane běžnou agendou.

Ve čtvrtek tedy drtivá většina školáků dostane jako vždy pololetní vysvědčení osázené čísly, která přitom mohou v každé třídě znamenat něco jiného.

Třeba ředitelka pardubické ZŠ na Benešově náměstí Ema Jičínská by si na známky sáhnout nedala. „Jsem asi stará škola, ale vidím, jakou mají děti radost, když dostanou pěknou známku. Někdo může mít radost i za trojku, i ta je motivující,“ řekla Právu.

Inspekce na známkách nelpí

I učitelé se v průběhu roku s objektivitou známky potýkají. Někdy totiž nestačí jen jednička, ale je třeba k ní přidat hvězdičku, dvakrát podtrhnout a přidat razítko motýla. Jindy si pak vypomáhají plusy a minusy. V případě slovního hodnocení se na místo dvojky minus prostě napíše: „Slovní druhy zvládá bravurně, nejdou mu vyjmenovaná slova.“

Slovní hodnocení pomáhá vytvářet pozitivní klima ve třídě¨, a to vše souvisí se vzdělávacími výsledky. Toto hodnocení je konkrétní a dítě i rodič se z něj dozvědí, kde žák vyniká a co nestíhá. Žákům by odpadl stres ze špatné známky, omezila by se soutěživost, zpříjemnila atmosféra ve škole a rodič by byl poučenější o tom, co se ve škole děje.

I Česká školní inspekce ve své výroční zprávě za minulý rok popsala, že lépe si vedou ve škole děti, které do školy nechodí kvůli známkám, ale za vzděláním. „Zřetelně lepších výsledků dosáhli žáci, kteří klima třídy hodnotí jako přátelské a kooperativní souběžně s tvrzením, že známky nepovažují za to hlavní, kvůli čemu do školy chodí,“ stojí ve zprávě inspektorů.

O známkování si rodiče umějí říct

Podle Bohumila Kartouse ze společnosti EDUin, která poukazuje na nové trendy ve školách, ukazuje zpráva inspektorů mimo jiné i to, že netradiční metody mají smysl.

„Pokud žáci, kteří dosahují lepších výsledků, vnímají známky jako něco zástupného, tak to je velmi pozitivní. Mimochodem to odporuje všem zastáncům klasické vzdělávací metody, která je založena na direktivním přístupu ke vzdělávání a na strohém hodnocení známkami,“ řekl Kartous.

Narážel tak na fakt, že stále častěji se hovoří o tom, že známkování už nemá na děti takový vliv jako dříve. Známky jsou totiž nástrojem tzv. vnější motivace, v jejímž rámci burcuje žáka ke studiu buď hrozba špatné známky, nebo vyhlídka dobré známky.

Nicméně vedle toho se na pedagogických fakultách vyučuje o vnitřní motivaci, která má mnohem lepší efekt. Spočívá v tom, že učitel dítě zaujme, přesvědčí ho o smysluplnosti probírané látky a jejím přínosu.

Dítě je pak ochotno vynaložit více úsilí, než když mu jde o známku. A pak už samotné známky nejsou podstatné. Učitelé znají postupy ze školy, ale většinou když se ocitnou tváří v tvář realitě, kdy mají probouzet nadšení v 25 dětech, ať už jde o cokoli, rezignují na vnitřní motivace a drží se známek.

Někde jsou proti rodiče

Problém je i s rodiči. Na některých školách třeba známkování zcela zrušili a nahradili je slovním hodnocením, ale proti takovému hodnocení se rodiče občas vzbouřili, protože lpěli na známkách, na něž jsou sami zvyklí.

„Školy se často vymlouvají, že rodiče ty známky chtějí, ale podle mě je to alibismus. Oni (učitelé) mají být ti odborníci, kteří mají vysvětlit, že známkování je velice omezené,“ domnívá se Kartous. Také ředitelka Jičínská potvrzuje, že to bývá s rodiči těžké. „Každý chceme mít ve škole pozitivní klima. Jsem ráda, když je důvěra, ale to nemůžete nijak vyžadovat. Na to musí být učitel nastavený – a ta důvěra pak dojde sama,“ uvedla.

„Ve dnešní době ale záleží i na rodičích. Pokud rodič nemá důvěru a doma to před tím dítětem nadnese, tak se ta důvěra také ztrácí,“ dodala Jičínská. Forma známkování ale nemusí být to nejpodstatnější.

„To nejdůležitější je otevřenost vůči žákům, když se učitel snaží pochopit potřeby žáků a jejich přístup ke vzdělávání. Velmi pomáhá to, když jsou žáci zapojeni do rozhodování o tom, co se ve škole děje, protože to zvyšuje jejich účast. Nabývají pocitu, že jsou součástí školy, že nejsou jen vzdělávanými objekty, ale že jsou sami hybateli,“ popsal Kartous.

Podle něj i americké průzkumy potvrzují, že u dětí nejlépe stimuluje aktivitu, když učitel projevuje o žáky zájem.

„Důležité jsou empatie a entuziasmus, když učitel prokazuje určitou emoční investici do toho, co dělá,“ dodal.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

8 komentářů k "Novinky.cz: Je radost ze známek motivací k učení?"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Ad „Narážel tak na fakt, že stále častěji se hovoří o tom, že známkování už nemá na děti takový vliv jako dříve.“

Takže ani ten (jak o něm mluví Nováčková) škodlivý. Dík za informaci.

Pavel Mráz
Pavel Mráz

Z hlediska jazyka je opravdu zajímavé, jak se dá z kontextu celého článku vytrhnout jedna věta, která se sama dá vyložit různě, a použít ji tak, aby podpořila argumenty jakékoli jiné.
Takovou argumentaci jsem už zažil, odborně se tomu prý říká demagogie.

A navíc to vypadá, Zdeňku Sotoláři, že nemáte ani mlhavou představu o tom, o čem mluví Jana Nováčková. Asi proto jste neodolal pokušení a musel jste se o ni otřít. (A já z podobných důvodů neodolal pokušení ji bránit :) )

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář

Pane Mrázi,

mluvíte o vytrhování z kontextu a demagogii, ale namísto skutečné argumentace jen útočíte na moji osobu (nemáte ani představu, musel jste se o ni otřít). Budiž, nějaký přízemní Mrazík mě nespálí (ani kdyby řicházel z Kremlu), ale uvědomte si alespoň svoji ubohost. Mimochodem si řádně přečtěte, co jste o sobě vlastně napsal. Prý „nemáte ani mlhavou představu“ a „já z podobných důvodů neodolal pokušení“. Je mi líto paní Nováčkové, že má takového advokáta. Zato jeden z místních Velikánů má důstojného nástupce.

Josef Soukal
Josef Soukal

„Oni (učitelé) mají být ti odborníci, kteří mají vysvětlit, že známkování je velice omezené,“ domnívá se Kartous.“

Odborníci podle Kartouse? A pročpak tento „odborník“ v diskusi na svém domácím webu ani nepípl?

Údajné argumenty proti známkování, uváděné v článku, je možné většinou vynulovat prostým: A co to vlastně říká?

Pavel Mráz
Pavel Mráz

Pro pana Sotoláře:

zkuste si prosím ještě jednou, přečíst odstavec, ze kterého jste vytrhl onu větu. Celý, od začátku až do konce. A potom se můžete pokusit ještě jednou tady přede všemi obhájit to, co jste o tom sám vydedukoval (že známky snad nemají škodlivý vliv).

A opravdu jsem neargumentoval, zatím jen reaguji na článek a na vytrhávání z kontextu. A už úplně nechám stranou vaše přímé urážky a kopance.

Pavel Mráz
Pavel Mráz
Ptáte se: „A co to vlastně říká?“ Nevím, do jaké míry byla ta otázka jen řečnická, přesto se pokusím, alespoň stručně odpovědět, jak to vidím já: Radost ze známek zůstává jen radostí ze známek. Pokud má někoho k něčemu motivovat, potom k tomu, jak získat tu dobrou, případně si špatnou zlepšit. S motivací k učení to nemá nic společného. To je všechno. Chci být opravdu stručný. Chápete, kam tím mířím „a co to vlastně říká?“ Mám dokonce pocit, že odpověď znáte a jen se bojíte domyslet, protože by mohla znít třeba: známkování, použité zároveň jako motivační nástroj „k učení“, je… Více »
Josef Soukal
Josef Soukal

Tak alespoň víme, co to panu Mrázovi říká. A čím byste své vývody doložil, pane Mrázi? Svými dojmy a svým přesvědčením?
Je vidět, že jsme tady zřejmě zbytečně ztráceli čas, protože po celé té diskusi o známkování narážíme na tytéž předpojatosti jako na začátku.

Pavel Mráz
Pavel Mráz
Takhle si představujete diskusi, pane Soukale? Jak zdejší komentáře sám vznešeně nazýváte? Sám děláte závěry ihned po otázce, aniž byste počkal na její odpověď? Jen jsem se vám snažil svými slovy přiblížit a zprostředkovat vyznění článku… no nic. A nikde nevidím žádné argumenty různých stran, proč bych tedy měl argumentovat sám sobě, no řekněte, dává to smysl? Sám můžete zvážit, dokážete-li uspokojivě odpovědět na kteroukoli mou otázku, či alespoň – přihlédnu-li k tématu „diskuse“ – zvednout hozenou rukavici a vyložit tu na stůl alespoň jeden jediný argument, který podporuje jakousi vaši vlastní tajnou teorii o tom, jak snad radost ze… Více »
wpDiscuz