Oldřich Botlík: Porušení zákona u státních maturit s maturitními daty nesouvisí

Publikujeme reakci Oldřicha Botlíka na kritiku Jiřího Zíky ohledně jeho výroků týkajících se nespravedlivosti státních maturit. Text, který vydal Cermat, si můžete přečíst ZDE.

Dlouholeté problémy společné části maturitní zkoušky daleko přesahují otázku nezákonnosti několika úloh zařazených do testů z matematiky a českého jazyka a literatury, byť i tu pokládám za zásadní problém. Skupina sedmi odborníků (uznávaný odborník na problematiku středního odborného vzdělávání, několik bohemistů a matematik a odborník na testování) proto k tomuto tématu zpracovala analytický materiál, který byl dnes zveřejněn mj. na stránce www.data-mat.cz. Hlavním cílem materiálu je vyvolat diskusi nejen o smysluplnosti tzv. státní maturity, nýbrž o cílech a metodách vzdělávání.

Ředitel CZVV Jiří Zíka zcela mylně spojuje otázku zákonnosti se zveřejňováním maturitních dat a na tomto základě ji bagatelizuje. Měl by především poskytovat veřejnosti úplné informace. Pro posouzení zákonnosti není rozhodující ani podoba maturitních katalogů požadavků, ani skutečnost, že podobně byl zákon porušen již v minulosti, jak J. Zíka správně uvádí v případě testu Český jazyk a literatura. Oba testy porušují ustanovení § 3 odst. 2, resp. § 73 školského zákona tím, že obsahují úlohy ověřující vědomosti či dovednosti žáků, které nejsou součástí očekávaných výstupů ani učiva rámcových vzdělávacích programů v oborech jejich studia (tj. v RVP G a současně v RVP SOŠ).

V testu Matematika jde o úlohu 15 (řešení logaritmické rovnice). Dovednost řešit logaritmické rovnice není součástí očekávaných výstupů ani v jednom RVP, logaritmické rovnice jako učivo jsou zařazeny jen do RVP G. Zařazením úlohy do testu tedy došlo navíc k diskriminaci žáků SOŠ, což je navíc nejspíš porušením ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona.

Pokud jde o test Český jazyk a literatura, shoduji se se všemi bohemisty, kteří jsou spoluautory uvedeného analytického materiálu. Podle nich test obsahuje úlohy 1, 8, 11, 16, 17, 24 a 32 s celkovou dotací 10 bodů, v nichž měli žáci odhalovat různé jazykové chyby v cizích textech. RVP G ani RVP SOŠ ovšem podobné specializované korektorské dovednosti nepožadují – podle nich se žák nemá dopouštět jazykových chyb ve vlastních textech. Zařazení těchto úloh navíc ilustruje zásadní nepochopení koncepce rámcových vzdělávacích programů autory testu. Koncepce totiž klade důraz právě na dovednosti žáků a je naprosto zřejmé, že zde jde o dovednosti rozdílné.

J. Zíka zmiňuje požadavek „žák odhaluje a opravuje jazykové nedostatky a chyby“, který je ovšem součástí pouze RVP SOŠ. Nedomníváme se, že je tím míněno opravování cizích textů. Proč by to vůbec měli žáci umět, natožpak žáci SOŠ? Pokud tím ale opravování cizích textů žáky SOŠ skutečně míněno je, kvalifikace nezákonného zařazení zmíněných sedmi úloh do testu by v případě gymnazistů zůstala stejná. Přibylo by ovšem nejspíš ještě jedno porušení školského zákona, a to ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), neboť by se jednalo o diskriminaci žáků z gymnázií. RVP G totiž určitě nemá korektorské dovednosti mezi očekávanými výstupy ani mezi učivem.

Závěrem konstatuji, že jedinou autoritou oprávněnou rozhodnout s konečnou platností o případných námitkách maturantů je soud. Jak vyplývá z bodu [45] usnesení č. 6 As 68/2012 – 47 rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, musí soud při projednávání případné žaloby maturanta proti MŠMT pokládat úřední stanoviska CZVV či MŠMT jen za názor jedné ze stran soudního sporu a hodnotit je jako jakýkoli jiný důkaz. Žalující strana může v soudním řízení navrhnout důkazy jiné a je věcí soudu, aby jednotlivé důkazy vyhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti.