Polemika k maturitním testům: Ale já to myslel jinak, žáci!

Protože pod články o maturitních úlohách probíhá zajímavá a často obsáhlá diskuse, publikujeme stejně jako při loňské maturitní debatě některé příspěvky v podobě samostatného článku. Tento se věnuje úhlu pohledu, z něhož jsou některé úlohy jejich autory připravovány a posléze vyhodnocovány.  Polemickou námitku, na níž autor reaguje, najdete na konci článku. Kompletní diskusi k maturitním úlohám pak najdete ZDE a ZDE.

 

Jedna z velkých obtíží učitelské profese je to, aby učitel při přijímání žákova výkonu (odpovědi, řešení, návrhu, názoru) dokázal vykročit ven ze začarovaného kruhu „ale já to myslel jinak!“. Tohle začarované uvažování se autorům z Cermatu stává od počátku dost často na to, abychom odmítli validitu a oprávněnost maturitních testů. Pro test sami upravili správně napsaný novinářský text v letošním maturitním testu z češtiny v úloze „o včelařích“ – v té s chybou „41 žádostí nesplňovaly podmínky…“ Změnili TVAR slovesa a tím se nevědomky dotlačili k tomu, že jim to myslelo už jen na TVARosloví a na syntax zapomněli. Proto do zadání dali příkaz hledat tvaroslovnou chybu ve větě, kde jsou všecky tvary slov spisovné, ale jeden (nesplňovaly) se syntakticky do věty nehodí.
Autoři testů, pamatujte, že to, jak zacházíte s originálem, není bezvýznamné! Kdo nevěří, ať tam běží: Archiv Měsíčníku Olomoucký kraj najdete ZDE. Číslo s textem o dotacích včelařům se dá stáhnout ve formátu PDF a vyšlo v červnu 2011, „citovaný“ text je na straně 3 v pravém dolním rohu. (Jediná autentická chyba v textu je jinde a je to asi překlep. Pochybuji, že autoři textu našli týž text jinde a s tou první chybou. Stačí uvést ověřitelný pramen.)

Na co musí myslet autor testu
Autor málo škodlivého testu by ohlídal  aspoň to, aby mu mysl nesklouzla do korýtka „tohle já myslel, koukejte to poznat, žáci!“ Nemůžeme tolerovat, když autoři maturitního testu uvažují omezeně – právě proto, že jde o „high-stakes“ test, který bude (spolu)rozhodovat o osudu žáka. Jako nechceme tolerovat případnou nezodpovědnost lékaře, který nás léčí, ne?
Kdyby se v předmětech myslelo informovaně a více o učení než o kontrole, nejenže by se nedělaly finální testy, ale hlavně by se právě ten proces porozumívání více sledoval, respektoval a PODPOROVAL! To mnoho učitelů dělá, ale jak vidím, mnoho taky ne, a asi na to zapomínají i lidé se zkušeností, informovaní třebas o studiu k zkoušce International Baccalaureate. Kdo nerozumí, jaké ohledy k žákovu chápání mám na mysli, a kdo si myslí, že nemáme nebo že nejde vyhovět způsobům žákova učení, ať se podívá, jak se dnes vyučuje matematika od první třídy podle prof. Hejného, Komana a jejich týmu! Učitelé v praxi se jen zřídka učili na své fakultě, jak překročit omezený „vědecký“ přístup ve své aprobaci, i když už u nás už pár takových přednášejících jako prof. Hejný na fakultách jest. Je zřejmé, že mnozí učitelé se mohou postupně naučit i tomu, co se dříve na fakultách neučilo.
Ale autor osudového testu si nesmí usnadňovat práci tím, že podle jím vyznávané a vyučované teorie nebo gramatického přístupu je to jeho zadání správně. Musí být také správné pro žáka, a pro něj je správně to, jak funguje sama řeč a jeho komunikace. Žák se má naučit, jak řeč i dorozumívání vést účinněji, kulturněji, bez šumů a chyb, a vzhledem právě k tomu bude prozkoumávat význam slov v zadání i sám smysl zadání. A nebude – pokud mají autoři špetku rozumu a zodpovědnosti – žádán o to, aby trefil zrovna jejich navyklé a úzké pojetí gramatického jevu. Žák nemusí znát rozmanitá pojetí gramatiky, ale má rozumět zadání. Chceme-li se dozvědět, zda je žák-maturant připraven do studia a života, nesmíme ho v zadání plést, nemá cenu se ptát na to, „co asi měl zrovna tenhle autor testu na mysli“.

Jak přemýšlí učitel
Klasický příklad z jedné ZŠ na 1. stupni: Učitelka se ptá nad namalovaným žlutým kolečkem dětí „Co to je, děti?“. A děti odpovídají „Sluníčko!“ Učitelka „Né, to jsem nemyslela, co to je?“ Děti: „Slunečnice!“ Učitelka: „Ne, to jsem nemyslela, tak co to je?“… A ještě třikrát, než se děti trefí. Jaké to je myšlení? A já tenhle způsob myšlení a komunikace v hodinách vidím reálně v řadě hodin ve školách po celý rok, i když ne v případech, které tak bijí do očí. A žáci si na to zvykli a domnívají se, že učitel má na to právo. Výsledkem je, že jsou otrávení, rezignují, a vědí, že škola fakt není o ničem, co by bylo v životě reálné, rozumné. Tohle ovšem nezná mnoho učitelů na gymnáziích, zejména ne na těch výběrových, kam přicházejí děti studijně nadané, nebo už spucované, i vychované k trpělivosti, i s vlastním zájmem. Ty vydrží a překonají leckteré zúžené pojetí výuky, o kterém sám učitel mnohdy ani neví, a nakonec se z nich stanou chytří lidé – ale mohly být ještě lepší! Naštěstí jen některým žákům ta omezenost vejde do krve, pak je potkáváme v životě a znáte to, jak je s nimi těžké pořízení. Ale na školách obyčejných jsou následky  mnohem horší – otrávena je většina dětí, a ne bez příčiny se zjistilo, že u nás se 50 % dětí ve škole nudí. Rezignace na výuku je prvním obranným mechanismem žáka proti její omezenosti.

Berme v úvahu pohled žáka
Bylo by dobré při přemýšlení o výuce, o jejím smyslu a obsahu, i o případných testech uvažovat co možná nejvíce z pohledu žáka. U nás to dělají jen někteří učitelé, a o tom, že to asi mnozí neumějí, svědčí mimo jiné i diskuse nad státní maturitou. Pro takové je příliš těžké pochopit „hnidopišské“ spory o slůvko v zadání, nevadí jim, když určená správná odpověď je v rozporu se zdravým rozumem, nebo se jim zdává, že požadavek po smysluplnosti zadání znamená snížení náročnosti, ústupek vůči lenosti žáků. Tvorba zadání pro povinné, státem garantované a osudově vlivné maturitní texty má být pro autory úloh také náročná. My, kdo Cermat musíme platit z daní, nemáme ustupovat před nechápavostí tvůrců jeho testů. Tak jako výuka dětí má i tvorba testů být náročná, ale ne ve smyslu „Hádejte, jak jsem já to myslel…“

Autor je vysokoškolský pedagog.

 

(Mezititulky doplnila redakce)

 

Publikujeme i text z diskuse od pana Jiřího Kostečky, na nějž článek pana Ondřeje Hausenblase reaguje. Celou diskusi pak najdete ZDE:

1. Malý dodatek k tomuto problému. Ve skutečnosti se nejedná ani o jev striktně a jen syntaktický, nýbrž o morfosyntaktický: v přísudku totiž stojí chybný TVAR slovesa, ovšem jistěže vlivem syntaktických poměrů ve větě. Takových přechodných jevů je v češtině celá řada, srov. klasickou atrakci (spodobu tvarů) ve větě „Hovořili o mostu postavenému ve 14. století“: přídavné jméno by mělo být v 6. pádě (jev TVAROSLOVNÝ, MORFOLOGICKÝ); k chybě tu došlo vlivem zvukově stejného tvaru (koncovka -u) u sousedního podstatného jména, tedy v důsledku stavby dané věty (jev SYNTAKTICKÝ).
S pojmem morfosyntax střední škola nepracuje, nicméně tvrdit bezesporně, že výše uvedený jev je pouze syntaktický, není dobře možné – jde o jev přechodný, slučující oba mluvnické principy.
V každém případě z hlediska testologického jde o naprostou marginálii, protože v dalších variantách z nabídky není VŮBEC ŽÁDNÁ JAZYKOVÁ chyba, takže řešitele nemělo co zmást. (Chybná by úloha byla pouze v případě, kdyby se v některé nabízené variantě vyskytovala další tvaroslovná, event. tvaroslovně-syntaktická chyba; tak tomu ovšem není.)
Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že EDUin se opět doslova vrtá v každé hlouposti, aby „něco“ našel. Letošní didaktické testy z ČJL byly naprosto standardní; drobnosti, jako je ta v uvedené úloze č. 8, běžně nacházíme i ve vysoce renomovaných testech zahraničních. Jejich tvůrci o možnosti malých přehlédnutí vědí, a proto vytvářejí již a priori opravné mechanismy: s lidským faktorem se v civilizovaných zemích běžně počítá, a to i u zkoušek, které jsou již desítky let zavedeny, a řeklo by se, že se jejich autoři splést nemohou.
2. Těžko se bráním podezření, že opakované útoky na novou maturitu jsou vedeny snahou zlikvidovat jí nastavený proces objektivizace hodnocení. Vloni nebylo – ani ze strany EDUinu – vidu slechu po kritice maturitní slohové práce (hodnotila se na školách), letos se do ní buší ze všech stran a volá se: „Zadávání a hodnocení zpět do škol!“ (hodnotí se centrálně, certifikovanými hodnotiteli, kteří prošli náročným dlouhodobým školením). A když jsem vloni navrhl, aby se objektivizovala i poslední část maturitní zkoušky, ústní, totiž tím, že by se nahrávala na audiomédium, jak je to povinné u mezinárodní maturity IB, strhla se taková vlna odporu, že jsem se málem „neopovážil v letě po deváté a v zimě po šesté hodině z domu vyjíti bez hole“. Kdyby centrální hodnotitelé směli zveřejnit jen několik úryvků z těch letošních maturitních prací, jež jsou na úrovni žáků 4 třídy ZŠ (a že jich je!), asi by veřejnost pochopila, v čem užitečnost nové maturity – mimo jiné – spočívá. Nepochybuji totiž, že ve starém modelu by mnohé z nich prošly po nátlaku ředitelů „za čtyři“ a dotyčný umělec by maturitní vysvědčení získal. Sám pan Feřtek připouští, že nastavit spodní laťku požadavků nová maturita umí již teď – co takhle právě tímto začít?
Jiří Kostečka
P.S. Musím ještě dodat, že na rozdíl od loňského roku, kdy jsem psal své příspěvky z pozice nezávislého posuzovatele, v letošním školním roce jsem po mnohaleté přestávce opět s Cermatem navázal externí spolupráci; vedla mne k tomu zejména nespravedlivá až hysterická zběsilost útoků na maturitu loňskou. Nicméně veřejným zastáncem nové maturity jsem již dvanáct let a mé názory nebyly a nejsou na tomto poli nikterak ovlivňovány vnějšími vlivy, nýbrž pouze mými pedagogickými poznatky a zkušenostmi. (Nota bene: nejsem tvůrcem letošních didaktických testů ani autorem jejich úloh.)

 

Původní znění textu, který byl použit jako podklad pro úlohu:

Kraj rozdělí včelařům
peníze na nové úly
Olomoucký kraj • Noví i stávající včelaři si rozdělí 395 tisíc korun z krajského programu na podporu chovatelů včel. Celkem 32 včelařů si z této dotace pořídí nové úly, včely a vybavení pro včelařskou činnost. O podpoře rozhodli krajští radní na červnové schůzi. Olomoucký kraj v letošním roce přijal od včelařů 259 žádostí o dotaci z krajského rozpočtu v celkové výši 4 086 960 korun, z toho 41 žádostí nesplňovalo podmínky programu. Začínající včelaři mohli získat až 15 tisíc korun, stávající evidované do 10 tisíc korun.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar

wpDiscuz