Příloha HN: Dnešní absolventi vynikají hlavně sebevědomím

Publikujeme komentář Miloše Rathouského, zástupce ředitelky Sekce zaměstnavatelské SP ČR pro oblast vzdělávání a kohezní politiku, který vyšel 26.3. v komerční příloze Hospodářských novin. Miloš Rathouský je bývalý učitel střední školy, ředitel odboru středního vzdělávání na ministerstvu školství a v současnosti se věnuje zejména oblasti spolupráce škol a firem, vztahu vzdělávací nabídky a potřeb trhu práce.

Kvalita a relevance vzdělání ve společnosti je ve svém důsledku ovlivňována řadou vzájemně spolupůsobících faktorů. Mezi ty hlavní patří především kvalita škol, pedagogů, kvalita a obsah vzdělávacích programů či kvalita a motivace žáků a studentů. Jako zásadní se jeví i kvalita a vzájemná propojenost celého vzdělávacího systému, aby poskytoval funkční a flexibilní rámec schopný reagovat na průběžně se měnící potřeby společnosti a ekonomiky. 

Majitelé a manažeři firem se většinově shodují v tom, že absolventi všech stupňů škol (tj. vyučení, maturanti či vysokoškoláci) přicházejí do pracovního procesu s výraznými mezerami jak v odbornosti, tak i ve všeobecných znalostech a dovednostech. V čem však výrazně vynikají nad svými předchůdci, to je v sebevědomí a představě o nadprůměrném ohodnocení ihned po nástupu do práce. Jde jen o generační rozdíl, nebo se tento trend bude nadále prohlubovat? 

Výrazná liberalizace školního vzdělávání v uplynulých dvaceti letech nebyla dosud plně následována nastavením minimálních standardů, které musí žák či student prokázat, aby mohl pokračovat na vyšším stupni, resp. uplatnit své studium v praxi. Zástupci některých občanských iniciativ tvrdí, že nezáleží na tom, co a jak dlouho žák studuje, ale že stát by ho měl v této snaze maximálně podpořit. Dokonce se dozvídáme, že nejdůležitější jsou všeobecné znalosti a dovednosti a odbornost si pak může každý doplnit v praxi. Navíc podle informací z ministerstva školství stálo studium jen loňských neúspěšných maturantů (bylo jich kolem 20 procent) přes dvě miliardy korun. A co si myslet o absolventech, kteří po mnoha letech vzdělávání neovládají základní matematické operace a neumějí přemýšlet logicky? Právě proto prosazujeme povinné přijímací zkoušky do maturitních oborů středních škol a povinnou matematiku u maturity. 

Ze zahraničních analýz jasně vyplývá, že největší vliv na to, jestli žák využije v průběhu vzdělávání celý svůj talent a možnosti, má učitel. Vždyť kdo jiný je s žákem pravidelně několik hodin denně v intenzivním kontaktu? Učitel může (v závislosti na svých schopnostech) mnoho zlepšit, ale také mnohé zkazit. Jakou by podle vás měl procházet budoucí učitel přípravou a praxí, aby dokázal většinu svých žáků vytáhnout k maximálnímu výkonu? Souhlasíte s tím, že učitel by měl procházet během svého profesního působení několika stupni atestací (podobně jako lékaři), na něž by se vázaly i změny v jeho finančním ohodnocení? A jak lze vůbec poznat, kdo je dobrým učitelem? 

Sledujeme také se znepokojením, jak se pomalu vytrácí mezi žáky schopnost něco konkrétního vytvořit a vyrobit. Snažíme se proto o podporu polytechnické výchovy a technických předmětů nejen na základních, ale už v mateřských školách. Podporujeme technické zájmové vzdělávání na všech úrovních. Bude to ale pro uchování příslovečné tvořivosti a vynalézavosti českého národa stačit? Svaz průmyslu a dopravy, který zastupuje více než 1400 firem, chce výrazně působit na změny vzdělávací soustavy od mateřských školek až po vysoké školy. Stát již na základě našich doporučení podnikl několik kroků k výrazným změnám ve vzdělávání. Vědí všechny firmy například o tom, že školní vzdělávací programy středních škol jim umožňují se školou dohodnout výuku konkrétních témat a technologií, které daný podnik používá? A že ředitel školy může angažovat jejich zkušené pracovníky jako tzv. odborníky z praxe? 

Co si o tom myslíte vy?