Ředitel ZŠ Poběžovice: Inkluze je přirozená a normální

31. 3. 2014
EDUin
foist

Přinášíme rozhovor s ředitelem Základní školy v Poběžovicích, která uskutečňuje myšlenku inkluzivního vzdělávání v praxi. Vladimír Foist, který školu vede šestým rokem, hovoří o praktických aspektech společného vzdělávání a vysvětluje, díky čemu se jim daří udržovat nastolený směr. Článek s videem z poběžovické školy najdete ZDE. Přečtěte si také reportáž a podívejte se na hodinový dokument Jak měníme školu, který o ZŠ Poběžovice natočila Česká televize (ZDE).

Poběžovická škola se nachází v regionu s vysokou nezaměstnaností, navštěvují ji děti s rozmanitým rodinným zázemím i nadáním, mezi nimi řada žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. ZŠ Poběžovice je nositelem projektu pro okolní školy nazvaného „Český les – místo, kde žiji“ a držitelem titulu Férová škola, který uděluje Liga lidských práv školám, jež zajišťují rovný přístup ke vzdělání.

Kdy jste se v Poběžovicích rozhodli pro inkluzi?

Nešlo o rozhodnutí typu „Tak a ode dneška budeme inkluzivní!“  Společné vzdělávání všech žáků bez rozdílu je naše přesvědčení a styl práce. Na systému, jakým naše škola funguje dnes, pracujeme intenzivně šestým rokem.

Co vás k inkluzivnímu vzdělávání v praxi přivedlo?

Změny směrem k inkluzi si vyžádala situace v regionu i ve škole samé. Hlavním důvodem, proč hledáme cesty ke společnému vzdělávání, je naše přesvědčení, že takový způsob vedení školy je naprosto přirozený a normální. Odmítáme zbytečnou segregaci a selekci dětí. Snažíme se každého žáka začlenit tak, aby našel uplatnění ve společnosti a pomohl svým dílem vytvářet lepší budoucnost našeho pohraničního regionu.

Jaké byly největší překážky při praktickém uskutečňování společného vzdělávání?

Jednoznačně ekonomická i legislativní nepřipravenost stávajícího systému organizace školství. Bylo také nutné obhájit nastolenou cestu před opozicí, především ze strany zřizovatele, a získat pro naše záměry veřejnost. Specifickým úkolem se stále jeví navázání komunikace s rodiči a překonání nedůvěry některých rodin.

Co vám nejvíc pomohlo?

Podpora obdobně smýšlejících zástupců zřizovatele a některých úřadů, starosta města, vynikající kolegové, rodiče našich žáků a samozřejmě vlastní rodina. Pochopení a pomoc jsme našli i v odborných organizacích (ČOSIV, Somatopedická společnost), v neziskových organizacích (Člověk v tísni), v nadacích (OSF) a nyní také v Agentuře pro sociální začleňování ÚV ČR. Velmi důležitá byla i inspirace v zahraničí. Kromě německých škol spolupracujeme také s komunitní školou v anglickém Leicesteru (Babington).

Jaký je průměrný počet dětí ve třídách vaší školy?

Školu navštěvuje k dnešnímu dni 227 žáků ve 12 třídách. Nejvíce máme 27 žáků v šesté a v osmé třídě, nejméně žáků (14) je ve II. A. Vzhledem k početným integracím se snažíme udržet nižší počty v 1. – 3. třídě, kde je míra individuální podpory nejintenzivnější. Tento „luxus“ je ale velmi složité udržet. Průměr je 19 dětí na třídu.

Kolik postižených (integrovaných) dětí je v jednotlivých třídách?

Systém podpory naplno funguje od druhé třídy. Současná situace je následující: 2 třída -1, 3.A – 3, 3.B – 3, 4.A – 3, 4.B – 3, 5.tř. – 2, 6.tř. – 7, 7.tř. – 7, 8.tř.- 7 a 9.tř. – 4 žáci.

Jakým způsobem pokrýváte náklady na asistenty, školního psychologa a speciální pedagogy?

Kromě financí získaných na základě udělených souhlasů KÚ se snažíme se využít veškeré dostupné rozvojové programy a granty, podporu hledáme u nadací a sponzorů (například pro Biofeedback terapeutické centrum). Snažíme se, i když zatím ne příliš úspěšně, vyzískat finanční rezervu na pokrytí rizika od zřizovatele.

Jakou roli hraje ve výuce speciální pedagog?

Speciální pedagogové jsou učitelé s upraveným úvazkem – rozděleným na běžnou výuku a speciálně pedagogickou práci. Rozdělují si odbornou i organizační práci, jeden ze speciálních pedagogů je koordinátorem školního poradenského pracoviště. Vyučují převážně v tandemu s asistenty i učiteli, organizují spolupráci třídní učitel – asistent – žák – rodič.

Navštěvují vaši školu i jiné děti s mentálními poruchami, kromě zmiňovaného chlapce s poruchou autistického spektra?

Máme ještě 3 žáky s lehkým mentálním postižením v kombinaci s vážnější formou epilepsie a poměrně časté je lehké mentální postižení v kombinaci s výrazným sociálním znevýhodněním.

Vaši školu navštěvují i děti mimořádně nadané. Jak pracujete s nimi?

Snažíme se poskytnout nadaným dětem dostatek podnětů pro další rozvoj jejich nadání. Pracuje s nimi speciální pedagog, v hodinách využívají individuálních plánů a mají možnost využívat klub Albert, kde se o jejich vyžití stará školní psycholog. Spolupracujeme s Mensou ČR.

Jak vidí společné vzdělávání jejich rodiče? Vnímají přínos toho, že jejich dítě se učí společně s dětmi, které mají velmi odlišné zázemí nebo intelektové schopnosti?   

Škola pracuje na principech otevřenosti a úzké spolupráce s místní komunitou. Práce a komunikace s rodiči jsou jedním z pilířů úspěšnosti systému. Rodiče se mohou sami přesvědčit během vyučování o funkčnosti společného vzdělávání a jsem přesvědčen, že až na občasné výjimky, stojí za námi.

Jakým způsobem motivujete sociálně slabé rodiny, aby jejich děti navštěvovaly školku?

Komunikaci se sociálně slabými rodinami zajišťuje samostatný asistent ve spolupráci s vedením školy a nově i se školní dohledovou službou. Rodiny osobně navštěvuje a klade důraz na docházku, vysvětluje možnosti, práva i povinnosti. Kvalitní docházku zahrnujeme do neformálního hodnocení dětí v programu „Borec roku“. Pro předškoláky organizujeme „miniškoličku“, které se mohou za symbolický poplatek zúčastnit všichni zájemci.

Je něco, co se vám přes nejlepší úmysly nedaří?

Bohužel, největším úskalím je každoroční obhajoba systému a nejisté financování aktivit, které jsou stále považovány spíše za něco nadstandardního, bez normativního určení. Občas práci komplikují netolerantní nálady ve společnosti vedoucí k nedůvěře v instituce. Dosud se nám nepodařilo zrekonstruovat školní budovu, kde nemáme ani bezbariérový přístup, takže nejsme schopni přijmout některé další děti z okolí či vytvořit prostory související s našimi záměry, například místnost pro neformální setkávání rodičů a učitelů nebo prostory pro školní klub.

Co byste doporučil školám, které by chtěly pracovat inkluzivně?

Nejdůležitější je podle mého názoru sdílení informací a vzájemná podpora. Za tímto účelem funguje pod hlavičkou České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání „Síť škol směřujících k inkluzi“, která nabízí svou pomoc všem zájemcům o tuto problematiku.

Vladimír Foist je ředitelem Základní školy Poběžovice (okres Domažlice) od roku 2008. Pochází z Chodského Postřekova a stále v regionu žije. Vystudoval obor biologie – tělocvik, v letech 2003-08 působil jako ředitel ZŠ Chotěšov. V současnosti také jednou týdně učí v „Ganztag Programu“ na Doktor Eisenbarth Schule v německém Oberviechtachu, spolupracuje s Babington Community College v anglickém Leicesteru na projektu „Záleží na každém dítěti“. V Leicesteru také absolvoval praktickou stáž.

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články