Řízení školy: Nesnažme se zastavit digitální revoluci sentimentem ke starým médiím

ilustrační foto (c) kateřina lánská

Publikujeme text Michala Kaderky, který vyšel v červnovém čísle časopisu Řízení školy (06/2018) pod názvem Nesnažme se zastavit digitální revoluci sentimentem ke starým médiím a respektujme mediální kulturu rodičů. Jak učitelé připravují mladou generaci na současný mediální chaos a co všechno se skrývá pod pojmem mediální výchova?

Učitelé mediální výchovy jsou novodobí Koniášové a společnost se třese strachy, že se implementací mediální výchovy vracíme před rok 1989. To jsou hlavní obavy, které rezonují společností na sociálních sítích. Učitelé mediální výchovy se však musejí vypořádat s migrací z masových do síťových médií a měli by upozornit žáky a studenty na názorově silné výroky, které by je mohly v dospělosti vést k trestnímu stíhání.

V posledních měsících byl kolem mediální výchovy spuštěn v samotných médiích velký povyk. Za touto zvýšenou pozorností ale nestojí náhoda či tajná síla, která chce vyvolat problém a pak na něm profitovat. Jde jen o důsledek mnoha předchozích kauz o šíření zjevných lží či manipulací. Dezinformaci či hoax již sdílel nejeden významný politik či zkušený novinář, proto se společnost oprávněně ptá, jak učitelé připravují na dnešní mediální chaos mladou generaci. I když si na mediální výchovu za rok v médiích pravděpodobně nikdo nevzpomene, je dobře, že se téma ve společnosti otevřelo a aspoň na chvíli se na upozaděné kompetence z mediální výchovy posvítilo.

Apel na zlepšení mediální gramotnosti však nepřichází náhle. V červnu 2015 předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) vydal tiskovou zprávu s názvem České republice ujíždí vlak, ve které upozorňuje na nízkou mediální gramotnost a vyzývá k systémovému řešení. Požadavek mediální výchovy se objevil i v prosinci 2016 v Auditu národní bezpečnosti[1]: „Mezi úkoly s dlouhodobým dopadem zazněl opakovaně i požadavek na doplnění témat v rámci vzdělávacích programů školského systému, ať už se jedná o výchovu k bezpečnosti, nebo posilování občanské nebo mediální gramotnosti (antropogenní hrozby, přírodní hrozby, hybridní hrozby, působení cizí moci).“ Protože se čím dále více informací šíří digitálním prostředím, začíná se mediální gramotnost překrývat s digitální. Nedostatečná digitální a mediální gramotnost nás tak může ohrozit nejen na pracovním trhu budoucnosti, ale dokáže naši společnost i významně destabilizovat.

Ještě méně mediální výchovy, než jsme si mysleli

Podle loňského výzkumu agentury Median pro organizaci Člověk v tísni se polovina škol přiznala, že se mediální výchově nevěnuje. A není se čemu divit. Mediální oblast se rozvíjí tak rychle, že učitelům chybějí podklady a metodiky, jak aktuální kauzy v hodinách řešit. Pokud by se někdo nyní rozhodl, že vydá učebnici k mediální výchově, než s autorem domluví témata a zpracování do jednotlivých kapitol, nechá obsah ve výuce odpilotovat, vytiskne a rozdistribuuje, učebnice zestárne a každým rokem bude stárnout ještě rychleji. To může být vysvětlením, proč podle výzkumu agentury Median více než 70 % učitelů uvedlo, že si dělají přípravy sami na koleně. Více než 60 % učitelů mediální výchovy nikdy nebylo na žádném podpůrném školení a podle letošního výzkumu více než 80 % učitelů vnímá mediální výchovu jako citlivé téma pro rodinu.

Pravděpodobně každý učitel tak volí témata a způsoby výuky, ve kterých je silný. Důsledkem je, že výuka každého učitele mediální výchovy je jiná. Výuku je tak těžké porovnávat, ale dá se předpokládat, že nyní v učitelském terénu vzniká spousta unikátních lekcí a metodik. Na tom by se dalo pro budoucí rozvoj mediální výchovy stavět. Učitelé se mohou např. na FB připojit do skupiny Sdílíme zkušenosti z mediální výchovy, kde se mohou v online prostoru setkat s dalšími učiteli MV.

Nejtragičtější částí diskuse o mediální výchově jsou obavy veřejnosti, že učitelé či lektoři mediální výchovy vystupují z pozice pravdy a indoktrinují děti nepřátelskou ideologií. Ozývají se hlasy, že mediální výchova je novodobá cenzura, kdy učitelé vytvářejí seznamy povolených a zakázaných zpravodajských portálů. Sdílejí se svědectví o angažovaných neziskovkách šířící přes lektory mediální výchovy multikulturní, prounijní, protiruskou či genderovou propagandu.

Tyto obavy veřejnosti jsou ovšem oprávněné, má právo se ptát, jak je u učitelů či lektorů zajištěna názorová neutralita. Podezíravost je aktuální výzvou pro učitele mediální výchovy a je zároveň jejich testem, jak jakožto učitelé mediální výchovy dokážou prostřednictvím médií vysvětlit, že jsou nezávislými profesionály, kteří respektují dítě i s názory jeho rodiny.

„Skoro desatero“ pro jezuity ve školách

V aktuální příloze věnované mediální výchově najdete několik praktických tipů do výuky či postupy, jak rozpoznat dezinformace. Proto vedle základních předpokladů, jako např. že učitel má vést analýzu mediálních témat s maximální učitelskou profesionalitou, je apolitický a neovlivňuje svými postoji své žáky, upozorňujeme na několik výzev.

  1. Nepovažujte mediální výchovou jen za dovednost vyznat se v hoaxech a dezinformacích, alezaměřte se na celkovou mediální gramotnost. Tím je vedle rozvoje kritického myšlení a čtení celková poučenost, jak média fungují, jak se vytváří a šíří obsah a jak média a informace ovlivňují náš život.
  2. Ve výuce mediální výchovy je nutnérespektovat mediální kulturu rodičů, která se projevuje sledováním konkrétního typu zpravodajství či mediatypů. Učitel mediální výchovy by neměl nikdy jít proti zvyklostem a postojům rodiny.
  3. Podstatou dobré mediální výchovy je dovednost rychle reagovat na právě probíhající mediální kauzy – učitel musí pracovat s pohledem různých médií na jednotlivé kauzy v reálném čase dříve, než další událost ubije tu předchozí.
  4. Pracujte s médii tak, jak jsou děti zvyklé média používat, a podpořte propojení jejich zájmů a potřeb s používáním moderních technologií.
  5. Reflektujte, že v současnosti dochází k přechodu z masových médií do médií síťových a nesnažte se zastavit digitální revoluci sentimentem ke starým médiím. Místo toho učte, jak se orientovat v záplavě informací, které se na nás ze všech stran valí.
  6. Ponořte se do světa médií mladých lidí a zajímejte se, proč jsou oblíbené konkrétní aplikace, sociální sítě, youtubeři nebo seriály. Nemějte předsudky a respektujte, jakým médiím děti dávají přednost, k čemu je používají a jak si interpretují obsah.
  7. Učte používat média tak, aby je žáci dokázali používat nejen pro svou orientaci ve světě, ale i pracovní kariéru a pro celoživotní sebevzdělávání.
  8. Podporujte žáky ve využívání technologií ve výuce formou BYOD – Bring Your Own Device, kdy žáci pracují na vlastním mobilním zařízení, ať je to mobil, tablet, nebo laptop. Pomáhejte žákům naučit se používat technologie nejen k zábavě, ale i ke každodennímu zlehčení a zefektivnění jejich práce.
  9. Reagujte na zvyšující se intenzitu sdíleného obsahu, růst komentářů a aktivit na sociálních sítích poučením o kultivaci diskuse.
  10. Poučujte děti o pravidlech ochrany soukromí i autorských práv v internetovém prostředí. Zároveň je seznamujte s tím, co se děje s jejich osobními údaji a sdíleným obsahem na sociálních sítích, a to se všemi důsledky ztráty práv na zveřejňovaném obsahu.
  11. Pomáhejte dětem pečovat o digitální identitu a vysvětlujte, jaký právní postih by mohla mít některá vyjádření, pokud by je zveřejnil dospělý člověk.
  12. Mediální výchova má vést i k pochopení funkcí médií a dovednosti je využít k vyjádření občanského postoje. Žáci by proto měli být vedeni k formulaci obhajoby svých názorů a schopnosti si pro ně získat veřejnou podporu.
  13. Umět dobře zakomponovat témata mediální výchovy je těžké, proto udržujte kontakty s ostatními učiteli mediální výchovy a sdílejte s nimi své zkušenosti a materiály do výuky.

Miliardy nic nezlepší

Posílení mediální gramotnosti je krátkodobě akcentované téma, které aktuálně vyplouvá na povrch jako další požadavek, kterým společnost školy úkoluje, aniž by stát sdělil, čím školy a učitele podpoří a kde je možné v přeplněných RVP řezat. Nedávno jsme řešili, jak učit o migrační krizi, jak v hodinách pracovat s terorismem a islámem, teď je to mediální výchova. Takřka každý rok se řeší jiné téma, které poukazuje na to, že jako učitelé nemáme příliš mnoho času učit, co mladí lidé pro život skutečně potřebují.

Na posílení různých gramotností nepomohou miliardy, které by šly do tvorby užitečných metodik či skvělých NIDV a NÚV kurzů, když učitelé nebudou mít čas se podpoře digitální a mediální gramotnosti věnovat. Chybějící mediální či finanční gramotnost jsou jen každoroční špičkou ledovce viditelného problému, že školy v záplavě povinných výstupů a často i z nostalgie k tradičnímu vzdělávacímu obsahu nerespektují, co mladou generaci v životě čeká. Dokud nezměníme tradiční obsah i formu výuky, budeme jen každý rok hasit nějaký mediální požár, který bude zase onálepkován tajemným slovem „gramotnost“.

Zdroj: pro časopis Řízení školy, červen 2018 Mgr. Michal Kaderka, koordinátor Aliance pro otevřené vzdělávání, učitel mediální výchovy na Gymnáziu Na Zatlance, Praha, EDUin, o. p. s.


[1] https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/audit-narodni-bezpecnosti-151410/

Přidat komentář

avatar
  Odebírat komentáře  
Upozorňovat mě na