Romea.cz: Případ malé Amandy – kvůli odbyté diagnostice skončila na „zvláštní“ škole

ilustrační foto Simone Ramella (flickr.com) (CC BY 2.0)

Publikujeme text Markéty Hajské, který vyšel na stránkách zpravodajského deníku Romea.cz pod názvem Případ malé Amandy – kvůli odbyté diagnostice skončila na „zvláštní“ škole (ZDE). Text je případovou studií popisující obecnější praktiky při diagnostice romských dětí. Přečtěte si, v jakém kontextu mohou vznikat doporučení pro zařazení dítěte na praktickou školu do vzdělávacího programu s přílohou pro lehce mentálné postižené děti.

V uplynulém roce provedla nezisková organizace Otevřená společnost, o.p.s., výzkum na prvním stupni základních škol. Důraz byl kladen zejména na způsob, jakým vyučující nahlížejí na vzdělávání romských a majoritních chlapců a dívek. Vedle nutnosti zavádět kulturně citlivé didaktické metody ve vyučování vyvstalo do popředí druhé téma. Tím je psychodiagnostika rozumových schopností, na základě které jsou děti zařazovány do základních škol praktických. Rozpracování tématu prostřednictvím reálné kazuistiky se ujala romistka Markéta Hajská, jejíž text v plném znění dnes přinášíme na Romea.cz .

Diagnóza: lehká mozková retardace

Otázka zařazování romských dětí do základních škol praktických je už delší dobu ožehavým tématem. Česká republika je dlouhodobě kritizována ze strany aktivistů, neziskových organizací a zahraničních institucí za to, že nepřiměřeně vysoké procento romských dětí (téměř jedna třetina) končívá v praktických školách s diagnózou lehkého mentálního postižení (LMP) či lehké mentální retardace (LMD). Řada odborníků i kritiků nastíněné situace se shoduje na tom, že za vysokým procentem romských dětí v základních školách praktických stojí zejména poněkud problematický systém diagnostiky těchto dětí. Některé nástroje používané pro psychologickou diagnostiku jsou označovány za kulturně podmíněné.

Výzkum ČOSIV z roku 2014 vedený Mgr. Janem Klusáčkem dospěl k závěru, že v různých krajích České republiky dochází k nerovnoměrné míře diagnostikování mentálního postižení. Závěry tohoto výzkumu jakožto i další zjištění odborníků ukazují, že systém diagnostiky mentálního postižení, který v ČR zaujímá zcela zásadní místo při zařazování dětí do různého typu škol, je v řadě aspektů problematický a do určité míry méně objektivní, než se obecně předpokládá.

Amanda: příklad diagnostiky na míru základní školy praktické

Můžeme najít různé faktory, které udržují romské děti na základních školách praktických.

Na jedné straně se můžeme setkat s přesvědčením některých romských rodičů, že jim v této škole bude lépe, protože tam mají učitelé k jejich dětem lepší přístup, anebo proto, že do konkrétní praktické školy chodí sourozenci dětí nebo jejich příbuzní a kamarádi. Tyto postoje mohou být někdy motivovány samotnými pracovníky škol.

Vyšší stavy dětí zajišťují provoz školního zařízení. Způsoby a strategie, které některé základní školy praktické pro udržení svých míst používají, se různí. Jedním z nich může být například využívání systému diagnostiky mentálního postižení u dětí. Podívejme se nyní na příklad jedné romské rodiny z Liberce, na reálný příběh dívky, které můžeme říkat Amanda.

Amanda se svou matkou a nevlastním otcem žila v roce 2013, kdy se popisovaná událost odehrála, na jedné z libereckých ubytoven. V předchozích letech měli velký problém sehnat byt, a tak se několikrát stěhovali v rámci tří měst v tomto kraji.

Amanda chodila v minulosti do mateřské školky, kde byla všemi chválená, dokud její docházku nepřerušilo na jaře 2012 stěhování. V září 2012 dívka nastoupila do běžné základní školy v Liberci. Ve škole neměla žádné závažné problémy. Chodila do školy ráda, měla velmi dobrou docházku, jen jí občas učitelka napsala do notýsku, že by se měla více učit a měla občas problémy se čtením.

I když byla Amanda spíše slabší žákyní, nebyla ve třídě rozhodně nejhorší a učitelka jí chválila za snahu a vypracovávání domácích úkolů. V prosinci se rodina opět stěhovala, do třicet kilometrů vzdálené vsi. Amanda přešla do nové základní školy. Přestěhování se brzy ukázalo jako krok špatným směrem a rodina se po měsíci stěhovala do původního bytu.

Matka se vydala s dcerou zpět do bývalé školy v Liberci, avšak tam jí čekalo nepříjemné překvapení: ředitelka jí sdělila, že už nemají ani jedno volné místo. Matka se vydala pro radu na odbor školství, kde dostala seznam čtyř dalších škol. Ani v jedné neuspěla.

Matka se vrátila zpět na odbor školství. Pracovník odboru se jí zeptal, jak se dívka učí a Marcela přiznala, že je dívka pomalejší a hůř čte.

Ujistil jí, že to bude pouze přechodné opatření („Musíte přeci dát dívku do školy a jinde teď volno nemáme!“). Řekl jim, že v této škole standardně dělají dětem pedagogicko- psychologické vyšetření, a že až jím projde, bude přeřazena do jiné školy.

Asi po týdnu Amandiny docházky do základní školy praktické byla matka vyzvána, aby dívka podstoupila vyšetření. To proběhlo v jedné ze tříd školy, bez přítomnosti matky. Amanda, jak se ve vyšetření konstatuje, plakala a byla vystrašená. Po skončení vyšetření psycholožka sdělila matce, že doporučuje, aby Amanda zůstala na základní škole praktické. Doplnila, že je velmi pomalá a není způsobilá na normální školu.

Matka s výsledkem na místě souhlasila, neboť považovala výsledek podaný z pozice postavení povolané osoby za něco samozřejmého a objektivního, čemu se musí podřídit. Dnes svého unáhleného rozhodnutí, jehož důsledky nedokázala odhadnout, lituje.

Diagnostika dívky Amandy pod lupou

Podívejme se, jakými slovy je zdůvodněna diagnostika lehkého mentálního postižení.

Zpráva z psychologického vyšetření začíná popisem dívky. „Přiměřeně velká dívka, štíhlá, ostříhaná, se špinavýma rukama.“

„Přiměřeně velká dívka, štíhlá, krátce ostříhaná, se špinavýma rukama.“

Z jakého důvodu ve vyšetření se tematizuje, že má dívka špinavé ruce? Zajímá se zpráva dále o to, kde a jak si ruce zašpinila, či jaká je souvislost mezi mentálními předpoklady a případnou špínou za nehty? Odpověď na všechny tyto otázky je stejná: ne, nikoliv.

Podíváme-li se na věc z jiného úhlu pohledu, v celé zprávě se nedozvíme, že je dívka Romka. Avšak jakoby popis špinavých rukou měl být určitým skrytým synonymem toho, co se ve zprávách se stejným účelem objevovalo běžně ještě v 90. letech, kdy se otevřeně psalo, že se jedná o dítě romské (rozuměj: sociálně slabé, nevzdělávatelné) anebo, skrytě, avšak analogicky, že se jedná např. o dítě „snědé“.

Tedy jako by špína za nehty měla být jednoznačným signálem sociálně neuspokojivých poměrů v rodině. V souvislosti se sociálními poměry rodiny zpráva konstatuje, že „časté střídání škol je pro dívku znevýhodňující zejména v sociální oblasti – než si stihne vytvořit kamarády, už přechází na školu jinou“. Ano, to je bezesporu problém. Kdo by ostatně chtěl neustále přicházet do nových a již fungujících kolektivů…

Otázkou je, zda umístění na zvláštní školu praktickou přispěje k řešení tohoto problému. Protože i tak zřejmě bude dívka při stěhování mezi městy často měnit školy. Ještě palčivější otázkou se zdá být, zda má být časté stěhování důvodem pro umístění dívky na tomto typu školy, jak z vyšetření nepřímo vyplývá.

Zpráva se obecně zaměřuje na výčet dívčiných deficitů, na druhou stranu zde lze vyčíst i její vzdělávací potenciál. Tak například konstatuje, že „pod motivací se postupně zapojuje do činností, úkoly plní“, „barvy pozná základní, slabiky ve slově vytleská“, „napočítá do12 s názorem“, „je hravá, učení hrou jí baví, usmívá se, nechce s úkoly přestat“, „při podpoře se snaží úkol vyřešit, snaží se“, „je klidná, neobjevují se projevy psychomotorického neklidu“.

Více však zpráva akcentuje nedostatky dívky, které často spojuje do souvětí s výše uvedenými pozitivy. „Není schopná samostatné práce“, „nutný je neustálý individuální přístup a podpora v činnosti“, „výslovnost neupravená – r“, „pokyny přejímá nejistě, neví, co znamenají některá slova v zadání…“, „neorientuje se v řadě – neví, kde je pozice první, poslední, předposlední“, „fonematický sluch zcela nerozvinutý“, „početní operace v oboru do pěti provádí s chybami“ „malá slovní zásoba“ (brání hezkému vyjadřování), „při neúspěchu se snadno vzdává“, „chybí pracovní návyky“, „pracuje velmi pomalým tempem, obtížně se na činnost koncentruje“, „pozornost krátkodobá, necvičená“.

Na závěr se konstatuje, že je dívka celkově málo rozvíjená, s LMR.

Závěr zprávy zní: „Dívka s mentálními předpoklady v pásmu LMR. Doporučujeme zařazení žákyně do vzdělávacího programu – RVP/LMP“. Doporučení psycholožky zní, aby dívka „setrvala v (této) základní škole praktické, ve které dostane možnost individuálního přístupu a příležitost se plně realizovat.“

Jsou však závěry plynoucí z pedagogicko-psychologického vyšetření odůvodněné? Co přesně vedlo k této diagnóze? Dozvěděli jsme se, že dívka vyslovuje špatně hlásku r, neumí dobře početní operace, nemá rozvinutý fonematický sluch… To vše jsou poměrně časté charakteristiky pro šestileté děti v první třídě.

Další závěr, který vyplývá z vyšetření, je, že dívka má malou slovní zásobu a další jazykové obtíže. V tomto kontextu je zarážející, že zpráva nezmiňuje skutečnost, že v dívčině rodině se hovoří romsky a tedy že čeština není jejím mateřským jazykem. Má být odlišný mateřský jazyk důvodem pro zařazení na základní školu praktickou? Určitě nikoliv.

Z diagnostického hlediska se nejzávažnější prohřešek týká právě používaných, lépe řečeno nepoužívaných metod.

Psycholožka v PPP stanovuje diagnózu LMR, aniž by ve zprávě z vyšetření uvedla, že intelektové schopnosti testovala a jak. Standardně se používají testy jako např. WISC – III, Wechslerova inteligenční škála pro děti nebo SON-R 2 ½ – 7. Jejich administrace trvá poměrně dlouho (přibližně 90 minut). Ke stanovení tak závažné diagnózy jako je LMR je podobné vyšetření podmínkou. Podrobný rozhovor a doplňková vyšetření jsou nezbytná. Nelze se spoléhat pouze na „orientační“ vyšetření, jaké zvolila psycholožka v PPP.

Jiná pozorování, která vyšetření vyvozuje, můžeme považovat za poměrně rychle vyvozená. Je otázka, zda některé závěry lze vyvodit z jednoho časově ani metodologicky nepříliš rozsáhlého vyšetření – zejména závěry konstatující chybějící pracovní návyky či neschopnost samostatné práce.

Tato zjištění jsou navíc zkreslená faktem, že dítě bylo pozorováno v nepřirozené situaci, ve které se bálo a plakalo, což ostatně zpráva sama uvádí. Domnívám se, že žádný z uvedených deficitů dívky není jednoznačným důvodem pro její vyřazení z hlavního vzdělávacího proudu. A tak nezbývá, než se domnívat, že hlavní důvod pro vznik posudku s doporučením RVP/LMP pro Amandu byl ryze praktický: školský odbor města Liberec neměl v městě Liberec na konci ledna 2013 pro dívku volné místo v základní škole a základní škola praktická, kam byla dívka přeřazena, měla naopak zájem na, tom, aby byl pobyt Amandy na této škole důvodný.

Matka celý případ shrnuje svými slovy: „Viděli Cigánku, tak jí strčili do zvláštní školy“.

Od diagnostiky Amandy uplynuly tři roky.

Co s ní bylo dál? Podle popisů rodiny se Amanda od začátku její docházky na popisovanou základní školu praktickou setkávala s šikanou a násilím ze strany spolužáků i starších dětí.

Pomyslnou kapkou přetékající pohár trpělivosti bylo pro rodiče zjištění, že učitelka dvakrát týdně prohlíží dětem hlavy, jestli nemají vši. Je patrné, že celková motivace rodiny ke vzdělávacím úspěchům Amandy rapidně klesla. Došlo k velkému nárůstu absencí, ke kterým docházelo s podporou obou rodičů. Rodina se minulý rok přestěhovala do jiného města, takže bylo nutné opět změnit školu. S diagnostikou lehkého mentálního postižení se však dívku zařadit na běžnou základní školu již nepodařilo.

Svítá na lepší časy?

Příběh Amandy není ničím výjimečný ani ojedinělý. Je to jeden z tisíců příběhů dětí docházejících na základní školy praktické s diagnózou lehké mozkové retardace. Tento stav je zajisté znepokojivý. Velkou nadějí všech dětí, které zatím nebyly podobným způsobem onálepkovány diagnózou lehké mozkové retardace, představují v současné době také různá připravovaná systémová opatření, která by mohla situaci zlepšit.

Tato opatření by měla zajistit znevýhodněným dětem adekvátní podporu v běžných školách, aniž by musely dostávat diagnózu mentálního postižení. Například v novele školského zákona se počítá se zajišťováním podpůrných opatření ze strany běžných základních škol, které vzdělávají žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Plánuje se také zrušení přílohy pro vzdělávání žáků s lehkým mentální postižením (LMP), které bývá někdy mylně interpretováno přímo jako rušení základních škol praktických.

Tato novela by však měla umožnit lépe pracovat s dětmi s LMP i v běžných školách. Zavádění kvalitních psychologických diagnostických materiálů se stalo součástí úvodu ke strategii romské integrace, kterou přijala vláda v roce 2015. Zlepšení systému diagnostiky a zlepšování kvality poradenského systému je také nedílnou součástí akčního plánu inkluzivního vzdělávání v letech 2016-2018. Jedním z jeho dílčích cílů, který můžeme považovat za převratný pro praktický dopad na vzdělávací kariéru těchto dětí, je cíl přejít od diagnostiky zaměřené na zjišťování konkrétní diagnózy k diagnostice zaměřené na zjišťování míry podpory, kterou žák potřebuje při vzdělávání a navrhování konkrétních podpůrných opatření.

Tedy podpora potenciálu, kterou v sobě děti mají, namísto identifikování deficitů, které, jak se opakovaně ukazuje, k rozvíjení motivace ke vzdělávání nevede.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

6 komentářů k "Romea.cz: Případ malé Amandy – kvůli odbyté diagnostice skončila na „zvláštní“ škole"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Pěnice Skalicová
5 months 19 days ago
Věřím, že se stalo. A co jako? Taky se stalo, že lékař uřízl blbou nohu.Taky se stalo, že lékař špatně diagnostikoval a člověk zemřel. Budeme kvůli tomu postihovat celé zdravotnictví? NE! Postihneme toho jednoho lékaře a je to správné řešení. Taky se stalo, že někdo neodhadl statiku mostu a ten spadl na vlak. Budeme proto rušit mosty a vlaky? NE! Postihneme stavbyvedoucího a projektanta, konkrétní osoby. jen ve školství se bude řešit to, že kvůli několika špatně diagnostikovaným dětem zrušíme praktické školy a vzdělávací plán pro lehce mentálně postižené. Milá Romeo, jdi se vycpat. Uč mluvit Romy česky, starej se… Více »
Pěnice Skalicová
5 months 19 days ago
…….Jedním z jeho dílčích cílů, který můžeme považovat za převratný pro praktický dopad na vzdělávací kariéru těchto dětí, je cíl přejít od diagnostiky zaměřené na zjišťování konkrétní diagnózy k diagnostice zaměřené na zjišťování míry podpory, kterou žák potřebuje při vzdělávání a navrhování konkrétních podpůrných opatření………… tOTO JE SUPERBLÁBOL .Škola nemůže pracovat s hodnocením jako „Maruška hůře mluví“. A nějak ji podporovat. JAK? Učitel musí znát diagnozu, zda Maruška trpí pouze patlavostí nebo může mít tzv. dysfazii nebo jinou závažnější poruchu řeči. Učitel musí vědět,jak s takovým dítětem pracovat. U každé takové vady je diametrálně odlišná reedukace. PROSÍM, PŘESTAŇTE UŽ LIDEM… Více »
Hana Řádová
5 months 16 days ago

„diagnostice zaměřené na zjišťování míry podpory, kterou žák potřebuje při vzdělávání a navrhování konkrétních podpůrných opatření“ vs. „Učitel musí vědět,jak s takovým dítětem pracovat. U každé takové vady je diametrálně odlišná reedukace.“ Vždyť oboje říká v podstatě totéž, tak v čem vidíte problém?

Pěnice Skalicová
5 months 16 days ago
To není totéž. Jestliže pedagog dostane „papír“ s tím, že má mít Pepa trojhrannou tužku, má dostávat menší dávky cvičení, má se na něj mluvit pomaleji, má mít odpočinkové chvilky – to jsou ta podpůrná opatření, ta budou navrhována.. Ale dozví se učitel, jestli je Pepa LMP nebo je autista nebo dítě s SPU? Co když půjde to neonálepkování tímhle směrem? To bude katastrofa.Protože já např. nepotřebuji, aby mě poradna psala,co mám s Pepou dělat. Já si volím metody sama, jsem pro to vyškolená. A když vím, že Pepa je autista, hledám dál metody reedukace, které by se pro něj… Více »
Dana Staňková
5 months 16 days ago

co je to za dg. lehká mozková retardace? takovou neznám, a obávám se že v mezinárodní klasifikaci nemocí též není, ale nemám aktuální výtisk

Pěnice Skalicová
5 months 16 days ago

Ještě k těm romům. Asi tu všichni znáte naši obr osobnost v dětské psychologii, pana Matějčka. I on učil a psal o sociální debilitě, dnes změněné na pseudodebilitu.(snížení rozumové výkonnosti v důsledku sociální zanedbanosti a edukativní insuficience v rodině, též sociální debilita (jde o zastaralý termín) . A ta, nám pánové a dámy, nevymizela. Ta zůstává. Jen se to někdo snaží přeřvat kecy o xenofobii a rasismu. Asi bychom měli začít někde úplně jinde. A nazývá se to sociální práce v rodinách.

wpDiscuz