Tragédií je neflexibilita škol a absence proklientského přístupu

Přinášíme vám sedmý ze série rozhovorů, ve kterých EDUin zjišťuje, jak vidí vzdělávání inovativní podnikatelé, co od něj k rozvoji svého byznysu očekávají a jak se proměňují nároky na zaměstnance v důsledku dynamiky změn v jejich oboru. Nejsou pochopitelně jedinou skupinou lidí, kteří mohou k danému tématu něco říct a rozhodně ani oni nejsou neomylní, zvláště na poli, kde nejsou doma. Rádi bychom ale názory podnikatelů porovnali a zjistili, kde se shodují a kde rozcházejí. Celou sérii následně zastřešíme souhrnnou kvalitativní analýzou.

Václav Pavelka se narodil v roce 1969 a v oblasti marketingové komunikace a PR působí již od roku 1993, kdy založil agenturu Native PR. Je taktéž spoluzakladatelem Asociace PR agentur (APRA), kde byl v letech 1996–2011 členem výkonné rady, z toho čtyři roky dokonce jejím předsedou. V této roli se významně podílel na formování profesních a etických standardů oboru PR v České republice. Agentura Native PR patří ke špičce oboru a je pravidelně oceňována prestižními profesními cenami.

Citace:

„Zvýšil bych ve vzdělávacím systému konkurenci a vtáhl bych společnost do diskuse o vzdělávání prostřednictvím dosažených výsledků.“

„Zasadil bych se o rozvoj kritického myšlení a kultury konstruktivní diskuse.“

„Vizí by však mělo být, abychom uspěli ve složitém světě  budoucnosti.“

Kde studují vaše děti a proč? Co na těchto školách oceňujete? Podle čeho jste vybírali?

Syn studuje na obchodní akademii, kde bude příští rok maturovat. Příliš jsme nedůvěřovali soukromým školám bez tradice, které nejsou prověřené. Po revoluci vyrostlo mnoho nových škol, ale nevěřím, že by mohly všechny mít patřičnou kvalitu.

Jste ministr školství a máte kouzelný proutek, co uděláte?

Zasadil bych se o rozvoj kritického myšlení a výuku v umění diskuse. Zvýšil bych ve vzdělávacím systému konkurenci a vtáhl bych společnost do diskuse o vzdělávání prostřednictvím dosažených výsledků. A to jak u každého dítěte, tak i pomocí srovnávání škol mezi sebou..

Místo šéfování firmy nově šéfujete školu. Na co byste se zaměřil?

Nejprve bych si sedl s týmem učitelů, abych si vyjasnil cíle, jak jich dosáhnout a zároveň je hodnotit. V druhém kroku bych se s každým z týmu sešel a řešil, jak on/ona může přispět. Zaměřil bych se i na zvýšení motivace učitelů a učitelek a důležité je abychom se sladili hodnotově.

Jaká by podle vás měla vypadat vize vzdělávání v ČR, aby ze vzdělávací politiky těžila především společnost? Čím by podle vás měl středoškolský absolvent disponovat?

V první řadě musí vůbec nějaká vize existovat. Vzdělání podle mne stojí na třech pilířích – na rodině, škole a veřejném prostoru, který formuje sdílení hodnot, politická kultura nebo třeba úroveň sousedských vztahů. Nestaneme se vzdělanostní společností, pokud se nezlepší situace některých rodin. Vizí by mělo zejména být, abychom uspěli ve složitém světě  budoucnosti. Středoškolský student by měl umět jeden jazyk plynule a druhý obstojně. Na základních školách by se měly děti naučit kriticky myslet a prostřednictvím konstruktivní diskuse řešit problémy, které život v lidské společnosti přináší. Děti by také měly umět odlišit, co je důležité a co ne.

Co by se podle vás měly děti ve škole učit? Kde si myslíte, že by škola měla ubrat či přidat? Měla by se zaměřit na tradiční předání akademických znalostí, nebo spíše na tzv. soft skills či různé typy funkčních gramotností (finanční, mediální apod.)?

Těžiště školy je ve znalostech a faktech. Forma učení musí být ale v kontextu využitelnosti v praktickém životě. Pokud jsou fakta izolovaná, pak s nimi stejně děti nebudou umět v životě naložit.

Jak byste formuloval kvalitu ve vzdělávání? Podle čeho by měli být učitelé a školy odměňováni?

Nedokáži říci, jak by měly být hodnoceny školy, ale u učitelů by měla být metou míra angažovanosti žáků ve výuce, to, jak spolupracují, hlásí se do soutěží apod.

Co je na dnešní škole dobrého a co hodnotíte negativně? A jak je možné případné nedostatky odstranit či je kompenzovat?

Školy už obstojně zapojují do výuky internet, jako důležitý informační zdroj nebo učí žáky prezentovat. Za závažný nedostatek pak považuji, když jsou děti ubíjeny nudou a nejsou učiteli motivovány. Pořád se setkáváme doslova s pedagogickými zločiny, které zpravidla pramení z nevyrovnanosti a nevyzrálosti vyučujících. Školám chybí i odvaha jít do větší konkurence, srovnání.  Pokud vím, že má moje dítě z předmětu nějakou známku, tak chci vidět, jak si stojí v porovnání se spolužáky. Nám např. škola odmítla průměr třídy za jednotlivé předměty ukázat, dokonce se odvolávala na ochranu osobních údajů, což je samozřejmě totální nesmysl.

Jaký je podle vás ideální učitel?

Vzhledem k vysokému počtu dětí, které vyrůstají bez otce a chybí jim při výchově mužský element, bych rád viděl ve škole více mužů. Ze své zkušenosti žáka i rodiče vnímám, že si muži lépe budují autoritu. Každopádně učitel musí být vyrovnaná a sebevědomá osobnost a musí svou práci dělat rád. Nikdo nemůže být dobrý v něčem, co ho nebaví.

Pokud jste v pracovním kontaktu s absolventy, co na nich nejvíce oceňujete a kde naopak selhávají?

Abychom předešli nabírání nevyzkoušených absolventů, rozhodli jsme se jít cestou angažování placených stážistů, které si vychováváme a počítáme s nimi do týmu po skončení školy. Stážisty vybíráme podle předchozí praxe, tedy aby již měli pracovní zkušenost, i když nemusí být kvalifikovaná. Je to ale osobnostní rys, kandidát nesedí se založenýma rukama, stará se o sebe a zároveň získává vhodné návyky, jako dochvilnost, vnímání firemní hierarchie, ví jak se oblékat apod.

Kariérním snem mnoha českých studentů je pracovat pro silnou mezinárodní společnost, málokdo z nich ale uvádí, že by chtěl sám podnikat. Čím si vysvětlujete, že Češi chtějí spíš pro někoho pracovat, než aby realizovali vlastní vize a nápady? Co by se mělo změnit, aby se více lidí v rané dospělosti pokoušelo o realizaci vlastních podnikatelských nápadů? A může v tomto nějak pomoci škola?

Podnikatel má v očích veřejnosti stále špatnou reputaci, na čemž se podílejí především média. Když spáchá trestný čin podnikatel, tak se slovo podnikatel uvede i v titulku, kdežto slovo zaměstnanec se do souvislosti s případem nedává. Školy mají představovat poctivé podnikatele, mají je v řadách rodičů či dodavatelů. Již jsou zde i neziskovky, které do škol přivádějí poctivé  podnikatele, kteří vyprávějí své příběhy.

Myslíte si, že dělá český vzdělávací systém maximum pro nabídnutí co nejkvalitnějšího vzdělání všem? Kdo podle vás ze systému vypadává a jak tyto skupiny dostat zpět ke kvalitnímu vzdělání?

Poskytnout kvalitní vzdělávání všem asi není možné, ale úměrně se dostává vzdělávání všem podle možnosti školy, rodiny apod. Každý dostane ale aspoň minimální standard. V tom patří naše země mezi nejlepší na světě.

Jaké nové profese se objevily ve vašem oboru, jaké zmizely? Co očekáváte za změny v horizontu 10 let? Jak by na ně mělo vzdělávání reagovat?

Naší prací je přesvědčování lidí, tlumení či vyvolávání emocí. Principy jsou stejné, ale formy se mění, stále větší prostor dostávají digitální technologie, což ovlivňuje i nároky na dovednosti našich kolegů. Z našeho prostředí například zmizela výstřižková služba, abychom mohli klientovi předat monitoring publicity, zaměstnávali jsme před 20 lety každé ráno tři brigádníky, kteří museli noviny přečíst, vyhledat příslušná témata, články vystřihnout, nalepit, odfaxovat apod. Co se týče budoucnosti, tak předpokládám, že se budou více využívat aplikace, které informace hledají, vyhodnocují a zároveň budou schopny i reagovat. Lidé tedy budou stále méně dělat samotnou práci, ale budou programovat stroje, které je udělají za ně.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

45 komentářů k "Tragédií je neflexibilita škol a absence proklientského přístupu"

Upozorňovat mě na
avatar
Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších