Univerzitní výuka v německém stylu

MPS_Laborschule_2014_27

Publikujeme text Barbory Zavadilové, studentky pedagogiky na UK v Praze o svém studijním pobytu v německém Bielefeldu. Text se zabývá srovnáním univerzitní výuky v ČR a v Německu a zaměřuje se na přístup studentů a vyučujících, vyučovací metody, strukturu seminářů a atmosféru školy.

V zimním semestru jsem měla možnost vyjet na studijní pobyt do Bielefeldu, ne příliš známého města v Severním Porýní-Vestfálsku. Na tamní univerzitě, světově vyhlášené v oboru sociologie, jsem absolvovala výuku pedagogiky a společenských věd. Samozřejmě nemohu generalizovat a podat ucelené informace o chodu německých univerzit, jejich charakteristiky jsou v různých spolkových zemích rozdílné a liší se jistě i od jednotlivého pracoviště k druhému, navíc mohu srovnávat jen se svými vlastními zkušenosti z českého prostředí. Proto bych se ráda spíše podělila o některé pozitivní postřehy týkající se stylu výuky v německém prostředí a přístupu tamních studentů.

Semináře tak trochu jinak

Celkový standart průběhu semináře a připravenosti učitele je na vysoké úrovni – je poměrně časté, že vyučující má k ruce asistenta nebo že kurz vedou dva akademičtí pracovníci společně. To umožňuje efektivnější způsob práce během hodiny, stejně jako žhavou akademickou diskuzi, jelikož dva vyučující mohou zastávat opačné názorové póly a donutit studenty se nad probíranou látkou kriticky zamyslet.

První co mne při několika úvodních přednáškách překvapilo, byl diametrální rozdíl v míře zapojení studentů v debatách během seminářů. Z domova jsem byla tak trochu zvyklá, že když dá vyučující podnět k diskuzi, řada studentů skloní hlavu a na okamžik raději „není přítomna“. Zde se naopak drtivá většina aktivně zapojuje, k čemuž přispívá i odevzdávání diskuzních otázek k četbě před začátkem každé hodiny.

S literaturou se na některých seminářích pracuje více kreativním způsobem, než na jaký jsem z domova zvyklá. Součástí plnění některých předmětů bylo odevzdávání esejí libovolně reflektujících témata čtených textů nebo shrnutí a doporučení článku k tématu některým ze studentů ostatním na počátku každé hodiny.

biel

Náplň seminářů se dále značně liší množstvím zadávaných skupinových prací, na něž je kladen veliký důraz, a tak bývá studentům uděleno až několik týdnů volna na jejich vypracování. Při jejich vypracování je hodnoceno i originální zpracování tématu a zasazení do kontextu. Namísto kvantity probrané látky se tak raději věnuje čas hlubšímu porozumění jednotlivým tématům.

Uvedu jednoduchý příklad, který mne po příjezdu domů přesvědčuje o tom, že styl výuky na naší Pedagogické fakultě má jiný cíl. Na semináři psychologie jsme se bavili o sociální agresi a altruismu, což jsou témata posluchačům jistě dobře známá z denního života. Vyučující však pouze frontálním způsobem vykládá teoretické poznatky o této problematice a například představuje rysy prosociální osobnosti. Jsem si celkem jista, že v Německu bychom při probírání tohoto tématu pracovali s naším Vorwissen (povědomím o tématu, předchozími znalostmi), tedy dali si dvě minuty na brainstorming našich dosavadních poznatků a zkušeností týkajících se tématu.

Ač tato aktivita může znít banálně, jednoduchým způsobem usnadní propojení probírané látky s dříve nabytými poznatky a práce se tak stává efektivnější. Až potom bychom si rozřadili situace, ve kterých se lidé chovají altruisticky, zařadili je do obecných kategorií a představili si relevantní vědecké experimenty. Z běžné české přednášky si možná sice odneseme více faktických informací, ale nedonutí nás se nad tématem kriticky zamyslet. V ČR nám patrně chtějí představit teoretické základy jednotlivých vědních disciplín (a to i v případě předmětů, kde by budoucí pedagogové měli nabýt v praxi použitelné poznatky), kdežto v Německu se snaží o předání hlubšího náhledu do problematiky, umožnění reflexe vybraných témat a představení si své role coby pedagoga.

Individuální přístup v plnění předmětů

Právě skupinové práce a celkové „aktivní zapojení“ (tedy docházka, příprava četby, apod) hrají zásadní roli při plnění předmětu. Závěrečná zkouška je tak jen dílčím požadavkem, nikoliv jediným kritériem pro určení známky z předmětu. Navíc řada předmětů zde vůbec není hodnocena známkou, případně se studenti mohou rozhodnout, zda ji chtějí skládat. Mají totiž možnost získat tolik kreditů, kolik za kurz potřebují ve svém studijním programu.

Někteří studenti tak například plní kurz jako volitelný a stačí jim získat dva kredity a zápočet, pro jiné je to povinný kurz, ve kterém mají obdržet čtyři kredity a závěrečnou známku. Tomu také odpovídají požadavky – první zmíněná skupina studentů vypracuje pouze skupinový projekt nebo připraví prezentaci, ta druhá napíše závěrečnou Hausarbeit (zhruba dvacetistránkovou seminární práci) a skládá zkoušku. Někteří učitelé uplatňují i alternativní způsoby plnění předmětu, například vypracování tzv Concept Map, tedy shrnutí nejdůležitějších bodů celého kurzu vlastními slovy a definování přínosu pro nás samotné.

Zkušenosti z praxe nade vše

Obecně je zde kladen větší důraz na praktičnost a povinné rozsáhlé stáže během studia, než na jaký jsem z Česka zvyklá. Konkrétně v případě vzdělávání budoucích pedagogů je v Německu povinný tzv refendariát, tedy praxe ve škole (v Severním Porýní-Vestfálsku trvá rok a půl) po dokončení magisterského studia. Teprve po něm se stávají plně kvalifikovanými učiteli a jsou tak na diametrálně jiné úrovni na úrovni metodiky a didaktiky než čerství absolventi pedagogických fakult.

Již během studia na univerzitě však studenti tohoto oboru plní povinnou půlroční praxi ve škole. Na univerzitě v Bielefeldu lze považovat za unikátní, že k ní jsou přidruženy dvě alternativní školy: Laborschule a Oberstuffenkolleg. Studentům je nabízena řada projektů, v rámci kterých mohou výuku na těchto školách navštívit a zkoumat tamní koncept výuky.

Univerzita samotná navíc nabízí řadu zajímavých školení pro studenty – součástí univerzity jsou instituce jako Mezinárodní kancelář, Poradenské centrum pro psaní odborných prací nebo Career Service, které celoročně pořádají kvalifikační kurzy například v oblastech od projektového managementu po metodologii sociologického výzkumu. Studenti na této univerzitě mají také poměrně vysoké množství kreditů (zhruba 15 %) použitelných na volitelné předměty, které musí plnit v jiném než svém studijním oboru, aby si rozšířili přehled i o jiných oblastech.

Nerada bych německý systém vykreslila jako dokonalý, jistě má řadu chyb, které je těžké za krátkou chvíli komplexně odhalit, považuji však za podnětné sbírat poznatky o stylu výuky v jiných zemích. Byla zajímavá zkušenost zažít atmosféru univerzity, na které léta mimo jiné působil slavný sociolog Niklas Luhmann. Jeho odkaz je do značné míry patrný v každodenním chodu univerzity – má vliv na strukturu studijních programů, náplň studia a způsob práce napříč společenskými vědami.

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

3 komentářů k "Univerzitní výuka v německém stylu"

Upozorňovat mě na
avatar

Seřadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Jiri Janecek
Jiri Janecek
1 year 2 months ago
No, nevim, autorka pouziva celkem volne pojmy „prednaska“ a „seminar“. Ale asi vi, o cem mluvi a mysli u nas i SRN to same. Mne teda prislo – i kdyz uz je to hodne let – ze za nas tam jakysi Vorwissen vzdy byl a seminare probihaly celkem interaktivne. Je otazka, jestli masifikace VS skolstvi od zacatku milenia mohla toto nejak zmenit. Co bylo spatne tehdy i ted je 6 tydnu pedagogicke praxe a didaktika vicemene ve stylu zabavne pokusy + repetitorium stredoskolske chemie (nevim teda jak na PedF ci v jinych oborech…). A opet poznamka k masifikaci – stalo… Více »
Kontinuum / Barbora Zavadilova
Kolik je studentů učitelství v Německu si jista nejsem, najít školu k plnění refendariátu ale tak obtížné není, ačkoliv může být dotyčný přiřazen do jakékoliv školy v jeho spolkové zemi, tedy i například čtyři hodiny od domova. Problém spíše představuje následné uplatnění na pracovním trhu – aktuálně je dle mých informací poměrně těžké najít zaměstnání, učitelské pozice jsou poměrně prestižní a dobře placené. Je to ještě těžší, pokud chce člověk pracovat v jiné spolkové zemi – každá si školství řídí sama a funguje princip výměny učitelů. Tedy pokud země přijme jednoho učitele, musí místo něj jít jeden učitel do země,… Více »
Kontinuum / Barbora Zavadilova
8 months 20 days ago
Kolik je studentů učitelství v Německu si jista nejsem, najít školu k plnění refendariátu ale tak obtížné není, ačkoliv může být dotyčný přiřazen do jakékoliv školy v jeho spolkové zemi, tedy i například čtyři hodiny od domova. Problém spíše představuje následné uplatnění na pracovním trhu – aktuálně je dle mých informací poměrně těžké najít zaměstnání, učitelské pozice jsou poměrně prestižní a dobře placené. Je to ještě těžší, pokud chce člověk pracovat v jiné spolkové zemi – každá si školství řídí sama a funguje princip výměny učitelů. Tedy pokud země přijme jednoho učitele, musí místo něj jít jeden učitel do země,… Více »
wpDiscuz