Výběr škol rodiči je do značné míry intuitivní

20. 5. 2015
EDUin
skola_z

Centrum výzkumu základního vzdělávání (jedno z Univerzitních výzkumných center UK) uspořádalo 22. 4. 2015 seminář na témata Strategie rodičů při volbě školy a chování škol v konkurenčním prostředí. Přinášíme z něj reportáž.

Představa, že tržní princip zabezpečí homeostázu systému, se z různých důvodů komplikuje. Také přístupy jednotlivých zemí se liší, např. v Norsku je vliv konkurence takřka nepatrný (dle OECD), zatímco ve Švédsku je podporována aktivita rodičů při výběru školy. V Německu se sice podmínky v jednotlivých spolkových zemích liší, ale při vstupu do primární školy je možnost volby na základě preferencí rodičů velmi omezena. Mezi českými rodiči nelze proces výběru považovat za deliberativní, nepostupují analyticky. Rozhodující jsou čtyři kategorie: dostupnost, renomé, emoce a pak specifická kritéria. Přednášející, Dominik Dvořák a Jaroslava Simonová z ÚVRV PedF UK Praha, představili na semináři výsledky svého výzkumu.

Volba školy je fenoménem, s nímž experimentuje řada zemí, uvedl seminář Dominik Dvořák. U nás také hraje důležitou roli, ale dosud se výzkum zajímal zejména o úroveň střední školy, popř. o rozhodování rodičů mezi druhým stupněm a víceletým gymnáziem. Mnoho vzdělávacích systémů si klade otázku, jak způsobit žádoucí změny ve školách, včetně zkvalitnění výuky základních předmětů jako matematika a mateřský jazyk. Existuje tzv. dlouhá cesta od rodičů jako voličů přes státní politiku ke školám a tzv. krátká cesta přímé participace rodičů na řízení škol. Tržní prvek ve vzdělávacím systému, jak se někteří tvůrci vzdělávacích politik domnívají, může působit jako kompenzace toho, co při státním i obecním řízení selhává. Školy v systému, v němž tržní prvek chybí, se stávají tzv. ochočenými organizacemi, které jsou do značné míry ovlivněny jistotou přísunu žáků ze spádových oblastí a tedy neochotou se rozvíjet a chovat se autonomně. Na druhou stranu i volbu školy se řada států snaží regulovat, protože přílišná možnost výběru podporuje segregaci (školy s dobrým renomé se stávají selektivními).

Proponentem systému tržní soutěže ve školách byl Milton Friedman, americký ekonom, jehož principy převzali neoliberálové a neokonzervativci. To se do značné míry projevuje v anglosaských vzdělávacích systémech (žebříčky škol dle kritérií stanovené kvality, charter schools, academies). Modelů podpory rodičovské možnosti volby školy je řada, např. charter schools v USA jsou zřizovány jako státní, ale mají vysokou míru autonomie, zatímco švédský model stojí na snaze zapojit nestátní zřizovatele škol při jejich silné regulaci (zákaz školného a selekce na vstupu).

Jaroslava Simonová představila svůj vlastní výzkum zaměřený na strategii rodičů při výběru školy. Její výzkum byl založen na 41 hloubkových rozhovorech a dvou ohniskových skupinách. Rodiče vybírají školu na základě potřeby zvládnout organizaci rodiny a naplnit roli dobrého rodiče. To je ovlivňováno sociálním a ekonomickým zázemím a životním stylem. Ideál dobrého rodiče je ovlivněn komunitou (město kontra vesnice), zkušeností se vzdělávacím systémem (např. šikana) a osobností rodiče. Dalším determinantem jsou potřeby dítěte, zejména tehdy, vyžaduje-li dítě speciální přístup.

Získávání informací je založeno na zkušenosti rodičů se školou, přičemž někteří pomíjí fakt, že od doby, kdy oni sami chodili do téže školy, ledacos se mohlo změnit. Vedle toho posuzují dle zkušeností svého staršího dítěte nebo dle informací z vlastního působení v organizacích (sdružení rodičů atp.), které takové informace zprostředkovávají. Dále získávají informace ze sociální sítě, v níž jsou zapředeni. Informace porovnávají s vlastními hodnotovými východisky a podle toho posuzují jejich relevanci.

Následně dochází na rozhodování, v němž hlavní roli hraje matka, buď sama, nebo v kooperaci s dalšími členy rodiny či komunity (kamarádky). V prvé řadě hodnotí spádovou školu. V případě, že tato očekáváním rodičů nevyhoví, hledají další školy, ze kterých následně vybírají. Proces výběru nelze považovat za deliberativní, nepostupují analyticky. Rodiče si vytvářejí mentální mapu škol a ty srovnávají dle 4 základních skupin kritérií:

– dostupnost (rádius může být různý a záleží na podmínkách, v nichž rodina žije),

– renomé (nemusí být nutně kladné, ale hlavně aby nebylo záporné),

– emoce (vyvolané většinou návštěvou školy, mohou převažovat nad racionálními kritérii, pro které se jim nepodařilo získat informace, jako je např. kvalita učitelů, kvalita výuky; ani jedna rodina např. nepoužila při rozhodování výroční zprávu školy),

– specifická kritéria dle různých požadavků (docházka sourozenců, blízkost k prarodičům, kroužky); variují v podstatě ve dvou základních kategoriích: akademické výsledky a pocit osobní pohody.

Kontextovými faktory při rozhodování jsou finanční zajištění (např. možnost vozit dítě autem), charakter sídla, osobnost rodiče, rodinný diskurz (zejména shoda či neshoda rodičů), komunitní diskurz (viz výše) a také celospolečenský diskurz, jenž v posledních letech jasně sděluje, že je zodpovědné vybírat dítěti školu důkladně.

Jaroslava Simonová využila i kvantitativních dat svých kolegů z ÚVRV PedF UK, konkrétně z výzkumu CLoSE (Czech Longitudinal Study in Education), který se zaměřil na postoje rodičů k výběru školy. 91 % rodičů si myslí, že by měla existovat možnost výběru školy. Jsou patrné dvě dimenze, které postoje utvářejí: osobnostní rozvoj dítěte a jeho budoucí možný přínos pro společnost.

V rámci výzkumu byla vytvořena typologie rodičů na základě jejich postojů k výběru školy. Rodiče typu „slon“ kladou důraz zejména na individualizaci a rozvojem individua má být zároveň zajištěn budoucí přínos společnosti. V typu „lev“ stále dominuje individuální dimenze, ale již větší roli hraje socializace. Typ „vlk“ je orientován na to, aby dítě našlo svou pozici ve smečce. Typ „antilopa“ je zaměřen na rozvoj sociálních dovedností, jejichž prostřednictvím může rozvíjet i svůj osobní potenciál.  Rodiče typu slon jsou primárně zaměřeni na výběr školy z hlediska individuálního rozvoje. U ostatních hraje větší či menší roli faktor socializace.

Dominik Dvořák doplnil krátký přehled o tom, jaký vliv má volba školy vzdělávací systém. Podle dat z výzkumu PISA 2012 míra konkurence mezi školami nemá ne úrovni zemí vliv na akademické výsledky žáků, protože rodiče při výběru školy upřednostňují jiná kritéria. Pouze v ČR a Estonsku se podle dostupných výsledků zdá, že míra soutěže (konkurence škol v daném místě) má příznivý vliv na výsledky v akademických oblastech (matematice), a to i po zohlednění ostatních rozdílů mezi žáky. Míra konkurence škol má prokazatelně negativní vliv na sociální inkluzi.

Dvořák dále uvedl závěry z longitudinálního výzkumu na pěti školách v ČR. Cílem bylo zjistit, jak se školy mění, co je cílem změn a jací jsou aktéři změny. Tržní podněty jsou z hlediska změny ve školách mnohem silnější, než administrativní požadavky (např. RVP), které lze uspokojit formálně, rodičům je ale třeba vyhovět fakticky. Školy se do značné míry přizpůsobily trendu, v němž své vlastní postavení vnímají jako poskytovatele služby a rodiče jako zákazníky. Trend potvrdil i kvalitativní výzkum. Decentralizace vzdělávacího systému nevedla k diferenciaci sledovaného vzorku škol. Školy naopak vypadají stále více stejně. Angličtina se stává nejdůležitějším prvkem nabídky škol, často v kombinaci s ICT. Dvěma vlivy ovlivňujícími působení konkurenčního prostředí jsou demografie a prestiž. Současná demografická situace, kdy v některých lokalitách přichází k zápisu mnoho dětí, umožňuje některým školám zaměřovat se na to, aby si vybraly žáky, s nimiž se jim bude dosahovat dobrých výsledků (sekundární soutěž o žáky). Většina škol se snaží vyhnout negativním nálepkám (prestiž).

Projevuje se i začínající soutěž o učitele. Čistě tržní mechanismy mohou vést k tomu, že školy vzdělávající nejlepší žáky si mohou dovolit zaplatit nejlepší učitele. Nedůvěra ve schopnost vzdělávacího systému poskytnout vzdělávání podle představ rodičů vede k tomu, že rodiče, kteří by teoreticky mohli svou participací ovlivnit veřejnou školu, raději volí opt out, volí nestátní školu a v poslední době zakládají školy vlastní. Jde o jev mediálně velmi nápadný, avšak na úrovni základního školství se v nestátních školách u nás stále vzdělává naprostá většina dětí.

Makro i mikro data ukazují, že konkurenční faktor školy výrazně ovlivňuje, nicméně důsledky mohou být jiné, než se očekává.

Některá témata semináře shrnuje následující publikace: http://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=249726

 

logo-author
Našli jste v článku chybu? Napište nám, prosím, na korektor@eduin.cz.
 

Mohlo by Vás zajímat

Listovat všemi články