Zájem studentů o politiku klesá, chtěl bych tomu zabránit, říká Jan Kubíček

Publikujeme rozhovor s Janem Kubíčkem, pedagogem, který působí na soukromém Gymnáziu Jana Palacha v Praze. Se svými studenty se již po několikáté chystá zapojit do projektu Studentských voleb, který školám nabízí Jeden svět na školách Člověka v tísni.  Jaké jsou jeho zkušenosti a jaký je vztah studentů k politice? Letošní ročník Studentských voleb, do kterého se školy ještě stále mohou přihlašovat, proběhne 3. a 4. října. Přihlašování probíhá do 22. 9.

„Neustále jsem překvapován tím, že si studenti myslí, že demokracie je stav. Demokracii máme a není potřeba o ni nijak usilovat, není potřeba o ni bojovat. Vůbec jim nedochází, že to je proces. Pořád se o ni musíme snažit a pořád je třeba bránit se extremismu. Jakmile demokracie jednou, dvakrát zaspí, může ji to výrazně ohrozit. (…) Také mě zaráží skutečně malý zájem mladých lidí o politiku. Původně jsem měl za cíl zvýšit zájem o politiku a teď si myslím, že by stačilo zabránit dalšímu propadu,“ vysvětluje důvody, které ho vedly k zapojení se do Studentských voleb, Jan Kubíček.

Od kdy se do studentských voleb zapojujete a proč?

Do projektu studentských voleb se zapojujeme od roku 2013. Jeho cílem je, aby se mladý člověk dozvěděl něco o volbách a měl pocit, že svým hlasem může něco ovlivnit. Nám se to zdálo jako dobrý nápad, zvlášť když k tomu někdo poskytne takovou organizační podporu jako Člověk v tísni svým programem Jeden svět na školách.

Zapojujete studenty přímo do organizace voleb, nebo se jich účastní pouze svým hlasováním? Využíváte nějaké další podpůrné materiály, třeba dokumentární film, který JSNŠ nabízí?

Vyzkoušeli jsme už více modelů. Jeden postup byl, že jsem během jedné vyučovací hodiny studenty seznámil s principem voleb a následně šli volit do volební místnosti a vybraní studenti pak sečetli hlasy. Pak jsme to trochu obohatili, hodina se mi zdála málo. Zaměřil jsem se na studenty v semináři politologie, kde jsme dělali více aktivit. Jejich úkolem bylo také nalákat ostatní k volbám, udělat jim ve škole propagaci, kdy studenti natáčeli krátká videa, která měla právě k těmto volbám přitáhnout pozornost. Asi největší množství času jsme nad tím strávili minulý rok, kdy studentské volby spadaly na dobu našeho programu školy v přírodě. Tam jsme v rámci projektové výuky měli projekt s názvem GO VOTE! a zhruba tři až čtyři dny jsme se tomuto tématu věnovali. K tomu jsme využili i zahraniční dokumentární film z nabídky JSNŠ o rozhodování mladých lidí v Maďarsku, zda půjdou k volbám.

Jaká je přibližně účast studentů u voleb?

Je to dobrovolné a účast se pohybuje kolem 75 % ze všech studentů naší školy.

Jaký zájem o politiku mladí lidé projevují?

Myslím, že se rozdělují na dvě, možná spíš tři skupiny. Část studentů je hodně zapálená a diskutují i na chodbách, pak je taková mlčící většina, která o tom ví, občas sleduje nějaké video, svoje názory si sice neformuje, ale má jakési povědomí o politice, a část studentů se vůči politice absolutně vymezuje a nechtějí s ní mít nic společného.

V rámci předchozích kol studentských voleb se ukázalo, že studenti často volí extrémistické strany v porovnání s tím, jak potom lidé volí v opravdových volbách. Oproti například Karlovarskému kraji to dopadá v Praze ještě dobře, ale i tady při posledních parlamentních studentských volbách dostala DSSS přes 7 procent. Čím si to vysvětlujete, diskutujete o tom se studenty?

U nás se také jednou stalo, že se snad na druhém nebo na třetím místě umístila Dělnická strana. Bylo z toho velké pozdvižení, co to tady organizujeme. Ukázalo se ale, že se jeden student z vyššího ročníku rozhodl pro recesi a šel do nižších ročníků přesvědčovat, že je dobrá zábava hodit to Dělnické straně. Takže se poprvé setkali s volební manipulací. Následně jsme výsledky rozebrali a nechal jsem studenty semináře politologie napsat volební analýzu. Protože identifikovali problém, v drtivé většině se pak shodli, že i přesto, že to chtěl někdo nabourat, je to dobrá aktivita. Když jsme se dotazovali těch zmanipulovaných studentů, přiznali, že o tom moc nepřemýšleli. I pro ně je to cenná zkušenost, protože se to běžně děje.

Budete s tím pracovat dlouhodobě?

Většinou se tomu nejvíc věnujeme před a po volbách. Ve třetím ročníku se s politikou a politologií setkávají studenti intenzivněji, je to náplní celého roku. Máme i blok, který se týká mediálního vzdělávání.

Co si myslíte o zvaní konkrétních politiků na debaty do škol?

Měli jsme o tom velkou diskusi, protože u nás na škole v minulém školním roce vystoupil Dominik Feri. Řešili jsme, jestli je to vhodné, nebo zda zvolit platformu, kde vystoupí několik politiků. Nakonec jsme ho pozvali samotného, nechtěli jsme ale, aby to pojal jako propagaci své politické strany. Jeho vystoupení bylo na téma, jakým způsobem mladý člověk přijde k politice. Mluvil především o občanské angažovanosti.

Přece jen, i když nemluví o politice jedné konkrétní strany, tak ji reprezentuje.

Při samotné přednášce tu stranu nijak nepropagoval. Navíc to nevzniklo tak, že by nás požádal on. Ten požadavek vzešel zevnitř od studentů a studentek. Myslím si, že se nám to podařilo oddělit, i když je to samozřejmě věc na hraně.

Máte představu o dopadech studentských voleb? Jsou mladí lidé motivovanější jít k reálným volbám, když mají tuhle zkušenost?

Rád bych řekl, že ano. Ale těžko říct. Věřím, že když už si to jednou zkusili, je tu šance, že se to projeví i do jejich dospělého života.

Probíráte s nimi konkrétní volební programy jednotlivých stran?

Mají za úkol sběr letáků a snažíme se pak rozebírat volební hesla. Podíváme se i na volební programy. Studenti jsou rozdělení do týmů, vylosují si stranu a mají za úkol představit tři její klíčové oblasti. Pak to mezi sebou porovnávají a diskutují o tom.

Jak je to mezi učiteli? Mají tu studentské volby většinovou podporu?

Při konání prvního ročníku voleb tu byli i učitelé, kteří se zdviženým obočím sledovali, co připravujeme, ale nikdo to nesabotoval. Každý máme jiné zaměření a jiné projekty, každý má právo svůj projekt realizovat.

Co vás překvapilo při samotných volbách?

Neustále jsem překvapován tím, že si studenti myslí, že demokracie je stav. Demokracii máme a není potřeba o ni nijak usilovat, není potřeba o ni bojovat. Vůbec jim nedochází, že to je proces. Pořád se o ni musíme snažit a pořád je třeba bránit se extremismu. Jakmile demokracie jednou, dvakrát zaspí, může ji to výrazně ohrozit. Překvapuje mě ta naivita, že vše běží a bude běžet stejným způsobem další roky. Nebo možná také nezkušenost s tím, že některé věci, které se například týkají nedemokratických režimů, se můžou i opakovat. Také mě zaráží skutečně malý zájem mladých lidí o politiku. Původně jsem měl za cíl zvýšit zájem o politiku a teď si myslím, že by stačilo zabránit dalšímu propadu.

A jakou roli, si myslíte, že v tomto hraje škola? Do jaké míry mají děti a žáci možnost zakoušet demokratické procesy přímo ve škole? Není to trochu důsledek jejich pasivní role v rámci systému vzdělávání?

Je pravda, že na některých školách existují žákovské parlamenty, jejichž prostřednictvím můžou některé věci ovlivňovat. My jsme se tu také pokoušeli zavést studentský parlament, ale nikdy to moc nedopadlo. Ani nevím proč. Možná měli pocit, že toho tolik nepotřebují měnit, nebo jsme dost malá škola na to, abychom si to dokázali říct i bez takovéhoto tělesa.

 

Google+Tweet about this on TwitterShare on Facebook

Přidat komentář

Zahajte diskuzi!

Upozorňovat mě na
avatar
wpDiscuz