Zprostředkování – POROVNÁVÁNÍ – cíl a parametr

Publikujeme další z textů lektorky Petry Dočkalové, která se ve své praxi věnuje aplikaci metody Zprostředkovaného učení Reuvena Feuersteina. Přehled jejích starších textů věnovaných tomuto tématu najdete ZDE.

V rámci Zprostředkovaného učení – metody R. Feuersteina existuje instrument, který je přímo zaměřen na POROVNÁVÁNÍ. Jeho cílem je především poskytnout pojmy, označení, operace a vztahy všeho, co popisuje podobnost a rozdílnost.

V rámci výuky jsme společně řešili, co to je porovnávání, že je vždy potřeba vědět, jaký je parametr porovnávání a cíl porovnávání. Kde je porovnávání výhodné, kde potřeba není. Narazili jsme i na to, kde porovnávání spíše uškodí.

Cílem, jak bylo již zmíněno, bylo zprostředkovat dětem význam pojmu porovnávání a jeho využití (nejen v matematice), poté přemostění do běžného života a uvědomit si jeho smysl.

Nepracovali jsme přímo s instrumentem, snažím se propojit principy, filozofii Zprostředkovaného učení s každodenním učením a uvést do praxe – vzdělávání, učení.

Bylo zajímavé, jak každý, bez ohledu na věk, měl s porovnáváním a to přímo s tímto slovem, pojmem už zkušenost.

Společně jsme přemýšleli o tom, kde ho používáme. Také, kde slyšíme slovo porovnávání, jeho tvary a slova příbuzná. Například: „Když porovnám minulou dovolenou s letošní, vloni to bylo lepší.“  Zde neznáme parametr (z věty není patrný). Co je cílem, nám také není jasné.

nebo „Když Tě porovnám s bráchou, tak teda bráchovi šla čeština líp.“ Co je parametrem? Může to být subjektivní? Další věta byla: „Porovnej, kdo je větší.“ U porovnávání, kdo je větší, je parametrem výška, která je měřitelná. Cílem je: zjistit, kdo je větší.

Na těchto konkrétních příkladech jsme si ukázali, co je cílem porovnávání a proč je vždy důležité, stanovit si a pojmenovat parametr.

Pak jsme se zaměřili na slovo porovnávání, zjistili jsme, že slyšíme slovo rovný, rovnost. Výklad ve slovníku zní: „Porovnávání – synonymum srovnávání. Od slova rovný (slovo ze 14.st.) rovnost, rovina, rovnice, narovnat, odrovnat, porovnat, přerovnat, srovnat, srovnávání, porovnávání, vyrovnat, zarovnat a další. Význam slova porovnat – zjistit shodné, rozdílné vlastnosti dvou a více věcí, jevů, osob na základě parametru.“ (Výkladový slovník češtiny, 2015)

Zajímavé je, že myšlenková operace se nazývá spíše srovnávání, pojem porovnávání je tedy více spjat s matematikou.

Abych dětem zprostředkovala přesah porovnávání (ne pouze v matematice), využili jsme i počítač a zadali jsme tento pojem. Ukázali se nám odkazy – porovnávání čísel, zlomků,  desetinných čísel, porovnávání v oboru do 10, do 100. Obrázky k tématu porovnávání byly většinou znaménka porovnávání  (je větší, je menší, rovná se).

Poté jsme řešili, kde porovnávání využíváme a proč. Zde se často u dětí objeví jejich záliby a zájmy, což je žádoucí, jelikož je učení potom baví.

Příklad: dítě, které se zajímá o auta, tak ihned říkalo, že porovnává velikost aut – „Náklaďák je větší i vyšší než auto osobní.“ Je to tak vždy? Ten, komu se líbí parkur, porovnává velikost zdí, které přeskočí. Další se věnuje tématu Vesmír a porovnává vzdálenost planet od Slunce. Každý měl svůj příklad, kde může porovnávání využít. Dokonce přímo jmenovali parametr a cíl porovnávání.

Po této debatě následovalo využití porovnávání v matematice  – porovnávání čísel, výšky, tvaru. Opět jsme se přesvědčili, že i toto porovnávání má vždy parametr a cíl. V matematice využíváme například parametr: velikost, počet, tvar, výšku, délku a další.

Ve fázi, kdy jsme už věděli, co to je porovnávání, co je to parametr, kde je to výhodné, jsem zadala dětem instrukci – „Projděte celou třídu, najděte věci, které chcete porovnat, uvědomte si, co je cílem a jaký máte parametr, pojmenujte ho. “

Děti našly věci, které porovnávaly, určily si parametr. Například – bačkora a karta, daly si parametr velikost čísla. Bačkora měla číslo 30 a karta 43. Porovnaly 30 je menší než 43.

Poté donesly aktovku a penál. Opět jsem se ptala, co chtějí porovnávat, jaký je parametr?

Parametr je tíha – aktovka je těžší než penál.

Poté porovnávaly dlaně. Parametrem byla velikost. Určily, kdo z nich má dlaň větší, kdo menší a naopak. Byly další a další možnosti porovnávání v rámci matematiky, vždy tedy s parametrem. (Děti byly fascinovány porovnáváním, že ještě na obědě porovnávaly jídlo – počet knedlíků – opět parametr, cíl)

Dále jsme přemosťovali do běžného života:

„Mamka porovnává cenu jogurtu, pokud ho kupuje ve slevě, je levnější než běžně, bez slevy. Parametr je tedy cena, cílem je ušetřit.“

„Tatínek porovnává rychlost, když si dáváme závody a běžíme. Parametr je rychlost, cílem je zjistit, kdo je v běhu rychlejší. Já jsem rychlejší než táta.“ „Ve sportu je porovnávání velmi časté, tam je vždy parametr rychlost nebo počet gólů apod.“ „V kreslení je porovnávání těžké, spíše se nepoužívá, parametrem by třeba musela být barevnost, nebo cena obrazu.“

Přišla na řadu také otázka: Co porovnávání v učení? Pokud někdo tvrdí, že je chytřejší než druhý. Na základě jakého parametru se uskutečňuje toto porovnávání? Jaké má toto porovnávání cíl a co je parametrem? Rychlost? (Není pravda, že ten, kdo odpoví nejrychleji, odpoví vždy správně). Nebo toho znám víc, jak to změřím? Testem, to je poté parametr paměť?

Všimla jsem si v rámci pozorování dětí, že se většina spontánně porovnává s ostatními, proto zastávám názor, že není potřeba toto podporovat. Nepřispívá to k dobré atmosféře ve skupině. Navíc, co v nás vyvolává, jaký pocit máme, když nás osobně někdo s někým porovnává, jak se sourozencem, nebo kolegou v práci, nebo s rodičem? Děti spíše spontánně říkaly, že jim vadí, když je rodiče porovnávají se sourozencem, navíc to nepodporuje spolupráci a dobré vztahy. Pokud porovnávám, kdo je hodnější, kdo je lepší a nejlepší a nemám parametr, pak je porovnávání velmi subjektivní.

To, co všem přináší toto zprostředkované učení je obohacení se navzájem. Každý měl a má nějakou zkušenost s porovnáváním, ten pojem slyšel (pokud by neměl, tak by se obohatil od druhých, z jejich zkušeností v rámci porovnávání). Tímto stylem odpadá to, koho odpověď je nejlepší, koho odpověď je správná, odpadá rivalita a nastává sdílení, kde není ale potlačena individualizace, to je potřeba zdůraznit.

Ve vzdělávání často řešíme, že děti učení nebaví, že ztrácí motivaci, přemýšlím nad otázkou, zda porovnávání nás motivuje k učení, nebo spíše demotivuje. Navíc děti, ale i nás dospělé může porovnávání bez parametru s druhým velmi vyčerpávat. Každý máme jiné cesty, zkušenosti, jiné prostředí, kde vyrůstáme, poté se jen těžko porovnáme.

Co může způsobit porovnávání bez parametru, subjektivní porovnávání něčeho, co je neporovnatelné?

Uvědomila jsem si, jak je potřeba dětem a lidem zprostředkovávat, co je cílem porovnávání, jak je potřebné vždy znát parametr. Je potřeba přemýšlet a možná, až uslyšíme okolo sebe porovnávání typu  – Dříve to bylo lepší. Děti byly hodnější, chytřejší. Stačí se jen zamyslet, co je cílem a jaký je parametr tohoto porovnávání.

A už vůbec nezmiňuji nutnost vnímat toto vše v souvislostech.

Moc bych přála dětem i dospělým, aby si uvědomovali cíl a parametr porovnávání. A pokud budou mít potřebu se porovnávat, pak tedy pouze se sebou samými. Jací byli, jací jsou dnes a jací budou.