Testy státní maturity letos znovu obsahovaly vadné úlohy. Například dvě v testu z fyziky a jednu dokonce v tolik diskutovaném testu z vyšší matematiky. Cermat z nich odhalil pouze jedinou: ve fyzikálním testu. A teprve dodatečně. Nejenže tedy maturanti psali testy, v nichž byly chyby – jejich úspěšnost je ještě ke všemu špatně spočítána. Tohle se už „harmonizovat“ opravdu nedá.

Cermat neměří všem stejně. Ve vyhodnocení loňského testu z fyziky se dopustil administrativní chyby: jedna úloha byla věcně v pořádku, ale autor chybně vyznačil správnou odpověď. Postižených bylo málo – test psalo jen 26 žáků. Cermat sám od sebe přepočítal výsledky a všem poslal opravené vysvědčení. Loňský test z lehčí češtiny obsahoval chybné úlohy, na nichž se shodli obhájci testu i jeho kritici včetně vysokoškolských profesorů. Test ale psalo kolem 90 tisíc maturantů. Ředitel Cermatu proto postupoval podle rady doktora Plzáka nevěrným manželům: zatloukal a zatloukal.

Správnost se neprokazuje hlasováním

Argumentoval přitom nesmyslně, ale nepoučená veřejnost si to nechala líbit. Analýza odpovědí žáků prý prokázala, že úlohy jsou v pořádku, neboť odpověď označenou Cermatem za správnou vždy vybrala velká většina. Správnost úlohy se však neprokazuje hlasováním. Analýza odpovědí může jen upozornit na podezřelá místa. Například když velká většina žáků vybírá jako správnou jinou položku než Cermat, je třeba detailně zkoumat příčinu. Opačně to však neplatí. Když se s Cermatem většina žáků shodne, neznamená to, že úloha je v pořádku. Dobrou ilustrací je úloha 3 v letošní fyzice. Analýza odpovědí maturantů nic neodhalila, ale úloha je úplně špatně, protože dokonce každá ze čtyř položek nabídky je správnou odpovědí. Vyhovovat zadání však má jen jediná.

Hlava XXII

Nevěrohodnost výsledků žáků se tak stala dalším zásadním problémem státní maturity. Není ovšem způsobena pouze selháním lidí, kteří testy připravují, kontrolují a schvalují před nasazením i po něm. Maturanti mají dnes jen malé zastání. Kdyby Cermat například zveřejnil znění každého testu ihned poté, co učitelé vyberou od žáků odpovědní archy, jistě by se podařilo odhalit většinu chyb ještě před odesláním výsledků do škol. Žáci se své výsledky dozvěděli včera a mají jen 5 dní na to, aby požádali o přezkum. O tom, zda je například úloha 3 z fyziky správně, bude fakticky rozhodovat zase Cermat. Zde možná svou chybu uzná, ale pozdě objevené chyby v testech pro 90 tisíc maturantů nejspíš zase zatluče.

Necháme si tuhle Hlavu XXII líbit i v dalším ročníku státní maturity?

Autor je matematik, zabývá se testováním

1. Stáhněte si vzor odvolání ZDE.
2. Žlutě zaznačená místa doplňte.
3. Naformulujte vlastní důvody, proč žádáte o přezkoumání vašich výsledků.
4. Dopis vlastnoručně podepište.
5. Odešlete doporučeně na uvedenou adresu (podací lístek pečlivě uschovejte).

Vše je nutné zvládnout do pěti dnů od získání výsledků z maturity.

Praha 17. května 2012 – Letošní maturitní testy opět obsahovaly nekorektní úlohy a formulační nepřesnosti. Drobné chyby, které pravděpodobně neovlivnily výsledky studentů, byly v lehčím testu z češtiny, jedna nekorektní úloha byla v diskutovaném složitějším testu z matematiky a přinejmenším dvě chybné úlohy obsahoval test z fyziky. Dalším problémem je prodlužující se termín, kdy budou centrálně vyhodnoceny písemné práce z českého jazyka. Fakt, že Cermat zatím hodnocení nedodal, znemožňuje školám uzavření maturitní klasifikace.
 

Nabízíme přehled chyb a nepřesností, které se vyskytly v testech z českého jazyka, vyšší matematiky a fyziky. Přebíráme přitom stanoviska odborníků, kteří se testy podrobně zabývali. Na chyby v testu fyziky upozornil Pavel Böhm, který je odhalil již v loňském zadání maturity. Detailnější argumentace a rozbory konkrétních úloh naleznete v příloze tiskové zprávy.
 

Maturitní test z češtiny nižší obtížnosti obsahoval letos sice jen drobné chyby, které nejspíš žáky nijak nezasáhly, ale dokazují, že přípravě testů věnuje CERMAT přes veškerá ujištění malou pozornost a péči. Například v úloze 8 mají žáci najít tvaroslovnou chybu, jedná se ovšem ve skutečnosti o chybu syntaktickou – což by měl autor testu vědět a úloha by měla být po všech stránkách korektní. U úlohy 14 zase CERMAT dodatečně uznal za správné dvě odpovědi. Opakuje se tedy situace z loňska, kdy CERMAT není schopen připravit takové testy, které by měly jednoznačné zadání a bezpečně jen jednu správnou odpověď.
 

U testů z matematiky a fyziky je společným problémem to, že autoři některé své úlohy řešili s pomocí předpokladů, které zadání neobsahovalo (např. níže zmíněná úloha z fyziky). Náročnější test z matematiky obsahoval jednu defektní úlohu 19 – nabídka jejích odpovědí obsahovala dvě položky, z nichž jedna je určitě správná, ale nedá se určit, která to je.
 

V testu z fyziky jsou defektní dvě úlohy: úloha č. 2 nemá žádnou správnou odpověď v nabídce (což Cermat dodatečně rozpoznal) a úloha č. 3 má správné všechny čtyři. Při hlubším zamyšlení pochopí i laik, v čem jsou úlohy vadné. Například úloha č. 3 zní: „Siloměr umístěný na povrchu Země ukazuje údaj 120 N. Který z následujících údajů by přibližně ukazoval siloměr umístěný na povrchu Měsíce? (A) 20 N, (B) 75 N, (C) 120 N, (D) 192 N.“ Správná odpověď je, že siloměr může ukazovat cokoli. Jde totiž o to, že autor úlohy si siloměr nedokázal představit v jiné situaci, než že je někde pověšen a na jeho druhém konci visí závaží. Pak by hrálo roli to, že na Měsíci závaží váží 6krát méně než na Zemi – a správná odpověď by byla (A). Jenže svou představu do úlohy nenapsal, a žák mohl tedy vycházet i z představy jiné. Například že siloměr je umístěn vodorovně, vlevo je upevněná pružina, za ni táhne siloměr, který je zase upevněn jinde za svůj pravý konec. Tam gravitace (Země či Měsíce) nehraje roli, tudíž siloměr bude ukazovat v obou případech stejně. Trochu složitějšími představami lze dospět i k dalším hodnotám v odpovědích (B) a (D), nakonec jsou skutečně všechny možné.
 

Školy také zatím nemohou uzavřít maturitní klasifikaci, neboť CERMAT nezvládl opravit písemné práce z českého jazyka. Maturitní kalendář ani neobsahuje informaci o tom, dokdy se CERMAT zavazuje školám výsledky prací sdělit. Logické by bylo, aby výsledky uvolnil spolu s testy, protože v opačném případě dostanou studenti svoje výsledky stejně pozdě jako loni, za což byl CERMAT kritizován.
 

Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin, řekl: „Opakuje se situace z loňského roku, kdy testy obsahují chyby, které odborníci Cermatu neodhalili, a teď se o jejich existenci pravděpodobně povede spor. Je zjevné, že ani mnohonásobná kontrola, kterou Cermat provádí před testováním a po něm, není dostatečná a jsou tak poškozovány zájmy testovaných studentů. Navíc se nepodařilo opravit písemné práce v předpokládaném termínu dvou týdnů. Až do konce měsíce tedy studenti nebudou mít jasno, jestli opravdu odmaturovali, protože musí ještě čekat na konečný verdikt nezávislých hodnotitelů.“
 

Kontakty:

· Oldřich Botlík, Kalibro (matematika)

e-mail: old.botlik@volny.cz, mobil: 724 058 384

· Pavel Böhm, doktorand katedry didaktiky fyziky MFF Uk v Praze (fyzika)

e-mail: bohm@edufor.cz, mobil: 608 567 636

· Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin
e-mail: zdenek.slejska@eduin.cz, mobil: 605 967 368

Poznámky pro editory:

• Podrobnější popis vadných úloh najdete ZDE.

• Zadání úlohy 19 z matematiky najdete ZDE.

• Zadání a správné odpovědi na stránkách novamaturita.cz najdete ZDE.

• Maturitní kalendář najdete ZDE.

• EDUin je obecně prospěšná společnost, která se věnuje problematice vzdělávání a jejíž snahou je informovat veřejnost o všem důležitém, co se děje ve školství a vzdělávání. EDUin, o. p. s. byla založena v květnu 2010 a realizuje a připravuje několik informačních a osvětových projektů. Více se dozvíte na www.eduin.cz.

• Populární verzi vzdělávacích témat najdete na http://fertek.blog.respekt.ihned.cz.

Praha 16. května 2012 – Ředitel CERMATu na základě doporučení validační komise rozhodl v pondělí 14. května o harmonizaci výsledků maturitní zkoušky z matematiky vyšší obtížnosti a uveřejnil, jak bude metoda aplikována. Odborníci tento postup kritizují jako nepřijatelný a v rozporu s tím, jak může být proces harmonizace použit.
 

Harmonizace výsledků je sice standardním opravným statistickým procesem, který se při testování používá, ale zásadně musí být jeho podoba a postup stanoven dopředu a veřejně znám. Existuje více metod, které je možné pro harmonizaci výsledků použít a které vedou k úpravě získaných dat.
 

Harmonizaci si zjednodušeně můžeme představit jako proces, při kterém se získané body studenta z jednoho testu přepočítávají na body, kterých by teoreticky dosáhl, kdyby v danou chvíli absolvoval test druhý (např. tedy test z matematiky, který studenti dostali loni). Jeho smyslem je zajistit maximální srovnatelnost různých testů, resp. výsledků žáků.
 

CERMAT k harmonizaci výsledků přistoupil až po nátlaku veřejnosti a její podobu vytvořil dodatečně. Dopředu nezveřejnil (a podle všeho ani nemá) ani kritéria, ani hranici, od které budou testy vyžadovat proces harmonizace. A to je naprosto zásadní systémová chyba, která svědčí o tom, že v CERMATu nejsou řádně nastaveny procesy, které by zaručovaly meziroční srovnatelnost zkoušek.
 

Není ani zřejmé, na základě jakého oprávnění rozhoduje ředitel CERMATu o harmonizaci, neboť školský zákon ani příslušné vyhlášky jej neznají.
 

I přes harmonizaci výsledků žáků CERMATem došlo k enormnímu nárůstu neúspěšnosti žáků oproti roku 2011 o 2,2 procentního bodu, což ředitel CERMAT posuzuje jako mírné zhoršení výsledků, ve skutečnosti jde ale o zhoršení o 360 % (z 0,6 na 2,8%).
 

Ondřej Šteffl, ředitel Scio, řekl: „CERMAT svou harmonizací ͵zezaduʹ odhalil, že neví, co dělá. Přirovnal bych to k chirurgické operaci –operatér si před tím, než pacienta zašije, zkontroluje, že má všechny nástroje a žádný nezůstal v těle operovaného. CERMAT všechno nejprve zašil a teď, když chybí nástroj, tvrdí, že je standardní pacienta znovu rozpárat. Již zavadlou důvěryhodnost maturitní zkoušky tím zcela pohřbil. Navíc test z matematiky odhalil další zásadní problém – změna v pojetí testu z roku na rok jasně ukazuje, že CERMAT nemá jasno v tom, jaká vlastně má maturita být a k čemu. Takto hazardovat se studenty je ostudné.“
 

Kontakty:

·Ondřej Šteffl, ředitel Scio
e-mail: steffl@scio.cz, mobil: 603 251 274

·Zdeněk Slejška, výkonný ředitel EDUin
e-mail: zdenek.slejska@eduin.cz, mobil: 605 967 368

Poznámky pro editory:

• Ukázku a základní vysvětlení postupu harmonizace skóre, který musí být stanoven dopředu, najdete například na stránkách Scio k přijímacím zkouškám ZDE nebo k Národním srovnávacím zkouškám ZDE.

• Rozhodnutí ředitele CERMATu ve věci harmonizačního přepočtu výsledků maturitní zkoušky z matematiky ve vyšší úrovni obtížnosti si můžete přečíst ZDE.

• EDUin je obecně prospěšná společnost, která se věnuje problematice vzdělávání a jejíž snahou je informovat veřejnost o všem důležitém, co se děje ve školství a vzdělávání. EDUin o.p.s. byla založena v květnu 2010 a připravuje několik informačních a osvětových projektů. Více se dozvíte na www.eduin.cz.

• Populární verzi vzdělávacích témat najdete na blogu http://fertek.blog.respekt.ihned.cz.

Tento týden se ke značce Rodiče vítáni přihlásila jubilejní třístá škola. Značka se chce soustředit na zvyšování kvality komunikace a spolupráce mezi rodiči a učiteli.

Praha 14. května 2012 – Od ledna do května se ke značce Rodiče vítáni přihlásilo dalších sto škol. Její rozšíření tedy dosáhlo dostatečné úrovně na to, aby takto certifikované školy byly zastoupené ve všech krajích, a je možné se soustředit v další práci především na ověřování kvality komunikace a spolupráce mezi rodiči a školou a jejich další rozvíjení.
 

Přesné rozmístění certifikovaných škol podle jednotlivých krajů je možné si ověřit na interaktivní mapě škol Rodiče vítáni na stránkách projektu. Pořád platí, že nejvíce přihlášených je ve velkých městech, Praze a Brně, důvodem je jednak větší koncentrace školských zařízení a také pocit vedení škol, že je dobré usilovat o konkurenční výhodu, a tou deklarovaná vstřícnost vůči rodičům rozhodně je.
 

Značka Rodiče vítáni nabízí školám a zájemcům z řad rodičů i další služby:

• Interaktivní mapa škol rodiče vítáni umožňuje rodičům vyhledat vstřícnou školu a ředitelům a ředitelkám upozornit na své nadstandardní služby.

• Pravidelný měsíční internetový Zpravodaj Rodiče vítáni přináší novinky ze škol a shrnuje dění okolo aktuálních problémů vzdělávání.

• Využíváme zkušenosti škol, oslovujeme je s dotazy ohledně plnění jednotlivých kritérií značky (schůzky ve trojici učitel–žák–rodič, kurikulární odpoledne), výsledky zpracováváme a publikujeme.

• Výjimečně dobře zpracované odpovědi ze škol nabízíme ke stažení jako metodické materiály.

• Ve spolupráci s webem eduin.cz jsme připravili mapu aktivních škol, kde rodiče najdou kromě značky Rodiče vítáni i další rozvojové projekty (Férová škola, Zdravá škola, Ekoškola). Mapa je první takovou pomůckou na českém internetu.

Kateřina Kubešová, koordinátorka značky Rodiče vítáni, řekla: „Tři sta přihlášených škol je pro nás hranice, kdy je jasné, že značka školy zaujala a má jistý respekt. Na její kvalitě musíme teď intenzivně pracovat, protože víme, že ne všechny školy plní přihlášená kritéria k úplné spokojenosti rodičů. Proto už se poslední dva měsíce soustřeďujeme především na ověřování kvality plnění kritérií a na komunikaci se školami. Snažíme se získat co nejvíce informací o jejich zkušenostech a pochybnostech při plnění kritérií a příklady dobré praxe předávat prostřednictvím našich stránek dalším školám a zaujatým rodičům. Aby věděli, jak se věci dají dělat dobře a jaká rizika na ně případně čekají.“
 

Kontakty:

·Kateřina Kubešová, koordinátorka značky Rodiče vítáni
e-mail: katerina.kubesova@eduin.cz, mobil: 732 911 524

Poznámky pro editory:

• Zpravodaj lze i stáhnout ZDE, jeho měsíční zasílání (zdarma) si můžete objednat na adrese info@eduin.cz.

• Předchozí čísla najdete zde: duben, březen, únor, leden, prosinec, listopad, říjen.

• Interaktivní mapu škol Rodiče vítáni, kde najdete všechny přihlášené školy, si prohlédněte ZDE.

• Novou mapu aktivních škol s různými rozvojovými programy najdete ZDE.

• Kompletní kritéria certifikace – povinná i volitelná – najdete ZDE.

• Informace o knize Rodiče vítáni najdete ZDE a objednat si ji můžete ZDE.

• Logo Rodiče vítánia plakát s kritérii certifikace si můžete stáhnout ZDE.

• EDUin je obecně prospěšná společnost, která se věnuje problematice vzdělávání a jejíž snahou je informovat veřejnost o všem důležitém, co se děje ve školství a vzdělávání. EDUin o.p.s. byla založena v květnu 2010 a připravuje několik informačních a osvětových projektů. Více se dozvíte na www.eduin.cz.

• Populární verzi vzdělávacích témat najdete na blogu http://fertek.blog.respekt.ihned.cz.

Příliš drahý projekt s příliš slabými výsledky. Studenti i učitelé organizují protesty, vysoké školy výsledky vůbec nepoužívají.

LN Všichni víme, že matematici milují krásná a obtížná zadání. Proč se ale octly tak elitní úlohy ve státní zkoušce?

Tomáš Feřtek: Tento typ úloh nikdo nečekal a bylo na ně málo času. Autoři chtěli asi naznačit učitelům, na co by se měli soustředit – tedy na matematické myšlení, ne jen opakování standardů. K tomu se ale maturita nehodí.

Jiří Zlatuška: Jedna dvě elitní úlohy by nevadily. Každý takový test by měl mít pár zadání, která udělá každý, a pár těch, která nezvládne téměř nikdo. Test by měl ale těmi lehčími začínat, což se nestalo. Kdo nad těžkou úlohou na začátku ztratil čas, může být i s úspěšným řešením v horší situaci než ten, kdo ji vypustil a stihl ty lehké.

LN Takže si těžkou matiku příště vyberou jen ti, kteří se hlásí na matfyz?

Tomáš Feřtek: Je otázka, jestli alespoň ti. Riziko, že příští rok si ji vybere naprosté minimum studentů, protože netuší, co za inovaci je zase potká, je opravdu velké.

Jiří Zlatuška: Maturita by měla ověřit zvládnutí látky, nikoli sloužit jako soutěž. Otázkou českého vzdělávání je, nakolik se v žácích vychová nikoli matematický či abstraktní styl myšlení, ale naopak instinktivní odpor k němu.

A pokud šedesát procent těch, kteří si sami těžší verzi matematiky vybrali, se při vlastní zkoušce uchýlilo k tipování – tedy asi jen 800 studentů v celém populačním ročníku si trouflo úlohy skutečně řešit – je to neodčinitelné selhání Cermatu.

LN Co se dá udělat pro to, aby vysoké školy maturitu akceptovaly?

Tomáš Feřtek: Má-li být zachráněna vyšší maturita v dalších letech, musí Cermat jasně pojmenovat, proč je ten test jiný a asi i těžší, než byl ten loňský a všechny cvičné. Nejde jen o tu náročnost, ale zejména o nepředvídatelnost.

Jana Münzbergerová: Vysvětlení letošních obtíží už máme. Test nebyl po obsahové stránce jiný, protože důsledně vychází ze zveřejněného katalogu požadavků k maturitní zkoušce. Proto také je a bude učivo v něm obsažené předvídatelné. Ten letošní byl ovšem časově náročný, to je jeho chyba. Jednou z příčin je, že skupina, na níž byl pilotován, byla složena z žáků, kteří látku zvládli lépe než ti, kteří test letos psali. I to je vysvětlitelné. V každém případě tahle skutečnost nesmí poškodit letošní maturanty, a proto bude třeba zasáhnout a některým z harmonizačních postupů ho srovnat s testem loňským. Tomáš Feřtek: Tomu rozumím, jenže nějaké takové vyjádření ještě ve čtvrtek večer na stránkách Cermatu chybělo. Přitom by měl srozumitelně vysvětlit, co se stalo a proč. Jde mu přece o to, aby vysoké školy braly vyšší maturitu v úvahu, a takové boty by si proto neměl dovolit. A když už se to stane, měl by požár rychle hasit. On ho ale nechá dál plápolat. To nechápu.

Jana Münzbergerová: Na webu je, že závěry budou zveřejněny 15. května. Chceme informaci dát k dispozici, až bude kompletní a konečná, a některé analýzy ještě pořád probíhají.

Tomáš Feřtek: Když je průšvih, tak ho máte hasit. A ne říct, že se to dozvíme za týden. Za týden bude po požáru. A shoří při něm vyšší maturita. Cožpak to není jasné? Mluvíme tu o projektu za miliardu!

Jiří Zlatuška: A není to zdaleka jen problém obsahu zkoušky. Pokud má výsledek sloužit k sestavení žebříčku, podle něhož vysoká škola přijímá uchazeče, musí být výsledky mnohem dříve. Univerzity mají zájem, aby se k nim zapsali nejlepší uchazeči. Chtějí proto mít touto dobou už výběr hotový a čekat jen na předložení maturitního vysvědčení. Podobně to dělají i dobré vysoké školy v zahraničí – je v jejich zájmu, aby dobří uchazeči věděli co nejdříve, zda budou přijati, a neodešli ke konkurenci. Termíny maturit byly od počátku příliš pozdní.

Radka Kvačková: Letos mají být výsledky dřív. Není problém na straně vysokých škol, které chtějí mít přijímačky za sebou co nejrychleji?

Jiří Zlatuška: Pochybuji, že budou dostatečně brzo, když nejsou již teď. Když se hlásíte na Oxford, znáte svůj výsledek před Vánocemi.

LN Takže si za obrovské peníze kupujeme jen test, který zjistí, kde leží nejspodnější laťka? Má to smysl?

Jiří Zlatuška: Na konci střední školy musí být něco, co tu laťku určí. Zde si ale opravdu kupujeme dětskou koloběžku od Ferrari. Nemohu se zbavit dojmu, že právě ty obrovské peníze byly jedním z podstatných motivů pro zavedení maturit ve stávající podobě.

Tomáš Feřtek: Pokud bychom se rozhodli, že budeme hlídat jen tu spodní laťku, vyšlo by to výrazně levněji. Ale my jsme se zatím nerozhodli. Provozujeme nákladný model, ale on plní jen jednu, základní úlohu.

LN Tak jinak: nemáme jít cestou redukce maturity, jak předpokládá návrh poslankyně Putnové? Tedy že by státní zkouška byla jen předstupeň té školní?

Tomáš Feřtek: Mně ten návrh přijde rozumný, ale neukvapoval bych se. Po dvou ročnících maturity je třeba udělat nezávislé posouzení a podle něho se rozhodovat. Posoudit efektivitu nákladů a říci, co má šanci na přežití a co je mrtvá větev. Je fakt, že hlídání spodní laťky jde státní maturitě dobře, zbytek je spíš rozpačitý.

Radka Kvačková: Já bych se taky neukvapovala. Pokud vím, mluví se hlavně o tom, že bychom se obešli bez písemné neboli slohové práce. Ale právě písemný projev je to, co odlišuje vzdělaného člověka od ostatních. Tomáš Feřtek: Pardon, ale v návrhu se nemluví o tom, že by se neověřoval písemný projev. Státní část by zahrnovala jen testy, ale písemky by se dělaly pořád – ve školní části.

Radka Kvačková: Jenže písemky hodnocené učiteli žáků jsme tu už měli…

Jana Münzbergerová: … a ukázalo se, že to není šťastné. Osobnímu přístupu při hodnocení člověka, kterého znám minimálně čtyři roky a který mi dospíval před očima, se těžko jako hodnotitel vyhýbám, i když se snažím. Vím to, patnáct let jsem učila. Jiří Zlatuška: Chyba se udělala již na začátku, když se začlenění státní části do zkoušek dělaných na školách realizovalo rovnou v plné míře. Kdyby se začalo s modelem, kde by za školní část maturanti dostali nějaké body, které by se jim přičetly k státní zkoušce, pak by maturita mohla být předřazena konci studia o několik měsíců jako jistý předstupeň – a nejspíš by se i něco ušetřilo.

Jinak velký podíl neúspěšných není jen hodnocením studentů, ale také státu, který nechává existovat školy, na nichž se až k maturitě nechávají dojít studenti, kteří na to nemají.

Radka Kvačková: To s tím pomalejším náběhem je nejspíš pravda. Ale argument, že stát nechává existovat školy se studenty, kteří na maturitu nemají, svědčí přece spíš pro zavedení jednotné zkoušky.

Jiří Zlatuška: Ano, ale to lze dělat výrazně levněji než státní maturitou. S tímto odůvodněním maturit by bylo možné říct, že vlastně vůbec nevíme, co se na školách děje, a státní maturita zjišťuje, zda se tam vůbec učí.

Jana Münzbergerová: Velmi souhlasím s tím, že je potřeba se neukvapovat. Nicméně zrušíme-li vyšší úroveň maturity, ustoupíme od jednoho z důležitých cílů – totiž že vyšší úroveň má být jedním z měřítek pro přijímání na vysoké školy. To, že ony teď nereagují na společnou část maturitní zkoušky s nadšením, se mi zdá samozřejmé: pokud jsem něco nemohla roky používat, protože to pro mne nemělo vypovídací hodnotu, tak i když se situace mění, potrvá to, než se nový stav prosadí. Kromě toho pouhé hlídání spodní laťky by demotivovalo střední školy, které mají vyšší vzdělávací cíl než jen tu spodní laťku.

A zrušit komplexní zkoušku a zachovat jen didaktický test u češtiny a zejména u cizího jazyka? To bych považovala za tak zásadní chybu, že se mi téměř chce říct – tak to zrušme rovnou celé. V jazyce didaktický test totiž vypovídá jen o zlomku dovedností, a to ještě ne o těch, o které stojí vysoká škola nebo zaměstnavatel. Didaktický test neřekne, jaký je maturant v ústní interakci, co je schopen napsat. Prověří pasivní znalost jazyka, nikoli tu aktivní, která jediná nás činí konkurenceschopnými.

Jiří Zlatuška: Musím poznamenat, že jsem zhlédl v Hyde Parku na ČT diskusi s ředitelem Cermatu a měl jsem dojem, že porozumění textu a orientaci v myšlenkách velmi dobře osvědčili přítomní studenti, na rozdíl od pana ředitele. Mohou s takovou vizitkou státních maturit mít k obsahu této zkoušky respekt studenti, kteří jsou zjevně kultivovanější než tvůrci zkoušky?

Tomáš Feřtek: Jak jsem zastáncem toho zamýšleného zjednodušení, v jednom musím dát kolegyni z Cermatu za pravdu. Asi nejprospěšnější částí státní maturity je zkouška z cizích jazyků. Tam mám pocit, že je velmi málo výhrad. A redukce by asi opravdu byla škodlivá.

LN Je otázka, zda vůbec lze „redukcí“ posílit prestiž…

Tomáš Feřtek: Z opravdu praktického hlediska maturita žádnou prestiž nemá. K čemu vlastně je? Může odstranit ty největší excesy, může výrazně zvýšit laťku u cizích jazyků, což je určitě dobře. K tomu zbytku bych byl skeptický. Nižší státní maturita není pro zaměstnavatele prakticky žádná informace o míře kvalifikovanosti. LN Proč jsou univerzity tak nedůvěřivé? Radka Kvačková: Nejsou nedůvěřivé, prostě logicky vyčkávají. S testy Scio to taky dělaly. Léta.

Jiří Zlatuška: Musím zopakovat, že z hlediska termínů jsou maturity jako způsob ověření předpokladů pro studium na vysokých školách nepoužitelné. Důvěřovat zde není čemu, důvěra je kategorie, která zde nemá místo.

LN Čili to není prohraná bitva? Je možné, že až se zkouška usadí, její výsledky mohou některé školy využívat?

Jana Münzbergerová: Já doufám. Vyšší úroveň zkoušky by měla sloužit vysokým školám, vychází z katalogů požadavků pro jednotlivé předměty a je reálné nechat vysoké školy do jejich obsahu při aktualizacích promluvit. S opatrným optimismem říkám, že se mi to zdá na dobré cestě.

Radka Kvačková: Reálné to bezesporu je. Znamená to nechat tu zkoušku usadit a vychytávat chyby.

Tomáš Feřtek: Dobře. Usadit, vychytávat chyby a dodávám – vyhnout se zásadním faulům, které studenty od přihlášení se k vyšší maturitě odradí. Viz letošní matematika. Jasně, že si i testy Scio dlouho hledaly autoritu. Jenže teď tu jsou, z hlediska škol je to funkční služba zdarma a školy jen velmi neochotně budou přecházet na něco, co je rizikové, závislé na politické vůli – a jak se ukázalo, i poněkud nepředvídatelné. V tomto směru to má vyšší maturita těžší. Bohužel letošek dál zpochybňuje její kredit i u lidí, kteří ten projekt podporovali a věří mu.

Jiří Zlatuška: Z mého pohledu je to naopak prohraná bitva. Je vyloučené, aby výsledek maturity byl tím, co určuje pořadí uchazečů v přijímacím řízení a rozhoduje tak o přijetí. Jednak termínově, jak jsem zmínil, a nevychází to ani početně. Zvolí-li si obtížnější úroveň matematiky pouze nějakých 1800 maturantů, je vyloučené o této úrovni tvrdit, že třeba přírodovědné nebo technické obory přijímají podle obtížnější zkoušky z matematiky. To by se u nás musely přírodovědné fakulty i techniky rovnou téměř všechny zrušit.

Co přinesl týden 7.–13. 5. 2012

Klíčová témata týdne:

Výrok týdne:

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

• Byla těžší verze maturity soutěží pro 20 nejlepších matematických mozků v republice, jak se vyjádřil Václav Klaus ml.? Sledujte rozhovor na ČT (dole) s ředitelem gymnázia PORG a metodičkou CERMAT Evou Řídkou, která se mmch. vyjadřuje i k tomu, jak probíhalo pilotní ověřování testu. Proti zkoušce z matematiky se ohradili také studenti a učitelé v petici maturita2012.cz. Zásadní připomínkou není jen nedostatek času na provedení testu (CERMAT test neověřuje jako celek a čas byl nastavený špatně), hlubším problémem je to, že CERMAT připravil test, který se svým pojetím výrazně lišil od loňského testu. Test tak neodráží způsob výuky, kterým maturanti 4 roky procházeli, a překvapil i premianty.
  Samotné úlohy přitom odborníci chválí, kritizují ale didaktické pojetí testu. Tato kauza je přitom také zvětšeným zrcadlem toho, jak se v poslední době chovají instituce ministerstva, všímá si okrajově v blogu k maturitě také Tomáš Feřtek: neumějí přiznat chybu, drží se tvrdošíjně svých stanovisek, komunikují mlhavě nebo pomocí nic neříkajícího newspeaku. Smutné je, že tato „jednotící linie“ se táhne i dalšími tématy, o nichž dnes píšeme, např. testováním žáků v 5. a 9. třídách nebo zacházením s evropskými dotacemi. Je ministrova nedělní omluva blýskáním na lepší časy (tisková zpráva MŠMT zde)?

 

• Ministr školství ukončil 14denní seznamování s resortem a debatoval v Otázkách Václava Moravce. Provedl také několik personálních změn, prvním náměstkem se stal Jiří Nantl. Zamyšlení nad politikem Fialou přinesla Česká pozice.

 

• Na iniciativu rodičů „Stop plošné testování žáků 5. a 9. ročníků“ reagovala odmítavě ČŠI. Ve své tiskové zprávě se ovšem podle Ondřeje Hausenblase nevypořádala s námitkami rodičů a nepřináší ani další informace, které by pomohly vyjasnit obavy a vysvětlily, jak jsou eliminována rizika – o nich právě Hausenblas píše v článku na EDUin. ČŠI se přesto dušuje, že letošní testy budou lepší než ty v pilotním ověřování, její odpovědi na často kladené dotazy rodičů ale budí velké rozpaky. Autoři rodičovské iniciativy se rozhodli narychlo uspořádat 15. 5. v Praze veřejnou panelovou diskusi. O absurdní zkušenosti s testováním čtenářských kompetencí v USA píše Jana Bradley a začali o ní diskutovat učitelé na Metodickém portálu RVP.cz.

 

• Profesor Jan Sokol a Tomáš Feřtek diskutovali v Rádiu Česko o změnách v zákoně o pedagogických pracovnících – mimo jiné také o tom, co bohužel stále nefunguje, a to je více smysluplné praxe pro budoucí učitele, např. po ukončení bakalářského studia.

 

• Absurdní kroky MŠMT kolem revize RVP ZV, jako byla například týdenní lhůta pro diskutování připomínek s učiteli nebo chystaná veřejná debata, na niž je vyhrazen také jediný týden v červnu, komentuje Radek Sárközi. Připojuje také, jak by měla úprava RVP správně probíhat a jaké kroky by měl udělat ministr Fiala jako první.

 

• Poprvé v historii evropských fondů v ČR je k dispozici veřejnosti přehled všech realizovaných projektů na webu mapaprojektu.cz. Mapa vznikla z podnětu Evropské komise, která také uhradila veškeré náklady na její vytvoření, a obsahuje projekty i mimo oblast vzdělávání.

Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)

• 14. 5. APERIO: Kulatý stůl pořádaný u přílezitosti Mezinárodního dne rodin (Praha)
• 15. 5. Diskuse rodičů, škol, zřizovatelů, MŠMT, ČŠI, odborníků a institucí o zavádění povinného plošného testování žáků 5. a 9. ročníků (Praha)
• 15. 5. konference „Tvořte a spolupracujte jinak“ (Praha, 23. 5. v Brně)
• 15.-16. 5. konference „Proměny výchovy aneb obecná porada o nápravě věcí lidských“ (Praha)
• 18. 5. PŠL: Konference „Dobrodružství. Chvála kroků do neznáma.“ (Praha)
• 22. 5. MŠMT: Metodické setkání k tvorbě Individuálního vzdělávacího plánu na základních školách (Praha)

Tisková zpráva ČŠI Reakce České školní inspekce na dezinformační kampaň k testování z 11. 2. 2012 informuje o tom, že rodiče a učitelé nemají být znepokojeni chystaným zavedením plošného testování žáků v 5. a 9. ročníku.

Považuji za pochopitelné, že učitelé i rodiče jsou zneklidněni chystanými novinkami: informace, které jsou veřejně k dispozici, nejsou dostatečné na to, aby vybudovaly důvěru a získaly od veřejnosti ochotu ke spolupráci. V koncepci standardů, testů, revizí RVP je příliš mnoho nedomyšlených zadání, nejasných míst, rozporných informací, měnících se názorů. Domnívám se, že i sami tvůrci testů, osoby zajišťující jejich přípravu, se mohou cítit nejistí, jednak proto, že na vývoj nebylo dost času a je málo opřen o systémové pojetí, jednak proto, že se stále a rychle proměňuje politické zázemí.

Tisková zpráva, která by měla zlepšit situaci, by proto měla rozhodně přinášet scházející informace, a to ve všech směrech. Neměla by ani tak bránit úřad proti dotazům nebo pochybám z terénu, jako spíše zvát k zlepšení záměru a realizace tam, kde panují pochyby.

Obavy jsou na místě

Ti, kdo se připojují k peticím proti testování, si asi ve zprávě všimli, že ČŠI prohlašuje, že si je vědoma rizik, které s sebou takové velké testování přináší. Máme-li tomu věřit, budeme žádat, aby ČŠI jako řešitel velkého projektu připravovala testy promyšleně, koncepčně. ČŠI ve zprávě ujišťuje, že o rizika pečuje. Jestli je tomu tak, může bez problémů a pohotově poskytnout veřejnosti mnohem více a důkladnějších informací o tom, jak mají být rizika minimalizována. Účastníci protestů proti testování a dalším prvkům vzdělávací politiky jsou si možná jisti, že rizika testů se minimalizovat nedají. Tím spíše musí ČŠI pečlivě prezentovat možné výhody a přednosti, jimiž mají být rizika vyvažována. Přínos, který je dostatečný například pro politika ve školském výboru Parlamentu nebo pro zaměstnance MŠMT, nemusí ještě dostačovat k přesvědčení o výhodnosti testování mnohého rodiče, jehož dítě může být testováním poškozeno ve studijní dráze. Ale nejde jen o obavy o jednotlivé dítě – výhrady k testování přece pramení také z jeho vlivu na celonárodní vzdělanost.

V čem testování pomáhá a škodí

Rizika testování jsou celkem známá, a proto je důležité si vyjasnit, zda je jejich nebezpečnost oslabena až vyvrácena. Navrhuji některé postupy, a můžeme posuzovat, zda jsou v našem školství vůbec reálné – zda tedy se stát dopustit testování smí:

a) Test je vytvářen a distribuován i vyhodnocen státními orgány. Proto s ním k žákovi a do školy přichází atmosféra závaznosti a možných nežádoucích důsledků pro rozpočet školy, pro další studijní osud žáka, riziko neovlivnitelného publikování výsledků aj. To vše nevyhnutelně budí obavy. Školský systém a řídící struktury u nás u většiny občanů nebudí mnoho důvěry, obecně panuje nechuť ke škole a učení, a nedávné příhody s publikováním „neveřejných“ žebříčků nejlepších škol po státních maturitách ústy samotného ministra Dobeše daly důvěryhodnosti ministerstva vážnou ránu. Bude tedy velkým úkolem ČŠI nejen získaná data řádně utajit (to se u nás nedaří ani u BIS), ale právě upravit jejich získávání, shromažďování a zužitkování tak, aby žádné žebříčky ani vzniknout nemohly. Zároveň bude potřeba co nejlépe a pohotově prokázat velkou přínosnost získaných informací o žákově výkonu. Nejsnadnější cestou by mohlo být neprovádět testy všude a najednou, takže žádný žebříček by nevypovídal o pozici školy nebo žáka vůči ostatním v aktuální situaci. Jediným měřítkem úspěšnosti žáka by opravdu musela být žákova vzdálenost od dosažení solidního standardu vzdělávání v daném oboru a věku. Takové standardy však nemáme a ještě dlouho mít nemůžeme, protože ty se vytvářejí dlouholetou spoluprací celé profesní veřejnosti s odborníky (odkazuji na projekty osvědčené v edukačně vyspělých a úspěšných zemích). A nezdá se, že by tvorba skutečných standardů byla v záměrech MŠMT. To, co prozatím bylo pro MŠMT vypracováno pod názvem „standardy“, to jsou jenom modelové ukázky naplnění očekávaných výstupů RVP. Ty však nemohou mít planost standardu, protože k nim schází právě rozsáhlý a spolehlivý výzkum i dlouhý proces osvojování standardu profesní komunitou. Standardem se požadavek nestane dříve, než na něj v jeho náročnosti přistoupí většina profesně zdatných učitelů a než ho začnou zkušeně uplatňovat v práci. Do té doby může být jen „modelem“, „experimentálním návrhem standardu“. Toho by si měli být členové různých týmů sestavených ministerstvem i vedoucí odborů na MŠMT dobře vědomi a také by měli používat termínů opatrně, aby veřejnost nemátli či nebudili odpor. Hlavně však není možné prosazovat testování, jež by bylo podle standardu vyhodnocováno, když standard nemáme a když možná jeho dnešní tvůrci ani nevědí, jak má opravdu vypadat.

b) Test pojatý jako finální čili sumativní zjistí jen stav po skončení učení – žák už si v této škole nebude moci své učení opravit, zdokonalit – bude totiž pokračovat na dalším stupni vzdělávání, kde je jak způsob práce, tak i požadavek na výkon hodně odlišný. To, co se žák o své práci dozvěděl se z sumativního testu po 5. a 9. ročníku, už nebude moci napravovat tím způsobem učení, jakým těchto výsledků dosáhl. Ani v téže škole nebývá u nás citlivá návaznost mezi prvním stupněm a druhým stupněm. Mezi devátým ročníkem a střední školou či učňovským oborem pak není návaznost pro žáka obstarána nijak jinak než zcela formálně. Přitom však víme, že naše školství velmi silně postrádá opačný typ hodnocení, totiž hodnocení formativní, během autentického žákova učení, aby se pro žáka zpráva o jeho práci stala přímou pomocí k dalšímu pokroku, ke zlepšení, k využití již dobře zvládnutých znalostí a dovedností. Pokud by se podařilo to, co nám doporučuje zpráva OECD, totiž podávat žákům hodnocení formativní, během učení, tak, aby se mohli hned dále zlepšovat, pak by výsledky žáků byly lepší a nebylo by nutno masově přezkoumávat ani nejslabší, ani jinou úroveň zvládání v státních testech.

c) Zodpovědnost učitelů za žákovy budoucí osudy je velká, a učitelé ji oprávněně pociťují. Proto nemůžeme očekávat, že by se obsah a forma státních textů neobrazily ve způsobu výuky v letech před testem. Dnes už mnoho škol ukazuje, jak snadno se výuka přizpůsobí „shora“ nařízeným testům – začaly se zaměřovat na to, aby jejich žáci testem „prošli“ (například tam, kde si kraj kupuje přijímačkové testy Scio). Nevyučují pak rozmanité důležité složky učiva, které však nejsou testovatelné nebo nejsou do testů zařazeny. Budou-li takto působit navíc i testy se státní garancí, bude takových přizpůsobených škol opět více. Podstatné složky vzdělávání však potřebují ve výuce mnoho času. Ten však bude spotřebován nácvikem povrchových znalostí pro testy. Příkladem může být to, jaké úlohy žák dostane v státním testu k úryvku textu, aby prokázal, že dokáže textu rozumět. Dosavadní ukázky státních testů svědčí o tom, že úlohy jsou velmi přímočaré, nezasahují podstatné složky dovednosti číst a chápat. Skutečné porozumění, v jakém selhávají naši žáci v celosvětovém průzkumu PISA, naopak vyžaduje velmi důmyslné, komplexní texty i zadání a poměrně velmi náročnou metodu vyhodnocování. Není možné výkon žáka hodnotit strojně, ani rychle. Proto ani masovost takových testů není dobře myslitelná. Nejcennější jejich stránkou je obvykle to, jak se nad nimi učí žáci, rodiče i sami učitelé pronikat do hloubky významu a přemýšlet o postupech učení. Přinášejí však také velmi užitečné a využitelné informace pro vzdělavatele i pro vzdělávací politiku – pokud ovšem na příslušných místech jsou lidé, kteří jsou s to jim porozumět.

Bylo by velmi prospěšné, kdyby ČŠI vypracovala (nechala vypracovat) skutečně důkladné analýzy a výklady svých úloh v testech, především jejich vztahu k podstatným cílům oboru i vzdělávání celkově. A tyto analýzy by nabídla k profesní diskusi (otevřené všem, nejen vybraným účastníkům). Cíle a podoba takové diskuse by ovšem musely být zodpovědně a informovaně připraveny i vedeny, aby neskončily doztracena jako mnohé diskuse předchozí (k profesnímu standardu, k státním maturitám atp.)

Podobně jako by ČŠI měla provést a zveřejnit analýzu samotné koncepce i podoby testů, mělo by MŠMT lépe zpracovat koncepci a tvorbu standardů vzdělávání, tak aby se k nim případné testy nebo jiné, účinnější formy hodnocení mohly užitečně vztahovat.

Co může inspekce udělat

Bylo by tedy velmi žádoucí, aby se ČŠI kromě přípravy logistiky zaměřila co nejpoučeněji na několik bodů:

1. Co nejkvalifikovaněji a nejúplněji informovat veřejnost o koncepci testování a o dnešním stavu příprav. Skutečně věcně dodávat informace tam, kde profesní skupiny nebo rodiče postrádají náležité informace, nevyhýbat se ani problémům a otázkám nedořešeným. A být připravena změnit projekt, pokud se prokáže, že není koncipován dost poučeně nebo systémově. Na dětech se nemůže podepsat to, že někteří strůjci a realizátoři projektu ho nedokázali připravit nebo posoudit tak, aby neškodil vzdělanosti.

2. Zapojovat do vývoje a příprav profesní veřejnost, a to opravdu systémově, nikoli náhodnými nebo novinářskými postupy. Tím pečovat o připravenost profesní komunity k přijetí novinek, a zároveň z toho získat a využít mnohou zkušenost, kterou školský terén již má. Opření o nejlepší zkušenosti v terénu je také určitou pojistkou proti ukvapeným záměrům nebo zjednodušujícím řešením.

3. Zapojit do promýšlení a plánovaní vzdělávací politiky a řízení školství co nejvíce demokratických postupů, subsidiárně předávat maximum zodpovědnosti za kvalitu vzdělání tam, kde vzdělání vzniká – do školy a do třídy. Namísto mechanisů kontroly vyvíjet podporu a řízení kvality. Tedy vyvíjet prostředky zjišťování kvality takové, které nejen zjišťují stav, ale které zároveň podporují jeho zlepšování. Tzn. především posilovat profesní růst učitelstva. Nezavádět prvky plošně nebo mechanicky uplatňované, ale využívat co nejvíce právě spoluúčasti učitelů a rodičů v projektech zaměřených na vývoj kvality.

Odmítání petice prozrazuje nezájem o občany

Rodičovská a profesní veřejnost by měla podle mého názoru dávat co nejzřetelněji najevo, že si od politiků nežádá nicneříkajících statistik, ani zjednodušených a ukvapených řešení, ale především dlouhotrvajícího a důkladně odůvodněného vývoje kvality, pro který budou navíc vytvořeny podmínky tak, aby překonával i proměny ve vládách. Petiční hnutí jsou pro takovou občanskou zapojenost velmi vhodným nástrojem. Napadat petici, a nevyrovnat se s obsahem jejích požadavků, to prozrazuje, že o občany (a jejich děti) nejde.

Mezititulky doplnila redakce eduin.cz

Učitelé s kvalifikací pro první stupeň základní školy budou moci, coby kvalifikovaní, učit i v mateřské škole, pedagogům z druhého stupně bude při přechodu na první stačit bakalářský titul. Bývalý ministr školství Jan Sokol doporučuje, aby také ředitelé měli pravomoc více finančně motivovat učitele, kteří se dále vzdělávají.

Novela zákona o pedagogických pracovnících mění podmínky, které určují, kdy je učitel považován za kvalifikovaného. 

Profesor Jan Sokol, který přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a zabývá se filozofií výchovy, doporučuje doplnit to možností praxe po bakalářském studiu. 

Podle něj v 19 letech ještě student neví, zda by ho učitelské povolání bavilo a k oborům, jako jsou pedagogika nebo psychologie, dozraje teprve praxí. 

„Pomohlo by to ke zkvalitnění výchovy i k lepšímu výběru učitelských adeptů,“ míní Sokol. Podle něj akademické znalosti bez osobní motivace ve škole nestačí. 

Teach for America  

Tomáš Feřtek, novinář a odborný konzultant neziskové organizace EDUin soudí, že změna v zákoně o pedagogických pracovnících ulehčí život menším školám, kde bývá těžké naplnit úvazky. 

Za inspirativní považuje také model k přístupu k učitelům ze Spojených států, kde k tomuto zaměstnání vede více různých cest než v Česku. 

„Do pedagogické profese se tam snaží přitáhnout lidí, kteří vystudovali jiný obor,“ vysvětluje Feřtek. Nejčastěji jsou to absolventi bakalářského studia všech možných oborů, kteří v sobě objevili chuť učit. Absolvují přípravné období postavené na samostudiu, zhruba půl roku, pak šestitýdenní intenzivní kurz a pak nastoupí do školy, kde dostávají během jako doplněk k praktickému vyučování i velmi intenzivní metodickou podporu. Dozvídají se, jak diagnostikovat problémy dětí, jak je hodnotit, aby jim to pomáhalo v učení, jak je rozvíje. Po dvou letech je čeká plnohodnotný magisterský titul, jako by absolvovali univerzitu, ale mají navíc nesrovnatelně větší didaktické zkušenosti a přesnou představu, co je v praxi čeká. 

„Jde o program částečně placený vládou a částečně z peněz nadací,“ uvádí Feřtek a doporučuje, aby se i čeští učitelé mohli radit s odborníky na vzdělávání i poté, co nastoupí do škol, coby zaměstnanci. 

„V Polsku tuto úlohu plní inspekce. V jednotlivých vojvodství vytváří instituce, které mají za úkol provádět plošné testování žáků, ale zároveň i vzdělávají a podporují učitele,“ připomíná Feřtek. 

Pravomoci ředitelů 

Profesor Sokol míní, že by ke kvalitnější práci učitelů přispěla i větší finanční motivace pro ty z nich, kteří se vzdělávají. K tomu by, jak dodává, můžou přispět větší pravomoci ředitelů. 

„Ředitel si u nás může vybrat svůj personál, což je výhoda,“ dodává Sokol, a dává to do protikladu s praxí v jiných zemích, například ve Francii. Podle jeho názoru pouze ředitel umí přesně posoudit, kdo odvádí ve škole nadstandardní práci a měl by za ní být lépe odměněn.

Současné změny v zákoně o pedagogických pracovnících i případné větší pravomoci u ředitelů ale mohou být funkční pouze ve spojení s dobrým kariérním řádem pro učitele, který dá jejich profesi jasnou perspektivu a také pravidla pro odměňování. Velkým problémem současné pedagogické kariéry je její plochost. Učitel po nástupu dostane plat 20 000 Kč a po třech desetiletích praxe může dosáhnout maxima 24 500 Kč. Stejně mizivé možnosti nabízí kariérní postup. Proto ti schopnější a ambicióznější učitelé tak často odcházejí do jiných profesí.

Do debat o vzdělávání učitelů zasahují i rozpočtové škrty, které plánuje vláda Petra Nečase. 

V březnu se mluvilo o propuštění skoro 17 000 učitelů v časovém horizontu dvou let, čímž by stát ušetřil něco přes 6 miliard. 

„Učitel musí mít přiměřený plat odpovídající vzdělání,“ oponuje bývalý ministr.