Hlavní zprávou z maturit je, že si nevíme rady se slabými žáky.
Státní maturitou neprošlo jedenáct tisíc studentů, tedy necelých patnáct procent maturujících. Je to o čtvrtinu méně, než předpokládal ministr Josef Dobeš, nicméně i tak vyjadřuje spokojenost. Je totiž přesvědčen, že více lidí, kteří by dříve usilovali o maturitu, půjde raději na učiliště. To podle něj prospěje jak kvalitě maturitních vysvědčení, tak průmyslu. Je tím ale problém vyřešen? Samozřejmě že ne. Výsledky maturit totiž vcelku očekávatelně ukázaly, že naším hlavním problémem je, že neumíme vzdělávat tu slabší polovinu žákovské populace. Ač je to paradoxní, tak právě ta v budoucnosti rozhodne o pozici našeho vzdělávacího systému v mezinárodních srovnáních. A velmi pravděpodobně i o tom, jestli budeme či nebudeme ekonomicky úspěšná země.
Maturita není pro každého
Dá se předpokládat, že reakce veřejnosti se nebude od prohlášení pana ministra příliš lišit. U nás je vzdělání cosi výlučného až sakrálního, čeho by se nemělo dostat kdejakému hejhulovi. Všeobecné vzdělání, tedy u nás především to gymnaziální, jen pro ty nejnadanější! Maturita není pro každého! Na vysokou přece nemůže chodit polovina populačního ročníku! Proto i dvacet let po převratu platí, že u nás odchází na učiliště třicet procent deváťáků. V tom jsme evropští rekordmani. Bohužel, protože tato skupina pak figuruje i na předních místech v žebříčcích nezaměstnanosti.
Na střední školy s všeobecným vzdělávacím programem jde v Česku jen 22 procent patnáctiletých. I to je rekord, byť z opačného konce. Hůř je na tom jen Turecko a Rakousko. Průměr ve „starých“ zemích EU je 44 procent, v zemích OECD 47 procent, ale třeba v Koreji, Japonsku či Irsku na všeobecně vzdělávací programy chodí až tři čtvrtiny středoškoláků.
Na vysokou odchází v současnosti v Česku zhruba tolik lidí, kolik je obvyklé jinde v Evropě, ale jejich schopnosti jsou často nízké a učitelé jsou z nich zděšení. Proč? Zcela zásadně jim chybí kvalitní všeobecné vzdělání. Čímpak to asi může být?
Pokud ale tato čísla a argumenty předložíte nějakému zastánci „tradičního českého kvalitního vzdělání“, dozvíte se, že naši studenti prostě nemohou následovat evropské trendy. Naopak. Počet maturujících je třeba regulovat a na učiliště musí chodit více lidí, protože sehnat dneska řemeslníka… No znáte to.
Na logickou otázku, jestli je tedy česká populace výrazně tupější a nevzdělavatelnější než je evropský průměr – co jiného z těch názorů vyvodit – už obvykle rozumnou odpověď nedostanete.
Učiliště není vzdělání?
Střední odborné školy na výsledky maturit reagovaly prohlášením, že tedy budou učit více všeobecných předmětů a méně těch odborných. Není to špatně? Budou to pak ještě pořád odborné školy? Neměly by se držet svého kopyta?
Odpověď je tentokrát velmi jednoduchá. Samozřejmě, že by všechny odborné školy měly učit více všeobecně vzdělávacích předmětů. Pokud by tomu tak bylo, byl by to jeden z mála jasně pozitivních důsledků státních maturit. Protože dlouhodobá a celosvětová zkušenost říká, že právě tyto kompetence činí člověka na současném pracovním trhu pružnějším a lépe schopným rekvalifikace, která skoro každého z nás čeká několikrát za život. Pokud do patnáctiletých nahustíme jen znalost jednoho úzce vymezeného řemesla, v podstatě je za nemalé státní peníze (učňáky jsou výrazně nákladnější než třeba gymnázia) odsuzujeme k velmi nejisté a špatně placené pracovní kariéře.
Na celé věci je nejhorší všeobecný pocit, že jsme odsunutím příštích maturitních propadlíků a „nevzdělavatelných“ absolventů devítiletek do hlubin učilišť něco vyřešili. Fajn, nebudou nám kazit novou lepší maturitu, ale jako by nikoho nezajímalo, co a jak se vlastně na těch učilištích naučí. Copak vyučení nebudou potřebovat ke svému profesnímu i osobnímu životu znát cizí jazyk? Nebudou potřebovat praktickou matematiku a psát maily bez hrubek? To dneska v Evropě užije opravdu i každý pokrývač a instalatér.
Kudy vede cesta
Ve skutečnosti je hra na maturitu opravdu jenom hra. Hrajme ji, jestli nás baví. Ale mezinárodní srovnání zkoumají vždy celou populaci. Bez ohledu na to, komu přiznáme právo na maturitní vysvědčení. Podstatný problém tedy je, jak zacházet s tou částí žáků a studentů, kteří jsou hůře vzdělavatelní. Jak to udělat, abychom je dotáhli co nejblíže průměru. Jak motivovat ty, kteří z rodiny píli a usilovnost neznají. Klidně i na učilišti bez maturity. To je to, co řeší už tak deset let ty prozíravější vzdělávací systémy. Proto jsou v mezinárodních šetřeních a především v ekonomické soutěži úspěšné. My se zatím radujeme, že odešleme ještě větší část populace do montoven a černé díry vzdělávacího zapomnění? Svatá prostoto!
Štítky: Státní maturity
Zařazeno v kategorii: články a blogy, titulka
| RSS |
sdílet |
Zkušenosti s přípravou na maturitu z českého jazyka u studenta s dys…..tj. kategorie slabšího studenta, ale jen na český jazyk….
Ve druhém pololetí 3. ročníku (rok 2010) profesorka ČJ přichází s informací, že zřejmě bude státní maturita, ale že zatím na žádném školení nevyšlo jasně najevo, jak má daná maturita skutečně vypadat, probíhat a z čeho se mají studenti připravovat. Konec 3. ročníku – jsou jasnější ústní témata,ale přesto dostáváme informaci, že to může být na podzim jinak. Začátek 4. ročníku, ústní témata se jeví jasněji, ale nedostáváme žádnou informaci jak se připravit na testy, tj. kde si nějaké verze lze zkusit. Zkoušíme tedy vše dostupné, co najdeme na internetu, tj. různé gramatické doplňování atd. Protože víme, jak důležité je se studentem s těžkou dysortografií a dyslexií předem projít všechna úskalí nového způsobu zkoušení tj. nových nikdy nepoužívaných testů, sháníme dne 23.10. radu cestou přes Cermat. Odpověď dostáváme zhruba za měsíc 21.11.: „Dobrý den,
bohužel Vám nemohu doporučit konkrétní tituly, jako CERMAT nemůžeme svým doporučením zvýhodňovat tituly konkrétních nakladatelství na trhu. Mohu pouze formulovat doporučení obecné: Na Vašem místě bych zašel do nějakého knihkupectví a podíval se na konkrétní sbírky testových úloh z daných předmětů. U češtiny existuje relativně slušná nabídka, pokud jde o rozsah nabízených titulů, z hlediska kvality (tedy možnosti, že by se třeba úlohy typově přibližovaly úlohám, které se budou používat v maturitních testech) už je to horší – tady se pod hlavičkou, že sbírka připraví k MZ, skrývá mnohdy obsah nevalné úrovně. Je třeba se pak podívat do sbírky a letmo prolétnout několik úloh. První dojem zpravidla nezklame. Nebo se můžete orientovat podle jména autora, máte-li nějakého oblíbeného.
Některé školy svým žákům doporučují konkrétní tituly, např.:
sszdra-karvina.cz/studijni/cj/Krit_pro_vyb_mat_zadani_k_UZ_z_CJL.doc
Snad Vám moje odpověď aspoň trochu pomůže, pokud by takto odpověď nestačila, klidně napište znovu.
S přáním hezkého dne
František Brož“
Předvánoční čas 2010 na radu z Cermatu obcházíme knihkupectví, kde nám je řečeno, že zatím žádný titul, kde bychom našli testy k nové maturitě, nemají a ani nic podobného…, pátráme dál. Na internetu nacházíme pár testů, které ale po porovnání s tím, co zkouší studenti v lednu 2011 neodpovídají obsahem a ani délkou textu. Opět jsme v koncích. Lednový test dopadl špatně, časově nestíhal a nepochopil zadání slohu (sloh byl dle paní profesorky velmi zajímavý z hlediska představivosti a barvitosti textu, ale nesplňoval kritéria popisu). Poučení z této zkušební lekce – psát sloh dle kritérií, vyvarovat se originalitě, poučení z testu – opět shánění nedostupných testů a trénink a trénink… Těsně před maturitou vzorový test zvládá v čase a dosahuje body na splnění kritérií.
Probíhá maturita, v ústních si vede velmi dobře ve všech předmětech včetně cizího jazyka, kde přesně to co se učili od prvního ročníku se i zkouší.
Písemný test z cizího jazyka bez problému zvládne, z českého jazyka písemný test je hororem…..zvládá přečíst jen polovinu, texty jsou dlouhé, delší než se očekávalo, sloh bez problémů. Kvůli písemnému testu, o kterém se vedlo a doufejme, stále vede řada diskuzí, maturitou student s dys v červnu 2011 neprochází. Nastává období zklamání, beznaděje, atd. Protože příprava ve škole a doma na tento „nový“ písemný test nestačila, nezbývá nic jiného než zaplatit doučování u odborníků přes dys pro český jazyk, „již“ máme k dispozici několik knih s testovými úlohami,ale ani profesorky ČJ nejsou nadšeny testovými úlohami včetně odpovědí. Celkový čas i peníze strávené na přípravě na testech spěl pouze k jednomu, splnit počet bodů písemného testu a dostat zaslouženě odměnu v podobě maturity. V září 2011 po celém opakování všech ČJ částí včetně původně úspěšně složených ústní i slohu, složil vše dle daných kritérií, ale s prodloužením času. (Celý tento příběh nám připomíná již zmiňovanou situaci o státních zkouškách v USA).
Současně během prázdnin byl student sledován odborníkem přes připomínkování testů, který shledával řadu slabých míst v testu pro studenty s dys…avšak přes obavu o ztrátu místa na MŠMT se rozhodl zatím s připomínkami nevystoupit…
Frustrace, beznaděj, deziluze a bezmoc při přípravě a i samotném průběhu zkoušky státní maturity z českého jazyka nemusela být:
1) pokud by ministr školství podporoval výuku pro dys…fakt, že nedal záštitu organizaci http://www.dys.cz svědčí o mnohém
2) v případě, jasných zadání profesorům již v prvním ročníku střední školy s plánem ve čtvrtém ročníku maturovat dle státních požadavků
3) dobře nastavených přípravných testů pro studenty „ slabší“
(vzorové testy pro dys neodpovídaly tomu, co ve skutečnosti probíhalo při maturitě)
Celkově nejhorší zkušenost z celé státní maturity vyplynula z odpovědí od MŠMT na různé naše dotazy a odvolání (jmenovitě např. Mgr. Jan Bilík – odbor středního vzdělávání), kde po porovnání odpovědí s jinými rodiči, na odlišné dotazy odpovídalo MŠMT podobnými texty
Shrnutí – je záměrem ministerstva vychovat ze studentů průměr,který bude bez názoru a tvořivosti? Splnění procent je pro ministerstvo důležitější než širší spektrum vzdělanosti? Handicap je něco nežádoucího? Je cílem MŠMT vychovat si ovladatelnou masu? Domnívají se úředníci z MŠMT, že rodiče studentů patří mezi nevzdělané a nekomunikativní jedince…?
Schopnost nenaslouchání ze strany MŠMT a vytváření strachu o místo je katastrofální zjištění!!!
Děkujeme Eduinu, že alespoň z jejich příspěvků vyplývá, že není všem vše lhostejné a že snad i přes strach a unavenost z nekonečného nenaslouchání MŠMT nastane obrat k lepšímu.
Rodiče letošního maturanta.
Eva a Jan Novákovi
Vážený pane Feřteku, většinou si Vašich názorů cením, ale tento Váš poslední ukazuje jenom na zcela propastnou neznalost problematiky a nyní tak populární a laciný úzus odvolávat se na „vyspělejší“ země a jejich vzdělávací systémy.
Nutnost pouhého všeobecného vzdělání jako samospasitelného řešitele problému nezaměstnanosti je naprostý nesmysl, který si všechny země, jejichž procenty absolventů všeobecně vzdělaných argumentujete, velmi bolestně uvědomují.
Zmiňované Japonsko má všeobecné vzdělání až do úrovně terciálního vzdělávání a ve finále jsou tam houfy všeobecně vzdělaných vysokoškoláků, kteří ale naprosto nic neumějí a nejsou uplatnitelní, pokud si nezaplatí drahé kurzy, aby mohli být např, právníci, lékaři apod. Systém odborných škol, který tolik kritizujete, nám všichni závidí…jenže my jej, jako spoustu jiných věcí honem zlikvidujeme…vždyť přece vše z minulosti je tak špatné.
Že jsou to žáci z odborných škol, kteří neprospívají na VŠ? Další nesmysl! Zeptejte se třeba na ČVUT, jestli jsou lepší absolventi gymnázií, či strojních průmyslovek a ručím Vám za to, že průmyslovky vyjdou vítězně! A tak by se daly srovnat i jiné VŠ. Problém není opravdu v kvalitě vzdělávání na odborných školách, ale v jejich obrovské náročnosti. Teoretická výuka je nepoměrně kratší (na úkor praxe), ale teoretické učivo musí být zvládnuto stejně jako na gymnáziu.
Nicméně tito absolventi již vědí, o čem je práce. Tito absolventi už opravdu NĚCO umí
Mohla bych takto pokračovat ještě dlouho, ale asi to nikoho nebude bavit číst (nevýhoda dlouhých textů). Posledním argumentem proti Vašemu tvrzení o snadnější rekvalifikaci všeobecně vzdělaných lidí(i když nevím, proč v tomto případě užíváte termín rekvalifikace, když žádnou kvalifikaci a priori nemají), posledním argumentem jsem já sama. Jsem absolventkou Střední zemědělské školy (tedy té tak špatné odborné), nicméně po revoluci -dříve jsem z politických důvodů nemohla – jsem vystudovala učitelství pro 1.st. VŠ, pak Speciální pedagogiku, pak AJ pro SŠ, protože to prostě bylo potřeba…no a nyní jsem doktorandem na UPOL….ale mám přece ten hrozný základ z odborné školy, tudíž jsem podle Vás předurčena k tomu být neschopná.
Je 15 % neodmaturovavších polovina studentů? Slabší polovina studentů?
Dnes jsem se dozvěděl, jaký je průměr vstupní písemky z matematiky na střední odborné škole, kde pracuji – 4.03 v nejlepší třídě, 4.56 v nejhorší třídě. Zjišťované jevy: zlomky, jednoduché úpravy výrazů, apod. Mají tito žáci jít na gymnázium?
A podle Vás je učiliště něco méně? Manuální práce něco méně? Přidavače, rovnače do regálů a podobné, také potřebné profese, dělají lidé úplně bez vzdělání, ti vyučení už mají šanci na lepší práci, pokud práce vůbec je (severní Čechy, severní Morava, ale už i Praha začíná trpět nedostatkem pracovních míst).
„Copak vyučení nebudou potřebovat ke svému profesnímu i osobnímu životu znát cizí jazyk? Nebudou potřebovat praktickou matematiku a psát maily bez hrubek?“
Ano, jistě, ale to by – snad – měla naučit už základní škola!
Mezi sš jsou obrovské rozdíly:1gymnázia (dobrá a špatná) 2.dlouho nic 3.ostatní sš (občas kvalitní oa či průmka a ten zbytek)….osnovy a hodinové dotace jsou nesrovnatelní,takže je idiotství,aby gymnazista a kuchař dělali stejnou maturitní zkoušku (pro jednoho směšně lehká,pro druhého nepochopitelná)..to že někdo ze zemědělky studuje vš je tragedií úrovně vš,před 20 lety se na vš mohlo propracovat kromě gymnazistů pouze pár průmyslováku (na tech. vš),ale kombinace zemědělka a pajdák-nemyslitelná… o úrovni vyučujících so myslím své,byl jsem zděšen,když ing.mgr.phd má ve své prezentaci hrubky typu shoda podmětu s přísudkem….za našich časů bylo nemyslitelné nechodit pravidelně do školy,pracovat při studiu,nepřečíst ani jednu knihu bědem studia,napsat diplomku za dva týdny…….