„Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil rozhodl, že všechny tresty odnětí svobody, které nabyly právní moci po 1. lednu 2010, prodlužuje o deset procent.“
Kdyby to byla pravda, nejspíš by za ním docent Chocholoušek poslal své pochopy se svěrací kazajkou. Ministr školství Josef Dobeš právě udělal něco podobného. A nikoho to nevzrušuje.
Lidé pořád poslušně srazí paty před vším, co přijde od vrchnosti. Ta si teď usmyslela, že by jí vyhovovalo, kdyby od maturity nevyletěla obvyklá dvě procenta maturantů, ale rovnou o deset procent víc.
Maturantům k tomu přibalila dva dárky. Podmínky „výkonu trestu“ budou lidštější: žáci budou smět během vyplňování maturitních testů pít a v odůvodněných případech i odejít na záchod. A kdyby „soud“ náhodou chyboval, budou se moci odvolat: Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) jim pak výsledek u státní maturity znovu přepočítá.
Oba dárky jen odvádějí pozornost od zásadní otázky. Ta zní: Co opravňuje ministra školství k tomu, aby svévolným určováním náročnosti maturitních testů rozhodoval o životních osudech maturantů? Nezáleží na tom, že tentokrát chce celkovou průchodnost maturity snížit – i kdyby ji hodlal zachovat, nebo zvýšit, problém by zůstal. Navíc k tomu dochází jen půl roku před tím, než má státní maturita poprvé proběhnout.
Náročnost maturitní zkoušky nestanoví žádný zákon ani jiný obecně závazný právní předpis – byla dosud dána zvyklostmi na každé škole. Totéž se týká státní maturity: libovolnou část učiva lze testovat nepřeberným množstvím otázek a způsobů. A úspěšnost žáků zásadně závisí na tom, jakou podobu testové otázky Cermat zvolí. V každém předmětu.
Například úlohu Kolik měří nejdelší strana pravoúhlého trojúhelníku, když její kratší strany měří 3 cm a 4 cm? vyřeší daleko méně maturantů než zdánlivě stejnou úlohu Kolik měří přepona pravoúhlého trojúhelníku, když její odvěsny měří 3 cm a 4 cm? Jenom kvůli tomu, že slova přepona a odvěsny jsou dalším signálem, který žákům napovídá, že mají použít Pythagorovu větu.
Není správné, že náročnost tradiční maturity se liší třeba i mezi gymnázii. Tento stav se však přirozeně vyvinul, ve skutečnosti nikomu příliš nevadí a především neškodí ničemu důležitému. Vysoké školy, zaměstnavatelé, středoškoláci i jejich rodiče si s tím poradili už dávno. Zpravidla jednoduše a víceméně za pakatel. Vysoké školy i zaměstnavatelé k maturitnímu vysvědčení přihlížejí jen zčásti, rodiče si dávají větší pozor, na kterou střední školu své dítě hlásí. Zato státní maturita je velmi nákladný moloch, který určitě brzy způsobí daleko víc problémů, než kolik jich kdy její tvůrci naslibovali odstranit.
První nastal teď. Je rozhodně etický a nejspíš i právní: v právním státě by k něčemu takovému dojít nemělo. Ministr, původní profesí vězeňský psycholog, vzkázal maturantům, že trvá na jejich decimaci a použije k ní víceméně nahodile sestavené maturitní testy, který prý tentokrát budou už opravdu bez chyb. Není pouhou shodou okolností, že decimace sloužila v římské armádě k vynucení disciplíny. Desetinu vylosovaných vojáků vzpurné legie utloukli jejich spolubojovníci. Z procedurálního hlediska půjde u státní maturity o podobnou loterii – jenom trest tentokrát vykonají pracovníci a počítače Cermatu.
Škola ovšem není ani vojna, ani kriminál. Navzdory tomu, že si to naši ministři školství často myslí.
autor se zabývá testováním a vzdělávací politikou
Štítky: Státní maturity, Střední vzdělávání, Testování žáků
Zařazeno v kategorii: články a blogy, titulka
| RSS |
sdílet |
Řekl bych, že to není až tak na ministrovi. Zkuste si představit, když už jsme u těch metafor, co všechno by se spravilo, kdyby se zrušila ČŠI. Nemá absolutně žádné opodstatnění.
Ano, ano, je to hrozné, ten život. Na tom, jaké se zvolí do testu otázky, závisí celý budoucí osud chudáků maturantů. Vážený pane Botlíku, tak už to v životě chodí. Na tom, jaké otázky zvolí vysoká škola do přijímacího řízení závisí vaše přijetí, či nepřijetí na vysokou školu, na tom jaké otázky dostanete u zkoušek závisí to, zda školu úspěšně dokončíte a na tom, jaké otázky dostanete u pracovního pohovoru závisí, jakou práci budete dělat. Furt se někdo na něco chudáků lidí ptá, furt po nich něco chce a furt jsou za své odpovědi lidé nevybíravě nuceni nést odpovědnost. Vítejte mezi dospělými.
Je myslím velký rozdíl, zda uvažujeme o jednotné maturitě pro přibližně tři čtvrtiny populačního ročníku, anebo o zkoušce — přijímací či jiné — na jednotlivé vysoké škole.
Podle mého názoru je nepřijatelné, aby ministr oznámil maturantům půl roku před zkouškou pokrývající látku čtyř ročníků, že se, z ničeho nic, rozhodl udělat ji tak obtížnou, že jich neodmaturuje o přibližně 10 procent více, než bylo předtím dlouhá léta běžné. Vadí mi to nejen proto, že takový postup není fér vůči maturantům kteří sice dlouho věděli, že se státní maturita chystá, ale nevěděli, jak bude obtížná. Vadí mi to především proto, že podle mého názoru ministr takovou moc nad lidskými osudy prostě mít nemá.
A myslím si, že se tomu občané mají bránit a nepouštět si tak blízko „k tělu“ pouhého úředníka, po kterém, kdo ví, možná za půl roku neštěkne ani pes.
Tomu rozumím, ale nedomnívám se, že pan ministr chce po žácích aby uměli řešit stochastické parciální diferenciální rovnice n-tého řádu, nebo jejich soustavy, ale aby uměli opravdu nejjednodušší základy testovaných předmětů. Když to zvládne 80% žáků, tak to zřídkakdy bude tím, že těm ostatním se nedostalo dostatečného vysvětlení, jako spíš tím, že tito ostatní nemají co dělat na střední škole. Ministr je úředník, ale řekl bych, že zrovna v tomto případě má podporu většiny populace.
Chcete tím opravdu říct, že se nesprávný postup stává správným ve chvíli, kdy má podporu většiny populace?
Já netvrdím, že cokoliv se stává správným, nebo špatným, nýbrž že většina má moc prosadit to, co chce. Vy mi připadáte jako nějaký zastydlý anarchista, kterému se dělají pupínky, když po něm někdo chce, aby jezdil vpravo, nebo aby na konci střední školy uměl číst, psát a počítat.
Žádáme, aby byla dodržována netiketa diskuse a nedocházelo k osobním útokům na kohokoliv z lidí, kteří zde píší svoje postřehy. Jedná se o veřejný prostor, za který zodpovídáme jako správci webu. V případě nedodržení netikety budeme nuceni komentář smazat. Děkuji za pochopení.
EDUin
Co prosím považujete za osobní útok? Nelíbí se vám „zastydlý“, „anarchista“, nebo snad něco jiného? Děkujete zatím zbytečně, protože k pochopení nedošlo. Mimochodem, opravdu chcete dospět do stavu, kdy i ohodnocení písemné práce pětkou bude osobním útokem? Když je něco hloupé, je třeba to hloupým nazvat.
Ano, myslím si, že jste to pochopil zcela dobře. Tímto označením se dopouštíte osobního útoku. Jedná se o urážlivé vyjádření na konkrétního uživatele. Osobní názor se dá vyjádřit tak, aby neurážel a neútočil.
A mohu prosím napsat, že je někdo hloupý? Nerad bych získal dojem, že Vám ve skutečnosti jde o něco jiného, než slušnost, když vám nevadí označení ministra školství za blázna, byť implicitní a nepřímé. Já jsem rovněž nenapsal, že někdo je zastydlý anarchista, ale že mi tak připadá. Chápu cenzuru sprosťáren, ale když už, tak všem stejný metr, jinak to působí poněkud trapně.