Fokus – Kdo je „převrácený akademik“?

Zajímavosti ze světa vzdělávání, které připravilo na základě anglicky psaných zdrojů výzkumné oddělení společnosti Scio k 16. prosinci, obsahují například tato témata: počítačové simulační hry do škol, volnočasové kroužky jako kolonka ve školním rozvrhu, hodnocení neakademických dovedností jako součást vysvědčení.

1. Co je to učení založené na překonávání překážek? Australská základní škola Kalinda je jednou z prvních škol, které zkušebně zavádějí „učení založené na překonávání překážek“ (challenge-based learning). Tento přístup, vycházející částečně z učení J. Deweyho, staví před žáky problémy reálného světa. Žáci pak mají spolupracovat a navrhnout jejich řešení. Zadání může být např. „dát něco někomu, kdo má méně než ty“, uspořádat školní slavnost nebo pomoci komunitě vyrovnat se s katastrofou. Zástupce ředitele školy vidí přínos tohoto přístupu v tom, že podporuje kreativitu, zvídavost, kladení otázek, žáci lépe poznají realitu. Od příštího roku se učení založené na překonávání překážek stane ve škole Kalinda součástí kurikula.
2. Internetová škola i pro základky a střední? V posledním roce jsme svědky bouřlivého rozvoje masových otevřených online kurzů v terciárním vzdělávání v USA. Kurzy nabízejí ziskové i neziskové organizace, zapojeny jsou i nejprestižnější americké univerzity. V nedávné době se objevily informace o tom, že se připravuje akreditace některých kurzů (viz Výběr z novinek z 19. 11.). Autor článku uvažuje o tom, zda by model otevřených online kurzů mohl být využit i ve vzdělávání od školky po střední školu (K-12). Na úrovni základní a střední školy existuje v USA řada virtuálních „charterových“ škol. Nabízeny jsou i specifické kurzy, např. od společnosti Apex Learning (nejznámější je patrně K12). Mnoho možností je dostupných pro domácí vyučování. Dosud však žádná prestižní škola nenabízí specializované kurzy pro základní nebo střední stupeň vzdělávání. Teoreticky by však mělo být možné, aby středoškolský student studoval online kurz podle svého zájmu i mimo rámec své školy. Otázkou zůstává, zda škola uzná absolvování takového kurzu, případně sníží studentovi školné nebo zkrátí dobu studia, protože už splnil část studia jinde a jinak. Otevřely by se tím nepochybně možnosti např. pro lidi, kteří už pracují nebo pečují o dítě. Na úrovni základního školství je využití tohoto modelu patrně hůře představitelné, nepochybně však může prospět žákům v odlehlých oblastech, žákům s různými znevýhodněními nebo těm, kteří mají zájem o vysoce specializovaný předmět studia. Autor klade otázku, zda by nebylo na místě začít uvažovat o nějakém systému akreditace i pro kurzy na úrovni základních a středních škol.
3. Kdo chodí do kroužků, lépe prospívá i ve škole a v životě. Podle názorů řady pedagogů i výsledků průzkumů jsou mimoškolní aktivity a kroužky velice důležité pro celkový rozvoj žáků a studentů. Podle výsledků průzkumu Kanadského výzkumného institutu pro sociální politiku má účast studentů v mimoškolních aktivitách silnou pozitivní korelaci s pravidelnou docházkou a tím, jaký význam přikládají studenti vzdělávání. Další americká studie ukázala, že studenti aktivní v kroužcích častěji pokračují ve studiu na univerzitě, studium dokončí a mají větší výdělek. Některé kanadské střední školy uvažují o tom, že aktivity, které jsou považovány za mimoškolní, začlení do běžného školního dne a každý student se bude povinně účastnit některého z klubů. Tato myšlenka souvisí i s tím, jak jsou učitelé odměňováni za vedení kroužků a aktivit po škole. V některých školách bylo vedení kroužků součástí pracovní smlouvy, jiné poskytují učitelům náhrady jak finanční, tak v podobě volných hodin. Ukazuje-li se, že mimoškolní aktivity a kroužky jsou tak důležité pro všestranný rozvoj žáků a studentů, jejich začlenění do výuky může být krokem správným směrem.
4. Počítačové simulační hry do škol. V dnešním světě je odhadem 75 miliónů nezaměstnaných mladých lidí. A. Kamenetz se v článku zamýšlí nad tím, jak by mohly v této situaci pomoci online počítačové hry. Nejlepším způsobem, jak začlenit mladé lidi do práce, je poskytnout jim praktický výcvik, jak to dělají např. programy Year Up nebo Enstitute v New Yorku. Tyto programy jsou však finančně náročné a neuspokojí mnoho zájemců. Nová zpráva společnosti McKinsey o přechodu mladých lidí ze školy do zaměstnání (viz Výběr z novinek z 9. 12.) poukazuje mimo jiné na možnost využití počítačových simulací v přípravě pro zaměstnání. Videohry lze personalizovat pro potřeby jednotlivců, jsou interaktivní a zapojí více osob najednou, mohou pracovat s reálnými daty. Pracovníci, kteří jsou trénováni prostřednictvím her, si lépe pamatují informace a lépe zvládají dovednosti. Americká armáda používá hry pro získávání rekrutů, možnosti jsou však mnohem širší: spolupráce místních pracovišť a komunitních škol na výukových hrách, mentorování a koučování online apod.
5. Hodnocení neakademických dovedností jako součást vysvědčení. Technická komunitní vyšší škola (community college – obvykle dvouleté odborné studium pro absolventy střední školy a příprava pro zaměstnání) ve státě North Carolina v USA plánuje začlenit do hodnocení studentů také osm základních požadavků, které od nich bude očekávat příští zaměstnavatel. Patří mezi ně odpovědnost, spolehlivost, emoční inteligence, dovednost organizovat si práci a čas. Tyto neakademické dovednosti (označované jako soft skills – více zde) budou tvořit 8 až 10 % výsledného hodnocení v jednotlivých předmětech. Certifikáty se slovním hodnocením jednotlivých dovedností budou určeny pro zaměstnavatele. Dvouleté komunitní vyšší školy jsou tradičně uspořádány volněji než čtyřleté vysoké školy, studenti jsou více nezávislí, často i starší a pracující. Přesto je v rámci systému hodnocení neakademických dovedností kladen důraz například na dochvilnost a přítomnost v hodinách. Další důležitou dovedností je komunikace, a to hlavně nemlčet, ale promluvit dřív, než nastane problém. Zaměstnavatelé vítají tento přístup, protože podle nich jsou absolventi školy dobře připraveni po odborné stránce, ale mají problémy např. s docházkou.
6. Britské university naskakují do MOOC vlaku. Několik britských univerzit se spojilo (Open University, King’s College London, Bristol, Exeter, Warwick, East Anglia, Leeds, Lancaster, Southampton, Cardiff, Birmingham a St Andrews) a plánuje od příštího roku nabízet online kurzy. Tento krok je reakcí na rychlý a úspěšný rozvoj masivních otevřených online kurzů (MOOC – více ve stručném souhrnu např. zde) v USA. Projekt bude provozován společností FutureLearn, jejímž majoritním vlastníkem je Open University. Univerzity si budou stanovovat podmínky pro účast studentů v kurzech, budou odpovídat za obsah, kvalitu a akreditaci. MOOC začaly jako otevřené kurzy bez poplatků, postupně se však začalo platit za osvědčení a zkoušky. Otázka zkoušek a certifikací se zdá být klíčová pro další rozvoj kurzů. Britské univerzity nechtějí zůstat pozadu za USA a počítají se vstupem na světový trh online vzdělávání. Aktivita na tomto poli může otevřít i zajímavé příležitosti pro britské podnikatele.
7. Kdo je „převrácený akademik“? A. Bruton, profesor inovací a podnikatelství na kanadské Mount Royal University, zavádí pojem „převrácený akademik“ (flipped academic) podle vzoru modelu „převrácené třídy“ (flipped classroom). Je přesvědčen o tom, že i akademické instituce a práci akademiků lze „převrátit“ (a ve svém přesvědčení není sám – viz zde). Podle jeho představy převrácený akademik nejprve informuje o výsledcích své práce a předává je, až potom publikuje. Prof. Bruton vnímá měnící se roli vysokoškolského učitele v době masivních online kurzů a říká, že učitel musí vytvářet přidanou hodnotu tím, že propojuje výzkum s praxí a vede studenty k promýšlení prakticky využitelných rámců jejich studia. Úspěch akademického nebo vědeckého pracovníka by měl být podle něj měřen tím, jak je schopný svou práci vysvětlit v různých prostředích a využít v reálném světě. Kolegyně prof. Brutona, bioložka S. Hewitt, má za to, že úlohou akademického pracovníka má být vést lidi k přemýšlení, řešení problémů a dovednosti sdělovat výsledky své práce. Vysoké školy už nemohou dělat „vědu pro vědu“, musí pozitivně přispívat k rozvoji komunit. Ne každý obor může být pro tento přístup vhodný a ne všichni akademici jej přijímají za svůj, jeho zastánci však věří, že tudy povede cesta dalšího vývoje v akademickém prostředí.
8. Jak měřit kvalitu práce učitele? Stanfordské středisko pro politiku příležitostí ve vzdělávání (SCOPE) zveřejnilo studii, která se zabývá vytvořením všeobecného systému pro hodnocení a pro podporu efektivního vyučování v USA. Obecně je v USA pociťována potřeba přebudovat dosavadní systém hodnocení učitelů. Tento systém nepomáhá učitelům k tomu, aby se zlepšovali, nejsou využívány nástroje, které by rozpoznaly kvalitní vyučování, kritéria a metody hodnocení se značně liší. Zpráva zdůrazňuje rozdíl mezi kvalitou učitele a kvalitou vyučování. Kvalitní systém vyučování a učení má mít podle autorů těchto pět prvků: 1. společné celostátní standardy pro sledování toho, jak se studenti učí, provázané se standardy práce učitelů, 2. hodnocení výkonu založená na standardech – tato hodnocení by pak byla zásadní pro přípravu učitelů, udělování osvědčení a další vzdělávání, 3. místní systémy hodnocení navázané na stejné standardy, které by sestávaly z hodnocení praktické činnosti učitele, prokazatelného přínosu učitele pro práci jeho kolegů a celé školy a prokazatelného přínosu učitele pro pokroky v učení jeho žáků, 4. podpůrné struktury zkušených hodnotitelů a mentorů a podporu v řídících strukturách, 5. propojení příležitostí pro další vzdělávání se systémem odborného růstu spolu s nabídkou kvalitního koučování a vedení a možností pro sdílení odborných zkušeností a dovedností. Pobídky by měly být zaměřeny na sdílení a spolupráci, nikoli na soutěž mezi organizacemi a v rámci celého systému. Studie blíže rozebírá otázku, jak měřit pokroky v učení žáků, a přináší následující tři zjištění: 1. modely přidané hodnoty pro měření efektivity učitelovy práce jsou vysoce nestabilní, 2. výsledky měření přidané hodnoty práce učitele jsou významně ovlivněné tím, jaké žáky vyučuje, 3. přidaná hodnota je vždycky závislá na mnoha dalších vnějších vlivech, které hrají větší roli než učitel. V závěru jsou uvedena kritéria pro efektivní systém hodnocení učitelů: 1. hodnocení založené na profesionálních standardech, 2. hodnocení musí obsahovat různé ukázky vyučovací praxe, pokroku studentů a odborného přínosu, 3. hodnotitelé musí být dobře odborně připraveni, 4. hodnocení musí být spojeno s užitečnou zpětnou vazbou a podporou dalšího vzdělávání, 5. systém hodnocení musí podporovat spolupráci učitelů, 6. zkušení učitelé musí být nápomocni začínajícím kolegům a těm, kteří mají problémy, 7. panely učitelů a vedoucích pracovníků musí dohlížet na proces hodnocení.