Vážený pane Košáku,

já vůbec nerozumím tomu, proč máte potřebu se k článku pana Pilaře tímto způsobem vyjadřovat… Z úvodu Vašeho příspěvku vyplývá, že máte děti v předškolním věku, ale na rozdíl od nás, mnoha rodičů, kteří máme dítě s nějakým stupněm a typem postižení, jsou Vaše děti v pořádku a zdravé. Uvádíte dále prvky speciálního vzdělávání jako prvky, které byste svým dětem ve škole rád dopřál, jako je např. snížený počet dětí ve třídě, individuální přístup, atd. Výběr škol v Praze Vám dále přijde jako obtížný a nepřehledný a neváháte se rouhat, byť předpokládám, že snad v pouhé nadsázce, jak Vašim dětem zařídit LMR, aby mohli snad školu typu ZŠ praktická navštěvovat… V závěru však píšete, že Vaše žena učí, podle Vašeho vyjádření (protože v příspěvku pana Pilaře jsem tento přívlastek ve spojení s běžnou ZŠ nenalezla) na „dekadentní ZŠ“. Tak co tady vlastně řešíte?? Co Vás žere a o co Vám jde, když se Vás to osobně netýká a Vaše děti se mohou běžně vzdělávat?! Tak ať si „maminka“ vezme Vaše společné, inteligentní, nepostižené a zdravé děti na svojí běžnou ZŠ, kde sama učí!! (Jistě důvěrně prostředí své školy, na které pracuje, důvěrně zná.) Vždyť pro takové děti tyto školy jsou, ale šmahem pro všechny postižené fakt ne! A jestli se Vám nelíbí na běžné ZŠ přeplněné třídy, nezájem některých pedagogů o dítě jako takové, šikana, která se ve větší či menší míře na ZŠ vždy v některé ze tříd vyskytne (a uklidním Vás, protože se vyskytuje i na ZŠ praktických, akorát se dá právě díky individuálnímu přístupu učitelů a malým kolektivům ve třídách rychleji podchytit a lépe zvládnout), tak pro Vás existuje ještě jiné řešení, a tím je soukromá základní škola, která vytvoří za patičný pravidený obnos pro zdravé inteligentní školáky prostředí, v jakém mají možnost se v současnosti ve státním sektoru stále ještě vzdělávat děti s určitým stupněm postižení, či děti jinak zdravotně znevýhodněné.
Na závěr bych se ještě ráda vyjádřila k Vámi připomínané kauze školy v Moravském Berouně. Je to tak, že „černá ovce“ se nevyhýbá žádnému oboru, ale soudit a hodnotit celý systém speciálního vzdělávání podle jednoho případu školy, kde si místní klaka utvořila ze speciání pedagogiky tučný byznys, mi přijde, promiňte, hodno hloupoučkého prosťáčka, neznalého jak problematiky, tak i fungování celého systému speciálního školství a dále výsledků demografických a sociologických studií stavu naší současné společnosti. Tím myslím kupříkladu to, že s postupujícími výsledky v oboru neonatologie a se vzrůstajícím počtem zachráněných nedonošených dětí s čím dál nižší porodní hmotností a v závislosti na tom se zvyšujícím se stupněm nezralosti, výrazně stoupají počty dětí s nejrůznějšími druhy postižení, která jim následně brání vzdělávat se běžnými způsoby, jaké jsou normální pro většinovou společnost, avšak pro ně nemožné. A toto nelze změnit změnou vyhlášky či zákona a nebo „naordinovat“ panem ministrem a jeho „poradci“.
Z vlastní zkušenosti vím, že jsou věci, přes které tzv. nejede vlak… Vězte, že jsem matka tří dětí, z nichž dvě jsou zcela zdravé a jedno je bohužel od narození postiženo kombinovanou formou DMO, takže jsem měla možnost poznat jak běžnou ZŠ, tak i ZŠ praktickou (dříve speciální, ještě dříve zvláštní). Měla jsem před lety možnost dát toto postižené dítě do 1.třídy běžné ZŠ a nechat ho tzv. „integrovat“ a jsem ráda, že jsem to neudělala, protože by ho třída neunesla a ono by neuneslo třídu, o učitelce při počtu 28 dětí v té bývalé potencionální třídě ani nemluvě…
Přeji Vám pane Košáku, ať si pro Vaše děti vyberete zodpovědně tu nejlepší školu, ale hlavně Vám přeji hodně zdraví, zejména pak Vašim dětem, abyste nikdy nemusel být nucen se pohybovat v životě v „alternativách“. Věřte, že vím, co říkám…