Vše, co chcete vědět o letošních maturitních písemných pracích
Publikujeme obsáhlý rozhovor s Gabrielou Baumgartnerovou z Cermatu, která letos působila v rámci maturitní zkoušky jako vedoucí hodnocení písemných prací z českého jazyka (VHP). V rozhovoru vysvětluje celý proces, od záměru přes trénink hodnotitelů až k nejasnostem kolem vyřizování žádostí o přezkum hodnocení písemné práce.
Co bylo důvodem pro změnu hodnocení písemných prací proti loňskému ročníku státních maturit?
Zásadní změnou v hodnocení písemných prací bylo přenesení zodpovědnosti za hodnocení ze škol na CERMAT. Změna měla oporu ve Vyhlášce č.177/2009 Sb. Hlavním cílem projektu bylo zvýšení nezávislosti hodnotitele, s tím pak souviselo zpřesnění kritérií hodnocení a metodiky. Mám zkušenosti, že někteří češtináři loni odmítali hodnotit písemné práce, já sama jsem se také setkávala s kolegy, kteří potvrzovali, že je na ně vyvíjen určitý tlak zvnějšku, aby práce hodnotili lépe, než si zasluhují. Analýza hodnocení z loňského roku prokázala nezdravou míru subjektivity, práce byly často nadhodnocovány. Zmenšení počtu hodnotitelů (ze zhruba 4000 na 400) vždy znamená větší pravděpodobnost shodného přístupu k hodnocení.
Podle čeho jste poznali v loňském ročníku „nezdravou míru subjektivity“?
Lze to poznat podle analýz, které byly na základě výsledků provedeny. Loňská křivka hodnocení u písemných prací byla nezdravá, ani vzdáleně se nepřibližovala Gaussově křivce (zatímco u didaktického testu ano), vykazovala značný skok mezi 5 a 6 body, tedy mezi body, které v minulém roce rozhodovaly o úspěšnosti, resp. neúspěšnosti žáka. Silné nadhodnocení se také projevovalo v pásmu prací, které byly hodnoceny loni jako nadprůměrné, aby měly být hodnoceny spíše průměrně. Na to ostatně také poukazovali i někteří kolegové.
A na základě čeho lze konstatovat, že letos byla míra subjektivity menší?
Jak už bylo řečeno, u desetkrát menšího počtu hodnotitelů se logicky zvyšuje míra shody v hodnocení. Křivka hodnocení v podstatě kopíruje Gaussovu křivku, je z ní vidět dobře zvolená náročnost testování. Srovnala bych to s výsledky ve třídě – pokud jsou všichni žáci hodnoceni jen jedničkami a dvojkami, pak tu často není něco v pořádku, většinou je na vině chybně zvolená náročnost na předmět (i když samozřejmě takové excelentní třídy existují, není to ovšem pravidlo). Stejně tak v případě, kdy žáci ve třídě mají pouze čtyřky a pětky. Mnoho z nás si uvědomuje, že jednička z určitého předmětu na jedné škole může odpovídat trojce na škole jiné, náročnější. Tyto rozdíly se stírají centralizovaným hodnocením.
Zmiňujete tlak ve školách na nadhodnocování výkonu studentů. Letos zase někteří hodnotitelé zmiňovali tlak z Cermatu na snížení bodového hodnocení u některých písemných prací. Nejde prakticky o totéž, jen v opačném gardu?
Proti tomu bych se ráda ohradila. Pokyn k přehodnocení prací byl dán pouze v případě, že se objevilo nerespektování metodiky hodnocení. U naprosté většiny hodnotitelů šlo přitom o to, aby nebyli tak přísní a posuzovali komplexní vyznění textu. Už první analýzy v průběhu hodnocení ukázaly, že většina hodnotitelů metodiku dodržuje a že křivka hodnocení je zdravá bez jakéhokoli zásahu zvenčí. Já sama jsem zadala přehodnotit cca 700 prací, z toho u 50 prací jsem dala snížit bodové hodnocení (cca 7%) a u 650 jsem naopak body zvýšila (cca 93%). Musela jsem si vést přesnou statistiku prací, které byly přehodnoceny, takže toto tvrzení mohu dokázat. Problematické práce se konzultovaly, v případě neshody se hodnotily ve prospěch žáka, byl tedy uplatňován stejný princip jako u jiných částí maturitní zkoušky.
Ale ve vaší e-mailové korespondenci, která byla publikována v médiích, se píše, že hodnotitelé „nemají hledat zbytečný bod navíc“. Tedy jistý tlak na větší přísnost existoval.
Ten e-mail jsem rozesílala, byl sice určen vedoucím hodnotitelských týmů (VHT), oni měli tato slova tlumočit. Mnoho lidí na tom e-mailu nevidí nic špatného, ani v tomto znění, byť je vytržený z kontextu. Všude jsem zdůrazňovala, aby se hodnotitelé opírali o bodovou škálu, tedy aby nedocházelo k negativnímu jevu z loňska, kdy je nám žáka líto, a hledáme bod navíc navzdory pravidlům a metodice. Obraceli se na mě VHT s tím, že někteří hodnotitelé jsou zhrozeni, mají například celý soubor tak slabý, že polovině dali nuly nebo 2-8 bodů, a pak jim vychází pár prací kolem 13/14 a zbytek 10/11 a bojí se, že taková situace je i jinde a neprospěje např. 70% žáků. Proto jsem také zpřístupnila dosavadní analýzy. Čísla, která uvádím, jsou reálná, týkají se prací, které jsem odebrala a přehodnotila – to je také ta citace z e-mailu, který se dostal ven: “Protože je zadávání přehodnocení komplikované – já zadám, napíšu Vám, Vy napíšete CeHOPP, já čekám na přehodnocení a kontroluji, zda je vše OK – i v tomto směru změna, kterou, jak pevně věřím, uvítáte Vy i CeHOPP. PP, které musí být přehodnoceny, odeberu a přiřadím je sobě.” Tyto práce tedy byly přehodnoceny v tom směru, jak jsem psala, přes 90% šlo výš.
Přehodnocování se dělo v zájmu konzistence hodnocení. Vedla jsem také telefonické rozhovory s hodnotiteli na téma přehodnocení, všechny se týkaly zmírnění přísnosti. Znovu citace: “Vkládáme do hodnocení více subjektivity, zejména u PP, které jsou hraniční – 11/12, tam se více přikláníme k 12. Rozhodně nechci říkat, abychom kosili bez rozmyslu vše, co nám padne do ruky. ALE – opírejme se skutečně o škálu, jestli je PP skutečně slabá a hodnocení máme opřené o škálu, nehledejme mermomocí bod navíc! Tyto hraniční PP raději konzultujme – mezi sebou, s námi.” Zde je důraz na škálu, návod ke konzultaci problematických prací, k nimž mnoho PP kolem 10/11 patří.
Další citace z dalšího e-mailu: “Vím, že je velmi problematické rozhodovat, zda dám 10/11/12. Nechci říkat, že máme ze všech 12 udělat 11. Pokud práce je skutečně na 12 bodů – s opřením o bodovou škálu – pak je to samozřejmě dobré. Někdy ale mám pocit, že si obodujeme, zjistíme, že jsme dali 11, a hledáme, zda někde nelze najít ještě ten 1 bod – a to je samozřejmě postup, který bychom neměli aplikovat. Takže resumé – nebojme se dávat 10 a 11, pokud si to práce skutečně zaslouží.”
Říkám zcela jasně, že pokud je práce skutečně na 12 bodů, je to v pořádku, ale abychom neaplikovali opačný postoj, tedy vyjde nám 11 a pak hledáme bod navíc.
Další citace:”… jednoznačně se mi potvrzuje, že někteří CeHOPP hledají bod za každou cenu. Markantní je to zejména u vypravování – je velmi nápadné, když PP na 12 bodů má v 1. kritériu 3-3, toto byly nejčastější případy – popis děje a příhoda a la někam jsem jel a NÁHODOU jsem potkal kamaráda!”
Podle stanovené metodiky dáváme 1 bod za popis děje (loni mnoho lidí dávalo za to nulu, i letos na školení by někteří dávali nulu, stanovili jsme toto pravidlo ve prospěch žáka), pokud někdo za popis děje u hraniční práce dal 2 nebo 3 body, a v jiných oblastech byla PP slabá, pak dotyčné zvýhodňoval a ostatní žáky, kteří byli bodováni dle pravidel, naopak poškozoval. V hodnocení musí být uplatněn jeden metr na všechny, zajištěna konzistence hodnocení. Všechny e-maily směřovaly právě k tomuto cíli a byly poslány před pamfletem paní Hochmanové (čtěte ZDE). Mimochodem ten, kdo poskytnul tento e-mail, hrubým způsobem porušil pracovní smlouvu!
Měnila se škála, podle níž byly písemné práce hodnoceny?
Bodová škála se nezměnila. Rozložení kritérií hodnocení zůstalo stejné, stejně jako vnitřní podmínka hodnocení (pokud žák získá v 1. kritériu nula bodů – vytvoří jiný text, než je požadován, nebo nesplní požadavky na stanovený minimální rozsah, práce se dál nehodnotí). Bodová škála se pouze zpřesňovala – zřetelnější odlišení podprůměrné, průměrné a nadprůměrné práce např. za pomoci hodnotících adjektiv (banální práce, vyzrálý text), jednotlivá podkritéria byla popsána samostatně (např. lexikum x pravopis) na rozdíl od loňské škály, která popisovala pouze 3 hlavní kritéria. V tomto směru je bodová škála přijatelnější pro většinu učitelů, moji žáci ji přijali také dobře a domnívám se, že je srozumitelná i pro laickou veřejnost. Zvýšil se také celkový možný počet bodů, z 15 na 30. Tím se vyřešily dvě zásadní věci. Hodnotitel nemusel jako loni dělat určitý kompromis z jednotlivých podkritérií (např. žák dostal 3 body za pravopis, ale 1 bod za slovní zásobu, hodnotitel mohl dát buď průměrem 2 body, ale mohl se také přiklonit ke 3 bodům, nebo k 1 bodu, podle toho, co považoval pro samotný text za důležitější). Více bodů také poskytuje možnost lépe od sebe odlišit kvalitu jednotlivých prací.
Čím si vysvětlujete, že ono „nulové“ hodnocení měli velmi často právě vynikající studenti, kteří ve všech ostatních položkách maturity byli hodnoceni za jedna či za dvě?
To je další nepravdivé tvrzení, které se nezakládá na žádných dostupných datech, ale vychází pouze z toho, že právě tyto případy byly medializovány. Ráda bych tento problém uvedla na pravou míru. Počet žáků, kteří byli hodnoceni nulou, je 1570, tedy 1,8 % z celkového počtu žáků. Většina těchto žáků je průměrných. Budu nyní vycházet z dostupných analýz. Vyhodnotili jsme žáky s nejlepšími výsledky v didaktickém testu – u základní úrovně ty, kteří dosáhli alespoň 65 bodů z 69 možných, u vyšší úrovně ty, kteří získali alespoň 90 bodů z celkového počtu 100. Zde se skutečně bavíme o vynikajících studentech, celkem jich je 4491. NIKDO z těchto žáků nebyl v písemné práci hodnocen nulou. Myslím, že tato fakta jsou natolik vypovídající, že zamezí podobných nepravdám.
Ale já mám kontakty minimálně na deset studentů a studentek, kteří měli ve všech ostatních položkách maturity jedničky a dvojky, jen v písemné práci nulu. Vy tvrdíte, že nikdo takový neexistuje. Jak si ten rozpor vysvětlujete?
My jsme ale porovnávali výsledky DT a PP, jedničky z ústních jsou méně vypovídající, kvůli tomu přece je státní maturita, aby zajistila srovnatelnost. Jednička z ústního nemusí nic znamenat, jednička na jedné škole může odpovídat trojce na jiné škole. Není to tedy rozpor. Premianti – podle výsledků didaktických testů – žádné nuly nedostali.
Jakým způsobem jste se snažili dosáhnout shody hodnotitelů v pohledu na písemné práce?
Hodnotitelé během přípravy ohodnotili cca 160 písemných prací, ať už na prezenčních setkáních, či formou e-learningu. O těchto pracích diskutovali, stanovovalo se minimum, které by měla maturitní práce naplňovat. Hodnotitelé byli vedeni k tomu, aby penalizovali chyby, ale naopak bonifikovali např. invenční přístup ke zpracování tématu v 1. kritériu či jinde výběr jazykových prostředků. Důraz byl kladen na komplexní vyznění textu, stanovovaly se jednotné zásady, jak přistupovat k určitým problémům.
Bylo rozumné ve chvíli, kdy studenti nemohou dostat své „opravené práce“, systém externího hodnocení spustit?
Domnívali jsme se, že bodové hodnocení společně s bodovou škálou a případným komentářem u neúspěšných prací poskytne žákovi dostatečně informací o tom, proč byl hodnocen právě tímto počtem bodů. Zkušenosti z tohoto roku vypovídají o nutnosti změny v tomto směru.
Jaká byla struktura týmu, který písemné práce hodnotil?
Každý tým měl zhruba 20 členů – vysokoškolsky vzdělaných učitelů češtiny, naprostá většina z nich jsou aktivní učitelé z různých typů středních škol. Tento tým vedl VHT (vedoucí hodnotitelského týmu). Týmů bylo celkem 20. Protože nehodnotili všichni učitelé, kteří se školili, ale pouze ti, kteří prošli certifikační zkouškou, zůstalo 7 VHT bez týmu. Ti ale drželi pohotovost a byli k dispozici ke konzultaci problémových prací, čehož aktivní VHT hojně využívali. Na práci všech VHT dohlížel v každém předmětu jeden VHP (vedoucí hodnocení předmětu). Systém, do něhož se hodnocení zadávalo, měl na starosti analytický tým CERMATu.
Je reálné, aby hodnotitel kvalitně vyhodnotil zhruba sto padesát až dvě stě písemných prací?
Myslím si, že rozhodně ano. Na každý den vycházelo průměrně 10 prací, což každý učitel musí být schopen opravit i v běžném provozu. Vycházím nejen z vlastní zkušenosti, ale i z poznatků získaných během školení. Zkušenosti ze zahraničí dokazují, že je možné centralizovaně opravit i větší množství prací.
Kolik prací musel zkontrolovat Vedoucí hodnotitelského týmu a Vedoucí hodnocení předmětu?
Každý VHT musel zkontrolovat od každého hodnotitele minimálně 20 PP, tedy každou desátou práci, což je statisticky odpovídající vzorek. Při kontrole se VHT drželi určených pravidel kontroly, kontrolovali nejvíce práce s hodnocením nula bodů a pod cut off score (hranice úspěšnosti), poté namátkou práce podprůměrné, průměrné a nadprůměrné. Všichni VHT však nakonec viděli daleko více prací, byli velmi pracovití a zodpovědní. Jako VHP jsem zkontrolovala 2000 prací se zaměřením na práce hodnocené nulou a pod cut off score.
Jaké byly pravomoci VHT a VHP?
VHT i VHP dohlíželi na to, aby při hodnocení byla uplatňována stanovená metodika, a kontrolovali konzistenci hodnocení. Problematické práce mezi sebou konzultovali. V případě, že se hodnotitel od metodiky odchýlil, mohli dát pokyn k přehodnocení práce, většinou ale v případě, kdy konkrétní práce byla dalšími konzultanty z řad VHT hodnocena jinak. Pokud by hodnotitel neplnil termíny a bylo by ohroženo vydání vysvědčení, pak dotyčnému mohly být práce odebrány. To se ale stalo pouze v jednom případě. Stejný postup by byl uplatněn i v případě, kdy se hodnotitel stále odkláněl od stanovené metodiky.
Není problém v tom, že spektrum slohových útvarů, které studenti mají zpracovávat, je příliš široké?
Je jasné, že čím menší bude nabídka zadání, tím se bude zvyšovat i konzistentnost hodnocení. Já sama bych uvítala redukci počtu zadání např. na pět, ovšem s tím, že základní slohové útvary budou muset žáci zvládnout, do výuky slohu bych zcela jistě nezasahovala. Žáci by tak věděli předem (stejně jako dosud), na které slohové útvary se musí připravit, zadání při maturitní zkoušce by bylo výběrem z tohoto seznamu.
Proč jsou mezi „maturitní“ slohové útvary zařazeny i publicistické žánry, které pro kvalitní zpracování vyžadují přímý kontakt s realitou, což podmínky maturitní písemky neumožňují?
To bychom se stejně tak mohli ptát, proč se publicistika vyučuje na školách. Žák by měl zvládnout orientovat se v různých komunikačních situacích, u maturitní zkoušky pak tuto dovednost prokázat. Mnoho žáků se v běžném životě setká s tím, že se bude vyjadřovat i do médií, měli by tedy vědět, jakým způsobem svůj text koncipovat, jaké např. zvolit jazykové prostředky aj. Navíc řada publicistických útvarů umožňuje kreativní přístup a žáky často baví.
Jedna věc je, že to studenty baví a učí se to na školách. Ale nerozumím zařazení do maturitní písemky. V zavřené místnosti prostě nemohu napsat plnohodnotnou zprávu ani reportáž, protože realitu si musím vymyslet. Píšu tedy cosi, co jen předstírá, že je tím žánrem. Nerozumím smyslu takového „ověřování“. A to nekomentuji fakt, že školní představy o zprávě, fejetonu či reportáži se zcela zásadně liší od žurnalistické praxe.
Publicistické útvary se běžně zadávaly i v době „starých“ maturit. Tehdy byla na výběr 4 témata, většinou šlo o vypravování, úvahu, popis a některý publicistický útvar. V tomto směru tedy nevidím žádný problém, nejedná se o změnu. Vím, že Vy jste odpůrcem tohoto přístupu, ale věřím, že mnoho učitelů i žáků má na věc stejný pohled jako já. Stejně tak bychom mohli polemizovat o tom, zda žák je schopen napsat bez sekundární literatury výklad nebo odborný popis. Kdybychom byli skutečně striktní, pak bychom museli redukovat zadávané útvary pouze na úvahu (a to prostou, nikoli odbornou), popis prostý, charakteristiku, některé útvary administrativního stylu, líčení či polemiku. A to by jistě nebylo ku prospěchu věci. Cílem maturitní zkoušky není vychovat budoucí novináře či spisovatele, ale ověřit určité dovednosti, k nimž orientace v komunikační situaci jistě patří.
Existují fyzicky „opravené písemky“ – tedy list papíru s napsanou prací a zanesenými opravami hodnotitele?
Ano, každý hodnotitel měl práce zpřístupněné nejen v elektronické podobě, ale dostal je i v podobě tištěné. Do nich měl zapisovat své opravy pomocí značek náležících každému kritériu. Po skončení hodnocení tyto opravené práce zasílal zpět na CERMAT.
Proč opravenou písemku nemůže dostat student ani krajský úřad, který vyřizuje žádost o přezkum?
Práce jsou uloženy na CERMATu, bodové ohodnocení spolu s tabulkou popisující kritéria by mělo stačit k tomu, aby žák získal informace o důvodech bodového hodnocení své písemné práce. U prací, které nesplnily požadavky na maturitní zkoušku, měl žák navíc k dispozici komentář. Reakce veřejnosti však ukazují, že toto řešení se neukázalo příliš šťastné, pro další rok se proto budeme snažit upravit počítačový program tak, aby se opravy mohly dělat elektronicky přímo do scanu práce. Tu by si pak žák mohl vytisknout společně s hodnocením.
Prakticky ve všech hodnoceních, které jsem viděl, komentář buď chyběl, nebo byl velmi stručný a nesrozumitelný. Případně to byla jedna obecná věta. Existoval nějaký pokyn, jak mají tyto komentáře vypadat?
Na školení všichni hodnotitelé dostali pětistránkový manuál, jak mají komentáře vypadat. Pokyn byl následující: a/ v případě hodnocení práce nula body píšeme komentář vztahující se k 1. kritériu, které nebylo splněno (např. Práce neodpovídá požadavkům na 1. kritérium. 1A – text nereflektuje zadané téma, autor se zaměřil na své dětství, nikoliv na popis místa, které má rád. 1B – výsledný text není popisem, ale vypravováním zážitků z dětství.), b/ v případě hodnocení práce pod cut off score píšeme komentář vztahující se ke všem třem kritériím (např. Práce vykazuje pouze slabé prvky vypravování, jedná se spíše o popis událostí, velmi diskutabilní je naplnění tématu. Pravopisné chyby se objevují zřídka, slovní zásoba je velmi jednoduchá, ve větší míře se objevují výrazy s jiným významem. Odchylky od pravidelné větné stavby se objevují v takové míře, že znesnadňují vnímání textu, kompozice textu je nevyvážená, argumentace je nepřesná, povrchní nebo nepodložená.) Oba příklady komentářů jsou ze zmiňovaného manuálu. K pracím, které byly úspěšné, se komentář psal v podobě písmene N, tzn. „není třeba“. V těchto případech jsme se domnívali, že žák má dostatečné množství informací z bodového hodnocení a výroků ze škály. Do budoucna by jistě bylo vhodné doplnit komentář ke všem pracím. Během samotného hodnocení jsme naráželi na to, že některé komentáře nebyly vhodně a přesně formulované, hodnotitelé byli v informačních e-mailech pravidelně upozorňováni na to, jak má správný komentář vypadat.
Jakým způsobem Cermat vyřizuje žádosti krajů o přehodnocení písemné práce?
Žák zasílá odvolání na krajský úřad, ten rozhoduje o tom, zda je odvolání oprávněné, či nikoli. K tomu si může v CERMATu vyžádat posudek oponenta, který posoudí, zda se původní hodnotitel neodchýlil od stanovené metodiky. Práce, proti jejichž hodnocení se žák odvolává, dostane oponent, který není z týmu původního hodnotitele. Jeho oponentský posudek se pak posílá na příslušný orgán, který učiní konečné rozhodnutí.
Fakticky se tedy nehodnotí znova práce, ale hodnotí se hodnocení. Proč se to nedělá tak, že někdo naslepo zhodnotí tu práci znova, pak se porovná staré a nové hodnocení? Pro veřejnost by byl takový postup srozumitelnější a nevzbuzoval by obavy z manipulace ze strany Cermatu.
Práce se samozřejmě znovu hodnotí, mám-li posoudit, zda práce byla hodnocena správně, pak si musím nejdřív tuto práci opravit sám. Každý oponent měl k dispozici odvolání žáka, aby na něj konkrétně mohl reagovat, příslušnou práci tedy obodoval a původní hodnocení poté srovnal s tím svým. V případě, že se s původním hodnocením neshodl, navrhnul odvolání vyhovět.
Proč je méně problémů v hodnocení písemných prací z cizích jazyků?
Na jednu příčinu už jsme narazili – cizí jazyky mají pouze dvě zadání na každé úrovni, čeština deset. Cizí jazyky také mají zadání jinak – podrobněji – strukturované, tradičně důsledněji uplatňují analytický přístup k hodnocení, mají tedy například detailnější popis chyb. Důsledně analytický přístup je u hodnocení písemného projevu v mateřském jazyce těžko uplatnitelný, byl by na úkor komplexního pohledu na text, na jeho vyznění, působení, invenčnost. Neznamená to ale, že by nebylo možné některá kritéria či podkritéria hodnocení ještě zpřesnit, popsat. Je to věc další diskuze.
Jaké změny v hodnocení prací by bylo možné realizovat do příštího ročníku maturit?
Nejsme proti diskuzi o časové dotaci pro písemnou práci a o jejím rozsahu, pokud změny budou technicky a legislativně schůdné. Prospět by také mohlo zúžení témat, popsání prázdných deskriptorů v bodové škále a zpřesnění kritéria, v němž se hodnotí pravopis. Velkým posunem by byla i výše avizovaná možnost elektronicky zaznamenat chyby přímo do záznamového archu a standardizovaný, konkrétní a delší komentář u všech prací bez rozdílu. Na základě letošních zkušeností logicky také udělat „síto“ mezi hodnotiteli, měli by zůstat pouze ti, kteří hodnotili bez odchylek, udělat menší hodnotitelské týmy a posílit pozici VHP (přidat další lidi podle počtu písemných prací, v češtině tedy např. 4 VHP), tak by došlo ještě k důkladnější kontrole hodnocení. Dva hodnotitelé se supervizí třetího, který bude posuzovat všechny neshody u nuly, cut-off a větší než dva body, by byla ideální situace. Takto to spolehlivě funguje u posuzování otevřených úloh didaktického testu.
Změny maturit ale směřují spíš k tomu, že se příští rok už nebudou hodnotit centrálně. Co může Cermat udělat pro metodickou podporu hodnotitelů na školách.
Já osobně se domnívám, že odklon od centrálního hodnocení není šťastné řešení, je třeba spíše reagovat na příčiny nespokojenosti v letošním roce a ty odstranit, což je možné. Myslím si, že pokud se nyní vyhoví tlaku veřejnosti a hodnocení se vrátí zpět do škol, je to zásadní krok zpět, který zřejmě za několik let opět budeme zvažovat. V každém případě ale budou i v dalším roce opět probíhat konzultační semináře se zaměřením na společnou část maturitní zkoušky, připravujeme také další metodické materiály, rozšíříme informační servis pro školy i žáky, zkrátka budeme dělat maximum pro to, aby příprava na maturitní zkoušku byla úspěšná.
Gabriela Baumgartnerová je středoškolská učitelka, v CERMATu pracuje třináct měsíců. V rámci letošních státních maturit měla na starosti ústní zkoušku, působila jako vedoucí hodnocení prací. Učí na gymnáziu, dříve učila na základní škole, učilišti a Waldorfské škole v Příbrami.
801 Komentáře
Studentům, kteří propadli, by myslím pomohlo pro opravný termín, kdyby CERMAT zveřejnil práce maturantů, kteří získali plný počet bodů, a studentů, kteří získali 12 bodů (těsně překročili hranici neuspěl). Aby věděli, jak mají vlastně slohy psát…
Asi to přímo nepatří do této sekce, vidím, že se rozumní pedagogové snaží popsat problém slohů u státních maturit, ale pokud je to ve vaší moci a máte kontakty na členy ministerské komise nebo odpovědné pracovníky školských odborů KÚ, přeneste své názory i na ně. Je potřeba urychlit řešení. Krajské úřady totiž na sebe berou funkci pošťáků mezi CERMATEM a studenty. Nic nehodnotí. To je částečně v rozporu s tvrzením Jiřího Ziky v článku publikovaném i zde v EDUIN viz:
CERMAT SDĚLUJE: KOLEM HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ BYLA PUBLIKOVÁNA ŘADA MYSTIFIKACÍ
zdroj: Cermat (14. června 2012)
Cermat tedy v žádném případě není rozhodným orgánem. Finální rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění žádosti vystavuje krajský úřad.
Paní Dohnalové se omlouvám, nemyslel jsem to zle, ničí mě absolutní bezmoc a nezájem. K vaší poznámce ohledně jiné generace chci uvést, že pocházím z té starší. Máte pravdu, že dnešní má jiné hodnoty, styl a vyjadřování. Stačí, když si poslechnu text rapu, který je slyšet z médií. Nelíbí se mi tyto vulgarity, nerozumím tomu. Vedete ve škole studenty ke spisovné češtině a v médiích slyší vulgarity. Myslím, že letošní problém se slohem u maturit napomohl mnoha studentům k vyjadřování řečí ulice (zejména mimo gymnázia). Věřím, že při hodnocení slohovek ve školách, při rozboru chyb, možné debatě, srozumitelného hodnocení, by alespoň studenti věděli, co je špatně, čím se provinili. Takto neví nic.
Pro Ivetu, již jsem to jednou uváděl, nevěřila by jste, že i popis výroby palačinek byl shledán jako odklon od stylu nebo jak se tomu odborně říká, protože v něm chybělo poutavé publicistické podání, styl zábavné a podrobné kuchařky nestačil. Takže studenti, kteří psali jiná témata a květnatě se seberealizovali, spáchali sebevraždu s 0 body, byť by se jejich práce mohla otisknout. Styl hodnocení ničí kreativitu.
No ono se to ani moc neinvestovalo, ale spíše zase rozkradlo. Výsledek státních maturit to jasně ukazuje. Matematika byla jedna velká ostuda a o jazyku českém se radši nevyjadřovat. Jedno se ale Cermatu nedá upřít. Ukázal našim dětem naprosto přesně, jak to v našem státě funguje. Kdo se poctivě učil, měl celé 4 roky výborný prospěch, teď nemá nic a jde na ÚP. Zatímco většina těch, kteří se flákali (a že jich znám několik), popsali palačinku a maturitu mají. Přesně tak se u nás odměňuje poctivá práce. Kdo poctivě maká, má akorát na přežití a pak je zde armáda vyvolených na teplých místech, kteří si ty naše vydělané peníze hezky rozdělí. Musíme, holt, naučit naše děti podvádět a krást, poctivá práce se u nás, jaksi, nepočítá.
Přemýšlím o jedné věci: Do státních maturit se investovalo za 15 let něco kolem miliardy (možná mě někdo opraví s přesnou částkou…). Dala by se tato suma použít ke zkvalitnění školství efektivněji? Např. vytvořit web pro každý vyučovací předmět vyučovaný na SŠ s e-learningovými kurzy pro učitele a studenty s veškerým učivem… Roční provoz jednoho kvalitního webu odhaduji na 5 milionů korun. Vytvořit kvalitní moderní učebnici prý stojí přibližně 1 milion korun. Kolik školení o výuce slohu a hodnocení slohových prací by se za tuto částku pořídilo? Kde by naše školství mohlo být?
Pro rodiče (8.7. 23:37)
To mě moc mrzí, že jste to takto pochopil(a). Ctím odborné předměty a vážím si jejich úrovně. Můj syn studoval konzervatoř,vím, jaká je to dřina, mám také mnoho známých na průmyslových školách, takže odtržena od reality nejsem. Vyjadřuji se opravdu jen ke státní části maturity – konkrétně k češtině, protože je to můj obor.
Pro pana Hausenblase:
Zdravím Vás, chtěla bych reagovat na Vaše včerejší příspěvky.Máte pravdu, ne vždy je tato debata kultivovaná. Nicméně mlčet a být lhostejný je daleko horší…Moc mě mrzí, že my, učitelé, tak rádi a často mlčíme. V této kauze přece nejde jen o spor koncepcí, ale o skutečné dopady na život mladých lidí.A to není fér…
Líbí se mi myšlenka vytvoření profesní platformy, která by prezentovala názory z praxe a hájila je. Oslovuje mě Vaše pojetí výuky slohu, (s funkčními styly kamarádka nejsem, dělám hudebně-divadelní projekty a podstatný je pro mě záměr a cíl mého sdělení) . Navíc mám pocit, že jsme nestihli zaznamenat, že dnešní generace vyrůstá za úplně jiných podmínek – a to formuje také její vyjadřování; nejspíš má i zájem o zcela jiná témata, než která jí nabízíme… Nevím, zda je možné doufat ve rozumnou změnu…
Lenka Dohnalová
Perun,
….., že by Vám obhájce centrálního hodnocení přál hnusné prázdniny (matka syna 05. 07 .2012 v 21:19), ??
Oni a tento systém nám hnusné prázdniny udělal a ne jenom prázdniny, zpackali minimálně rok života studentů – nikdo se jim za to neomluvil a už vůbec s tím nehodlá nikdo nic dělat – aspon to tak vypadá, že na letošní maturanty se stát prostě vykašle !!!!
Víte, my tu zase čteme, že jsou ty naše děti blbý, že si maturitu nezaslouží, že se neučili a školu jenom flákali, za všechno si můžou sami a že na vysokou nemají proto právo jít , a my jako matky jsme hysterky.
Když hodnotitel napíše, že on si dal se studentama pár cvičných slohovek podle nejnovějších kritérii – ale nebyl ve výhodě, neradil studentům, kdepak, všichni na tom byli přece uplně stejně, ono tady jde přece o tu spravedlnost hodnocení !!!!
Jasně, chyby se očekávali, jsou, ale ty se do příštího roku napraví.
Převod bodového hodnocení na známky – na webu CERMATu
http://www.novamaturita.cz/index.php?id_document=1404035589&at=1
Čím dál častěji zde zaznívá, že množící se osobní střety, zeširoka zdůvodňované osobní pohledy, apod. samu podstatu věci překrývají a rozmělňují. Asi to tak je, kdoví, jestli si to přispívající uvědomují, pak jim to ale nedá a pustí se do toho znovu jako třeba já níže.
Že je třeba nalézt takový model, který se stane skutečně hodnověrným a vypovídajícím instrumentem (míněn způsob zadání a hodnocení), to je bezesporu potřebné. Že to patří do rukou osob povolaných je také bez jakéhokoli sporu.
Ze srdce přeji odborníkům, aby model nalezli, stejně tak příštím maturantům, aby nemuseli projít letošními traumaty.
Samotné maturity a odvolání proti jejich hodnocení dopadlo, jak dopadlo (všechny výsledky ještě k dispozici nejsou, není snad ale naprostou spekulací předpoklad, že výsledná úspěšnost se nebude výrazněji lišit). Skutečně ale odbudeme neutěšený stav dnešních studentů konstatováním, že se nejspíš stali obětí systému, který se proti očekávání (nebo snad očekávaně?) stal předmětem prudké kritiky? Že na prokázaných nedostatcích bude zapracováno, aby pro příští rok byly podchyceny? A že letos už se nedá nic dělat, protože zákon je zákon?
Někteří přispívající poukazují na děsuplnou situaci, ve které se po smršti útoků ocitli hodnotitelé. Vynechávají však přinejmenším stejně děsuplnou situaci právě, jak známo, neznámého počtu maturantů. Ev. suše konstatují, že se tak bohužel nejspíš stalo. NELZE upřít stejně tak neznámému počtu hodnotitelů skutečnou snahu o poctivý přístup v rámci kritérií. Neplatí však právě tady, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly?
Nezbývá, než opět to svést na systém. Je svádění stavu na systém i v tomto případě obecně platným zaklínadlem? Systém = zákon, tedy, nejprve nutno změnit zákon? Víme, že tedy současný zákon vykazuje chyby? Musíme dodržovat zákon, protože od toho zákony jsou? Nejspíš ano.
Nutno tedy pohybovat se v rámci zákona. Co všechno tedy umožněno v tomto rámci je?
Pokud se někomu chce a všechny otázky si dle sebe zodpoví, možná z toho vyplynou dvě další. Kam jsem se těmi odpověďmi dostal? Zůstanu tam?
Omlouvám se všem čtenářům tohoto příspěvku. Dále chci přece jen ještě uvést několik poznámek k Perunovi.
Především, jste pevným zastáncem statutu quo. Alespoň ve smyslu obhajoby hodnocení PP. O to více se podivuji, že téměř všichni jste schováni za nicky. Hodnotitelé a obhájci systému, kteří zde uvedli své plné jméno, mají můj respekt, přestože s nimi nesouhlasím. Bez ohledu na hodnotu nebo nehodnotu vašich názorů vás každý a priori může považovat za pouhého anonyma. O to víc je mi tedy lhostejná vaše ochota či neochota.
Chcete-li poukazovat na nepřesnosti, omyly a neschopnost kontinuity textu, měl byste mít zameteno před svým prahem. Dozajista by vám logika, kterou vám neupírám, pomohla souvislosti nalézt.
Za nelidskou lze považovat jakoukoli část systému, když se v ní tyto prvky objeví. Pokud by se objevily v jiném díle systému, bylo by nutno na ni poukázat zase tam. Co do komplexnosti, možná lze použít přirovnání k nafukovací matraci. Uchází-li, můžeme defekt najít a opravit. Jistě, pokud matrace neudrží jednoho na hladině, je třeba koupit novou. Tuto situaci ale neřešíme.
„Nikde jsem netvrdil, že někdo něco dostal zadarmo“ Jste si jist, že vám to bylo vloženo do úst?
Opravdu se pohybujeme v prostředí, kde nikdo neřekl ani slovo?
Co do výrazů, které jste uvedl pro hodnotitele, jsem autorem „nakalibrovaných Termitů“. Výraz „nakalibrovaný“ je uveden v této souvislosti na více místech ve vyjádřeních Cermatu. Že se ta dvě slova podobají, může vést ke dvěma vysvětlením. Jedno je ponuré, vykreslující podtvora-všekaza. Nebo může být bráno za slovní hříčku, peprnou, ale nehledající vámi uvedený význam. S vyjímkou Miloše jsem to ve svých komentářích nikdy nehnal do polohy ubohosti a ponižování.
ad Perun a nešťastná Gaussova křivka
když jste to zmínil, musím se ještě jednou vrátit k blogu pana Martiška http://martisek.blog.idnes.cz/c/276561/Ve-jmenu-Otce-i-Syna-i-Gausse-svateho-amen.html
Jestliže se pokusíte přenést přes místa, kde utrhá na cti bohemistům a hodnotitelům (koneckonců i pamflet je ustálený a kulturně významný literární útvar
) zůstává, alespoň pro mne, tato podstata – kdykoliv bude hodnotit člověk, bude u hranice prošel/neprošel na křivce výsledků nějaký zub, protože člověk je vedený snahou neublížit a vždycky je lepší vytáhnout čtyři žáky navíc, než nechat zbytečně jednoho utopit. To potvrzují i slova paní Baumgartnerové. Nelíbil se zub u hodnocení písemných prací na školách v loňském roce a tak hodnocení převzali nově vyškolení – často se zdůrazňuje jak dobře – centrální hodnotitelé. A co se nestalo? První výsledky vykalibrovaných hodnotitelů kupodivu ukázaly zub na hranici prospěl/neprospěl. (Což jim slouží ke cti) A pak následovaly ty emaily, že “není třeba hledat zbytečně bod navíc”. Protože by byl trapas, kdyby se výsledky centrálního objektivního hodnocení nápadně podobaly těm špatným výsledkům ze škol, kde maturity rozdávají zadarmo líní a zkorumpovaní učitelé. Možná by centrální hodnocení měli převzít roboti (Cermate, hoď ho do stroje!)
Vážený pane Sarközy,
tento ročník maturantů již byl obětován… Pokud bych žila v právním státě a měla jistotu, že soud proběhne v rozumném termínu (a ne až za dva roky) podala bych na stát žalobu a požadovala bych, aby soud rozhodl zda hodnocení slohových prací bylo zcela objektivní a zda CERMAT stanovil jasná a srozumitelná pravidla podle kterých slohové práce hodnotil. Nicméně jsem realista. Syn bude chodit přes prázdniny na doučování s učitelkou českého jazyka (která je zároveň hodnotitelkou slohových prací pro CERMAT) a ta ho (doufám) naučí nepsat příliš složitá souvětí a striktně se držet zadání bez nějakého subjektivního pohledu. Doufám, že můj “pokusný králík” složí opravnou zkoušku ze slohu v podzimním termínu…. doufám, že bude u příjmacích zkoušek na VŠ úspěšný i příští rok….doufám, že příští maturanti budou mít jasnější pravidla… Jak jsem psala už v úvodu, tento ročník maturantů již byl obětován…. nikoho to nijak nebolí, nikdo to neřeší… a z toho je mi smutno.
Jen upozorňuji, že toto není jediná příručka od zaměstnanců CERMAT – podobné vyšly k didaktickému testu (Kostečka, Brož…), a to sleduji jen češtinu!
Stále se utvrzuji v názoru, že tento rok byla maturita stále ještě generálkou na maturity – k řadě informací se nedostali učitelé a studenti včas. Kdyby informace dostali tento rok a zkoušku podle nich skládali za tři čtyři roky, nemusely by nastat tak velké problémy…
Ovšem, jak to teď vyřešit, bohužel netuším… Obětovat tento ročník maturantů? To snad ne!
Soustavnost v uvažování je nutná. Když MŠMT ze zákona povinně vydává a škola kupuje Věstník, je to OK, i když bychom třebas mohli žádat, aby byl povinně dodáván školám zadarmo, když jde o státní materiál, ale to by zase zvyšovalo daňové výdaje, tak se něco holt dá školám za peníze (zase to platí z daní) a u jiné položky je to “zadarmo”.
), a je jedno, jak moc se z toho dá dělat nějaké srovnávání škol – o to přece v civilizované zemi nejde…
Ale když konkrétní autor, který vytvořil na státní zakázku testy, si tím vytvoří trh pro odbyt své příručky, kterou pak prodává těm, kdo jsou státním příkazem testů zasaženi, to je střet zájmů. Jako kdyby ministr zdravotnictví přikázal, že každý pacient musí mít zelenou legitimaci vroubenou zlatým rámečkem a státním razítkem, a on byl coby ministr jediným, kdo může takové legitimace vytvářet a prodávat. Dobrý kšeft!
Tady i jinde na webech se hodně brojí proti některým soukromým ziskuchtivým firmám, které vydělávají na školách – ale to je věc v normálním kapitalismu normální. akorát musí ta soutěž být rovná. Jeslti se vám zdá, že třeba Scio moc hrabe, otevřte si svou firmu a konkurujte (a nemyslete, že stát Scio nějak podporuje, má z něj spíše strach, ale kraje si na něj zvykly, protože jiná firma tak pohotově vyhovující jejich představám o testování na trhu není. Mně se Sciové testy velmi nelíbí – právě proto, že i Scio pohotově, le skrytě vyhovuje v češtině nízkým či zastaralým představám zákazníků o tom, co se ve školách má vyučivat a testovat. Státní testy tomu vyhovují stejně zastarale, ač méně skrytě…)
Ale za horší zlo považuju, když se na trhu pohybuje preferovaný, státem chráněný a mocensky vnucovaný dodavatel testů a zkoušek. Ti Finové mají opravdu řadu tvůrců testů, ne jediného výrobce, umějí to tam dělat univerzity a asi i jiní, a škola si vybere, a když se test ukáže jako ne dost dobrý, příští rok dá zakázku i peníze jinému tvůrci. Neschopný Cermat by si neškrtl ani 2 roky, natož 10 let. Má to tam odbornou garanci (bodejť ne, když to nedělá státní ouřad
Re: Perun
Nezbývá než nabádat k pozornosti tentokrát vás.
O uvěření mému vysvětlení vás nepřesvědčuji.
K bagatelizaci omylu GB aktuálně: objevují se zde tvrzení o existenci velmi razantně vyvracených hodnocení.
Podstatou pro mne nadále zůstává aktuální potřeba docílení revize u PP. Důvodů zde bylo uvedeno dostatek.
Já myslím, že si to školy nemuseli kupovat (nejsem si jist), ale vím, že si to někteří učitelé pořizovali a docela pochvalovali. Údajně dobrá příručka. Akorát přidávali, že to mohlo vyjít třeba už před několika lety. Pokud to nebyla povinnost škol, tak učitel se zájmem o úspěch si to pořídil. A střet zájmu? To snad nemyslíte vážně. Pokud vím, tak do školy aspoň 20 let kupujeme (možná i musíme) věstník ministerstva. Když to ředitelka nekoupí, nebude v obraze a může se dostat do problému. A kupovalo se to v době, kdy ještě žádný internet nebyl. A takových věcí (a služeb), které škola kupuje od zřizovatelů, ministerstva a jím zřizovaných organizací, je určitě hodně. A ruku na srdce, Cermat dělal pro školy všechno ohledně maturit zdarma. Pravda, vybral si to jinde
Pro Lenku Dohnalovou
Ohledně rozdílných znalostí v češtině, jazycích a matematice mezi SOŠ, průmyslovkou a gymnáziem s vámi souhlasím, avšak doufám, že to nevztahujete na odborné předměty, za kterých také maturují. Jsem absolvent gymnázia a letos jsem sledoval rozsah odborných maturit na průmce. Věřte, že je to nářez (teoretické i praktické). Z diskuze mám dojem, že se na problém maturit všichni díváte pouze očima gymnázia, jako by si jenom výše citované předměty zasloužili poctu, aby se z nich maturovalo. Ostatní jsou podružným problémem. Jak jste správně uvedla, úroveň souvisí se skladbou předmětů a prioritami danými školou. Asi se moc nemohou rovnat gymnazistům, ale proto je nezatracujte, umí jiné předměty u nichž je oprávněně vyžadována maturita.
On(a) má někdo na starosti v CERMAT hodnocení slohových prací. Tak o tom vydá knihu, kterou si musí každý koupit, aby to nacvičil… Není to střet zájmů?
Ano ano, pohled zeširoka ano. Ale už budeme o otázek, které tu už dávno padly: musí mít kadeřnice maturitu? (pod označením kadeřnice rozuměj celou řadu profesí). Dojdeme také k RVP a ŠVP, k populační křivce, přijímcímu řízení atd. Tedy ke všemu, co více či méně s maturitou souvisí.
Naopak: pohled “zeširoka”, který tu pan Hausenblas skvěle reprezentuje, je dlouhodobě životně nutný. Budeme-li se utápět v žabomyších sporech, aniž bychom si položili ty základní otázky a aniž bychom se podívali na věci z pespektivy širší než aktuální letošní má dáti/dal, pak budeme prostě znova a znova narážet hlavou do nejbližších zdí našeho bludiště.
(Kolik náležitostí úvahy jsem tu porušil? Nevím, onu již proslavenou příručku jsem nestudoval.)
Pane Hausenblasi, jdete na to zbytečně zeširoka. Hodně zbytečně. Je mnoho důvodů, proč to letos vybouchlo, ačkoliv pravidla byla nastavena dříve a těch hlasů proti nebylo zase tak moc. Asi jste si měl někdy zajít do nějaké sborovny. To byste vyslech – parafrázuji: “To je binec, vloni jsme si u maturity aspoň něco vydělali, stovku za práci, a letos nic. Pryč s takovou maturitou.” nebo “To je binec, ti státní hodnotitelé si pěkně namastí kapsu, to přece není možné, aby si někdo vydělal na opravách třeba i 20.000 i více korun. Pryč s takovou maturitou.” nebo “To je binec, takový hodný student, všechny pomůcky měl vždycky v pořádku, uctivě zdravil a teď neprojde ze slohu” nebo “Já jsem dával vždycky svým studentům jedničky nebo dvojky ze slohů a teď jim ti neřádi dali takové hrozné hodnocení. Jak teď vypadám, co si o mně bude ředitelka myslet?” Věřte mi, pana Hausenblasi, že zase tak moc nepřeháním, jen se vyjadřuji trochu úhledněji to, co jsem opravdu ve svém okolí slyšel, a ne jednou. Naopak, často. Záleželo však, jestli jsem narazil na “příznivce” či “odpůrce” nové maturity nebo na učitele bez propadlíků či takové, jejichž studenti neuspěli. A prosím zde diskutující, aby si nenalhávali, že se s tím nesetkali také (aspoň s jedním podobným tvrzením). K tomu připočítejme, kdo z různých vlivných (nebo rádoby vlivných) má zájem na tom, aby státní maturita nebyla, nebo aspoň aby nebyla “vstupenkou” na vysoké školy, neboť kdosi by přišel o výnosný bysnys, nebo kdo je živ z různých diskusí, podávání stanovisek apod. Samozřejmě i média musí prodat noviny a články o něčem normálním nebo málo dramatickém je neprodají.
Již poněkolikáté zde opakuji, že si stát měl víc pohlídat, aby počet opravdu nespravedlivě neúspěšných se blížil nule. A že to nula nikdy nebude, je jisté, člověk (rozuměj zkoušející, hodnotící,…) je bohužel chybující.
Takže, pane Hausenblasi, není třeba dívat se věc z takových úhlů, jak to děláte Vy.
Myslím, že jedním z důsledků nekoncepčně provedeného zásahu do maturit je právě to, na co tady v diskusi asi přicházíme: že i celkem pracovití a poctiví lidé se do sebe budou pouštět s výčitkami nebo osočeními a že se nedokážou shodnout na to, čímpak to asi je způsobeno. To mě děsí. To totiž jsou příznaky mocenského manipulování, ať už se děje z něčí vůle nebo jen tak spíše nevědomky od moci dolů spadá. Dřív se tomu jasně říkalo Rozděl a panuj. Za komunismu bylo taky jedno, jestli se pro tu nebo onu hovadinu rozhodli soudruzi na UV vědomě a naschvál, nebo snad vědomě a v dobré naivní víře, nebo vinou své hluboké pitomosti a nedostatku skrupulí, nebo jestli to prostě přišlo tak nějak samo od sebe.
Rozhodně když “jsou lidi na sebe jako saně”, obvykle za tím vězí systémová mocenská chyba, která využívá prostou lidskou nezkušenost. Někdo je přirozeně zběsilý, protože jeho dítěti vadné maturity ublížily, jiný je dotčený tím, že on hodnotil, jak nejlíp uměl, a teď se mu spílá, já zuřím nad nestydatostí vůdců, kteří si troufají tak nevzdělaně zasahovat do školství. A “ďábel si mne ruce”, totiž kadí na větší hromadu neboli marasmus a chaos se jen prohlubuje a cesty z toho ven se uzavírají.
Proto by radši měla být nyní státnost maturity oslabena a zmenšena, kam až to jde, a mají se hledat takové cesty k regulaci kvality, které nevpouštějí do hry mocnáře. Tedy stát se má nechat, aby něco dobrého podporoval, a ne aby to nezdařené kontroloval a dirigoval. Mají být podporováni učitelé, aby jim stálo za to učit líp, případně aby dokonce chtěli a uměli naučit i ty žáky, kterým učení nejde, nebo aby se tedy učitelé spojili a ubránili se tomu, že musejí ty, kterým učení nejde, vyučovat totéž co ty študiosy nadané, atp. Když tohle všecko necháváme na pánech nahoře, chováme se stejně jako za komunismu, kdy jsme věděli, že s vojáky za zády nás mají v hrsti. Čím nás má kdo v hrsti dneska?
Dobrý večer,
nevím, jestli pani Baumgartnerová lže, ale jednoznačně nemluví pravdu – minimálně v jednom případě. Mám před sebou “Protokol o výsledcích společné části maturitní zkoušky žáka”
Výsledky
Český jazyk a literatura – vyšší
Didaktický test 91%
Písemná práce 0 %
Pokud kromě pana Gausse studovala paní Baumgartnerová i elementární logiku, tak musíme oba dojit ke shodnému názoru, že její výrok
“Vyhodnotili jsme žáky s nejlepšími výsledky v didaktickém testu – u základní úrovně ty, kteří dosáhli alespoň 65 bodů z 69 možných, u vyšší úrovně ty, kteří získali alespoň 90 bodů z celkového počtu 100. Zde se skutečně bavíme o vynikajících studentech, celkem jich je 4491. NIKDO z těchto žáků nebyl v písemné práci hodnocen nulou.”
je NEPRAVDIVÝ.
pro pepu: Myslíte, že je problém protlačit dceru ředitelky skrz státní maturity? Na kolika školách jsou zadavatelé skutečně důslední a postihují skutečně jakékoli prohřešky? A komisař je přece taky člověk! Tenhle systém nezaručí, že se nebude nadržovat a podvádět jak za starých časů. Je to trochu obtížnější, ale zvládnout se to dá!
Milý Pepo,
No a k té nepoctivosti – maturita je výstup,určitě to není zbraň proti lemplovství; kontrola nekvalitních škol by měla probíhat asi průběžně… Zdraví Lenka Dohnalová
jistě, nic není černobílé. Můj pohled je skutečně ovlivněn prostředím, ve kterém pracuji – učím na anglické sekci hejčínského gymnázia v Olomouci. K problému učňovských škol s maturitou jsem se vyjadřovala již na jiném místě – nejsem příznivcem přesvědčení, že dobrý řemeslník musí mít maturitu – nicméně takto je to zatím nastaveno.Dokážu si představit, že tito lidé prostě studijně disponováni nejsou, navíc mají úplně jinou skladbu předmětů než gymnázia (zrovna tak SOŠ). Je jasné, že úroveň maturitní zkoušky je tu jinde, zřejmě až hrozivě jinde, jak píšete.Nezdá se mi však, že je řešením studenty prostě “zapíchnout” až u maturity. To vnímám jako systémovou chybu. Na střední škole existuje možnost studenta prostě v průběhu studia vyhodit, případně ho k maturitě nepustit. To se však dostáváme do velmi složité problematiky učňovského školství, která je ovlivněna též společenskou a politickou zakázkou, a v níž velkou roli hrají finance…
Ještě abychom si rozuměli – nejsem proti státní maturitě jako celku. Naopak, vždycky jsem studentům říkala, že není šťastná podoba maturitní zkoušky, kdy si ze třiceti otázek vytáhnete jednu…třeba tu jednu umíte a zbylé jste se neučil, nebo naopak, každopádně to není tzv. validní – o Vaší znalosti celého oboru to příliš nevypovídá. Rozumně sestavené didaktické testy k prověření úrovně maturanta beru, ale nesmířím se s letošní podobou hodnocení písemných slohových prací z českého jazyka. Ale o tom jsem již v diskuzi psala mnohokrát
Marek Žák:
Vaše vysvětlení nepřijímám. Vy jste uvedl hned napoprvé špatný údaj, já jsem Vás na to upozornil, Vy jste následně konstatoval svůj omyl a v dalším příspěvku jste jej popřel. Tento třetí – popírací – příspěvek byl však psán zmateně, odkazoval jste se v něm tak, že nebylo jasné, co máte na mysli. Proto jsem na něj zareagoval svým upřesněním. Když teď tvrdíte, že to bylo záměrné, nevěřím tomu. A pokud bych na záměrnost přistoupil, udělal byste “odpíračům” NM medvědí službu, protože slušný člověk v diskusi záměrně nemanipuluje a nelže, už jen proto, že tím znevěrohodňuje argumentační linii “své strany” – manipuloval-li cíleně jeden, mohou tak činit s klidem i druzí.
Pokud si myslíte, že GB neví, že známky se dávají až za celkový percentil, jste na hlubokém omylu. To, že tuším ve dvou případech mluví o jedničce z ústní přičtěte tomu, že na naprosté většině škol se zkrátka učitelé pohybují stále v zajetí paradigmatu pětistupňové škály.
Mám za to, že je nutno přemýšlet komplexně a do důsledků – proto vznáším otázky. Tady se protestuje proti hodnocení PP, ale naprosto stejná situace může nastat v kterémkoli jiném předmětu. Jsem-li důsledný, pak bych měl kritizovat systém jako celek, protože stále platí, že bez maturity nelze studovat VŠ či VOŠ a student může být neúspěšný v kterémkoliv ze 4 povinných maturitních předmětů. Nemůžete kritizovat jako nelidský jen
systém hodnocení PP, potažmo celé MZ z ČJaL. Cizí jazyky jsou hodnoceny stejně, i tam se stává, že někdo neudělá jednu dílčí část zkoušky, nemá proto maturitu a nemůže studovat v dném roce VŠ. Je to v pořádku? Jestli ano, pak nelze kritizovat češtinu. Jestli ne, je třeba protest rozšířit minimálně i na cizí jazyky.
Nikde jsem netvrdil, že někdo něco dostal zadarmo atd. – to mi zase “dáváte něco ochutnat”? Děkuji, nechci. Výsledek maturity není závislý na předchozím
studijním výkonu. Když se někdo, kdo 4 roky seděl s rukama pod zadnicí, na maturitu naučí a umí za 1, dostane ji. Když někdo výborný neřekne ani slovo, proletí. Tak to zkrátka je, či má být. Nemusí se Vám to líbit, ale zákon nic jiného nepřipouští. Zákon také stanovil maturitu z jazyka jako komplexní, v níž neúspěch v jedné části = neúspěch celkový. Ano, mnoha studentům to zkomplikovalo život. Je to vina CERMATu? Dle mě nikoliv. Volejte tedy po změně celé koncepce maturitní zkoušky, po změně zákona – to má smysl.
Co hájím? Čest hodnotitelů, z nichž jsou děláni lemplové, neodborníci, hlupáci, sadisté, nakalibrovaní Termiti (také notně pod úroveň solidní diskuse, nemyslíte?) a kdo ví co ještě. A také systém kriteriálního hodnocení PP, který je prvním pokusem o systematický přístup k hodnocení slohu, po mém soudu dobrým. Pokud proti němu protestují lidé, kteří se vyjádřují tak, jak jsem napsal ve svém předchozím příspěvku, nemohou mě přesvědčit. A
když přihlédnu k tomu, že mezi VHT je Jiří Kostečka, pak jemu v řadách odpůrců NM může sekundovat pouze kolega Karel Lippmann, při vší úctě k ostatním. A pro mě osobně je Kostečka v oblasti jazyka a komunikace větší kapacita (Lippmann zase v literatuře).
Martin Gust:
Já bych ty křivky tak nedramatizoval – GB píše, že z četnosti hodnocení v didaktickém testu vyšla Gaussova křivka (zajímavé, že proti tomu nikdo neprotestuje). U písemných prací (loni a u ústních zkoušek i letos) nikoliv – to je přece jen poněkud divné. Co již neuvádí, že totožný stav nastal i u cizích jazyků. Z toho lze opravdu usoudit, že hodnocení některých složek maturity, jež má zajistit srovnatelnost, bylo a je do značné míry subjektivní. NM však má poskytovat co nejobjektivnější data, proto nastaly změny a bylo zavedeno centrální hodnocení i u písemných prací.
Základním problémem je, jak definovat maturitní zkoušku. Pokud se maturuje na různých typech škol a musí to být i z češtiny a cizího jazyka, musí být výsledky srovnatelné? Principiálně vzato měly, praxe však vypadá jinak. Pak se ale nabízí otázka, jestli by opravdu nebyla vhodnější nějaká forma zkoušky z nepodkročitelného minima, kterou nenazveme maturitní. Samy maturity jistě nejsou a ani nemohou být hlavním problémem, jsou jen důsledkem problémů jiných. Se standardizací je to těžší – principielně není na závadu, problémem je to, že se jejích výsledků zneužívá ke stanovování žebříčků apod., což vede školy k tomu, že se snaží být v nich co nejlepší a přizpůsobují tomu i výuku –
zajímavé články na toto téma jsou třeba v Britských listech (píše tam Češka o systému panujícím v USA) – jenže na tuto úspěšnost pak také tlačí i rodiče a bludný kruh se uzavírá. Já v tomto směru silně souzním s názory Konrada Paula Liessmanna, které prezentuje ve své skvělé knize Teorie nevzdělanosti. Doporučuji!
Za současného stavu si myslím, že centrální hodnocení není špatné. A jak píšu výše – bodový systém hodnocení slohů považuji za funkční a dobrý.
Lenka Dohnalová:
Jako obhájce oné druhé strany se ztotožňuji s Vaším tvrzením že “z té druhé strany moc pochybností nezaznělo!” – hodnotitel se setká hlavně s odmítáním, urážkami, v lepším případě ignorancí. Nebo jste se setkala s tím, že by Vám obhájce centrálního hodnocení přál hnusné prázdniny (matka syna 05. 07 .2012 v 21:19), případně tvrdil, že nechápete ani jednoduchý text a o hodnocení jako takovém toho mnoho nevíte (jak se vyjádřil ve svém pamfletickém blogerském textu – zde na fóru vyzdvihovaném – D. Martíšek) či jste podtvor typu nakalibrovaný Termit (Marek Žák 08. 07 .2012 v 12:58)? Stalo se Vám, jako některým VHT, že Vám v noci volají anonymové a urážejí Vás kvůli tomu, co jste dělala? Až tak daleko totiž sahá zášť a nenávist některých rodičů…
“korunované přesvědčením, že učitelé rozdávají maturity téměř zadarmo. Mě to fakt štve, ze své praxe nic takového neznám”
vidíte, jsem student a podobnou praxi jsem už zažil a mám velmi přátelský vztah s učitelkou němčiny na učňáku… v prvním případě mi naprosto stačilo být divákem na maturitě dcery ředitelky. bylo jasně znát, že učitelky mají respekt a ptají se na věci, které znají i studenti prvních ročníků středních škol. Ve druhém případě už několik let můžu porovnávat maturity na učňáku a na gymnáziu. Bohužel na tom učňáku je obecná znalost němčiny tak mizivá, že jedničky a dvojky dostávají studenti s průměrnými znalsotmi.. no a 4 pak dostávají i takoví, kteří řeknou za minutu 3 věty. A vím to, protože moje kamarádka, která tomu přísedí, na to hodně nadává… ale učitelé tam enchtějí vyrazit víc jak 15% studentů, tak hledají cokoliv, aby je pustili.
Zkuste se na maturity dívat kriticky, ne ze svého pohledu. Ne každý může být tak poctivý, popř důsledný, jako Vy. A zkušensoti se školy, které nechali studenty opsat slohové práce, to jen dokazují.
Pro pana Žáka a Foldynu:
To jste, pánové, moc milí
Nicméně osočena se necítím, jen jsem měla potřebu vymezit prostor slušnosti…Ti zatracení nicnedělající učitelé mě fakt neuráží, rozhovor pana Miloše s “matkou syna”|mě ale zabolel.
Pane Lukáši, jsem samozřejmě pro kultivovaný dialog – za účasti široké odborné veřejnosti.Zatím to však byl spíše monolog…
K příspěvku pana Gusta – je to asi tak, jsou zde různé druhy “očekávání”,korunované přesvědčením, že učitelé rozdávají maturity téměř zadarmo. Mě to fakt štve, ze své praxe nic takového neznám…No a k tomu technickému přístupu – už jsem to psala mockrát, považuji ho za zhoubný. Jen nevím, jestli lze najít společnou řeč. Technokrati bývají o své pravdě zpravidla skálopevně přesvědčeni. Nechápu to – k řešení problémů přece vede souboj myšlenek, argumentace a “poctivé”pochybnosti.Možná jsem nedávala úplně pozor, ale z té druhé strany moc pochybností nezaznělo!
Víte, myslím si, že je to trošku o vzdělanosti v nejširším slova smyslu, o hledání odborníků, kteří se na věc dokáží podívat v nejhlubších souvislostech společenských, filozofických, sociologických.
Nenechme vítězit formu nad obsahem, je to fakt to nejjednodušší a zároveň to nejblbější, čeho se můžeme dopustit. Hledejme rovnováhu mezi nimi, to věděli už staří Řekové
Lenka Dohnalová
ad Perun:
Jestli ten i s kulemi zakopaný pes nebude tak trochu v tom, že od maturity každý očekává něco jiného. Vy možná stanovení nepodkročitelného standardu, pan Kostečka by jí snad chtěl přiblížit mezinárodní zkoušce IB, rodiče (kteří to, mimochodem, všechno platí) chtějí mít děti s maturitou a to všechno u zkoušky, kterou má projít škála žáků od odborných učilišť, přes technické školy až po gymnázia. Skoro bych řekl, že to dopadnout dobře ani nemůže.
Nerozumím přesvědčení, že hlavním problémem našeho středního školství jsou laciné maturity rozdávané zadarmo a že tyhle falešné maturanty je třeba za každou cenu zachytit a vymýtit. Zřejmě má nová standardizovaná zkouška pomoci odebrat maturitu školám na spodku výsledkové stupnice, tedy učilištím, ale obávám se, že tam silně narazíte, protože zatímco pro gymnazistu je maturita jen víceméně otravná překážka, pro absolventa učiliště je to základní pracovní klasifikace. A zřejmě právě proto stát, který si na to jinak netroufá, to dělá takhle – oklikou přes rodiče, jak sám píšete. Pak se ale těžko divit, že to vzbuzuje odpor.
Na rozhovoru s paní Baumgartnerovou mě fascinuje ta posedlost technickým přístupem. Jsou to samé křivky, procenta, statistika, téměř nic o vzdělávání a vůbec nic o lidech. A to užívání zkratek…Mimoděk jsem si začal pobrukovat: “Z MŠMT VHP za VHT jel pro PP…”. (viz http://www.youtube.com/watch?v=CMpzQeFKrYc ) Připadá mi to jakoby se někdo nechal až příliš unést tím, že má konečně v ruce tvrdá data, tvrdé křivky a tvrdý manažerský slovník. (Tu tvrdost čtěte v uvozovkách) Podle mého laického názoru standardizované testování nutně vede ke standardizovanému vyučování a to, opět z mého pohledu, standardizovanému na nešťastné úrovni.
Pokud jste nezvratně přesvědčen o nutnosti takového centrálně hodnoceného testování, abychom si v OECD nepřipadali jako na hanbě, myslím že je po letošku více než zřejmé, že do něj sloh nepatří.
Já nevím, jestli tady na obou stranách sporu už není až příliš osočování. Ješitných jedinců je mezi námi dost, ale dokážeme se vcítit do protistrany? Dokážeme rozumět tomu, co vedlo zkušené pedagogy a odborníky k tomu, že se věnovali projektu státní maturity? A dokážou lidé, hájící Cermat, pochopit, co vadí jejich oponentům? Nadávání si do trollů, samečků a hysterek ničemu nepomůže.
Pro paní Lenku Dohnalovou a všechny, kteří byli osočeni
Je všeobecně známo, že v živočišné říši plošně se vyskytují tzv. alfa samci i alfa samice. Obecně je k tomu předurčují jejich fyzické parametry, schopnost sehnat potravu, poskytnout ochranu, zabezpečit reprodukci. Mezi lidmi čím dál častěji i duševní parametry. Ty fyzické však setrvávají, včetně vůbec ne nedůležité schopnosti umět se náležitě vypořádat i s lidskými potřebami v oněch diskrétních situacích.
Naproti tomu vyskytují se taktéž samečci, ke kterým byla příroda skoupá. Mají značnou potřebu cosi dokázat, realizovat se právě v uvedených situacích.
Pohříchu, o tyto jejich služby dlouhodobě není jeven zájem. Ať už se jedná o fyzickou nedostatečnou vybavenost, o deficit ve vylučování feromonů, o cokoliv. Tito nedůležití samečci zatrpknou, alfa samce nenávidí a ostatním závidí. S tímto údělem se jim obtížně existuje, začnou mít potřebu alespoň těm úspěšnějším ztrpčovat život. Někteří dokonce při této činnosti dosahují erekce, v některých případech ejakulace.
Nemohu posoudit, zda do skupiny těchto opomíjených samečků, lze zařadit i Miloše
Vážený pane Foldyna,
Ano, máte pravdu, já vím a několikrát jsem uvedla že poškozených je mnohem mnohem víc. Potom jsem také dopsala že se nejedná jen o pětkaře . Veřejně také pan Klaus mladší uvedl, že i jeho studenti se spokojili se čtyřkama, a přišli o vyznamenání a školu v cizině- vynikající studenti . Jen jiní si to prostě za žádnou cenu nepřipustí a budou si stát za svým, že všechno je OK .
Vážený pane Miloši,
jsem učitelka češtiny na gymnáziu.To, co zde píšete , je velmi urážlivé. Kdo jste, že takto soudíte? Vaše příspěvky nesvědčí o Vašem vhledu do problematiky. Dovolím si – na rozdíl od Vás – se čestně podepsat…Zdraví Vás a v poučenější debatu věří Lenka Dohnalová z Olomouce
Pro paní Valíkovou:
Je-li potřeba, pošlete práce k hodnocení, zítra budu ve škole.
Pro M. Žáka – já obsah příspěvků chápu: “mému synovi se nepovedla maturita, je to tedy celé pěkný švindl, může za to Cermat.” Ale nikdo nehledá chyby také jinde – např. u některých učitelů, kteří léta ve studentech pěstovali vědomí, že umí psát slohy, dávali jim jedničky, protože “vždycky měli všechno v pořádku a v hodinách se hlásili”, a kteří mohli selhat třeba tím, že ačkoliv prošli školeními, nepřipravili takové studenty na podmínky nové maturity. Třeba proto, že zásadně a bytostně nesouhlasili s novou maturitou, protože dříve to pro ně bylo jednodušší a nemuseli se tak snažit. Milé matky, maminky dcer a synů, zkuste zapřemýšlet také nad tímto důvodem. Víte, kolik bylo učitelů (nejen češtinřů), kteří protestovali proti nové maturitě (a do jisté míry ji bojkotovali) kvůli tomu, ža odhalovala, že toho moc nenaučí, nebo že by museli konečně začít něco dělat. Věřte mi, že takových bylo moc. Žiji mezi nimi. A klidně mě mějte za paranoika, trolla apod. Třeba vás to uklidní.
Pane Karle – mluvíte mi z duše.
Pro Karla,
samozřejmě, že ne. To jsem zahrnul do těch, kteří by si to sami ani nepřiznali. To vše naráží na systém, že bez slohu není maturita. Studenti, kteří by za normálních okolností vytvořili hodnotný text, se raději drželi zpět, aby náhodou nevybočili z tabulek a možná nepřišli o body. To vše je ale pořád dokola.
pro Miloše
Nechcete-li být považován za trolla, kterému to navíc dvakrát nejde, pokuste se před komentováním názorů zastánců změny pochopit obsah těchto příspěvků. Rád poukazujete na to, že když si to mohl nastudovat každý, proč to neudělali i ti propadlíci, navíc, když to bylo tak jednoduchý. Nastudujte si tedy zmíněné příspěvky, ony taky nejsou zas tak složitý. Třeba se vám pak přestane stávat, že budete k překvapení ostatních oponovat něčemu, co v nich není obsaženo.
Pro Peruna
Vrátím se přece jen k našim minulým polemikám. Podsunul jsem vám tehdy svou mylnou interpretaci sdělení MŠMT k přepočtu procent na známky. Samotného vás to zmátlo (pokud tedy tento výraz nebyl vámi použit jen jako eufemismus). Učinil jsem tak záměrně, mohl jste si alespoň “ochutnat” manipulaci s informacemi, viz GB.
Jinak, samotná její manipulace s kategoriemi a stupni hodnocení, vytváření elitních skupin dle vlastních parametrů a v neposlední řadě neznalost nemožnosti použití výše zmíněných přepočtů procent na známky, to je vizitka vysokýho Cermaťáckýho kápa?
Co vy vlastně pořád dokola obhajujete? Zkuste jednou upustit od teorií typu “kdyby se to stalo v jiném předmětu”, “pokud by…” apod. Tady přece nejde o teoretický rozbor, v té obskurní hře se jedná o lidi! Nemám zrovna blízko k filantropii a je mi celkem jedno, kdo to považuje za špatné, normální či správné. Ale v tuto chvíli a na tomto místě, kdo tedy z osobního přesvědčení pošle studenta od univerzitních studií k lopatě (nic nezvětšuju, to je realita), a to na základě jediného, navíc pochybného (tato pochybnost byla mnohokrát zdůvodňována a neochotně připuštěna i nakalibrovanýmí Termity) bodu?
Budete pořád dokola tvrdit, že by to tím pádem dostal zadarmo, že je to nezbytný parametr pro celkový obraz? I kdyby to podcenili – toto se bezesporu nejspíš stalo vícekrát, samý biče ze všeho ostatního, dlouhodobé úspěšné studium (zpochybňované vším možným, především chronickým nadržováním/zařezáváním ze strany pedagogů na školách), excelentní výsledky ve Scio a u VŠ přijímaček, to je jim tím pádem k …..? Nebo k čemu?
“Pokud by systém poškodil třeba 1% studentů, je nespravedlivý.”
A pokud systém nadhodnotí i třeba jen 10% studentů, je spravedlivý? Protože takto to fungovalo doteď…
“Rád bych upozornil, že zpackané hodnocení se netýká jen „pětkařů“, ale všech maturantů! Takže anulování výsledků by ty, kdo maturitu mají, nepoškodilo, bylo by spravedlivé ke všem”
Čistě Váš názor
“…jen cár bezcenného papíru s nějakýma čárama kde je 0 bodů a dál jen mimo téma tak by mne ani nenapadlo se domáhat originálu práce a po přečtení bylo jasné podání odvolání.”
Takto byly hodnoceni všichni, 0 bodů za téma řekne, že maturant nesplnil téma. tak ukažte jeho práci, jinak se dá jen spekulovat, že to bude podobná práce, kterou média oznámkovala za 2, protože šlo o velice “přemýšlivý sloh” (který byl nicméně mimo).
“To, že tu několikrát zaznělo, že TI hodnotitelé, kteří jako jediní prošli tím specialním výcvikem – tím, kterým už jiný učitel čj neprošel a připravili své studenty přesně podle těch dotyčných poupravených tabulek, !!!!! napsali s nimi několik cvičných slohovek, poradili aby si nebrali třeba uvahu … to je to spravedlivé hodnocení? To je to, aby nebyl nikdo ve výhodě? Panečku, to je spravedlnost.”
ehm, tento výscvik se jmenuje studium vysoké školy. Jinak tabuůlky s hodnocením, s různými požadavky apod. byly k dispozici minimálně rok před začátekm maturity… takže to spravedlivé bylo, ale holt někteří učitelé byli lemplové a ignorovali existenci státní maturity…
Vážený pane Miloši, nebudu reagovat na vaše lékařské závěry, ale jsem rád, že jste sám uznal, že po přezkoumání i těch cca. 90000 slohovek, bychom se možná nestačili divit. Maturity nikdo anulovat nechce, ti šťastní mají vysvědčení, dle vás jsou to ti, co se poctivě připravovali, ti „hloupý a lenošní”, co na to kašlali, jdou na podzim a možná na jaro. Takže pokud připouštíte skutečnost, kterou jste popsal slovy :
„Umíte si představit, jak se asi bude cítit těch více než 90.000 mladých lidí, kteří při maturitě uspěli (mj. proto, že vědí, jaký je rozdíl mezi zprávou a oznámením, že vědí jak napsat reportáž nebo popis pracovního postupu), až se dozvědí, že někdo usiluje o anulování jejich maturity? Jaká nejistota zavládne? Ale umíte si představit jen ten pocit „co kdyby“ u 90.000 lidí ?”,
jsem spokojen, že má úvaha vyvolala rozruch při vašich myšlenkových pochodech. Trochu budu teoretizovat. Pokud by vše bylo v nejlepším pořádku při hodnocení těch 90000 slohovek, pak by se přece úspěšní maturanti nemuseli cítit zle, neměla by být u nich žádná nejistota. Prostě ve svých článcích si začínáte slušně protiřečit. Nám nejde o vyrobení problému pro úspěšné, ale o poukázání nesrovnalostí v celém systému slohovek, kterými bylo poškozeno několik tisíc maturantů. Neznáme počet těch, kteří dostali 12 a více bodů a neodvolali se i přestože je hodnocení poškodilo. Chtějí mít již zacházení ala CERMAT klid. Známe jen dílčí názory dané počtem odvolání. Pro objektivní názor na počet poškozených by se jich všech musel někdo dotázat. Samozřejmě kdo byl nadhodnocen se neozve a asi by se cítil poškozený každý, kromě těch co mají 1. Závěrem opakuji, že nám rodičům jde o rychlé a pokud možno spravedlivé řešení pro těch pár tisíc, dle vás „neschopných” studentů. Doufám, že „rozumní” pedagogové a odborníci, kteří zde diskutují, budou mít možnost ovlivnit maturity v příštím roce. Pokud by systém poškodil třeba 1% studentů, je nespravedlivý. A jak jsme již slyšeli, došlo u několika slohovek k přehodnocení původního stavu. To dokládá můj výše u vedený předpoklad o plošné nespravedlnosti. Systém poškodil všechny. Nakonec, vaše soudy uráží mnoho mladých lidí, kterým se třeba netrefili do hloupých tabulek, ale jinak to budou šikovní a chytří lidé. Jednoduché je studenty hanit, ovšem pomoci jim, to už bude asi složitější, zejména pro typ vaší osobnosti.
Rád bych upozornil, že zpackané hodnocení se netýká jen “pětkařů”, ale všech maturantů! Takže anulování výsledků by ty, kdo maturitu mají, nepoškodilo, bylo by spravedlivé ke všem. Ve třídě, kterou jsem vedl v češtině k maturitě, mají slohovku všichni. Ale minimálně dvěma lidem sebral centrální hodnotitel vyznamenání (podali žádost o přezkum hodnocení) a jedné slečně jedničku z češtiny.
Pane Miloši, nejsem opravdu tip matky, a ženy vůbec, která by se pouštěla do nějakých diskuzí- vždycky si myslím své, ale nediskutuji, nikde. Miluju svoje děti, ale kdybych věděla, že si syn tu pětku zaslouží, ani nemrknu, řeknu mu že je de..l a dál to neřeším. Kdybych dostala do ruky normální ohodnocení jeho práce s odůvodněním nedostatečné, a ne jen cár bezcenného papíru s nějakýma čárama kde je 0 bodů a dál jen mimo téma tak by mne ani nenapadlo se domáhat originálu práce a po přečtení bylo jasné podání odvolání.
Od 8.6 se pídím po každém rozumném vysvětlení, jak je tohle možný, jak tohle mohl někdo dovolit. To vysvětlení jsem nikde nenašla. Jen přiznání chyb, a opakuji- všichni ty chyby vědí, příště se to opakovat nebude, ale letošní maturanti mají prostě smůlu ? – to je utěcha
Matko syna, většina češtinářů – pokud se nepletu (nejsem češtinář, ale sledoval jsem to) prošla v minulých letech přípravou. Letošní maturita se zase tak moc nelišila od jejich přípravy (přibylo víc bodů, pokud se nepletu a hodnotili externí učitelé, kteří žáky neznali). Takže mohl (zdůrazňuji mohl) zariskovat ten češtinář, který přípravě žáků nevěnoval patřičnou pozornost a nechal své studenty v tom vymáchat. Naše dvě češtinářky, které maturovaly, třeba několik týdnů před maturitou navíc ještě probraly se studenty příručku o písemných pracích, kterou cermat vydal (vydal ji pozdě, ale přece). Udělal totéž češtinář vašeho syna, matko?
Myslím !!!
Matko syna, to nemyslíte vážně, že ne?
To, že tu několikrát zaznělo, že TI hodnotitelé, kteří jako jediní prošli tím specialním výcvikem – tím, kterým už jiný učitel čj neprošel a připravili své studenty přesně podle těch dotyčných poupravených tabulek, !!!!! napsali s nimi několik cvičných slohovek, poradili aby si nebrali třeba uvahu … to je to spravedlivé hodnocení? To je to, aby nebyl nikdo ve výhodě? Panečku, to je spravedlnost.
A tady bude pořád někdo tvrdit, že je všechno OK, že si to ti pětkaři zasloužili a nejenom ti, postižených- špatně ohodnocených je mnohem víc.
Já zas tvrdím, že jediným, čím se provinili, je to, že nebyli varováni a připraveni hodnotitelem.
Z toho jsem plná vzteku, když čtu obhajobu hodnititelů a pak se dočtu, že si napsali několik cvičných slohovek podle tabulek a ti co nedbali rady, aby nepsali uvahu a napsali, tak rupli taky? Tohle se vám zdá opravdu nornální?
Já tedy fakt nevím, ale o anulování celých maturit tady nikdo nemluví!!!
Jedná se pouze o PP a konkrétně těch nedostatečných, co podali odvolání. Bud by se tento nepovedený pokus hodnocení měl u těchto prací anulovat, nebo TY NEDOSTATEČNÉ aspon ZAPOČÍTAT DO CELÉ ZNÁMKY ČJ- toto bych viděla jako nejrealnější, a nebo nezávislými ,,normálními” učiteli čj přehodnotit a oznámkovat znovu!! Nehodlám se smířit s tím, že letošní maturanti byli jen pokusnými králíky a ti, co to odnesli v tom budou necháni a vymácháni znovu ještě v září.
Martin Gust:
Zákonem stanovená posloupnost je taková, že studovat na VŠ mohu teprve tehdy, až mám úspěšně ukončeno vzdělání středoškolské, tedy složenu maturitní zkoušku. Mohou hodnotitelé a potažmo CERMAT za
to, že VŠ ve snaze nezkrachovat (ať žije volný trh a kapitační platba na žáka) loví a přijímají studenty ještě v době před maturitou? Asi těžko. Co kdyby dotyčný student neuspěl v jakémkoliv jiném maturitním předmětu? Také
by za to mohl CERMAT? Také byste svolával hromy a blesky na toho učitele, který jej nepustil? Je toto podstatná sestémová vada? Pokud VŠ o studenta stojí a je opravdu dobrý, může mu umožnit dodatečný, resp. podmíněný zápis – projde-li na podzim, bude přijat – to je jen jen v pravomoci dané školy. Pakliže to neudělala, je vina i na ní – ale ono napsat, že je to 50:50 znamená, že neudělám z CERMATu toho jediného viníka. Bylo by tedy podle Vás lepší, aby kdokoliv, kdo byl přijat ke studiu na VŠ, neskládal maturitu? Pakliže ano, iniciujte návrh zákona, který maturitní zkoušku promění a ona třeba zůstane jen pro ty, kdo nepůjdou studovat dále. Do té doby se bude běžně stávat, že někdo bude přijat na VŠ, ale nesloží maturitu – z jakéhokoliv předmětu.
Stran odpovědnosti a možnosti odmítnout – pokud jste přesvědčen, že stanovení oné minimální nepodkročitelné úrovně je v pořádku, nemáte důvod odcházet. Navíc odebrání druhého hodnotitele nastalo až rok poté, co proběhla školení CISKOM, jež počítala se dvěma hodnotiteli (jak byl systém nataven) – šlo o politické rozhodnutí, které CERMAT nemohl ovlivnit. Uvědomte si také, že téměř všechny země OECD mají nějaký druh standardizované zkoušky ukončující středoškolské studium. Žáků je u nás málo, škol mnoho, proto se dávají leckde maturity zadarmo – což měla nová maturita změnit. Ano, stát tady jistě zapřahá koně za povoz – má mít takové instrumenty, které dysfunkční školy odhalí a zruší, ne počkat alibisticky na výsledky maturit a pak nechat rodiče, aby provedli selekci “přírodním výběrem”.
Veronika Valíková (či kdokoliv jiný):
Pokud je opravdu hodnocení slohu je křehké a individuální, připadá Vám lepší, když bude maturitní sloh hodnocen učitelem, který prohlásí, že pro své hodnocení “nemá žádná kritéria a že žák buď píše dobře nebo blbě a on to pozná”? A jak je možné, že v jiných zemích hodnocení slohu na centrální úrovni funguje? Z našich sousedů stačí jmenovat třeba Polsko.
Karel Lippmann:
Zde nejde o standardizaci vzdělávání, ale o standardizaci části maturitní zkoušky, resp. srovnatelnost jejích výsledků. To jsou dvě rozdílné věci. Vyučování je záležitost celostní, máme ŠVP, které je závazné, žáky “zkompetentňujeme”, jak praví kolega Blaha, tedy snažíme se, aby byli co nejlépe vybaveni těmi kompetencemi, které jsou pro daný předmět (potažmo pro život) důležité. Dobrý a kreativní učitel připraví své žáky dobře, ať je maturita taková či onaká. Špatný se bude schovávat za systém.
Pro “rodiče” z 07. 07 .2012 v 17:15. Bože můj, tak tu žalobu podejte, prosím!!! A pro “Ivetu” – uvědomte si, že maturovalo 100.000 mladých lidí. Těch, kteří neprošli a projít měli mohou být desítky, možná stovky (což je pochopitelně mrzuté). Založte občanské sdružení a anulujte maturitu a vyrobíte dalších 99.500 nešťastných mladých lidí. Někdo mě označil za paranoika. Jen za to, že říkám, co si myslím a hlavně že si myslím něco jiného než jiní. Ale jak označit uvedený nápad s anulováním maturity (a byl to i nápad pana Sarkoziho. Slovo úlet je slabé slovo. Tady jde už o nemoc. Možná v duchu rčení: Mne chcípla koza, tak ať sousedovi chcípne taky. A basta. Umíte si představit, jak se asi bude cítit těch více než 90.000 mladých lidí, kteří při maturitě uspěli (mj. proto, že vědí, jaký je rozdíl mezi zprávou a oznámením, že vědí jak napsat reportáž nebo popis pracovního postupu), až se dozvědí, že někdo usiluje o anulování jejich maturity? Jaká nejistota zavládne? Byť samozřejmě k ničemu takovému dojít ani nemůže, byť takoví “bojovníci za práva neúspěšných” by stokrát prohlašovali, že chtějí jen upozornit na problém . Ale umíte si předstvit jen ten pocit “co kdyby” u 90.000 lidí. Jestli si to neumíte představit, zajděte si k lékaři.
Moc děkuji za příspěvek panu Lippmannovi. Mluví mi z duše
Lenka Dohnalová
Snad by se ti, kteří chtějí vzdělávání zcela podřídit standardizaci, exaktnímu srovnávání výsledků, grafům, křivkám a statistikám, mohli zamyslet nad slovy významného matematika Petra Vopěnky (Salon, 7. 9. 2002): …byl to René Descartes, kdo udělal ten obrovský krok, že náš reálný svět vložil do geometrického prostoru… Ono je to totiž krásné, výsledky jsou jasné a zřetelné, v geometrii nejste znepokojován, jestli má něco takovou nebo jinou barvu, máte úzký prostor, a tím pádem můžete dojít daleko. To se začalo používat nejen ve vědách přírodních, ale bohužel i společenských. Každá neostrost reálného světa se začala retušovat.”
Měli bychom s tím nepatřičným a škodlivým retušováním už konečně přestat!
Nedalo mi to a pod vlivem zmínek o GB v příspěvcích jsem si ten rozhovor ještě jednou přečet. Asi mám sklony k masochismu.
Každopádně jsem udělal blbost, je po půlnoci a místo spaní vykouřím ještě tak půl balíčku. Z otevřenýho okna se takhle v noci linou zvuky mnohem zřetelněji a doletěj mnohem dál. Takže si toho mýho klení užijou i vzdálenější sousedi. Snad z toho nebudou mít ošklivý sny. Říká se, že když se jeden pořádně vynadává, tak to z něj spadne a ulehčí se mu. No, asi jak kdy, nebo na co je ten dotyčnej nas….. . Mně to teda funguje spíš vobráceně, Fakuju čím dál hlasitěji, pes na mě kouká, jako by si chtěl zaťukat tlapou na čelo.
“No, moc nečum. Tvý trable bych tak chtěl mít. Vobčas se popereš, semtam zakousneš chudáka ježka. Taky jseš za trest vod něj plnej blech a pak se drbeš jako šílenec”.
To já ty svý blechy jen tak nevyženu. Držej se mě jak helvétský víry. Teda pardon, jestli je někdo toho vyznání. Já jsem docela snášenlivej. Jen vobčas mě něco vytočí, nejvíc, když se mi někdo se.. do kluků. V tu ránu jsem schopnej dotyčného ručně dehonestovat. Teď, i když by mě to dost bavilo, to prostě nejde. Musím holt bejt slušnej, nerad bych, aby se o mně říkalo, že jsem inteligent ale chovám se jako d…..k .
Tak, schválně, co to bylo za ten slavnej útvar? Já bych to nazval “vytí na měsíc”
Vážená paní Baumgartnerová,
omlouvám se všem předchozím debatérům, byla jsem na dovolené, nemám tedy načteny všechny příspěvky pod Vaším článkem, ale musím nahlas říct, že Gaussova křivka už mi fakt leze na nervy…..
Platí totiž – dle mého názoru – pro objekty zvážitelné, změřitelné, či chcete-li exaktně dokazatelné….Např. lze se domnívat, že matka příroda takto jednala, když rozvrstvila výšku lidí v určitém vzorku…My však se snažíme aplikovat tuto premisu na hodnocení hodnotitelů, jenž není změřitelné….nikoliv na změřitelný test exaktních odpovědí – to asi není v pořádku…Lenka Dohnalová
P.S. Atˇ žijí humanitní vědy aplikující know-how z exaktních věd… není to jejich pohřbívání zaživa? Chci říct, že humanitní vědy jsou obory, které by si měly přiznat, že jejich nástrojem poznání není “pouze”rozum…Jinak se dostaneme do vod totálního technokratismu., pragmatismu a utilitarity. A to by mi bylo moc líto…mám pocit, že člověk ovládá i jiné rozměry svého myšlení…pokud nejde o exaktní vědy, kde je to samozřejmě jedině možné a správné…