Vzdělávání nadaných dětí je v českých školách v zárodečné fázi, zjistila ČŠI

Co přinesl týden 17. 10. – 23. 10. 2016

Témata týdne: Příležitost dělá vzdělání. V rámci programu Romská stipendia obdrželo 50 romských studentů středních a vyšších odborných škol roční finanční podporu. Rozhodoval prospěch a sociální situace. Součástí přihlášky byly i eseje uchazečů. Jejich společným znakem je vědomí důležitosti vzdělání pro jejich vlastní budoucnost. Předání stipendií proběhlo 24. 10. v Kaiserštejnském paláci v PrazeV pluralitním demokratickém systému má existovat více cest k učitelské profesi. Tento názor zastává Jiří Němec, děkan Pedagogické fakulty MU v Brně. Poukazuje na zbytečně restriktivní zákon o pedagogických pracovnících. V rozhovoru dále poukazuje na trestuhodné podfinancování pedagogických fakult, potřebu angažované výuky či měnící se roli učitelů. Prohlášení ze Salamanky v češtině. Po více než 20 letech od jeho podpisu je dokument ustavující mezinárodní závazek k podpoře začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol, přijatý pod záštitou OSN, k dispozici v češtiněDeskové hry jako prostředek vzdělávání a odraz společenské situace. V nigerijském Lagosu uspořádali pro středoškoláky turnaj v Monopolech. Záměrem je posílit podnikavost se všemi dovednostmi, které jsou k tomu třeba (plánování, strategie, rozhodování atp.). Zároveň se ale ukazuje, že deskové hry skvěle odrážejí stav společnosti se všemi neduhy, jako je třeba míra korupce. Poutavý článek přinesl NY times (Aj).

Výrok týdne: 

„Podobná data nelze nějak automaticky přetavit do zákona, ale myslíme si, že když se podobná úprava chystá, mělo by ministerstvo vycházet z empirických údajů. Kalibro jich v oblasti vzdělávání shromáždilo kolem 3,5 milionu, ale ani jeden ministr školství o ně neprojevil zájem.” David Souček ze společnosti Kalibro k robustnímu průzkumu, který společnost dlouhodobě provádí na českých školách a z nějž lze vyčíst řadu výkonových dat i postojů aktérů v českém školství (Deník). Netečnost MŠMT se netýká jen dat získaných touto společností, nýbrž obecně snahy opřít se o lepší znalost stavu a vývoje školství.

Novinky (výběr ze zajímavých událostí)

  • Jak by ovlivnili kariérní řád žáci?

Karierní řád by měl vytvořit základní profesní strukturu rozvoje učitelů v ČR. Na jeho první stupeň, dvouleté adaptační období pro začínající učitele, má navázat pětileté období druhého stupně, v němž má učitel dále pokračovat v sebevzdělávání a rozvoji. Rozdíl mezi prvním a druhým stupněm má spočívat zejména v tom, že zatímco po prvním stupni má následovat pouze hodnocení uvnitř školy, po druhém období má učitele hodnotit nezávislá komise. Tak by tomu mělo být i po dalších sedmi letech třetího stupně, kdy by mohl učitel vstoupit do nejvyšší kategorie, vyhrazené pro vynikající učitele. Všechny postupy s sebou mají nést zvýšení platu dle tabulek. Přehledný popis přináší Deník. V tomtéž článku Deník také využívá dat společnosti Kalibro z jejího dlouhodobého výzkumu. Ta nabízí školám v rámci svých projektů také dotazníky k hodnocení práce učitelů žáky. Z výsledků vyplývá, že žáci se snaží skutečně odpovědně posoudit své učitele, přičemž hodnocení je vysoce pozitivní (žáci SŠ jsou mírně kritičtější než žáci ZŠ). O eventuálním hodnocení učitelů žáky se vedla ilustrativní diskuse na České škole, kde zúčastnění učitelé vyjadřují vůči této možnosti převážně odpor a despekt. Jedním za argumentů je také domněnka, že se žáci budou učitelům mstít, např. za vyšší kladené nároky. K tématu se vyjádřil i EDUin: Tomáš Feřtek ve svém blogu na Respekt.cz vyvrací na základě výsledků Kalibra konspirační teorii o mstě, Bob Kartous v komentáři pro MF Dnes upozorňuje, že v rozvinutých zemích je hodnocení žáků běžnou součástí posouzení práce učitelů.

  • Mladí srdcaři a koncept hrdinské imaginace Philipa Zimbarda

Cena Via Bona, kterou uděluje ve spolupráci s partnery Nadace Via, se snaží už řadu let vyhledávat a oceňovat jednotlivce i společnosti za jejich altruistický přístup ke svému okolí, za pomoc a dobrou vůli, kterou někteří lidé bez nároku na odměnu poskytují jiným. Stejně jako v předchozích letech byla i letos součástí ceny kategorie Mladý srdcař vyhrazená pro mladé lidi, převážně ještě žáky a studenty, kteří i přes svůj relativně nízký věk dokázali něco velkého udělat. Letos zvítězily hned dva velmi silné příběhy: Milan Dzuriak byl nadějný atlet, ale kvůli vrozené nemoci musel skončit s profesionálním sportem. Místo toho se ale snaží pohybem získávat prostředky pro jiné a strhávat k témuž ostatní. Jeho příběh popisuje i reportáž Aktuálně.cz. Jakub Trefný pomáhá těm, kteří patří mezi nejvíce zapomenuté: seniorům, lidem bez domova, uprchlíkům. Oba skvěle naplňují představu lidí na pomezí altruismu a heroismu, termínu, který v rámci svého výzkumně vzdělávacího projektu Hrdinské imaginace (Heroic Imagination Project) prosazuje světoznámý psycholog Philip Zimbardo, autor tzv. Stanfordského experimentu a dalších výzkumných projektů zaměřených na fenomén tzv. situačního zla. Zimbardo představil projekt v rámci své přednášky na letošním Fóru 2000 (ČT). Jeho hlavní myšlenkou je všední hrdinství v situacích, kdy ostatní zůstávají neteční.

  • Výzkum v oblasti vzdělávání ve světě a v ČR

V Beduinu jsme již upozorňovali na výběr nejzajímavějších výzkumných projektů v oblasti vzdělávání dle serveru Edutopia. Zajímavé srovnání se světovým výzkumem nabízí souhrn oceněných prací českého pedagogického výzkumu za poslední dva roky, který na svém blogu zprostředkoval Dominik Dvořák z Ústavu pro výzkum a vývoj vzdělávání při Pedagogické fakultě UK v Praze. Srovnání je zajímavé zejména s ohledem na šíři témat a zaměření výzkumu. Srovnání je z mnoha důvodů disproporční, i tak ale určitý obraz poskytuje. Dalším zajímavým zdrojem pro vhled do výzkumu v oblasti vzdělávání, tentokráte do tématu mezinárodních srovnání vzdělávacích výsledků z hlediska jejich historického kontextu, přínosů i jejich kritiky. Autorkou je Jana Straková, která se řadu let na přípravě těchto srovnání v rámci ČR podílela.

  • ČŠI: vzdělávání nadaných dětí je v českých školách v zárodečné fázi

Počínaje pojetím vzdělávacích dokumentů, přes indikaci nadání až po poskytování funkční podpory je vzdělávání nadaných dětí ve veřejném školství ČR v počáteční fázi, a to na všech stupních regionálního školství.  Konstatuje to čerstvě zveřejněná závěrečná zpráva z šetření České školní inspekce na toto téma. Přes dobrou vůli škol pracovat s nadanýmii dětmi, což se projevuje například tím, že většina škol si tento cíl vytýčila ve školních vzdělávacích programech, je podle ČŠI nesporným handicapem nedostatečná příprava učitelů na takovou práci. Jedním z doporučení pro zlepšení je návrh pověřit některého z učitelů koordinací péče o nadané žáky a podpora individualizace výuky. Více v kompletní zprávě.

Inspirace z (a do) praxe

Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)

  • 25. 10., 19.00, EDUpoint Praha, EDUshow
  • 1.11., 17.00, EDUpoint Praha, Otevřená třída: Architekti ve škole
  • 3.– 7. 11., Škola tančí – Kreativní vzdělávání v pohybu
Beduin každý týden odebírá zdarma 6 493 lidí, kterým záleží na českém vzdělávání a chtějí jeho změnu k lepšímu. Podpořte jeho vydávání svým darem a přidejte se mezi aktivní občany, kteří si uvědomují, že vzdělávání je důležité téma.
Odebírat komentáře
Upozorňovat mě na
guest
21 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
3 years ago

Mohl by mi tvůrce tohoto přehledu vysvětlit, na základě čeho došel k závěru, že „Bob Kartous v komentáři pro MF Dnes upozorňuje, že v rozvinutých zemích je hodnocení žáků běžnou součástí posouzení práce učitelů.“? V článku BK totiž nic takového nestojí, pouze na samém jeho konci se objeví tato pasáž: „Jestliže v Dánsku či Norsku pečlivě sledují názory studentů na učitele, proč to v Česku nejde?“. Existuje obrovský rozdíl mezi stavem, kdy „pečlivě sledují názory studentů na učitele“ a stavem, kdy „je hodnocení žáků běžnou součástí posouzení práce učitelů.“ Že by si to dotyčný kompilátor neuvědomoval? Pak ovšem není funkčně… Více »

Bob Kartous
Bob Kartous
3 years ago
Reply to  Vladimir

Pane Stanzele, čerpám z informací od Anderse Schultze, učitele gymnázia Rysensteen v Kodani: http://rysensteen.dk/laerere/anders-schultz. Dále pak z informací shromážděných Českou středoškolskou unií o situaci v Norsku. V obou případech střední školy systematicky sledují názory studentů na práci jejich učitelů. V případě Dánska je možné vyvolat na základě negativního hodnocení vyvolat inspekční kontrolu z ministerstva. Pokud chcete tyto informace zpochybnit, učiňte tak. Rád Vám zprostředkuji kontakt a rád se zúčastním komunikace. Teprve poté můžete EDUin obvinit z manipulace. Do té doby se jedná o nepodložené tvrzení. S veškerou úctou, Bob Kartous.

Bob Kartous
Bob Kartous
3 years ago
Reply to  Bob

Ještě drobnost, pane Stanzele. Předpokládám, že Vám jde o podstatu věci, tedy o moznost/miru/podobu hodnocení učitelů jejich žáky. Mohu se prosím zeptat, zda máte nějaké odlišné informace založené na mezinárodním srovnání? Oceníme je, stejně jako ostatní čtenáři. Budeme rádi, když nás propojíte se svými kontakty v zahraničí, rozhodně pak o takové zkušenosti budeme psát. Předem děkuji.

Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
3 years ago
Reply to  Bob

Pane Kartousi, chcete mi opravdu tvrdit, že „sledovat názory studentů na učitele“ je výrok synonymní k výroku „hodnocení žáků je běžnou součástí posouzení práce učitelů“? Vážně? To a jedině to bylo jádro mé námitky, které jste ovšem ve svých reakcích zcela pominul. Táži se proč? Neřešil jsem otázku, zdrojů, nezpochybňoval je (proč bych to také dělal, když se žádné v článku neobjevily?), nerozporoval užitečnost/neužitečnost žákovského hodnocení, jen jsem poukázal na to, že z Vašeho článku nelze vyvodit to, co onen kompilátor uvedl. Nastínil jsem i dvojí možné vysvětlení – buď kompilátor není funkčně gramotný, nebo manipuluje s fakty. Po zkušnostech,… Více »

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
3 years ago
Reply to  Bob

Pane Kartousi, sledovat názory studentů a účast studentů na atestaci není totéž. To je podstata sporu, kterou nechcete nebo neumíte vidět a od které stále odbíháte. Můžete doložit, že někde studenti přímo spolurozhodují o kariérním postupu učitelů? Děkuji.

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years ago
Reply to  Bob

Inspekční kontrolu dnes v Česku může vyvolat prakticky cokoli, jakýkoli podnět. Stále ale nenacházím to podstatné – kde je hodnocení žáků přímo součástí atestačního řízení.
Myslím, že jsem k tomuto článku či přímo k článku B. Kartouse posílal včera komentář, nějak ho tady nevidím.

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years ago
Reply to  Josef

Tak už jsem komentáře – byly dokonce dva – objevil. pro jistotu je p. Kartousovi překopíruji a doufám, že na ně konkrétně odpoví, a to nikoli opět jiným článkem v médiích plným nepravd: Stačí si přečíst diskusi pod článkem, aby bylo jasné, že titulek hrubě zkresluje skutečnost. Komické bylo především lavírování žáka Kmenty, který nakonec z diskuse v podstatě utekl. Následné vývody p. Kartouse, který na České škole zásadně nediskutuje, jsou typickým pokusem dehonestovat přes média ty, jimž se nedokáže postavit a na jejichž argumenty nemá odpověď. Za sebe bych dodal, že co se týče těchto praktik, nemám slov. Zajímalo… Více »

Bob Kartous
Bob Kartous
3 years ago
Reply to  Josef

Vážený pane Soukale, myslím, že dobře dokumentujete, v čem spočívá jádro problému: vnímáte žáka jako „objekt“ vzdělávání, tedy jako „něco, co má být vzděláváno“ přičiněním nějakého vnějšího vlivu. Učitel je podle Vás „partner“, který rozhoduje o svém protějšku jako o „objektu“. To ovšem není vztah partnerský, to je vztah mocenský. Max Weber definoval tento typ moci – postavené na institucionalizované autoritě – jako „panství“. Já sice chápu, že některým učitelům takový vztah vyhovuje, nicméně je to tristní nepochopení vlastní role (zde doporučuju i Adlerovo pojednání o komplexu méněcennosti/nadřazenosti a jeho příčinách). Žák je ten, kdo „se“ vzdělává, v prvé řadě… Více »

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years ago
Reply to  Bob

Pane Kartousi, myslím, že byste si ušetřil spoustu marných slov, kdybyste si ujasnil význam slov „učitel“ a ˇžák“. Učitel učí, žák se učí. Do kontaktu se dostáváme proto, že žákovi pomáhám při vzdělávání – mám k tomu potřebné znalosti a jsem, v případě vzdělání na ZŠ a SŠ, k tomu pověřen společností, která se většinově domnívá, že vzdělání je potřebné a tento způsob vzdělávání je funkční a efektivní. V tomto smyslu náš vztah nemůže být partnerský ve smyslu absolutní rovnosti, stejně jako není absolutně partnerský žádný vztah, kdy jeden učí druhého. To ovšem nemá nic společného s tím, co mi… Více »

Bob Kartous
Bob Kartous
3 years ago
Reply to  Josef

Stručně k meritu věci, tedy k tomu, do jaké míry může žák hodnotit učitele, je-li možné, aby takové hodnocení mělo vliv na kariérní postup učitele, jakou roli takové hodnocení má sehrát a nově také k jeho objektivitě. Znovu, v Dánsku je možné iniciovat na základě negativního hodnocení studentů inspekční kontrolu, která posuzuje způsobilost učitele k jeho povolání, eo ipso se hodnocení žáka do kariérního postupu učitele promítá, velmi výrazně. Možná ještě jednodušeji: když inspekce usoudí, že učitel způsobilý není, bude to mít na jeho učitelskou kariéru záporný vliv. V tomto článku Washington Post (https://www.washingtonpost.com/news/answer-sheet/wp/2012/12/18/should-students-evaluate-teachers/) je souhrn několika příkladů vzdělávacích systémů… Více »

Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
3 years ago
Reply to  Bob

Pane Kartousi, meritum věci – alespoň té mé – leží jinde, než jste uvedl, což jsem Vám již jednou vysvětlil. Vy na to ovšem nereagujete (stejně tak jako se nevyrovnáváte s vysvětleními Josefa Soukala) a ještě si dovolíte poznámky o méně chápavých, komickém paternalismu a utkvělých představách. To je opravdu brilantní výkon hodný „vedoucího komunikace“ EDUinu. Velký ochránce práv žáků, který ovšem arogantně zpochybňuje intelektové kvality a funkční gramotnost zde diskutujících učitelů. Kdyby si ovšem učitel dovolil takto jednat s žákem, to by byl oheň na střeše, to by byly všude možně publikovány plamenné komentáře o učtelské zvůli a aroganci.… Více »

Bob Kartous
Editor
3 years ago
Reply to  Vladimir

Pane Stanzele, jednám s vámi záměrně tak, jak si při své pochybné nadřazenosti dovolujete jednat v diskusi s žákem či názorovým oponentem, který si „dovolil“ vstoupit do sféry, v níž se evidentně považujete za naprostého suveréna. Nedivím se, že se vám to nelíbí. Možná je to důvod k sebereflexi.) Já pochopitelně chápu kategorizace objekt – subjekt, to není vynález pedagogiky, pouze aplikace. Pokud ale sledujete vývoj ve světě, asi jste zaznamenal výrazný posun od pojetí žáka – objektu k pojetí, které preferuje vnímání žáka jako subjektu. Slovy klasika: Může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, ale to je… Více »

Vladimir Stanzel
Vladimir Stanzel
3 years ago
Reply to  Bob Kartous

Pěkně jste to, pane Kartousi, napsal, jen co je pravda. Tak expertsky něžně. O mých diskusích s žáky nevíte nic a přesto si osobujete právo vynášet o nich soudy. Pochybná nadřazenost v diskusích se u mě týká třeba bohemistiky a literatury, k nimž se vyjadřuji nejčastěji? To máte na mysli? Máte dojem, že když já jako odborník diskutuji o bohemistických otázkách s laiky, jako je třeba OB, jsou si naše názory rovny? Opravdu? Mimochodem jak píšete většinově Vy o učitelích? S respektem? Nebo o jiných lidech – titulek „Případová studie: Česká mediální tupost v krystalické podobě“ naznačuje, že si oponentů… Více »

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years ago
Reply to  Bob

Pane Kartousi, já nemám potřebu vás o něčem přesvědčovat. Ale když už někdo přijde s nějakým návrhem, musí být schopen zodpovědět konkrétní výhrady, nikoli odkazovat na zkušenosti odjinud. Je na navrhovatelích, aby svoji představu obhájili, popř. následně precizovali. Vaše tirády však v daném směru nepřinášejí vůbec nic. Zkuste si někdy dát tu práci a polemizovat k podstatě věci.

Bob Kartous
Editor
3 years ago
Reply to  Josef

Pane Soukale, když už jsem zabředl: Vaše argumentace, stejně jako argumentace kolegů ze zájmové skupiny Učitelské profesní sdružení, je dlouhodobě oportunistická. Vy cestu ke změněn nehledáte, pouze se snažíte systematicky zpochybňovat vše, co mění současné status quo vzdělávacího systému, tedy mimo kroky, které směřují jednoznačně ve váš prospěch. Já jsem Vám předložil několik příkladů ze zahraničí, z nichž je patrné, jak lze hodnocení studentů zakomponovat do kariérního růstu učitelů. Zcela konkrétní, včetně zdrojů. Od vás a vašich kolegů jsem se nedozvěděl nic, pouze to, že něco nechcete. Říká se tomu „házet do toho vidle“. Návrh ČSÚ je na stole, vy… Více »

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
3 years ago
Reply to  Bob Kartous

My že změnu nehledáme? Důvod je zřejmý. Zatím největší změnu nám připravila vyhláška 27, která přináší jen námi předvídané problémy, které vy teprve objevujete na kulatých stolech. Ano, UPS se zatím změnám brání, protože to nejsou změny k lepšímu, ale k horšímu. Inkluze 27 stejně jako kariérní řád. Oportunismus? Poslušte si. Jen další laciná nálepka. O zbytečné, nedomyšlené, škodlivé změny opravdu nestojíme. Ony se nás, na rozdíl od vás, pane Kartousi, opravdu dotýkají.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
3 years ago
Reply to  Bob

Příklad Dánska je nesmyslný. Tady nejde evidentně o účast na kariérním systému, ale možnost přivolat inspekci. To u nás může každý. Dokonce anonym. Takže zbývají čtyři ostrůvky v USA, kde jde o „určitou roli“ a „určitá procenta“. To je vše? Podpoříte, pane Kartousi, požadavek na učitelskou definitivu jenom proto, že vedle v Německu ji mají?

Bob Kartous
Editor
3 years ago
Reply to  Zdeněk

Pane Sotoláři, ano, až proběhne reforma přípravy učitelů a ve školách budou lidé, kteří zajistí – podobně jako ve Finsku – v průměru vysokou kvalitu, pak rád podpořím definitivu. Stejně jako jsem podpořil a trvale podporuju to, aby současní učitelé byli odměňováni výrazně lépe. Je to jeden ze způsobů, jak takovou reformu zahájit, byť nemusí sám o sobě stačit. Za současné situace by to byl stejně nerozumný krok, jako zakonzervovat současný stav vzdělávání na českých školách plošnou maturitou z matematiky.

Zdeněk Sotolář
Zdeněk Sotolář
3 years ago
Reply to  Bob Kartous

Děkuji za odpověď. Vlastně je pro EDUin typická. Definitiva až na svatého Dyndy, ale studenti v atestacích nejlépe hned. To je to pravé revoluční. Změna za každou cenu. Ať létají třísky. Jako inkluze. To, že jste našel čtyři ostrůvky v USA, kde se něco takového děje, promiňte, na mě dojem nedělá. Co dalších 210 států? (Tuším vaši námitku, protože vy máte ten pravý klíč, s kým se srovnávat a s kým ne.) Srovnávání je však ošidné. Však víme, jak pomýlená jsou vaše srovnání naší verze tzv. společného vzdělávání se společným vzděláváním na mýtickém Severu. .

Josef Soukal
Josef Soukal
3 years ago
Reply to  Bob

Pan Kartousi, vaše angažmá v této diskusi potvrzuje dojem z celé vaší publicistiky: Ve vašich textech se leccos tvrdí, ovšem většinou bez podpory seriózních argumentů, a pokud polemizujte, tak pouze výběrově, a dokonce s tvrzeními, které jste si sám vylhal. ČSU navrhuje, aby hodnocení žáků bylo součástí kariérního řádu. Žádný ucelený návrh zatím předložen nebyl, alespoň nikoli na České škole, kde proběhla diskuse, k níž odkazujete. Komentáře učitelů jasně vyzněly v tom smyslu, že neexistuje žádný odpor vůči tomu, aby žáci hodnotili své učitele, a že učitelé nemají nic proti tomu, aby s nimi byli konfrontováni. Zásadní výhrady ovšem zazněly… Více »

Jiří Janota
Jiří Janota
3 years ago

Pohled na tuto diskuzi od občasného učitele, který má štěstí, že učí jen proto, že ho to baví: Úkolem EDUinu je zlepšit školství. Což je jistě chválihodné. Představa, že se toho dokáže systémovými opatřeními typu „žáci hodnotí učitele“, je ovšem zcestná. Žáci už učitele hodnotí natolik, že se (některých) učitelé bojí: „Tři nedostatečné neodpovídá normálnímu rozložení, to dát nemůžete,“ přikáže ředitel z obav před militantním chováním některých rodičů a je „vymalováno“. A že školství zlepší „vnímání žáka jako subjektu“ je nehorázná hloupost teoretiků. Učitel přirozeně vnímá žáka mnohem víc jako subjekt, protože ho k tomu nutí doba. Klíčové ale je,… Více »