Centrální maturity tisíckrát stejně

Pan Feřtek napsal 20 .4. 2015 v blogu Centrální maturity nic nezmění:

„… možná, že otázka, kterou je třeba si položit, zní úplně jinak. Státní maturitu budou studenti letos skládat po páté. Ti letošní od začátku věděli, jak bude vypadat, a učitelé je mohli na zkoušku připravit. Zlepšilo se něco?“

http://fertek-blog.eduin.cz/2015/04/20/centralizace-maturit-nic-nezmeni-jen-bude-rok-od-roku-davat-mensi-smysl/

Od samého začátku sporů kolem centralizace maturit, tj. už více než deset let, upozorňujeme (tedy ne jen já, ale řada dalších), že v samém jádru problému není formát a obsah státní maturity, ale to, že stát zacílil na nesprávný terč. Opravdu je to jako v tom selském úsloví: opakovaným vážením prase na váze nepřibude, musíte víc a líp krmit!

„Stát“, tedy ministerstvo a jeho úřady se měly nejprve naučit, že vůbec nemají chtít jednou trefit terč šípem, ale že mají trvale lépe krmit. Tedy naučit se jak pečovat o samotný průběh studia – o kvalitu výuky, o domyšlenost cílů a obsahu výuky, o lepší podmínky učitelů. Dneska už víme z mnoha států, kde se tomu naučili, jak se to dělá. Namísto toho si česká ministerstva školství rovnou vzala na mušku přeměřování u maturit. Konečné měření je pro úřad jednak snazší chápat, jednak provádět, a od samého počátku byly kolem toho velmi cílevědomé skupiny, které prosazovaly testy i centrální hodnocení kvůli svému prospěchu (ať obchodnímu, nebo prestižnímu, nebo z pouhého nedostatku nadhledu, anebo všemu dohromady).

Nemůžeme se proto moc nadít, že se výsledky díky státní maturitě studentů zlepší. Nanejvýš se zlepší ty, které se měří u maturity – ale to bude znamenat dlouholetý nácvik právě těch zúžených, testovatelných nebo centralizovatelných výkonů studenta. Nebudeme však vědět nic o tom, zda se zlepšily i skutečné znalosti a dovednosti studentů – ty, které budou potřebovat v životě a svých oborech. Nebudeme hlavně také vědět, zda se kvůli nácviku na státní zkoušky nezhoršuje péče učitelů o ty opravdové, hlubší vědomosti, které se vytvářejí pomalu a dlouhodobě. Které se jednotnými zkouškami nedají zjišťovat, protože úzce závisejí na osobnosti studenta, učitele, na postupu výuky, na etosu školy. Na tom totiž záleží úspěch studia více než na konečné zkoušce. Kdo něco vážně studoval, dobře to ví.

A státní maturitou nezjistíme, jak působí na středoškolské učitele s vysokoškolskou kvalifikací to, že jim skupina úředníků a okruh jejich vlastních kolegů bere zodpovědnost a prestiž. – Tím, že státní maturita vlastně hlásá „učitelům SŠ se nedá důvěřovat, buď neumějí sami dobře hodnotit, nebo nejsou spravedliví, nebo podvádějí“. To je prostě POTUPNÉ zacházení s profesionály. Opravdu chce kdosi tvrdit, že většina středoškolských češtinářů lidé neschopní a že nad nimi musí být kuratela státní maturity? I když je jasné, že všichni lidé umíme vždy jen něco, že je vždy co zlepšovat, a že jsou mezi námi i mezi učiteli také lidé třeba vyhořelí, nebo zmatení nebo ješitní nebo nemysliví – cestou ke zlepšení je pečovat právě o zlepšení průběhu studia, o kvalitní výuku. Při ní se ten, kdo umí, dobře uplatní a pomůže studentům i národu, při náročné a domyšlené výuce se ukáže, kdo na ni nestačí a potřebuje se profesně vyvíjet, něčemu doučit, nebo kdo na školu možná nepatří, když se zlepšovat nechce nebo neumí. V češtině to znamená nejen dobře znát pojmy a zákonitosti jazyka nebo literární pojmy a údaje, ale také chápat a sám zvládat procesy účinného dorozumívání, budovat při čtení a sdílení smysl literárního díla a zacházet pro lepší chápání smyslu s informacemi historickými i literárněteoretickými. A navíc ovládat výukové postupy, při kterých se učí každý ze studentů, ne jen ti, co „na to mají buňky“, nebo kteří „jsou jako já“.

Pokud máme hodně škol, kde není kvalita výuky dost dobrá, musí se vyvinout systém, jak může stát podporovat kvalitu výuky a učitelů, a ne nachytávat hříšníky na švestkách. Nachytat už je pozdě, a nachytaný nebožák už nic nezlepší. A příštím to zase nepomůže. O tu podporu celého studia jde, a proto nemáme očekávat, že státní maturita přinese nebo nepřinese nějaké zlepšení. Je potřeba napravit celé přemýšlení o studiu na SŠ. Přinejmenším v českém jazyce a literatuře (o dalších oborech ať uvažují ti, kdo jim rozumějí).

Je dobrým znamením, že někteří učitelé už publikují svou představu, jak se dá dobře vyučovat a koneckonců i zkoušet. Ale sdílení mezi profesionály právě o tom průběhu studia, o jeho cílích a obsazích, o přístupech k studentovi a k oboru by mělo být mnohem častější a samozřejmější. Aby se komunita profesionálů mohla rozvíjet nejenom díky „moderování“ čili vzájemné spolupráci, jako už léta dělají například na Novém Zélandu nebo v Austrálii či Finsku, ale také díky tomu, že pojetí výuky pochopí i lidé kolem: rodiče, úředníci a politici, i mnozí z kolegů učitelů…