Školy zřizované obcemi už léta postrádají inovace – jejich nositelkami jsou dnes soukromé školy. Stát by neměl kritizovat jejich rozmach, ale inspirovat se u nich.
Rozvoj soukromých základních škol se dostal do pozornosti médií až nyní, ačkoli trend nárůstu soukromých základních škol můžeme u nás sledovat už mnoho let. Závažnější pro současnou živelnou proměnu veřejného školství je její rostoucí hnací síla, touha rodičů po dobrých školách.
Rodiče ani tak neunikají do elitního systému, který má nabídnout izolaci pro bohaté nebo pro chytré. Nemyslí primárně sobecky na budoucí ekonomický úspěch svých dětí. Unikají spíše do prostoru s kreativním přístupem ke vzdělávání, kde jejich dítě i oni cítí respekt, a kde mohou očekávat individuální přístup.
Takovou inovaci najdeme bohužel v posledních letech jen v soukromých školách. Rodiče chtějí mít jistotu, že pro školu je jejich dítě jedinečné, že si mohou kdykoli v klidu promluvit s učiteli, pro které je rozvoj dítěte prioritou.
Veřejné školy mají starosti s tím být dobré pro systém. Potom jim nezbývá čas, aby bylo dobré pro děti a rodiče. Dobře evidují papíry pro kontrolu inspekce. Děti, rodiče a učitelé zkrátka místo učení a prohlubování vzájemné spolupráce společně slouží systému. Vyplňují omluvňáky, podepisují domácáky, na neformální rozhovor o dítěti, o spolupráci mezi rodinou a školou se už zpravidla nedostává.
Promluvit si s třídní učitelkou ráno nebo odpoledne ve třídě, kde je téměř třicet dětí, by bylo téměř jejím týráním. Zjevně je přetížená už jen vybíráním poplatků na různé náklady spojené z „bezplatným“ základním školstvím… Navíc se k ní možná ani nedostanete – nová priorita bezpečnosti uzavírá znovu školy rodičům, i ty, které se dosud snažily o otevřenost.
Nové jednotné testy u přijímaček podporují jeden typ znalosti a jeden způsob jejího předvedení: test. Dialog dítěte, rodiče a učitele o učení ztrácí smysl, stačí si stáhnout vzor testů ze stránek Cermatu.
Nulová inovace u škol zřizovaných obcemi je výsledkem dlouholeté pasivity vlád, ministerstva a dalších odpovědných státních organizací v oblasti školství. Stát (ani obec) nedokáže ve všech případech zajistit kvalitu základní školy. A problém je, že kupodivu žádná z jeho složek za to necítí odpovědnost. Přitom by pro začátek stačilo se rodičů jednoduše zeptat jakým směrem by se škola měla rozvíjet (jako se například dotazníkem obrátili zástupci rodičů ve školské radě na rodiče všech žáků jedné z pražských obecních škol). A systematicky podporovat komunikaci s rodiči na úrovni školy, obce i státu.
Dosud dochází většina dětí na základní školy zřizované obcemi. Jenže bohatí rodiče čím dál více chtějí pro své dítě podstatně lepší školu. I kdyby někdo utlumil vznik soukromých škol, je tu domácí vzdělávání. I kdyby někdo utlumil domácí vzdělávání, najde se jiná cesta.
Mapa základního školství se mění čím dál rychleji, jenže na soukromou školu nebo domácí vzdělávání mají finance a schopnosti jen určití rodiče. Ztrácíme veřejnou školu jako možná neviditelný, zato významný základ sociální soudržnosti. Společnost se může začít více rozdělovat a ekonomicky oslabovat.
Společnou veřejnou inkluzivní základku paradoxně nijak zásadně nepodporuje současná politika inkluze, které tento důležitý širší kontext chybí.
Veřejné školy lze podpořit jedině radikální inovací, jako zvýšením kvality základní školy od první do deváté třídy – rodiče by při kvalitním druhém stupni školy nemělo napadat utíkat ani do státem podporované předčasné segregace s názvem osmileté gymnázium.
Inovací je i prostý zájem o proces učení, dobrá komunikace s rodiči, respekt k dítěti. Důležité je i navýšit financování, „předat“ školu dětem a rodičům natolik, aby měli pocit, že patří i jim. Je třeba podpořit iniciativní učitele, kteří touží po tom, aby je učení bavilo. Pokud se tak nestane, obecní základka se brzy stane spíše obecním chudobincem.
Soukromé základní školy jsou aktuálně v našem prostředí nositelkami inovace. Namísto jejich omezování je dobré se jimi inspirovat. Zároveň by měly být pro děti a rodiče zdarma – například namísto školného využívat dobrovolných darů nebo mít možnost požádat stát o dofinancování. A zároveň by školy měly mít povinnost neodmítnout dítě z důvodu jakéhokoli hendikepu. Podobně i soukromé mateřské školy od 5 let věku dítěte.
Škola otevřená všem, která je demokratickou vzdělávací komunitou, má mnoho přínosů. Podobně jako jiné společné setkávání ve veřejném prostoru je výhodná pro udržení sociální soudržnosti jako takové. A bez ní se o nějaké ekonomice nemá smysl vůbec bavit.
—
vyšlo na stránkách Deník Referendum (
ZDE).
